What do you think?
Rate this book
Memento
Realistický popis tragického osudu mladého pražského narkomana v 80. letech 20. století je vážným varováním před nebezpečím toxikománie.
Hrdina je jedináček ze spořádané rodiny, který nemá vypěstovanou schopnost čelit běžným problémům mladistvých, ani žádné zájmy, které by mu pomohly překonat svízele první neopětované lásky. Stačí náhodná příležitost a nedostatečná prozíravost rodičů a chlapec upadne do drogové závislosti. Autor shromáždil otřesný autentický materiál o psychickém i fyzickém rozpadu osobnosti narkomana i zkušenosti léčebných zařízení, které naznačují, že cesta k drogám je nebezpečně snadná, zatímco odvykání je zřídka úspěšné.
Hrdina je jedináček ze spořádané rodiny, který nemá vypěstovanou schopnost čelit běžným problémům mladistvých, ani žádné zájmy, které by mu pomohly překonat svízele první neopětované lásky. Stačí náhodná příležitost a nedostatečná prozíravost rodičů a chlapec upadne do drogové závislosti. Autor shromáždil otřesný autentický materiál o psychickém i fyzickém rozpadu osobnosti narkomana i zkušenosti léčebných zařízení, které naznačují, že cesta k drogám je nebezpečně snadná, zatímco odvykání je zřídka úspěšné.
305 pages, Hardcover
First published January 1, 1987
28 people are currently reading
1289 people want to read
About the author
Radek John
8 books5 followersRoku 1979 vystudoval scenáristiku a dramaturgii hraných filmů na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. V letech 1980 až 1993 byl redaktorem časopisu Mladý svět, do kterého přispíval reportážemi o narkomanech, vekslácích, prostitutkách, vlajkonoších a o panice kolem nemoci AIDS a také sériemi cestopisných reportáží.
V 80. letech pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako scenárista a spolupracoval i s televizí. Je autorem scénářů k filmům Jen si tak trochu písknout, Sněženky a machři, Bony a klid, Proč?, Tankový prapor, Ta naše písnička česká II, Prachy dělaj člověka aj. Ve své literární tvorbě se zaměřuje zejména na problémy mladých lidí v dnešním světě, zejména pak drogy, násilí a prostituci. Jeho nejznámější román Memento byl přeložen do 10 jazyků.
V 80. letech pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako scenárista a spolupracoval i s televizí. Je autorem scénářů k filmům Jen si tak trochu písknout, Sněženky a machři, Bony a klid, Proč?, Tankový prapor, Ta naše písnička česká II, Prachy dělaj člověka aj. Ve své literární tvorbě se zaměřuje zejména na problémy mladých lidí v dnešním světě, zejména pak drogy, násilí a prostituci. Jeho nejznámější román Memento byl přeložen do 10 jazyků.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 69 reviews
February 14, 2017
Vždycky mě u podobných knih fascinuje to, že některé lidi údajně motivují k vyzkoušení zmiňovaných drog. Vážně je tak inspirativní někdo, kdo je tak v háji, že už víc snad ani být nemůže? Kdo si zhuntoval žíly a tělo celkově tak, že sestry v nemocnici marně hledají místečko, kde by mu mohli odebrat krev?
S hlavní postavou - Michalem - se setkáváme v nezáviděníhodné situaci - leží v kritickém stavu kdesi na chodníku, kam ho vyhodili jeho spolufetující, protože nechtěli, aby se přivoláním záchranky prozradilo jejich doupě. Naštěstí (?) nakonec někdo záchranku zavolá, Michal je převezen do nemocnice a my se tak můžeme dozvědět jak se na ten chodník vlastně dostal.
Nebylo to vlastně nikterak napínavé čtení a časem nejspíš dostanete pocit, že se Michal prostě potácí v bludném kruhu. A tento pocit bude oprávněný. Jaký teenager by totiž věřil doktorovi, který mu tvrdí, že zatím ještě s drogami možná skončit může, ale že velmi brzo na to už bude prostě a jednoduše pozdě? Michal si myslí, že kdyby chtěl skončit s drogama, tak skončí, ale že on přeci nechce! A když už se náhodou snaží skončit a nepovede se mu to, ospravedlní si to tím, že s tím ve skutečnosti skončit nechtěl. (Všimněte si, že takový mylný představy občas mají např. i někteří kuřáci).
Vadila mi jen jistá zmatenost, kdy občas nebylo zcela jasné jsme-li v minulosti či přítomnosti. A taky mi přišla dost podivná jakási kombinace ich-formy a er-formy, ale když se na to člověk nesoustředí, dá se od toho odpoutat.
Při čtení doporučuju zamyslet se i nad (z hodin literatury oblíbeným) literárně-historickým kontextem. Jak totiž říkala máma - pro mě to zas TAK zajímavé či šokující není, protože naše generace se s drogovou tematikou vlastně setkává od malička. Ale dřív se v jisté době vlastně ani nevědělo, že někdo takový jako feťák existuje, a najednou někdo poskytl takhle děsivou sondu do života jednoho z nich.
A těm, kdo již mají přečteno, doporučuju přečíst si autorův dovětek na wiki.
S hlavní postavou - Michalem - se setkáváme v nezáviděníhodné situaci - leží v kritickém stavu kdesi na chodníku, kam ho vyhodili jeho spolufetující, protože nechtěli, aby se přivoláním záchranky prozradilo jejich doupě. Naštěstí (?) nakonec někdo záchranku zavolá, Michal je převezen do nemocnice a my se tak můžeme dozvědět jak se na ten chodník vlastně dostal.
Nebylo to vlastně nikterak napínavé čtení a časem nejspíš dostanete pocit, že se Michal prostě potácí v bludném kruhu. A tento pocit bude oprávněný. Jaký teenager by totiž věřil doktorovi, který mu tvrdí, že zatím ještě s drogami možná skončit může, ale že velmi brzo na to už bude prostě a jednoduše pozdě? Michal si myslí, že kdyby chtěl skončit s drogama, tak skončí, ale že on přeci nechce! A když už se náhodou snaží skončit a nepovede se mu to, ospravedlní si to tím, že s tím ve skutečnosti skončit nechtěl. (Všimněte si, že takový mylný představy občas mají např. i někteří kuřáci).
