Katka už nebude divná

by Petra Soukupová

Skoro patnáctiletá Katka tráví většinu času sama a nejradši si čte. A taky ráda jí. Spolužáci ji mají za podivínku. Katka ale ví, že na gymplu bude všechno jinak, a hned po přijímačkách si dá předsevzetí: zhubnout.

Zpočátku jde jen o snahu upravit životní styl, postupně se ale ukáže, že cesta k vysněnému „novému já“ není tak jednoduchá, jak si představovala. Touha po změně se Katce začne vymykat z rukou. Na gymplu se opravdu všechno změní — jen trochu jinak, než čekala.

Autentický příběh o dospívání, hledání vlastní identity a cestě k sebepřijetí. Jednu z hlavních rolí v něm sice hraje anorexie, ale tím nejpodstatnějším jsou — jak už je u Petry Soukupové zvykem — mezilidské vztahy.

224 pages, Paperback

Published December 1, 2025

About the author

Petra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři.
Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.

K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého.
V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.

Reviews

[Knihy_od_kacky · Rating 2 out of 5]

Podívejte, já chápu o co autorce šlo. A svým způsobem se jí některé věci povedly. To jak ppp dokáže být cyklus, že to není jenom o tom, že člověk nejí. Že to má i negativní dopady. Ale.
Napsat knihu o ppp a zakončit to tím, že se člověk uzdraví, když si najde kamarády je neskutečně toxický midset. To že hlavní hrdinka odmítá profesionální pomoc, je realistické, ale to že se uzdraví bez ní už není. Sama bojuju s ppp už tři roky. Je to nikdy nekončící cyklus, který není vždycky o tom, že člověk nejí až skoro začne umírat a pak kvůli tlaku okolí začne být na lepším místě. A možná mohlo jít o to, že se Katka na konci neuzdraví, že je zase někde mezi, na hranici s tím, že se to zase zhorší až se ji začnou dít další náročné věci, ale to by konec nesměl být motýlci a duha a poprvé v životě jsem šťastná a zároveň jím takže je všechno v pohodě. Velká část knihy ukazuje jak komplikovaná je anorexie a zpracovává ji neskutečně realisticky ale koncem si to autorka tak brutálně zabila, že mám pocit že sama nepochopila vlastní příběh.
Další věc - prosím zakažme čtyřicetiletým paním aby se snažily napodobit jak mluví dnešní mladí. Je to tam hodně a je to tam špatně. Spoiler alert, takhle nikdo nemluví. Tahle kniha zní jako něco co je napsané o teenagerech od dospěláka, ale není to kniha o teenagerech a rozhodne to není kniha pro teenagery, protože v půlce knihy začnete mít pocit, že je to blbá satira a autorka se mladým lidem vysmívá.
Dat tam gay nejlepší kamarádku bylo super. Bylo to progresivní. A pak ta gay kamarádka zjistila že vlastně vůbec není gay, protože je to přece jenom fáze a možná že to byla ta věc, která mě na celé knize naštvala nejvíc. Ta kniha tak bolestivě křičí že ji napsala “celkem kontroverzní žena ve středních letech” že to bolí.
A hele, ono je to na dobré cestě, ale nevyšlo to. Pokud chtěla Soukupová napsat knihu o anorexii měla to dělat o anorexii člověka bližšího jejímu věku. Protože ona neumí psát z pohledu mladých, nezávisle na tom jak moc se snaží. Zmenšuje a posmívá se tématům, které jsou pro nás důležité a dělá ze svých teen postav nepříjemné karikatury.
Takže hej, tohle asi můžete vynechat.

[Erys · Rating 3 out of 5]

Čekala jsem od toho teda víc, na to, že se kniha prezentuje jako bestseller.
Katka mi hodně připomíná Martu, immerveder brečí nebo čte, je buď nasraná nebo unavená ("nikdo mi nerozumí, proč mě nenechaj bejt, chci spát" na sto způsobů),... neví co chce (ok, v 15 to někdo ví?)...
téma anorexie a ppp stále aktuální, pokud chce Soukupová víc zabřednout mezi omladinu, jakože ok, ale něco tomu zkrátka chybělo.
příběh jako takový je fajn, začátek vypadal slibně, ale pak to bylo hodně pořád dokola, najednou je anorexie pryč, tadá a vlastně konec a sněží a všichni se maj rádi.

Ilustrace mě moc nezaujaly :(

sakum prask 3,2/5, přečteno za den

[Adéla Lavická · Rating 2 out of 5]

Za mě nejslabší kniha od této autorky. Přijde mi, že dříve byly vnitřní monology a celkově životní osudy postav více promyšlené a šly do větší hloubky. Z posledních pár knih mám dojem, že jsou napsané spíš na sílu “aby se něco vydalo”, bez upřímného zájmu a lehkosti pro Soukupovou typické.

