Kniha dokumentuje více než stoletou historii pařížského rodu Sansonů, kteří po generace dědili katovské povolání. Mužští potomci rodu neměli na výběr, museli pokračovat v řemesle svých otců, byť k němu měli odpor. Takový byl i poslední potomek rodu, Charles Henri Sanson, který si po propuštění ze služeb slavnostně umyl ruce, které již nikdy neměly být potřísněny krví jeho bližních.
Autor popisuje, jak jeho rodina vůbec přišla ke katovskému řemeslu, Velkou francouzskou revoluci a nakonec své vlastní "zážitky" a pocity z poprav. Upřímně mě nejvíce bavila první část, trochu o vfr a poté konec. Bylo to částmi jaksi repetitivní a některé popravy z dob revoluce bych vynechal.
Začátek je povídkový, snad až daleko od uvěření, že se to stalo přesně tak. I tak se tam objevují zajímavé příběhy a detaily. Velmi náročná je samostatná část vztahující se k velké francouzské revoluci. Pro nás dost nepochopitelné běsnění, které bylo těžké i pro samotného kata. Člověk má potom vnitřní boj, zda se chce k takovým základům demokracie znát. Několikrát vás kniha donutí se zamyslet, jak se vlastně nic moc nezměnílo a zároveň jak se změnilo tak mnoho. Zajímavé nahlédnutí do života těch, kterymi bylo opovrhováno. Stačilo by i o půlku kratší.