Vadila mi jen jistá zmatenost, kdy občas nebylo zcela jasné jsme-li v minulosti či přítomnosti. A taky mi přišla dost podivná jakási kombinace ich-formy a er-formy, ale když se na to člověk nesoustředí, dá se od toho odpoutat.
Při čtení doporučuju zamyslet se i nad (z hodin literatury oblíbeným) literárně-historickým kontextem. Jak totiž říkala máma - pro mě to zas TAK zajímavé či šokující není, protože naše generace se s drogovou tematikou vlastně setkává od malička. Ale dřív se v jisté době vlastně ani nevědělo, že někdo takový jako feťák existuje, a najednou někdo poskytl takhle děsivou sondu do života jednoho z nich.
A těm, kdo již mají přečteno, doporučuju přečíst si autorův dovětek na wiki.
April 17, 2020
Zvaigznes 3+1 par nostaļģiju.
Pirmo reizi lasīju turpinājumos žurnālā "Liesma" 1988.gada (nezinu, kāpēc man prātā bija uzmācīgi palicis, ka ir lasīts "Avotā", bet periodika.lv mani uzveda uz pareizo izcelsmi). Toreiz knapi pilngadīgai meitenei no laukiem pilsētā, kas par narkomāniem bija tikai dzirdējusi, tas likās WOW. Tiesa gan, līdz pat šodienai ir palikusi dzīva tikai tā bailīgā sajūta - kad Mihals, paranojas vadīts, iet ar nazi un būtu sadūris jebkuru, kurš viņam uzgrūstos vai kā citādi pievērstu uzmanību. Un atvieglojums, ka es tur nebiju un, ka neviens necieta.
Šodienas acīm pārlasot, radās divējādas sajūtas. Narkomāns un narkomānija ir un paliek tas pats, neatkarīgi, vai to apraksta vēl joprojām sociālistiskā Čehoslovākijā vai rietumos, vai mūsdienās, vai ne pārāk prestižā Rīgas rajonā gadās tādu redzēt. Par šo un to apziņas apli - es neesmu nekāda skrūvīte sistēmā un pelēkā ikdiena nav man, pēc tam - es izbeigšu pats, es varēšu, bet vēl tikai vienu devu, es lietošu pavisam reti, es neesmu vainīgs u.t.t. -, varētu likt stabilas 4 zvaigznes. Ārstu didaktiskais tonis mani nokāva, tas brīžiem skanēja tik padomiski, lai arī taisnība jau viņiem ir. Mātes tēls likās tāds nedabisks, ar savu pāraprūpi un tajā pat laikā tāds tukšs, viņa neko citu nesaka un nedarīs, tikai - es tev darbu atradu, atradīšu, tev jāpaēd, tev jāsaņemas. Vjek. Nu lūk, tas noņēma 1 zvaigzni nost. Bet es to atliku atpakaļ - gan nostaļģijas vadīta, gan tāpēc, ka tomēr novērtēju tik atklātu darbu toreizējā režīmā.
Pirmo reizi lasīju turpinājumos žurnālā "Liesma" 1988.gada (nezinu, kāpēc man prātā bija uzmācīgi palicis, ka ir lasīts "Avotā", bet periodika.lv mani uzveda uz pareizo izcelsmi). Toreiz knapi pilngadīgai meitenei no laukiem pilsētā, kas par narkomāniem bija tikai dzirdējusi, tas likās WOW. Tiesa gan, līdz pat šodienai ir palikusi dzīva tikai tā bailīgā sajūta - kad Mihals, paranojas vadīts, iet ar nazi un būtu sadūris jebkuru, kurš viņam uzgrūstos vai kā citādi pievērstu uzmanību. Un atvieglojums, ka es tur nebiju un, ka neviens necieta.
Šodienas acīm pārlasot, radās divējādas sajūtas. Narkomāns un narkomānija ir un paliek tas pats, neatkarīgi, vai to apraksta vēl joprojām sociālistiskā Čehoslovākijā vai rietumos, vai mūsdienās, vai ne pārāk prestižā Rīgas rajonā gadās tādu redzēt. Par šo un to apziņas apli - es neesmu nekāda skrūvīte sistēmā un pelēkā ikdiena nav man, pēc tam - es izbeigšu pats, es varēšu, bet vēl tikai vienu devu, es lietošu pavisam reti, es neesmu vainīgs u.t.t. -, varētu likt stabilas 4 zvaigznes. Ārstu didaktiskais tonis mani nokāva, tas brīžiem skanēja tik padomiski, lai arī taisnība jau viņiem ir. Mātes tēls likās tāds nedabisks, ar savu pāraprūpi un tajā pat laikā tāds tukšs, viņa neko citu nesaka un nedarīs, tikai - es tev darbu atradu, atradīšu, tev jāpaēd, tev jāsaņemas. Vjek. Nu lūk, tas noņēma 1 zvaigzni nost. Bet es to atliku atpakaļ - gan nostaļģijas vadīta, gan tāpēc, ka tomēr novērtēju tik atklātu darbu toreizējā režīmā.
February 20, 2021
Една книга, която може да бележи животи!
Ако я бях прочела на 17, щях да я възприема по- различно, със сигурност. Като живяла през 80-те, поколението на героя ми е близо по усещания и възприятия на света. Загубени в търсенето на смисъл- да работиш по 8 часа, да плевиш градинката на село, да прекарваш вечерите си пред телевизора- този живот не е за всеки. Защо е необходимо да бъдеш един от останалите, ако можеш да си различен и да изживяваш нирвана всеки път, когато скочиш извън тялото си.
Тежък сюжет, тъжни герои, обединени от едно- дрогата.
"Когато имате за какво да живеете, не ви остава време да скучаете. Трябва само да изясните пред себе си смисъла на своя живот. В какво наистина бихте желали да влагате усилията си".
