Druhá část autobiografické trilogie Beatrice Landovské, dcery herce Pavla Landovského, o jejím dětství a dospívání se svéráznými rodiči a neméně zajímavými souputníky z disentu zahrnuje léta 1976 – 1979. Vyprávění Beatrice Landovské, prominentní outsiderky z nevyzpytatelného prostředí, lze číst mnoha způsoby: jako dokument o pohnuté době i jako zpověď rozstřelené duše. Beatrice Landovská s humorem popisuje své dospívání a s odstupem prožitého života odhaluje, kudy vedla její cesta od adolescence po plnoletost. Čeká vás syrově autentický obraz duchovního hledání i osobností disentu tak, jak je neznáte!
Líbilo se mi to mnohem víc než první díl. Asi hlavně proto, že tam byly zajímavé postřehy z prostředí disentu. Ani jsem netušila, jak bylo všechno navzájem provázané a z určitého úhlu pohledu to musely být naprosto úžasné časy a zážitky. Roli určitě hraje i to, že všichni zúčastnění už řeší jaksi dospělé věci a vztahy. V některých částech má vyprávění takovou až snovou a zvláštní atmosféru, nebylo to špatné.