What do you think?
Rate this book
Naháčci
Původní próza výrazné autorky nejmladší generace je napsaná přímo pro Audioknihy Radia Wave. Formou pronikavých postřehů, nesmlouvavé introspekce i stylizovaných obrazů reflektuje svou mateřskou zkušenost v síti rodinných i společenských vztahů.
Dorota Ambrožová s citlivým nadhledem otevírá palčivá témata, jakými jsou izolace, nedoceněnost péče, proměna těla, únava, vysoké nároky samotných matek na sebe sami i nároky okolí. Se stejnou přesvědčivostí píše ale i o něze a radosti ze zázraku nového života. A také o vlaštovkách.
Dorota Ambrožová s citlivým nadhledem otevírá palčivá témata, jakými jsou izolace, nedoceněnost péče, proměna těla, únava, vysoké nároky samotných matek na sebe sami i nároky okolí. Se stejnou přesvědčivostí píše ale i o něze a radosti ze zázraku nového života. A také o vlaštovkách.
- GenresAudiobook
Audiobook
Published January 1, 2025
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 9 of 9 reviews
April 20, 2026
What kind of horror is this?
Vypravěčka tohoto útlejšího autofikčního textu má dvě malé děti, poporodní insomnii a souseda stěžujícího si na hluk právě od dětí. Vlivem hormonálních změn mají mimochodem k insomnii ženy větší predispozice (living in this hell).
Na knihu jsem narazila náhodou a od Doroty Ambrožové se mi líbilo hodně i Poslední léto, takže nebylo o čem. Poslouchala jsem jako audio na ČRo, ale právě teď vychází v knižní podobě i s ilustracemi, tak si to do budoucna určitě půjčím z knihovny a „prolítnu“ znovu.
Se vším popisováním problémů s nespavostí jsem se hodně ztotožnila včetně nerudného souseda, kterému vadí sebemenší hluk (sama se divím že na mě taky ještě nikdo klepat nepřišel, děti sice nemám, ale substituuje to docela úspěšně můj kocour řvoucí v pět ráno).
Všeobecně tady autorka říká nahlas myšlenky, které si spousta z nás myslí, ale nemůže to ventilovat, protože takhle "na dně" se mnoho lidí taky necítí (nebo se o tom možná jen taky nemluví) a pro mě to bylo taky strašně komfortní v tuhle chvíli slyšet.
Je to sice kratší záležitost, ale nutí k zamyšlení. Akcentuje úděl ženy matky ve společnosti, návrat do práce a (neexistující) dělbu práce v domácnosti; to, že si jako rodič nejvíc odpočine v MHD mezi prací a prací doma.
Vypravěčka tohoto útlejšího autofikčního textu má dvě malé děti, poporodní insomnii a souseda stěžujícího si na hluk právě od dětí. Vlivem hormonálních změn mají mimochodem k insomnii ženy větší predispozice (living in this hell).
Na knihu jsem narazila náhodou a od Doroty Ambrožové se mi líbilo hodně i Poslední léto, takže nebylo o čem. Poslouchala jsem jako audio na ČRo, ale právě teď vychází v knižní podobě i s ilustracemi, tak si to do budoucna určitě půjčím z knihovny a „prolítnu“ znovu.
Se vším popisováním problémů s nespavostí jsem se hodně ztotožnila včetně nerudného souseda, kterému vadí sebemenší hluk (sama se divím že na mě taky ještě nikdo klepat nepřišel, děti sice nemám, ale substituuje to docela úspěšně můj kocour řvoucí v pět ráno).
Všeobecně tady autorka říká nahlas myšlenky, které si spousta z nás myslí, ale nemůže to ventilovat, protože takhle "na dně" se mnoho lidí taky necítí (nebo se o tom možná jen taky nemluví) a pro mě to bylo taky strašně komfortní v tuhle chvíli slyšet.
Je to sice kratší záležitost, ale nutí k zamyšlení. Akcentuje úděl ženy matky ve společnosti, návrat do práce a (neexistující) dělbu práce v domácnosti; to, že si jako rodič nejvíc odpočine v MHD mezi prací a prací doma.
January 4, 2026
"Moje emoce jsou široká řeka. Pár slz ji nikdy nemůže obsáhnout. Neumím o nich mluvit, ale učím se o nich psát."
Všetky ženy naplnené materstvom sú si podobné, každá žena prevalcovaná materstvom je prevalcovaná svojim spôsobom. Scratch that, Lev. Väčšinu matiek prevalcovalo to isté - hoci očakávali, že malý tvor potrebuje starostlivosť, zaskočilo ich, aké intenzívne a predchádzajúcu identitu vymazávajúce to je.
Dorotu Ambrožovú som mala v merku od jej debutu Poslední léto. Nevieme, koľko z vlastného dospievania autorka doň vložila, v mojej hlave však splynula s rebelujúcou protagonistkou. O to šokujúcejší bol skok k extrémne realisticky spracovanej téme materstva.