Ако я бях прочела на 17, щях да я възприема по- различно, със сигурност. Като живяла през 80-те, поколението на героя ми е близо по усещания и възприятия на света. Загубени в търсенето на смисъл- да работиш по 8 часа, да плевиш градинката на село, да прекарваш вечерите си пред телевизора- този живот не е за всеки. Защо е необходимо да бъдеш един от останалите, ако можеш да си различен и да изживяваш нирвана всеки път, когато скочиш извън тялото си.
Тежък сюжет, тъжни герои, обединени от едно- дрогата.
"Когато имате за какво да живеете, не ви остава време да скучаете. Трябва само да изясните пред себе си смисъла на своя живот. В какво наистина бихте желали да влагате усилията си".
March 7, 2022
Patiešām tematiskā un noskaņas ziņā "Memento" ir ļoti līdzīgs "Mēs, Zoostacijas bērni", kas pirmo reizi publicēta 1979. gadā un stāsta par septiņdesmito gadu otro pusi Rietumberlīnē. Savukārt čeha Radeka Jona "Memento" iznāca 1986. gadā un sižets skar astoņdesmitos gadus Prāgā, Čehoslovākijas Sociālistiskajā republikā jeb komunistiskajā Čehoslovākijā. Kā pieaugušais noteikti šo grāmatu lasīju atšķirīgu skatījumu nekā man tas būtu bijis 14 vai 15 gados, kad lasīju "Mēs, Zoostacijas bērni", taču teksts bija iespaidojošs arī man.
Plašāk blogā: https://lalksne.blogspot.com/2022/02/...
Plašāk blogā: https://lalksne.blogspot.com/2022/02/...
August 22, 2018
Odlehčenější My děti ze stanice Zoo, ty na mě zapůsobily mnohem víc depresivněji, ale ocenila jsem to české prostředí a styl vyprávění byl hodně čtivý.
October 9, 2013
Knížka se mi líbila. Skutečně popisuje život narkomanů se vším všudy. Je to docela náročné na psychiku, takže po druhé bych to už asi nedala. Po přečtení téhle knihy si sem naprosto jistá, že nikdy nebudu narkoman, protože takový život žít nechci. Myslim si, že Memento by si měl přečíst každý a potom bude daleko míň narkomanů, protože to každého odradí.
January 15, 2022
Silný příběh z prostředí přeplněného drogami a ze kterého je těžší cesta, než se na první pohled může zdát.
Mladý student gymnázia Michal propadl drogám. Probere se na dlažbě v temné ulici v neúprosných bolestech, nemůže se zvednout, celé jeho tělo se zmítá v křečích a nemůže pořádně dýchat. Uvědomil si, že se předávkoval a jeho "přátelé" se ho zbavili. Nalezne jej postarší muž a zavolá pro něj sanitku. Michal se poté probouzí v nemocnici, kde se mu doktoři marně snaží na těle najít místo, kam by ještě šla zapíchnout kapačka. Je jasné, že v nemocnici nějaký ten čas zůstane a retrospektivně je nám podávám jeho příběh.
V příběhu pro mě bylo zprvu těžší se zorientovat, retrospektivní pasáže ani myšlenky hlavní postavy nejsou od zbytku aktuálně se dějících věcí v nemocnici nijak odděleny a mátlo mě to. Naštěstí netrvalo dlouho a zvykla jsem si na to.
Michalův zdravotní se stav se zhoršuje závratnou rychlostí a já si říkala "Proč to vlastně furt dělá? Teď by zvládl přestat ještě v pohodě.." No, bohužel Michal své drogování provozoval dál, protože měl možnosti a protože se mu prostě chtělo i po pár záchytkách, problémech ve škole, doma a později i v práci.
Upřímně, některé pasáže pro mne bylo těžké přečíst. Třeba to zoufalství na těch několika desítkách stran, kdy Michal ani jeho přítelkyně Eva neměli další dávku nebo peníze. Jejich stavy byly strašné i pro mě a nedokážu si představit něco takového zažít. Dávala jsem Michalovi naději, že se z toho dostane, ale po první, druhé záchytce, jednom kriminálu, druhém kriminálu jsem tomu přestala věřit i já. V příběhu se událo několik nečekaných zvratů na které jsem opravdu připravená nebyla a nečekala jsem je ani ve snu.
Ale nejvíce zajímavé pro mě byl určitý zlom, kdy jsem si uvědomila, že pro Michala už vážně není žádná cesta zpátky. Vidět jak se jeho charakter razantně změnit, bylo šokující. Agrese a ochota manipulovat s lidmi, která z něho přímo tryskala, když už poté neměl dávku, byla děsivá.
Konec knihy byl silný, ostatně jako celá kniha a celé tohle ožehavé, leč stále relativně tabuizované téma. Když se nad tím zamyslím, v aktuální době není až tak těžké sehnat si někde nějaké věci na uvolnění nebo případně něco připravit doma, ale zároveň mi přijde, že se o tom tolik nemluví. Protože si všichni myslí, že když o tom mluvit nebudou, že to nikoho (zvlášť mladé) zajímat nebude a nebudou to chtít vyzkoušet, ale všichni víme, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Proto jsem velice ráda za existenci této knihy, kterou teď budu cpát všude a úplně všem, a pak samozřejmě filmu My děti ze stanice zoo (přestože ten film se mi tehdy v osmé třídě nelíbil, teď bych na to měla asi jiný pohled).
Těžko říct jak to na mě celé působilo. Jako odstrašující případ určitě, zároveň neskutečně smutně, protože lidé jsou na tomto svinstvu opravdu závislí a prožívají tyto stavy a všechno ostatní, co je s tím spojené a zároveň jako dobře napsaný příběh, který bylo místy těžký číst, ne proto, že by to bylo tak smutné, ale proto jak nechutné ty rány byly popsány a jaké zoufalství z toho celého vyzařovalo.
Krátká knížka, na maturitu ideální, zároveň i do života.
