Dvě autorovy rané prózy, které za jeho života zůstaly téměř neznámé. Říše snů vyšla poprvé v Drážďanech v roce 1920 a sám Remarque ji označil za "umělecký román". Kroužek mladých přátel seskupených kolem malíře Fritze Schramma žije uměním a vzájemnými city. V malířově podkrovní světničce vedle jeho ateliéru spřádá mládež své představy o životě a smrti, o hodnotách, lásce a lidských vztazích. Tam se také rodí hlubší cit mezi Elisabeth Heindorfovou a malířem Ernstem Winterem - mladá láska, kterou však záhy ohrozí Ernstovo vzplanutí k uhrančivé pěvkyni Lanně Reinerové, jež žije v oslnivém světě své jevištní slávy. Gam napsal autor pravděpodobně v letech 1923-24. Je to příběh mladé ženy, která cestuje po světě a v exotických dálkách nachází dostatek podnětů i prostoru pro své úvahy o podstatných i nedůležitých okamžicích existence. Po náhlé smrti manžela se setkává s různými lidskými typy a především s mnoha nejrůznějšími muži. V erotických sblíženích s nimi se Gam pokouší odhalit jejich hlubší smysl, naslouchá sama sobě, řídí se svými prožitky a pocity. Netuší, nakolik osudový je její vztah s dobrodružným Lavalettem, který ji mimořádně přitahuje...
Erich Maria Remarque was a German novelist best known for All Quiet on the Western Front (1929), a landmark anti-war novel based on his experiences in World War I. The book became an international bestseller, defining a new genre of veterans’ literature and inspiring multiple film adaptations. Its strong anti-war themes led to condemnation by the Nazi regime, which banned and burned his works. Born Erich Paul Remark in 1898, he adopted the surname Remarque to honor his French ancestry. He served on the Western Front during World War I, where he was wounded, and later pursued various jobs, including teaching, editing, and technical writing. After the massive success of All Quiet on the Western Front, he wrote several other novels addressing war and exile, such as The Road Back, Three Comrades, and Arch of Triumph. His outspoken opposition to the Nazi regime forced him into exile in Switzerland and later the United States, where he became a naturalized citizen in 1947. Remarque’s personal life included high-profile relationships with actresses Marlene Dietrich and Paulette Goddard, the latter of whom he married in 1958. In 1943, his youngest sister, Elfriede, was executed by the Nazis for anti-regime remarks, an event that deeply affected him. He spent his later years in Switzerland, where he continued writing. His final completed novel, The Night in Lisbon (1962), was another bestseller. He died in 1970 at the age of 72, leaving behind a literary legacy that continues to shape discussions on war and its consequences.
Par knizek jsem uz od Marusky Remarkove cetl, takze jsem si byl vedom, ze vstupuji na kluzke pole sladkobolnych dialogu a postav jako vystrizenych z nocni mury Dany Moravkove. Rise snu ovsem prekonala vsechny me odhady a kolem padesate stranky se mi mozek nenavratne poskodil. Rise snu je horsi nez jakejkoliv film na Hallmarku a kdybych behem cteni kadil, vsadim boty ze bych vykadil kostkovy cukr.
Gam by se spravne melo jmenovat Game over. Tuhle knihu bych doporucil leda tak slepym lidem a nebo zviratum, ktery neumi cist (prasata, lisky, tulen).
Мансарда мрій - дебютний роман Ремарка. Непоганий, має легку романтичну атмосферу, сповнений філософських роздумів. У цьому романі немає жодного слова про війну, проте все ж відчувається трагічність, притаманна автору.
Гем - друга книга автора. Претендує на звання найгіршої книги, яку я прочитала. Ледве дочитала і тільки з поваги до одного з моїх улюблених письменників не закинула її на перших сторінках.
Однак саме завдяки цим першим пробам пера ми маємо шедеври світової літератури, які Ремарк створив пізніше.
Дуже шкода, що ці дві історії в одній книзі(( «Мансарда мрій» думаю, може претендувати на тверду 4/5, а от «Гем» —це тотальне розчарування 😢 дуже незрозуміла структура тексту, та і сюжет дуже невиразний. Ці книги — перші у творчості Ремарка, і це відчутно. Без них, мабуть, він не написав би стільки шедеврів у майбутньому, тому приймаю їх просто як перші спроби у написанні)
гем навіть не стала дочитувати , при всій моїй любові до Ремарка, дуже тяжко йде а ось мансарда мрій просто ковток свіжого повітря , дуже затишно і водночас дуже трагічно