K dvom deťom s relatívne malým vekovým rozdielom sa pridružila extrémna nespavosť. Taká, ktorou armády mučia zajatcov. Ktorá ovplyvní bdelosť aj celkové vnímanie. Taká, že matka zo zúfalstva trasie neutíšiteľným dieťaťom (google search: shaken baby syndrome) a zvažuje, čo by sa stalo, keby ho hodila z balkóna na 7. poschodí.
Pre niekoho to bude citové vydieranie, niektorým rodičom to spustí PTSD na časy, ktoré už vytesnili. Imho je o tom dôležité hovoriť jedným dychom s (ne)dostupnosťou psychologickej pomoci pre čerstvých rodičov. A dôležité je hovoriť aj o tom, čo je normálne a evolučne zmysluplné správanie bábätiek (vyžadovanie "živého vankúša" a odmietanie byť odkladané mimo tela rodiča), hoci nám rôzni spánkoví guruovia sľubujú, že ich naučia samostatnosti.
"Neustále jsem vymýšlela nové polohy a způsoby, jak dítě na malou chvíli odložit. (...) Zpětně vím, že můj malý syn potřeboval, abych svoje bytí plně spojila s tím jeho. Potřeboval být ještě na malou chvíli jedním tělem, jak na to byl doposud zvyklý. Já jsem se ale bránila. (...) Můj syn potřeboval Marii, já jsem byla Marta."
Kniha zatiaľ v papierovej verzii neexistuje. Ako audio knihu ju pre Rádio Wave načítala Tereza Dočkalová, ktorú som milovala v sérii skečov Branky, Body, Kokoti, no tu mi jej prejav nesadol, oveľa viac by som uvítala načítanie diela priamo autorkou.
Počúvajte tu, ale ak zrovna prežívate niečo podobné, tak radšej si to dávkujte po častiach https://wave.rozhlas.cz/dorota-ambroz...
Všetky ženy naplnené materstvom sú si podobné, každá žena prevalcovaná materstvom je prevalcovaná svojim spôsobom. Scratch that, Lev. Väčšinu matiek prevalcovalo to isté - hoci očakávali, že malý tvor potrebuje starostlivosť, zaskočilo ich, aké intenzívne a predchádzajúcu identitu vymazávajúce to je.
Dorotu Ambrožovú som mala v merku od jej debutu Poslední léto. Nevieme, koľko z vlastného dospievania autorka doň vložila, v mojej hlave však splynula s rebelujúcou protagonistkou. O to šokujúcejší bol skok k extrémne realisticky spracovanej téme materstva.
K dvom deťom s relatívne malým vekovým rozdielom sa pridružila extrémna nespavosť. Taká, ktorou armády mučia zajatcov. Ktorá ovplyvní bdelosť aj celkové vnímanie. Taká, že matka zo zúfalstva trasie neutíšiteľným dieťaťom (google search: shaken baby syndrome) a zvažuje, čo by sa stalo, keby ho hodila z balkóna na 7. poschodí.
Pre niekoho to bude citové vydieranie, niektorým rodičom to spustí PTSD na časy, ktoré už vytesnili. Imho je o tom dôležité hovoriť jedným dychom s (ne)dostupnosťou psychologickej pomoci pre čerstvých rodičov. A dôležité je hovoriť aj o tom, čo je normálne a evolučne zmysluplné správanie bábätiek (vyžadovanie "živého vankúša" a odmietanie byť odkladané mimo tela rodiča), hoci nám rôzni spánkoví guruovia sľubujú, že ich naučia samostatnosti.
"Neustále jsem vymýšlela nové polohy a způsoby, jak dítě na malou chvíli odložit. (...) Zpětně vím, že můj malý syn potřeboval, abych svoje bytí plně spojila s tím jeho. Potřeboval být ještě na malou chvíli jedním tělem, jak na to byl doposud zvyklý. Já jsem se ale bránila. (...) Můj syn potřeboval Marii, já jsem byla Marta."
Kniha zatiaľ v papierovej verzii neexistuje. Ako audio knihu ju pre Rádio Wave načítala Tereza Dočkalová, ktorú som milovala v sérii skečov Branky, Body, Kokoti, no tu mi jej prejav nesadol, oveľa viac by som uvítala načítanie diela priamo autorkou.
Počúvajte tu, ale ak zrovna prežívate niečo podobné, tak radšej si to dávkujte po častiach https://wave.rozhlas.cz/dorota-ambroz...
November 13, 2025
Naháčci představují střízlivý pohled na mateřství. Žádná stylizace, bez veřejně preferovaných narativů, pouze naturalistický popis pocitů matky dvou dětí. Je to drsné i radostné, krásné a velmi bolavé. Každá pečlivě zvolená věta má v sobě velkou dávku emocí, zloby, frustrace, únavy i radosti. Strategie ale v kontextu knihy ztrácí svou relevanci a na konci už jenom repetitivně opakuje situace, ze kterých není úniku. Možná přesně tenhle pocit má být to, co si čtenářstvo odnese, což je zcela validní. Na mě to ale po super úvodu už nefungovalo.
April 12, 2026
Nová kniha Doroty Ambrožové je přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Otevřená, upřímná a možná pro někoho i šokující.