CITÁTY Z KNIHY:
"Za čím se to vlastně pachtíme? Bejt nejlepší ve městě, v okrese, v kraji, ve světě? Prestiž a uznání... Ale jaký jsme k sobě navzájem? Odhodit člověka, sotva se mi zdá, že se s tím druhým můžu dostat dál. Hnát se kupředu, ať to stojí co to stojí. Třeba přes mrtvoly."
"Žít. Jakoby to všichni uměli. Každej den do práce, z práce, najíst, koukat na televizi. A dál? Všechno pořád zoufale stejný."
"Všímáte si? Stres, úzkost. Věci, které člověka nehubí. Neničí ho tak jako látky, které proti nim začne užívat. Jsou mnohem méně nebezpečné než drogy. Úzkost krásně mizí v rozhovoru. Jen vědět, s kým mluvit. Následky drogy jsou o poznání hrůznější než úzkost. Úzkost uplyne. Změny na játrech, zničené žíly, změny v mozku jsou neodstranitelné. Celá společnost si zvykla na všemocnost léků. Vezmete si tabletku. Všelék. Zázrak. V tom jsme byli všichni vychováváni. Nikdo tenkrát nemluvil o tom, že každý lék je také škodlivý. To je jeden z omylů, který nás všechny poznamenal."
"Chemické emoce se vám zdají levnější, než kdybyste si musel vytvořit své vlastní kladné emoce ve svém vlastním mozku. Bez přispění injekční stříkačky. Je to tak? Ale ve svém výsledku vás chemické emoce stojí všechno ostatní."
"A co bych měl podle vás dělat? Beru si drogu, protože mám depresi z lidí okolo. Z toho, jakej je svět. Nechci s ním nic mít," utrhne se Martin.¨
"Jakej je podle vás svět?"
"Krutej. Jeden člověk šlape po hlavě druhýmu kvůli penězům, kvůli kariéře, kvůli úspěchu. Každej má náramně ostrý lokty. Nikdo se nesnaží druhýho pochopit, být s ním. Kouká jenom, jak ho využít, vykořistit. O takovej svět nestojím."
Mladý student gymnázia Michal propadl drogám. Probere se na dlažbě v temné ulici v neúprosných bolestech, nemůže se zvednout, celé jeho tělo se zmítá v křečích a nemůže pořádně dýchat. Uvědomil si, že se předávkoval a jeho "přátelé" se ho zbavili. Nalezne jej postarší muž a zavolá pro něj sanitku. Michal se poté probouzí v nemocnici, kde se mu doktoři marně snaží na těle najít místo, kam by ještě šla zapíchnout kapačka. Je jasné, že v nemocnici nějaký ten čas zůstane a retrospektivně je nám podávám jeho příběh.
V příběhu pro mě bylo zprvu těžší se zorientovat, retrospektivní pasáže ani myšlenky hlavní postavy nejsou od zbytku aktuálně se dějících věcí v nemocnici nijak odděleny a mátlo mě to. Naštěstí netrvalo dlouho a zvykla jsem si na to.
Michalův zdravotní se stav se zhoršuje závratnou rychlostí a já si říkala "Proč to vlastně furt dělá? Teď by zvládl přestat ještě v pohodě.." No, bohužel Michal své drogování provozoval dál, protože měl možnosti a protože se mu prostě chtělo i po pár záchytkách, problémech ve škole, doma a později i v práci.
Upřímně, některé pasáže pro mne bylo těžké přečíst. Třeba to zoufalství na těch několika desítkách stran, kdy Michal ani jeho přítelkyně Eva neměli další dávku nebo peníze. Jejich stavy byly strašné i pro mě a nedokážu si představit něco takového zažít. Dávala jsem Michalovi naději, že se z toho dostane, ale po první, druhé záchytce, jednom kriminálu, druhém kriminálu jsem tomu přestala věřit i já. V příběhu se událo několik nečekaných zvratů na které jsem opravdu připravená nebyla a nečekala jsem je ani ve snu.
Ale nejvíce zajímavé pro mě byl určitý zlom, kdy jsem si uvědomila, že pro Michala už vážně není žádná cesta zpátky. Vidět jak se jeho charakter razantně změnit, bylo šokující. Agrese a ochota manipulovat s lidmi, která z něho přímo tryskala, když už poté neměl dávku, byla děsivá.
Konec knihy byl silný, ostatně jako celá kniha a celé tohle ožehavé, leč stále relativně tabuizované téma. Když se nad tím zamyslím, v aktuální době není až tak těžké sehnat si někde nějaké věci na uvolnění nebo případně něco připravit doma, ale zároveň mi přijde, že se o tom tolik nemluví. Protože si všichni myslí, že když o tom mluvit nebudou, že to nikoho (zvlášť mladé) zajímat nebude a nebudou to chtít vyzkoušet, ale všichni víme, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Proto jsem velice ráda za existenci této knihy, kterou teď budu cpát všude a úplně všem, a pak samozřejmě filmu My děti ze stanice zoo (přestože ten film se mi tehdy v osmé třídě nelíbil, teď bych na to měla asi jiný pohled).
Těžko říct jak to na mě celé působilo. Jako odstrašující případ určitě, zároveň neskutečně smutně, protože lidé jsou na tomto svinstvu opravdu závislí a prožívají tyto stavy a všechno ostatní, co je s tím spojené a zároveň jako dobře napsaný příběh, který bylo místy těžký číst, ne proto, že by to bylo tak smutné, ale proto jak nechutné ty rány byly popsány a jaké zoufalství z toho celého vyzařovalo.
Krátká knížka, na maturitu ideální, zároveň i do života.
CITÁTY Z KNIHY:
"Za čím se to vlastně pachtíme? Bejt nejlepší ve městě, v okrese, v kraji, ve světě? Prestiž a uznání... Ale jaký jsme k sobě navzájem? Odhodit člověka, sotva se mi zdá, že se s tím druhým můžu dostat dál. Hnát se kupředu, ať to stojí co to stojí. Třeba přes mrtvoly."
"Žít. Jakoby to všichni uměli. Každej den do práce, z práce, najíst, koukat na televizi. A dál? Všechno pořád zoufale stejný."