[Evk · Rating 3 out of 5]

Kniha je dle mě realistická. Četla jsem vícero námitek na to, že Katčino zotavení bylo moc na sílu, dle mě ani ne - ona nebyla na anorektickém dně dlouho a obrat nebyl ze dne na den - prošla si záchvatovým přejídáním. Odpovídá to příběhům, které sdílí holky na sítích a překonat záchvatové přejídání je zřejmě velký boj. V knize se pak už neřeší, jestli Katčiny problémy přetrvávaly, ale je to naznačeno v tom, že nosila na konci téměř původní velikost.
Knížka je čtivá a rozhodně vyvolá emoce. Hodně kontroverzní byla postava matky - asi vše dělala z lásky, ale úplně blbě. Bohužel matka mi taky přišla realistická.
Bylo to fajn, ale asi se ta kniha do mě nějak víc nepropsala. Ale cílovka budou mladší čtenářky a moje mladší já by asi bylo velmi nadšené. Já už jsem spíš ve věku té matky.

[Lucie Králová · Rating 5 out of 5]

Miluju Petru Soukupovou už od přečtení její prvotiny. Ale do teď jsem byla fanda jen těch dospěláckých knih. Ale konec roku to změnil (díky skvělému bookclubu Holky říkali).

Katka je prý kniha pro 13+, ale ksakru, nebojte se toho! I když vám už dávno není náct, slupnete ji jako malinu za dva dny. A přesto, že můj věk už dávno začíná trojkou, chápala jsem velmi dobře Katku, i její mámu i bráchu. Prostě Petra Soukupová ty zdánlivě obyčejný rodinný vztahovky umí a je jedno jestli jsou young edult nebo dospělácké.

Pokud si chcete zavzpomínat, jak nelehké je v dospívání hledat sama sebe, tak si to dejte. Pokud jste si ale mysleli (a nedejbože stále myslíte), že když zhubnete budete lepším člověkem a lidi vás budou mít radši, tak opatrně, ať to nevyvolá nějaké nehezké vzpomínky.

[Klára Tunklová · Rating 3 out of 5]

Jako někdo, kdo si prošel stejnými potížemi, byl pro mě příběh návratem do minulosti. Popis spádu nemoci byl přesný, stejně tak cyklus nejedení-přejídání ke konci. A to asi jediné, co v knize hodnotím vyloženě kladně (ještě s ilustracemi, ty byly povedené)

Chyběl mi zde aspoň náznak procesu, jak se Katka uzdravuje, jak má např. další sezení s psycholožkou, vývoj situace doma apod. To, že začne jíst, a všichni jsou nadšení, že je už v pořádku, mi připadalo jako slabý závěr. Přestože to mohl být záměr autorky, ukázat cykličnost nemoci a mylný pocit zlepšení, na mě tento konec nefungoval. Dále styl vyjadřování se teenagerů se všudypřítomnými “tvl” a anglicismy mi místy připadal až moc do očí bijící a nepřesný.

Knihu lze přečíst za den, ale její monotónnost a uspěchaný konec ve mně po dočtení nevzbudily žádné silné emoce. Pokud měla kniha sloužit jako varování pro dospívající čtenáře před nebezpečím anorexie, podle mého názoru se jí to příliš nepovedlo.

[Elgyn · Rating 2 out of 5]

Jsem z ní poněkud rozpačitá.
Začátek byl skvělý, ale pak to tak nějak vyšumělo.
Fascinovalo mě, jak se anorektička jednoho krásného dne probudí, začne jíst a všechny zdravotní věci se jí v podstatě hned vrátí do normálu.
Nemohla chybět ani lesbická kamarádka. Která pak zjistila, že vlastně na holky není. Hm.

Chápu, že se autorka chce přiblížit mladé generaci, ale některé obraty jsou tam jako pěst na oko. Spíš jako by měla za úkol vrazit je do textu, aby měla splněno.

Nelíbí se mi ilustrace.
Podle s. 141 má Mari růžové vlasy. Podle s. 94 dokonce světlerůžové.
Na obrázku na s. 138 to tak nevypadá.

s. 201 jí, „Tak

špatné dělení slov – s. 201

[Břečkni_si_knihu · Rating 5 out of 5]

Děkuji za tuto knihu nakladatelství Host. ✨
Příběh se hodně zaměřuje na poruchy příjmu potravy, s čímž jsem se dokázala dost ztotožnit. 🙏🏻 Vtíravé myšlenky na přejídání mám totiž také.

