Knížku jsem podpořila v předprodeji na Pointě - tehdy mě zaujala jen ukázkou a anotací. Teď, když jsem si jí konečně přečetla, můžu konstatovat, že to byla dobrá investice. Žánrově bych knížku pohodlně zařadila mezi “českou depku”, protože z ní teď depku určitě mám.
Jde o novelu, jednohubku, do které ale autorka zvládla namontovat strašně moc a já sama nevím, jak se jí to podařilo. Příběh Terezy (jejíž jméno se dozvídáme náznakem až v druhé půlce knihy a výslovně na konci) nejen, že je realistický, ať už pohled třináctileté dívky, nebo následky v budoucnu, ale i použitý jazyk naprosto odpovídá věkovému rozdílu, přesně poznáte, kdo na vás mluví. Nedá se odtrhnout. A vy byste občas i docela rádi, protože to, co se děje, spěje od desíti k pěti a hůř. Osobně mě dost zasáhlo rodinné prostředí Terezy (otec mi otvíral kudlu v kapse), je to velmi realistická podoba.
Vztah s Danielem mi byl s každou stránkou lidsky čím dál tím odpornější. Chtěla jsem se natáhnout do stránek a vyřídit si to s ním osobně. Tereze jsem pak v jejím dospělém životě vlastně nedokázala nic vyčítat. S trochou empatie vidíte vodící čáru jejího traumatu a vlastně ve mně vzbuzovala jen soucit a přání, ať se z toho dostane.
Mezi nejsilnější momenty řadím supermarket, “Tochter”, poslední setkání s Danielem (to bylo horší, než jsem si vůbec uměla představit) a celou psychickou epizodu kolem maturity.
Tohle je knížka, která vám trochu otevře oči a zůstane v podvědomí. V současném světě mi přijde o to víc důležitá a to, co si prožila Tereza, ještě o to odpornější. Tohle se opravdu děje. Navíc mi nepřišlo, že by autorka pásla po shock value drsných scén, což pro mě bývá problém.
A na odlehčení: V příběhu se řeší fraktura mandibuly. Autorka je zubařka a moje přítelkyně, shodou okolností, taky. Hned jak tam skočila stomatochirurgie, musela si to povinně přečíst: “Podívej zlato, mandibula! A mučí tam mediky!”
Sečteno podtrženo, já vlastně žádnou výtku nemám. Ideální délka, hrůza i naděje, za dvě odpoledne přečteno. Doporučila bych všem, je to důležité téma.