Nejsem cVok

by Petra Braunová, Petra Lemonnier (Illustrator)

Nudný pobyt v kempu se mění v hledání tajemství středověkého řádu zlaté lebky. Dan žije v 21. století, jeho rodiče se rozvedli a on je nucen trávit s tátou obyčejné léto ve stanu u rybníka Svět. Kdo je však podivná dvojice, která svým vzezřením vůbec nezapadá mezi rekreanty? O čtyři sta let dříve se Matěj snaží pomstít smrt svého otce, kterého popravili během nepokojů na konci 16. století. Jak životy obou chlapců ovlivní umírající vladař Petr Vok a zlatý přívěsek ve tvaru umrlčí lebky? Příběh plný dobrodružství na pomezí dvou světů – toho dnešního a doby vlády posledních Rožmberků.

190 pages, Hardcover

First published September 10, 2025

Reviews

[Elgyn · Rating 2 out of 5]

Dobře se čte, ale příběh má rezervy a autorka neudrží myšlenku.
Nelíbí se mi ilustrace.

s. 9 Dorotka v dlani svírala pečenou bramboru.
s. 57 [žebráci] polykali celé kousky brambor
Že by v roce 1611 byly brambory běžným jídlem chudiny?
Z čeho přesně autorka čerpala?
Na s. 64 byla cukrová homole. 🤔
Sice ukradená z panské kuchyně...

Není mi jasné, proč musí třináctiletý hrdina kouřit. A ne s apelem, že je to nezdravé a nechutné, ale s tím, že chudák nemůže, protože spí ve stanu s budoucí sestrou.

Na s. 132 potřebuje „přeřezat kořeny“, aby se dostal k pokladu. U 400 let starého stromu. Strom sem, strom tam.

K umírajícímu Vokovi pustí každého žebráka, který jde kolem? No tak.
A leží na posteli s krejzlíkem? (s. 134)
Podle s. 136 na sobě měl jen dlouhou bílou košili.
Košili s krajkovým límcem dostane až na s. 143.

Podle s. 94 má dlouhé vlasy. Podle obrázku na s. 134 to tak nevypadá.

s. 143 břitké kroky 🤔

s. 143 se starým shrbeným Matějem Cyrusem, biskupem Jednoty bratské
To mu bylo nějakých 42 let.

Nepochopila jsem, jestli obrázky, ve kterých jsou čísla kapitol, mají nějakou logiku, nebo se střídají nahodile.

s. 9 hledat houby, maliny nebo jahody. Jenže ty teď, koncem léta, bývají suché na troud
Nebo taky ne.
s. 72, 73 Na pasece se červenaly lesní jahody. Matěj jich natrhal plnou hrst a rozkošnicky je vrazil do pusy. Jahody si dívky umí nasbírat samy, tyhle si může dopřát Matěj sám pro sebe.

s. 82 možná Jan Jessenius z Prahy!
Nebyl v té době ve Vídni?

s. 128 Přijde mi zvláštní, že umírající Petr Vok z informací můj otec byl tvůj poddaný/byl zabit/jsem z Nových Hradů, okamžitě usoudí, že Matěj je synem účastníka vzpoury.


s. 151 „Kolik je ti let?“ (…)
„Nevím, pane.“
Najednou.
s. 10, 11 jako by (…) nekráčel třináctiletý kluk
s. 95 Je už dost starý, bude mu čtrnáct let!

s. 91-93
Zámecká lékárna (…)
„Nahoře v patře máme náramný prohlídkový okruh,“ oznámila nám žena. (…)
„Může se tam fotit?“
„Jasně, že můžete fotit. Dokonce si můžete udělat selfíčko s Jeho Milostí.“ (…)
„Kolik stojí lístky?“ zeptal jsem se obezřetně. Prodavačka řekla cenu a já pochopil, že nám pak nezbyde pomalu nic na jídlo.
s. 148 s nápisem Zámecká lékárna
s. 154 Ještě že Martina s sebou pořád vláčí svou růžovou peněženku. Koupili jsme si vstupenky.
„Ale pokud máte mobily, vypněte je,“ obrátila se na nás pokladní

s. 96 obnažila zkažené zuby
s. 175 do bezzubých úst

s. 184 Dan a Martina zůstanou zamčení v Zámecké lékárně. A pak narazí na uklízečku.
Ale nejdou za ní, aby je pustila ven, jdou se schovat.
I když vidí ty dva podivné lidi, kteří je pronásledují. (Mimochodem naprosto nelogická nedotažená zápletka.)
Utečou do sklepa, zakopou přívěšek a vědí, že až uklízečka odejde, ti je dva je... Nebo tak nějak. Ale pak zazní alarm, dostanou se nepozorovaně ven a je to. 🤦‍♂️