"Všímáte si? Stres, úzkost. Věci, které člověka nehubí. Neničí ho tak jako látky, které proti nim začne užívat. Jsou mnohem méně nebezpečné než drogy. Úzkost krásně mizí v rozhovoru. Jen vědět, s kým mluvit. Následky drogy jsou o poznání hrůznější než úzkost. Úzkost uplyne. Změny na játrech, zničené žíly, změny v mozku jsou neodstranitelné. Celá společnost si zvykla na všemocnost léků. Vezmete si tabletku. Všelék. Zázrak. V tom jsme byli všichni vychováváni. Nikdo tenkrát nemluvil o tom, že každý lék je také škodlivý. To je jeden z omylů, který nás všechny poznamenal."
"Chemické emoce se vám zdají levnější, než kdybyste si musel vytvořit své vlastní kladné emoce ve svém vlastním mozku. Bez přispění injekční stříkačky. Je to tak? Ale ve svém výsledku vás chemické emoce stojí všechno ostatní."
"A co bych měl podle vás dělat? Beru si drogu, protože mám depresi z lidí okolo. Z toho, jakej je svět. Nechci s ním nic mít," utrhne se Martin.¨
"Jakej je podle vás svět?"
"Krutej. Jeden člověk šlape po hlavě druhýmu kvůli penězům, kvůli kariéře, kvůli úspěchu. Každej má náramně ostrý lokty. Nikdo se nesnaží druhýho pochopit, být s ním. Kouká jenom, jak ho využít, vykořistit. O takovej svět nestojím."
September 10, 2025
jakoby konecne, zaclo me to dost bavit ke konci, ale bylo to porad dokola, dost smutny co droga muze udelat, celou dobu vedel jak na tom je ale vzdycky si to nejak omluvil a kdyz mel sanci tak to vzdycky pokazil:)
September 13, 2015
Když se to tak vezme, všechny knížky o drogově závislých jsou o tom samým. Feťák je nezodpovědnej člověk, nemá morálku a ani osobnost, nemá city, to všechno mu vzala droga. Feťáci jsou vůči sobě lhostejní. Něco mu řekneš a on to neudělá, ani kdyby ses zbláznil. Udělá jen to, co povede "k další dávce". Stokrát se snaží s tím přestat, namlouvá si, že s tím přestat může. Ale nemůže a neudělá to. Dokud se nezfetuje tak, že skončí na přístrojích nebo ve vězení. A až ho pustí, udělá to zas. Pořád dokola až do smrti. V románech a novelách je to okořeněný často nějakým vztahem, takže takto rozloženého člověka přivádí tak trochu do reality láska. Až do chvíle, dokud jeden z partnerů důsledkem drogy nezemře. Feťák se dá klidně na prostituci nebo na kradení, aby měl peníze na drogy.
Stejně je tomu v Mementu, je to taková průměrná kniha o drogách, a ty jsou pro mě nezajímavé. Přesto mě tam pár věcí zaujalo - například fakt, že se to odehrálo u nás. Kniha jako jedna z prvních popsala feťáckou realitu v ČSR, která byla autoritami dost ututlávaná. Sem tam se vyskytnou zajímavé úvahové/edukativní pasáže, například když doktor někdy ze začátku (s.45) mluví s Michalem a skrz na skrz ho prokoukne a varuje ho před nadcházejícím osudem. Michala to ale samozřejmě nezajímá, protože už je to feťák. Nebo když během soudního procesu (s.148) mluví Richard o droze/o objevování/o svobodě (jeho úvahy mi přijdou celkem nadčasové).
V knize mi naprosto chybí pocity, jaký člověk má, když se zfetuje. Možná to je tam nějak letmo popsané, vžít se do toho ale nedá. A děj je stereotypní a nevýrazný, mírně gradovat to začne až ke konci. Kde mě teda zaujala Michalova proměna a fyzické/psychické zhroucení.
Stejně je tomu v Mementu, je to taková průměrná kniha o drogách, a ty jsou pro mě nezajímavé. Přesto mě tam pár věcí zaujalo - například fakt, že se to odehrálo u nás. Kniha jako jedna z prvních popsala feťáckou realitu v ČSR, která byla autoritami dost ututlávaná. Sem tam se vyskytnou zajímavé úvahové/edukativní pasáže, například když doktor někdy ze začátku (s.45) mluví s Michalem a skrz na skrz ho prokoukne a varuje ho před nadcházejícím osudem. Michala to ale samozřejmě nezajímá, protože už je to feťák. Nebo když během soudního procesu (s.148) mluví Richard o droze/o objevování/o svobodě (jeho úvahy mi přijdou celkem nadčasové).
V knize mi naprosto chybí pocity, jaký člověk má, když se zfetuje. Možná to je tam nějak letmo popsané, vžít se do toho ale nedá. A děj je stereotypní a nevýrazný, mírně gradovat to začne až ke konci. Kde mě teda zaujala Michalova proměna a fyzické/psychické zhroucení.
October 30, 2019
Nehorázný zátah na psychiku, aspoň na moji. A zároveň perfektní dílo. Jedno je jisté: tohle už nechci nikdy číst znovu. Podruhé bych to nezvládla.
Read
June 10, 2018Dnf @ pg 58. Labai neidomi :(
December 31, 2022
Покъртителна и много важна книга, която трябва да се чете от младото поколение. Всъщност е актуална за всеки един от нас по всяко време!
January 20, 2025
asi najrealistickejsi opis ako sa rozmohli latkove zavislosti v mestach ako Praha/v nasich koncinach. Inspirativne natolko aby som si davala pozor s kym travim cas. Kniha je tazka, zaroven sa lahko cita. Vzdy ked trochu dufam ze sa to zlepsi hlavny hrdina padne na vacsie dno. Popisy su detailne ale nie zbytocne rozsiahle ani nudne. Odporucala by som youg adultom na vybalancovanie od serialov ako je euphoria a inej zglamorizovanej prezentacie latkovej zavislosti.
