Kniha Radka Wollmanna je prozaickým návratem do konce devadesátých let, kdy se subkultury po svém vypořádávaly s porevolučním chaosem. V ulicích pobíhali vyholení neonacisté v bombrech a šikanovali, napadali a dokonce i vraždili všechny, kteří nezapadali do jejich představ o normalitě. Pouliční násilí se stalo tak běžnou součástí života v Praze, že se levicová subkultura organizovala a začala se bránit stejně násilnými prostředky. Protesty proti Mezinárodnímu měnovému fondu, Global Street Party a manifestace na prvního máje se staly ikonickými fenomény subkulturního života, stejně jako squatery obsazená Ladronka nebo Milada. Kniha nás ve své imaginaci přenese do těchto významově nasycených chvil a syrově a s emocionálním zápalem čtenářstvu poodhalí každodenní realitu punkových, ale i neonacistických koncertů, velkých demonstrací, ale i boje za vlastní autonomní prostor, v němž může člověk realizovat svou svobodu. Krev Kruh Černá nabízí syrový pohled za oponu porevolučního idealismu a elánu na přelomu milénia a propojuje tehdejší souboje s událostmi důležitými i dnes – anticiganismem, hledáním autenticity a vnitřní integrity, ale také s bojem za práva Palestinců v Gaze a na Západním břehu.
Absolutny benger. Imho velmi citave, raw autobiograficke rozpravanie o squatovani a antifasizme. Chvilami to znie ako chlapcenske dobrodruzstvo o mlateni nackov a hladani lepsieho sveta, len aby uplne stuhlo pri konkretnych obetiach naseho anticiganizmu. Cast o rodicovstve bola pre mna necakanou syntezou celeho diela. Zaver o palestine mi moc tematicky nesedel k zvysku knihy, ale chapem potrebu pisat kamkolvek o genocide ktoru posporujeme. All in all, would recc, bohemka a jej ultras (zial aj ti fasi) mentioned.
Super vhled od někoho, kdo byl u spousty věcí z doby divokých devadesátých a nultých let. Přišlo mi škoda, že víc nevyužil nakousnuté téma žen; umím si představit, že do bitek s pleškama se asi moc nepouštěly, ale strašně by mě zajímalo, jak ony tehdejší situaci vnímaly a zapojovaly se, aspoň na stránku-dvě. Co mi trochu vadilo (a proto snížené hodnocení) - až idealizace squattingu. Popis obsazení a života na Miladě mi přišel velmi jednostranný a prakticky bez zmínek nebo nějakého okomentování problémů, na které si stěžovali lidi v okolí. A ta závěrečná kapitola o Palestině/Gaze. Já s tím vším souhlasím, jenom mi to tam nijak nezapadalo.
Každopádně dík autorovi a jeho kamarádstvu nejen za knihu, ale hlavně za to, že vykopali nácky z ulic ❤️🖤
ja to miluju prostě. strasne inspirativni kniha. ta poslední část o otcovský lásce? to mě odrovnalo. já moc neznám příklady mužů, který tak intenzivně a krasně popsali svou lásku k dětem. ale to je jen % tehle top knihy.
Cast knihy o squatech a antife je skvela, vypraveni vas vtahne a nepusti. Cast o Palestine se v knize najednou objevi a podle me tam vubec nesedi. Palestinske tema je mi blizke, ale tady jsem uplne nepochopila zamer, krome toho se z te frustrace vypsat. To by mi ale timpadem prislo super, kdyby na to byla nejaka samostatna kniha, esej, serie clanku, apod., protoze to bych si precetla rada.