Třináctiletá studentka gymnázia prožívá svou první velkou lásku. Zatím nechápe, že poměr, který navázala s třiatřicetiletým mužem, má do zdravého láskyplného vztahu daleko.
Jako mladá žena se veze na sebedestruktivní vlně a nevědomky sabotuje jakoukoli šanci na štěstí. Dokud jí do života nevstoupí on. Měl být jen jedním z mnoha, ale probouzí v ní nečekané city ‒ a s nimi přichází i bolestivé uvědomění, že je stále v poutech minulosti.
Dokáže se vymanit, nebo v ní trauma zakořenilo příliš hluboko?
Knížku jsem podpořila v předprodeji na Pointě - tehdy mě zaujala jen ukázkou a anotací. Teď, když jsem si jí konečně přečetla, můžu konstatovat, že to byla dobrá investice. Žánrově bych knížku pohodlně zařadila mezi “českou depku”, protože z ní teď depku určitě mám. Jde o novelu, jednohubku, do které ale autorka zvládla namontovat strašně moc a já sama nevím, jak se jí to podařilo. Příběh Terezy (jejíž jméno se dozvídáme náznakem až v druhé půlce knihy a výslovně na konci) nejen, že je realistický, ať už pohled třináctileté dívky, nebo následky v budoucnu, ale i použitý jazyk naprosto odpovídá věkovému rozdílu, přesně poznáte, kdo na vás mluví. Nedá se odtrhnout. A vy byste občas i docela rádi, protože to, co se děje, spěje od desíti k pěti a hůř. Osobně mě dost zasáhlo rodinné prostředí Terezy (otec mi otvíral kudlu v kapse), je to velmi realistická podoba. Vztah s Danielem mi byl s každou stránkou lidsky čím dál tím odpornější. Chtěla jsem se natáhnout do stránek a vyřídit si to s ním osobně. Tereze jsem pak v jejím dospělém životě vlastně nedokázala nic vyčítat. S trochou empatie vidíte vodící čáru jejího traumatu a vlastně ve mně vzbuzovala jen soucit a přání, ať se z toho dostane. Mezi nejsilnější momenty řadím supermarket, “Tochter”, poslední setkání s Danielem (to bylo horší, než jsem si vůbec uměla představit) a celou psychickou epizodu kolem maturity. Tohle je knížka, která vám trochu otevře oči a zůstane v podvědomí. V současném světě mi přijde o to víc důležitá a to, co si prožila Tereza, ještě o to odpornější. Tohle se opravdu děje. Navíc mi nepřišlo, že by autorka pásla po shock value drsných scén, což pro mě bývá problém. A na odlehčení: V příběhu se řeší fraktura mandibuly. Autorka je zubařka a moje přítelkyně, shodou okolností, taky. Hned jak tam skočila stomatochirurgie, musela si to povinně přečíst: “Podívej zlato, mandibula! A mučí tam mediky!” Sečteno podtrženo, já vlastně žádnou výtku nemám. Ideální délka, hrůza i naděje, za dvě odpoledne přečteno. Doporučila bych všem, je to důležité téma.
Nevěděla jsem, co od příběhu čekat a popravdě jsem počítala se smutem. Dostala jsem ale příběh, který mě chytl za srdce a stál mě nemálo slz. První láska by neměla bolet...
Já prostě nemám slov. Respektive mám, ale byly by sprostý. Tahle útlá knížka mě 1) vrátila nostalgicky do dob, kdy jsme byli mladý telata na gymplu, 2) vrátila do dob povídek na blogu, Wattpadu a podobně, který jsem tenkrát absolutně žrala a 3) neskutečně mě dokázala vytočit, protože to téma je strašný.
Hlavní hrdince je 13, jemu je 33 a je to přesně takový red flag, jak to zní. Druhá časová rovina, kde je hrdinka už dospělá, nám potvrzuje, že se z toho žádná love story ani nevyklube. Je to krátký, čtivý, úderný a strašný. Nemám co víc říct, protože bych jenom nadávala na muže.