March 17, 2016
A reason to read it is more as a historical book - the first breakthrough in Czechoslovakia's communist censorship's denial of the existence of any drug problem. However the story itself was too sensationalist, scaremongering (for parents), judgmental (towards addicts) and shallow (no depth of characters).
February 28, 2010
One of the best junkie book that I ever read!
January 10, 2016
Sjajni opisi narkomanije. I svih problema koji idu uz to.
January 6, 2025
Absolūts dārgakmens. Patīkami satrieca itin viss - sižeta uzbūve, Čehoslovākijas 70.gados atainojums, dzīvie (un daži romāna beigās vairs ne tik dzīvie) personāži, bagātīgā, daudzslāņainā valoda vai tās tulkojums... Tēzauru nācās skatīties daudz, tomēr ne viss 80. gadu beigu latviešu valodas žargons, kas izmantots tulkojumā, bija tik viegli atkodējams. Tāpat kā atsevišķi vārdi, arī dažu varoņu likteņi, kā arī sižetiskie pārlēcieni romāna laiktelpā dažkārt bija nolasāmi vien no konteksta, un nācās likt lietā nojautu, kas tieši domāts vai noticis. Tas šīs grāmatas klausīšanos padarīja tikai aizraujošāku un līdzpārdzīvojumu - personiskāku. Jā, tieši tā, nevis lasīšanu, bet klausīšanos - arī šo grāmatu man pa fragmentiem audioziņās ierunāja kāda labi nostādīta, skanīga, man mīļa un svarīga balss, kura tieši tāpat man pirms tam izlasīja priekšā Metjū Perija autobiogrāfiju.
April 1, 2019
Lenka Lanczová feťácké literatury
March 12, 2025
celkem banger, chvilema znepokojivy popis jehel a podobne
September 9, 2018
poďme im všetci pomôcť
September 1, 2018
Silný příběh, který zasáhne každého, kdo neví, kam až taková věc může zajít.
April 6, 2023
Šla jsem do toho s tím, že to bude pro mě náročné čtení. Ale nečekala jsem, že až tak. Přečteno sice relativně během chvilky, ale zpracovat to mi bude ještě nějakou dobu trvat. Při každé větě se mi obracel žaludek, ale bylo to na druhou stranu hrozně čtivé.
May 29, 2017
Tohle jsem si chtěla přečíst už hrozně dlouho, asi od dob, co jsem četla My děti ze stanice Zoo. Tématika drog mě hrozně zajímala, ale myslím si, že po těch dvou knihách mi to už asi bude stačit, protože to téma je hrozně drsné, negativní a frustrující. Po celou dobu čtení jsem byla frustrovaná dost, protože takoví prostě feťáci jsou. Je to pořád dokola stejné a vede to prostě jedině do pekel. Jinou cestu to snad ani nemá, což byl přesně tenhle případ. Snad všechny postavy dopadly blbě a nic na tom nezměnilo ani to, když se jim třeba narodilo dítě.
Memento je psané hodně podrobně, docela do detailu popisuje celou problematiku drog. Bohužel mi ale dost vadil takový ten útržkovitý styl, kdy se skákalo z minulosti do budoucnosti a tak dále. Občas jsem v tom měla zmatek, ale to byl asi záměr.
Veškeré postavy mi byly krajně nesympatické. Jejich chování bylo děsné a byli to všechno slaboši. Každý má v životě problémy a nepotřebuje to řešit drogama, takže já tyhle lidi fakt neomlouvám. Ale i tak si myslím, že by si to měl přečíst každý puberťák, ať vidí, jak dopadne, když se chytí nějaké podobné partičky.
Memento je psané hodně podrobně, docela do detailu popisuje celou problematiku drog. Bohužel mi ale dost vadil takový ten útržkovitý styl, kdy se skákalo z minulosti do budoucnosti a tak dále. Občas jsem v tom měla zmatek, ale to byl asi záměr.
Veškeré postavy mi byly krajně nesympatické. Jejich chování bylo děsné a byli to všechno slaboši. Každý má v životě problémy a nepotřebuje to řešit drogama, takže já tyhle lidi fakt neomlouvám. Ale i tak si myslím, že by si to měl přečíst každý puberťák, ať vidí, jak dopadne, když se chytí nějaké podobné partičky.
January 16, 2021
Jen pár slov. Nejčastější myšlenka během čtení: No ty vole. OMFG. Tohle je síla. Protože jo, to není mrtvá knížka. Ta je tak živá, až to bolí. Závislost... achjo, to slovo je tak osudové, tak ničivé. Kolik lidí je na něčem závislých? Kolik z nich se ještě může obrátit zpátky a komu už není pomoci? Tak moc mě to děsí, až jsem úplně ve stavu úzkosti.
PS: A Krajčovi jsem to všechno tak moc věřila...
PS: A Krajčovi jsem to všechno tak moc věřila...
June 8, 2021
Kniha se mi líbila, byla čtivá, určitě i v dnešní době stále aktuální varování před užíváním drog. Zajímavé bylo, že se v knize nevyskytují kapitoly, v románu se střídají časové roviny. Knihu hodnotím na 5*. V době, kdy ji autor napsal, nebylo určitě v Československu tolik narkomanů, jak je tomu v současné době v České republice a na Slovensku. Po otevření hranic po roce 1989 se k nám dostalo mnohem více drog a tím pádem více závislých lidí na drogách. Knihu určitě doporučuji přečíst také mladším čtenářům, aby to bylo pro ně varování, aby s drogami nikdy nezačínali!
Hlavní postavou románu je Michal Otava, který se dá dohromady s jednou partou a poprvé vyzkouší drogu a následně pokračuje v užívání drog, stává se závislým a zcela pod jejich vlivem. Také se zamiluje do dívky Evy, která je rovněž narkomanka.. Sledujeme jejich rozklad osobnosti, sledujeme jejich opětovné „odvykací kůry“, sledujeme Michalův pobyt v psychiatrické léčebně a ve vězení..
