Ten den zasáhl celý národ. Na filozofické fakultě v Praze se střílí. Čas jako by se zastavil. Rodiny, kamarádi, známí, všichni zjišťují, kde se nacházejí její blízcí, o kterých vědí, že tam studují. Byla tam? Měla mít vyučování? Proč nezvedá telefon! Všichni sledují online zpravodajství. První zprávy o mrtvých a raněných. Svět ani nedýchá. Představte si, že jste matka, která tam má dceru. Představte si, že se vám neozývá a nevíte, co se děje. Představte si, že je těžce zraněná a nevíte, zda přežije. Představte si…
Jak jen se taková kniha hodnotí? Jak počítat hvězdičky, když jsem púlku probrečela a každou chvíli knížku odkládala a musela ty syrově, bolestné věty, které byly tak srdceryvné, rozdýchávat. Některé literání příběhy jsou dojemné a doženou vás k slzám, ale tohle bylo tak reálné, tak blízké, tak strašně nedávné. Všechny hvězdičky světa si to zaslouží za tu obrovskou sílu Terezky a celé rodiny, za tu naději, které se nevzdali. A taky za laskavost jejich okolí.
“Laskavost je největší dar, který může člověk člověku dát.”
Probrečný kapesníky, jakoby mi až teď došlo, co se stalo Zapomenout se zdá kruté, jenže život plyne dál, bolest se časem utlumí, nespěcháme, dáváme si načas, nevíme, kdy se dostaví klid, nezapomeneme, ale už se nebudeme vnitřně lámat
Kniha rozpráva príbeh matky ktorej dcéru postrelil strelec 21.12. 2023 na Filozofickej fakulte UK. Dora si písala denník ich cesty za bojom o život Terezky. Od momentov kedy ju v tej osudný deň hľadali až po chvíle kedy sa Terezka postavila na noh. Nie je to len príbeh matky ktorá bojuje o svoje dieťa. Je to príbeh odhodlania, viery a lásky celej rodiny.
Velmi osobní příběh matky a její těžce zraněné dcery. Deník chápu jako formu terapie pro maminku a místy jsem byla překvapená, že se takto intimní zápisky dostávají do rukou čtenářům. Zajímavé svědectví o tragédii a vyrovnání se s ní.