Aničce Zelíkové bylo sedmnáct let, když zemřela po dlouhé, bolestné nemoci. Kniha dává nahlédnout do jejího duchovního světa. Zde je alespoň krátký citát, ze kterého je patrné, jak přijímá nemoc jako své místo pro život. „Myslím, že kvůli mé chorobě bude pro mne brána Karmelu uzavřena. Mohu se proto rmoutit? Božský Mistr chtěl zvolit jiný pracovní postup. … Hranice mé klauzury vytyčila tuberkulóza. … Ježíš si ode mě přeje, abych Mu sloužila právě uvnitř této klauzury jako na Karmelu.“
Vystudoval gymnázium a vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova. Z četných básní, které tehdy napsal, se většina nedochovala, pouze malá část vyšla v zahraničí jako sbírka Křížová cesta ženy. V roce 1950 byl v rámci tzv. Akce K spolu s ostatními jezuity zbaven osobní svobody a deportován do koncentračních klášterů, internován byl v Bohosudově a Oseku. Po propuštění byl poslán do PTP a posléze v letech 1954 až 1968 pracoval jako pomocný dělník ve Zbrojovce Brno a tajně studoval teologii. Mnohokrát byl vyšetřován v různých procesech s jezuity, ale naštěstí nebyl nikdy odsouzen. V roce 1968 odešel do rakouského Innsbrucku, kde dokončil svá teologická studia. V roce 1970 odešel do Itálie a začal pracovat jako redaktor české sekce Vatikánského rozhlasu. Od roku 1971 do konce roku 2001 byl jejím vedoucím. Nyní v sekci dále působí jako redaktor a věnuje se překladatelské činnosti. V roce 1985 ho poctil Jan Pavel II. tím, že si ho pozval před svou cestou do Rakouska, aby jej naučil české výslovnosti. Papež se tehdy rozhodl, že skrze rakouskou televizi, která se dala naladit i na českém území, pozdraví Čechy v jejich mateřštině. Čeští a moravští biskupové ocenili P. Josefa Koláčka SI v roce 2012 na Velehradě, kdy mu byla udělena Pamětní medaile České biskupské konference za dlouholeté působení v české sekci Vatikánského rádia a za literární a publicistickou činnost.