Upřímně řečeno jsem nikdy nevyzkoušel žádnou drogu, i když jsem v minulosti zvažoval s jednou kamarádkou, že bychom to mohli jednou vyzkoušet. Zažít pocit, abychom zahodili všechny problémy za hlavu a jen si „užívali“ chvíle, kdy budeme pod vlivem drog. Chtěli jsme vyzkoušet „trávu“, ale zůstali jsme pouze u povídání. Možná jsme to nemysleli ani vážně, ale kdoví, kdybychom se ocitli v jejich dosahu, jak bychom se zachovali.. Někteří lidé dělí drogy na „lehké“ a „těžké“, ale myslím si, že nejlépe je vůbec nezačínat s užíváním drog. Většinou si lidé řeknou, že jen drogu vyzkouší a už více se k ní nebudou vracet, anebo si dají dávku jen příležitostně, jenže většinou to dopadne právě naopak. Vyzkoušíme jednou, podruhé a už se nemůžeme dostat z tohoto začarovaného kruhu. Autor dobře popsal, jaké zdravotní problémy Michalovi způsobovaly drogy – fyzické a psychické. Znám osobně případ, kdy jeden student vysoké školy začal užívat drogy – nejdříve „trávu“ a potom přešel na „tvrdší“ drogy a stal se na drogách závislým. Podstoupil dvakrát léčení v Opavě, pokusil se několikrát o sebevraždu, získal částečný důchod. Bohužel v jeho případě došlo k nenávratnému poškození mozku, takže jeho stav lze stabilizovat jen tím způsobem, že bude brát léky, bude pravidelně navštěvovat psychiatra a již nikdy nebude užívat drogy. Bohužel realita je jiná.. Většina lidí, kteří se léčí ze závislosti na drogách, opětovně sklouzne na scestí, když se vrátí domů. Někteří vydrží určitý čas, ale většina se stejně navrátí do starých kolejí. V knize se mi líbily také terapeutická sezení s jednotlivými pacienty, kteří vyprávěli své příběhy, a doktor jim pokládal otázky a snažil se jim vysvětlit, že užívání drog je cesta do pekel a že by si měli najít něco smysluplného, čím by zaplnili svůj čas, něco, z čeho by měli radost a co by je naplňovalo.
Jsem přesvědčený o tom, že je lépe vůbec s drogami nezačínat. Někteří mladí lidé vyzkouší drogu třeba z důvodu, že se cítí sami a chtějí zapadnout do nějaké party a tím se to celé spustí. Raději zůstat sám, než patřit k partě, která užívá drogy. Někteří začnou užívat drogy z důvodu, aby zmírnili napětí, stres, aby si oddechli alespoň na chvíli od problémů, které je tíží. Lidé začnou brát drogy z různých důvodů, ale nikdy si nemůžeme být jistí, jaká je jich kvalita a co to s námi může udělat. Někdy si pokládám otázku, co je horší – jestli být alkoholikem nebo narkomanem. Myslím si, že mnohem horší je být závislý na drogách. Autor se také v knize zamýšlí nad otázkou, jak k tomu přijdou lidé, kteří platí daně a zdravotní pojištění a doplácejí na narkomany, kteří dostanou invalidní důchod. Radek John napsal knihu za komunismu, takže častým problémem narkomanů bylo to, že nechodili do práce a byli obviněni z příživnictví, pokud do 30 dnů nenalezli práci. V dnešní době je to státu jedno, každý je strůjcem svého osudu.. Je to otázka k zamyšlení. Má se stát postarat o narkomany, kteří jsou v léčebnách opakovaně hospitalizováni, má jim přiznávat invalidní důchod, když si za svůj zdravotní stav mohou sami?! Když je jim přiznám invalidní důchod, tak většinou stejně pokračují v užívání drog.. Myslím si, že je velmi těžké se dostat z drogové závislosti. Člověk musí mít hodně silnou vůli, aby to dokázal a co je hodně důležité je také to, aby měl tento člověk nějakou podporu – rodinu, přátele, kamarády, kteří mu mohou podat pomocnou ruku. Ale nejdůležitější ze všeho je, aby dotyčný člověk sám chtěl se z drogové závislosti dostat. Je to podobně jako s alkoholem. Člověk, který se léčil z alkoholismu nebo z drogové závislosti by už nikdy neměl pít alkohol nebo zase začít brát drogy. Měl by být abstinent do konce svého života, pokud nechce zase sklouznout na scestí a dostat se do začarovaného kruhu.
O tématu drog by se dalo toho napsat hodně, ale myslím si, že to, co jsem napsal, je už dostačující. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Nevím, proč jsem si knihu nepřečetl už dříve. Každopádně jsem rád, že nejsem závislý na alkoholu a také na drogách. Neplánuji, že bych někdy vyzkoušel nějakou drogu po tom všem, co jsem četl a vím z případů drogově závislých z mého okolí. Z vyprávění vím, že jeden kluk byl hodně chytrý, ale na průmyslovce začal brát drogy a dnes je z něho troska. Jediným jeho cílem je sehnat další dávku.. Pokud jsme na dně, bez energie, jsme ve stresu, je lépe použít jiné prostředky než drogy. Každý člověk by si měl něco najít, aby mu bylo v těchto situacích lépe. Ale DROGÁM SE URČITĚ VYHNOUT!!!
Hlavní postavou románu je Michal Otava, který se dá dohromady s jednou partou a poprvé vyzkouší drogu a následně pokračuje v užívání drog, stává se závislým a zcela pod jejich vlivem. Také se zamiluje do dívky Evy, která je rovněž narkomanka.. Sledujeme jejich rozklad osobnosti, sledujeme jejich opětovné „odvykací kůry“, sledujeme Michalův pobyt v psychiatrické léčebně a ve vězení..