Hlavní hrdinka Katka se snaží zhubnout, ale jelikož miluje jídlo, moc jí to nejde. Zároveň jí všichni říkají, jak je tlustá a to dokonce i její vlastní matka. Prochází pubertou a těší se, že až půjde na gympl, všechno se změní. Zhubne a bude krásná.

Jenže Katka je zároveň i extremistka a postupně se jí to vymkne z rukou.

Bavil mě styl psaní autorky, která příběh čtenářům podává spíše formou myšlenkových pochodů. Každý, kdo si tímto prochází, nebo se o tuto problematiku zajímá, by si knihu měl přečíst. Zároveň v sobě ukrývá nádherné ilustrace od Maxe Baldýnského.

[Veronika Vycpálková · Rating 3 out of 5]

Soukupovou mam ráda. Ani tady mě nezklamala. Vznik i průběh anorexie mi přijde uvěřitelný. Závěr už méně, ale možná spíš protože nebylo snadné určit, o jak dlouhé časové období jde.
Líbí se mi používání autentického jazyka dospívajících. Co mě naopak rušilo bylo zmiňování konkrétních brandů jako třeba multisportka, nebo Knihobot.

[Kateřina · Rating 5 out of 5]

To mi sedlo. Každá holka, která kdy měla nadváhu a řešila to, se v tomhle příběhu myslím dokáže najít. I když problém s anorexií nějak podezřele snadno vyšuměl, ten příběh mi jinak přišel velmi opravdový. Slupla jsem to jako malinu.

[Tereza Špetlíková · Rating 5 out of 5]

Skvěle zvládnutý způsob vyjadřování mladé generace včetně současným módních výrazů. Pěkně , přehledně (plíživě) zapracované téma "eating disorders"... Mimořádně dobře namluvené mladou herečkou, bomba audiokniha, velmi působivé, příjemné překvapení na konec roku.

[karo💌 · Rating 4 out of 5]

fajn knizka, klasicka soukupova no

[barunovaku · Rating 5 out of 5]

Very good for younger generations! I liked it also as an adult

[Lu · Rating 2 out of 5]

Očekávání jsem bohužel měla příliš velká. Kniha mi hned padla do oka díky svým krásným ilustracím, které jsou kreativní, poněkud atypické a krásně zobrazují dané scény. U ilustrací to dobré ale končí. (Abych nebyla ze začátku zlá), byla jsem nadšená, že autorka vyjadřuje ppp realisticky. Není to jen o nejezení, ale často se objevují výkyvy. Jenže přejídání absolutně neznamená konec tohoto dlouhodobého cyklu. Právě naopak, s přejídáním přichází další a další problémy. Takže zakončení - mc začne jíst až moc jídla, vážně není ideální. Já vím, že konec je přece otevřený budoucnosti, ale přišel mi hrozně zvláštní- urychlený, až zmatený jakoby autorka ztratila přehled o čem píše a chtěla to jen dopsat + samozřejmě otevřený ale zároveň vypadající jako happy end. Kačka si prostě našla kamarády, se kterýma se může ožrat a zároveň pobavit o knížkách, její gay kamarádka jí přebrala kluka, kterej se jí líbil a nakonec šla ven s týpkem, kterej jí před rokem nadával, že je tlustá. Na mě to bylo moc převratů a ani bych se nezlobila, kdyby kniha měla o pár stran více a zabívala se Kačkou - jako člověkem, který našel svoje lidi, ale má problémy s přejídáním a CHÁPE, že jí psycholožka pomůže. Odmítnutí odborné pomoci je typické, ale bez ní by se málokdo dostal z anorexie. A její kamarádka by vážně na konci nemusela najednou být straight, protože být gay je přece jenom fáze. To mě jakožto člověka, který patří do této komunity, mrzelo nejvíc. Co by nám tím autorka asi mohla chtít vzkázat? A nechci být nějak zlá nebo tak, ale až na konci knihy jsem si uvědomila, že naše Kačka měla být vlastně divná. To je fakt tak divné být introvert a milovat knihy? Použití anglicismů jsem si raději nechala na konec, protože rozepisování u takové věci mi přišlo celkem zbytečné. Byl to hezký pokus, ale ve finále vůbec nevyšel a akorát šlo poznat, že je kniha napsaná někým, komu je kolem 40 a myslí si, že ví co dělá. Jsou nepřirozené a ne takhle fakt NIKDO nemluví. Kdyby to alespoň nebylo přehnané, ale ono to bylo ještě víc než přehnané.

Kdybych to měla shrnout, nebylo to nudné, ale bylo by to mnohem lepší, kdyby to fungovalo, protože konec je část příběhu, která ho razantně ovlivní a utéct mu - napsáním nečeho urychleného a zmateného vážně není náhrada.