Dvě rodiny, dva rozdílné světy a doba, která lámala i ty nejsilnější
Ne každý hřbet je pokřivený od bolesti. Některé se kroutí pod tíhou viny. Bochoř u Přerova, léta 1941 a 1942. V lázeňské vesnici, kde se mísí vůně sirnato-železité vody s tíhou válečné doby, se proplétají osudy dvou mužů. Ambrož Ptáček, mistr přerovské továrny na výrobu kufrů, pro vrtkavou lásku opouští svou rodinu. Dezider Horvát, patriarcha cikánské rodiny, hledá v době nacistické okupace bezpečí pro své blízké. S nástupem Heydricha se v protektorátu objevují udavači, jejichž závist a pomstychtivost uvrhají celé rodiny do neštěstí. Zatímco starosta Lanč se snaží chránit vesnici před nacistickými nařízeními, někdo s potěšením píše udání na gestapo a přilévá olej do ohně nedůvěry. V těžkých časech za rodinu bojuje i Ambrožova žena Máří, která navzdory rozkladu manželství a nejistotě doby hledá sílu zachovat svým dětem domov.
Lenka Chalupová se narodila 4. 2. 1973 v Přerově, kde dosud žije. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pracovala jako novinářka v týdeníku, v deníku i v televizi. V současné době stojí „na druhé straně barikády“ a vede oddělení komunikace a vnějších vztahů (tiskové oddělení) přerovského magistrátu. Miluje psaní, čtení, hudbu, divadlo, film, historii a výtvarné umění. Vydala román Neříkej mi vůbec nic (2004) a detektivky Vosí hnízda (2009) a Utopená (2013) – posledně jmenovaná je jejím prvním počinem v Nakladatelství ČAS.
Příběh z Přerovska vypráví o osudech rodiny Ptáčkových a rodiny Horváthových, které jsou propleteny nejen místem, kde žijí. Ambrož Ptáček totiž odejde od Máří a třech dětí za Rozinou, se kterou si udělá dítě, ale Rozina nezvládá žít v kleci, kterou pro ni byt představuje, a vrací se ke své rodině do maringotky. Ale bez dcery. V knize pak nahlížíme na fungování Máří s dětmi a její sestrou, single otce Ambrože (a jeho otce Valentina), i cikánské rodiny po zákazu kočování. A všechna tato rodinná dramata se odehrávají v době druhé světové války, která samozřejmě do života všech silně zasahuje v různých podobách, především teda i díky anonymním udavačům. Výraznou postavou je pak i místní starosta, který se všechny své místní snaží chránit jak jen to jde.
Přiznám se, že mi tentokrát trvalo skoro 100 stran, než jsem se pořádně začetla - ne, že bych to nechtěla číst, ale nechytlo mě to hned natolik, abych neměla problém to odložit. Ale pak přišel zlom a zbylých cca 200 stran jsem dočetla na jeden zátah, právě proto,že jsem to nemohla odložit a musela jsem zkrátka číst dál. Příběh je silný, věnuje se těžké době a vykresluje různé charaktery lidí v těžkých časech na pozadí každodenního života. "Zvrat" a odhalení v závěru jsem tak trochu čekala, ale i tak to zasáhlo silně. Rekapitulační poválečná kapitola na závěr byla taky zajímavá
Příběh, který v sobě nese poselství, bolest, zlost i lásku a já k jeho přečtení potřebovala sebrat všechnu svou vnitřní sílu. Takže to z mé strany byly ony známé tanečky, číst či nečíst nebo raději poslouchat?
Kniha je velmi příjemně a příhodně namluvena a poslech mě bavil. Autorka používá jednodušší jazyk a tím je její poselství více čitelné a bude mít určitě větší dosah i široké rozmezí čtenářů. Já po dočtení už budu na romskou kulturu nahlížet poněkud jinak.
Uff, těžko hledám slova, která by vystihla sílu, nádheru i hrůzu "Hrbatých duší." Pro mě zatím nejlepší kniha tohoto roku - dechberoucí, brutální a tak krásně napsané.