Upřímně řečeno jsem nikdy nevyzkoušel žádnou drogu, i když jsem v minulosti zvažoval s jednou kamarádkou, že bychom to mohli jednou vyzkoušet. Zažít pocit, abychom zahodili všechny problémy za hlavu a jen si „užívali“ chvíle, kdy budeme pod vlivem drog. Chtěli jsme vyzkoušet „trávu“, ale zůstali jsme pouze u povídání. Možná jsme to nemysleli ani vážně, ale kdoví, kdybychom se ocitli v jejich dosahu, jak bychom se zachovali.. Někteří lidé dělí drogy na „lehké“ a „těžké“, ale myslím si, že nejlépe je vůbec nezačínat s užíváním drog. Většinou si lidé řeknou, že jen drogu vyzkouší a už více se k ní nebudou vracet, anebo si dají dávku jen příležitostně, jenže většinou to dopadne právě naopak. Vyzkoušíme jednou, podruhé a už se nemůžeme dostat z tohoto začarovaného kruhu. Autor dobře popsal, jaké zdravotní problémy Michalovi způsobovaly drogy – fyzické a psychické. Znám osobně případ, kdy jeden student vysoké školy začal užívat drogy – nejdříve „trávu“ a potom přešel na „tvrdší“ drogy a stal se na drogách závislým. Podstoupil dvakrát léčení v Opavě, pokusil se několikrát o sebevraždu, získal částečný důchod. Bohužel v jeho případě došlo k nenávratnému poškození mozku, takže jeho stav lze stabilizovat jen tím způsobem, že bude brát léky, bude pravidelně navštěvovat psychiatra a již nikdy nebude užívat drogy. Bohužel realita je jiná.. Většina lidí, kteří se léčí ze závislosti na drogách, opětovně sklouzne na scestí, když se vrátí domů. Někteří vydrží určitý čas, ale většina se stejně navrátí do starých kolejí. V knize se mi líbily také terapeutická sezení s jednotlivými pacienty, kteří vyprávěli své příběhy, a doktor jim pokládal otázky a snažil se jim vysvětlit, že užívání drog je cesta do pekel a že by si měli najít něco smysluplného, čím by zaplnili svůj čas, něco, z čeho by měli radost a co by je naplňovalo.
Jsem přesvědčený o tom, že je lépe vůbec s drogami nezačínat. Někteří mladí lidé vyzkouší drogu třeba z důvodu, že se cítí sami a chtějí zapadnout do nějaké party a tím se to celé spustí. Raději zůstat sám, než patřit k partě, která užívá drogy. Někteří začnou užívat drogy z důvodu, aby zmírnili napětí, stres, aby si oddechli alespoň na chvíli od problémů, které je tíží. Lidé začnou brát drogy z různých důvodů, ale nikdy si nemůžeme být jistí, jaká je jich kvalita a co to s námi může udělat. Někdy si pokládám otázku, co je horší – jestli být alkoholikem nebo narkomanem. Myslím si, že mnohem horší je být závislý na drogách. Autor se také v knize zamýšlí nad otázkou, jak k tomu přijdou lidé, kteří platí daně a zdravotní pojištění a doplácejí na narkomany, kteří dostanou invalidní důchod. Radek John napsal knihu za komunismu, takže častým problémem narkomanů bylo to, že nechodili do práce a byli obviněni z příživnictví, pokud do 30 dnů nenalezli práci. V dnešní době je to státu jedno, každý je strůjcem svého osudu.. Je to otázka k zamyšlení. Má se stát postarat o narkomany, kteří jsou v léčebnách opakovaně hospitalizováni, má jim přiznávat invalidní důchod, když si za svůj zdravotní stav mohou sami?! Když je jim přiznám invalidní důchod, tak většinou stejně pokračují v užívání drog.. Myslím si, že je velmi těžké se dostat z drogové závislosti. Člověk musí mít hodně silnou vůli, aby to dokázal a co je hodně důležité je také to, aby měl tento člověk nějakou podporu – rodinu, přátele, kamarády, kteří mu mohou podat pomocnou ruku. Ale nejdůležitější ze všeho je, aby dotyčný člověk sám chtěl se z drogové závislosti dostat. Je to podobně jako s alkoholem. Člověk, který se léčil z alkoholismu nebo z drogové závislosti by už nikdy neměl pít alkohol nebo zase začít brát drogy. Měl by být abstinent do konce svého života, pokud nechce zase sklouznout na scestí a dostat se do začarovaného kruhu.
O tématu drog by se dalo toho napsat hodně, ale myslím si, že to, co jsem napsal, je už dostačující. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Nevím, proč jsem si knihu nepřečetl už dříve. Každopádně jsem rád, že nejsem závislý na alkoholu a také na drogách. Neplánuji, že bych někdy vyzkoušel nějakou drogu po tom všem, co jsem četl a vím z případů drogově závislých z mého okolí. Z vyprávění vím, že jeden kluk byl hodně chytrý, ale na průmyslovce začal brát drogy a dnes je z něho troska. Jediným jeho cílem je sehnat další dávku.. Pokud jsme na dně, bez energie, jsme ve stresu, je lépe použít jiné prostředky než drogy. Každý člověk by si měl něco najít, aby mu bylo v těchto situacích lépe. Ale DROGÁM SE URČITĚ VYHNOUT!!!
January 9, 2015
Obdivuji svůj žaludek, že vydržel ten nápor představ, které nejsou ani z třetiny tak desivé jako realita narkomana. Bohužel opravdu popis jak z malého vpichu je centrimetrová díra z níž se dá vymačkat hnis a noha pokrytá od kotníku po koleno černou krustou hnijícího masa je opravdu děsivá. Nicméně doporučuju tuto knihu je to opravdu zažitek a celý dlouho. Nightmare!
January 22, 2018
Poprvé čteno na gymplu. Dnes už ta kniha na mě nemá takový efekt jako tehdy, ale pořád jde o působivé, i když často nehezké čtení.
Spolu s My děti ze stanice ZOO bych to dal jako povinnou četbu na střední.
Spolu s My děti ze stanice ZOO bych to dal jako povinnou četbu na střední.
December 22, 2013
Jedna z mých oblíbených knížek, ke které se vracím. Stojí za přečtení.
September 21, 2014
Tohle je knížka, kterou by si měl každý přečíst. Ne pro radost. Je to drsný, nemohla jsem dokonce číst ani moc dlouho v kuse. Byla jsem z toho hrozně nervózní.
Displaying 1 - 30 of 69 reviews