Jaké to je, mít dvě malé děti, poslouchat věčné stížnosti souseda a zároveň myslet jen na to, jak potřebujete spát? O tom se dočtete v knize Naháčci a dostanete toho mnohem víc.
Už to budou skoro dva roky, co jsem si přečetla autorčinu prvotinu Poslední léto. To je kniha, ze které jsem byla naprosto nadšená. Sedla mi obsahově i stylem a já věděla, že od autorky si přečtu vše, co napíše. Konečně jsem se dočkala a jsem opět velmi spokojená.
Naháčci jsou autofikční knihou a díky tomu jsou z ní cítit emoce. Mateřství je tu ukázáno bez příkras. Jsou tu chvíle, které vás nadchnou, ale mnohdy přijdou momenty, které vás srazí na kolena. A ne vždy je snadné to ustát. Autorka nás pustí do své hlavy a my tak sledujeme její myšlenky a chápeme, proč se cítí tak, jak se cítí. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na vlastní mateřskou, co jsem prožívala, co mě trápilo a jak se na to dívám dnes.
Tato kniha je i o rodině a o víře, o sebevědomí, i když spíše o tom, když právě sebevědomí chybí. Ale to, co se v knize řeší nejvíc je insomnie. Neboli nespavost. Je to nepředstavitelná nemoc. Jak člověk může fungovat, když nemůže spát? Jaké jsou možnosti léčby, a co když nezabírá… Při čtení máte pocit, že také nespíte a cítíte jen neskutečnou únavu.
Ač je kniha hodně útlá, je v ní toho spousta nad čím budete přemýšlet. A po dočtení mám pocit, že by ani neměla být delší, je v ní řečeno vše.
Jaké to je, mít dvě malé děti, poslouchat věčné stížnosti souseda a zároveň myslet jen na to, jak potřebujete spát? O tom se dočtete v knize Naháčci a dostanete toho mnohem víc.
Už to budou skoro dva roky, co jsem si přečetla autorčinu prvotinu Poslední léto. To je kniha, ze které jsem byla naprosto nadšená. Sedla mi obsahově i stylem a já věděla, že od autorky si přečtu vše, co napíše. Konečně jsem se dočkala a jsem opět velmi spokojená.
Naháčci jsou autofikční knihou a díky tomu jsou z ní cítit emoce. Mateřství je tu ukázáno bez příkras. Jsou tu chvíle, které vás nadchnou, ale mnohdy přijdou momenty, které vás srazí na kolena. A ne vždy je snadné to ustát. Autorka nás pustí do své hlavy a my tak sledujeme její myšlenky a chápeme, proč se cítí tak, jak se cítí. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na vlastní mateřskou, co jsem prožívala, co mě trápilo a jak se na to dívám dnes.
Tato kniha je i o rodině a o víře, o sebevědomí, i když spíše o tom, když právě sebevědomí chybí. Ale to, co se v knize řeší nejvíc je insomnie. Neboli nespavost. Je to nepředstavitelná nemoc. Jak člověk může fungovat, když nemůže spát? Jaké jsou možnosti léčby, a co když nezabírá… Při čtení máte pocit, že také nespíte a cítíte jen neskutečnou únavu.
Ač je kniha hodně útlá, je v ní toho spousta nad čím budete přemýšlet. A po dočtení mám pocit, že by ani neměla být delší, je v ní řečeno vše.
January 21, 2026
4⭐️
Dorota Ambrozova pro me byl objev lonskeho roku. Jeji Posledni leto me uchvatilo a ani tahle jednohubka nezklamala.
Je to 5 kratkych zamysleni na tema materstvi. S nekterymi situacemi jsem se hodne ztotoznovala. A prednes Terezy Dockalove byl moc prijemny.
Dorota Ambrozova pro me byl objev lonskeho roku. Jeji Posledni leto me uchvatilo a ani tahle jednohubka nezklamala.
Je to 5 kratkych zamysleni na tema materstvi. S nekterymi situacemi jsem se hodne ztotoznovala. A prednes Terezy Dockalove byl moc prijemny.
April 16, 2026
Docela otevřená výpověď matky. To, co si možná leckterá raději jen myslí, ale nahlas neřekne. Dorota Ambrožová umí psát moc dobře. Ale byla to vlastně jen taková jednohubka, která se mi nejspíš víc nezaryje. Poslední léto se mi líbilo o kus víc.
December 31, 2025
Upřímný pohled na mateřství a nefungující systém.
May 4, 2026
pro všechny, kdo mají baby-fever a chtějí se jí zbavit (?)
April 14, 2026
Na ČRo Wave nedoposloucháno, T. Dočkalová, jejíž projev je např. v Co já? Co ty? skvělej, mi tady nesedla, křehký až intimní text hrne jak buldozer.
Není to návod, ani reklama na mateřství. Je to zpověď.
Přečteno. Krásný text. Krásné grafické zpracování a ilustrace.
Není to návod, ani reklama na mateřství. Je to zpověď.
Přečteno. Krásný text. Krásné grafické zpracování a ilustrace.
Displaying 1 - 9 of 9 reviews