Proč máme v hlavě ohňostroj Autorky, které se samy s ADHD potýkají, píší o desítkách žen, jimž tato diagnóza ztrpčuje život, a snaží se ukázat jim cestu, jak se k tomuto problému postavit.
Jsou nesoustředěné, vyčerpané, skákají vám do řeči, impulzivně se rozhodují, špatně spí, zapomínají na termíny a nechodí včas. Nezvládají souběh povinností – starat se o domácnost, pečovat o děti, plnit pracovní povinnosti… Okolí je považuje za neschopné, líné. Nejsou však rozbité, jen jejich mozek funguje jinak. Mají ADHD a tuto diagnózu se dozvěděly až v dospělosti. Autorky, které se samy s touto diagnózou potýkají, píší o desítkách žen, jimž ADHD ztrpčuje život, a snaží se ukázat jim cestu, jak se k tomuto problému postavit. Přinášejí i pohled odborníků, kteří rozebírají různé situace, v nichž se tyto ženy topí, nebo jim naopak pomáhají. Zdůrazňují, že ať jsme či nejsme nositelkami této diagnózy, pro všechny z nás platí, že se nesmíme nechat zavalit prací, občas musíme vypnout, odpočinout si a věnovat čas jen sobě.
Jsou nesoustředěné, vyčerpané, skákají vám do řeči, impulzivně se rozhodují, špatně spí, zapomínají na termíny a nechodí včas. Nezvládají souběh povinností – starat se o domácnost, pečovat o děti, plnit pracovní povinnosti… Okolí je považuje za neschopné, líné.
Nejsou však rozbité, jen jejich mozek funguje jinak. Mají ADHD a tuto diagnózu se dozvěděly až v dospělosti. Autorky, které se samy s touto diagnózou potýkají, píší o desítkách žen, jimž ADHD ztrpčuje život, a snaží se ukázat jim cestu, jak se k tomuto problému postavit. Přinášejí i pohled odborníků, kteří rozebírají různé situace, v nichž se tyto ženy topí, nebo jim naopak pomáhají.
Zdůrazňují, že ať jsme či nejsme nositelkami této diagnózy, pro všechny z nás platí, že se nesmíme nechat zavalit prací, občas musíme vypnout, odpočinout si a věnovat čas jen sobě.
Roztěkané byla radost číst. Nejenže mi kniha přinesla mnoho odpovědí na otázky z mého osobního života, ale především proto, že jsem už dlouho nečetla nic, co by tak dobře kombinovalo odbornost s osobními zkušenostmi. Ať už autorek či respondentů.
Jak už samotný název napovídá, titul se věnuje ženám s ADHD, které to nemají v životě vůbec jednoduché. Stejně jako v případě autismu, i ADHD žen se od mužského pohlaví odlišuje. Je totiž spojeno s hormony, těhotenstvím i mateřstvím.
Publikace je rozdělena do několika kapitol, kdy se každá věnuje jinému podtématu. Na konci obsahují shrnutí toho, co jsme se z kapitoly dozvěděli a co by nebylo špatné si zapamatovat.
Já knížku můžu doporučit všemi deseti a jsem moc ráda, že vznikla, protože je opravdu podstatné této diagnóze porozumět a hlavně nikoho nesoudit. Každý z příběhů se mě dotkl a v mnohých jsem se viděla tak moc, až mě to z části vyděsilo. Toto čtení by vás vskutku minout nemělo.
O ADHD som pred čítaním tejto knihy takmer nič nevedela a nemohla som si priať lepší úvod ako túto knihu, ktorá sa na ADHD nepozerá len individualistickými očami ale hlboko reflektuje otázku genderu a ADHD v (nielen) českej spoločnosti. Myslím si, že presne takto má vyzerať dobre napísané non-fiction.
Nepovedala by som asi, že mám ADHD, ale niektoré jeho prejavy sú mi dosť blízke a je to občas pain to ustáť. O to horšie s tým zápasiť každý deň a so systémom, ktorý stále hádže klacky pod nohy a stále sa nenaučil príjmať inakosti. Veľké naštvanie počas celého čítania, veľa aha momentov a obdiv všetkým.
Cílem knihy bylo ukázat, jak moc těžké to mají ženy s ADHD ve světě, který se nastavený neurotypickými lidmi (muži) a jak moc je pro ženy těžké v tomto světě najít pochopení. Za mě cíl kniha splnila a ač nemám ADHD, jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. V mnoha ohledech mi otevřela oči.
Jedna z mála knih, u kterých mi myšlenky netěkaly — tak dobře je napsaná. Konejšivé pro všechny, kdo s roztěkanou hlavou žijí, užitečné pro ty, kdo chtějí člověka s ADHD lépe zahlédnout. Věta, která hitla: „Hodnými se nerodíme, hodnými se stáváme.”
Veľmi oceňujem čriepky zo života žien s ADHD po každej kapitole aj relevantné zdroje.V texte knihy mi chýbali ucelené príbehy žien,nie iba čiastočné krátke vsuvky: raz Zuzana,raz Veronika,raz Alena a z každého života trošku.Príbehy jednotlivých žien mohli ísť aj do hĺbky.Možno je to tak dané tým,ako ženy s ADHD premýšľajú. Ku koncu som už mala čitateľskú únavu z autorských úvah,ktoré vždy smerovali k tomu jednému:k frustrácii zo spoločnosti,hnevu a hnevlivej ľútosti.Knižke by prospelo menej autorských výlevov a ešte trošku viac odbornosti,ale ako úvod do sveta žien s ADHD je to veľmi dobré.Muselo to stáť veľa úsilia dať dokopy celú knihu.
Trochu AHA moment… nebo spis ADHD moment. Za tohle cteni vdecim pani terapeutce. Trochu bych vytkla obcasnou dojmologii a osobne uvitala vic kompenzacnich mechanismu. Ale velmi cenim souhrny na konci kapitol!
3.5 Nejsilnější v momentech, kdy sděluje osobní zkušenosti, nejslabší v momentech, kdy se snaží předávat faktické informace. Myslím, že pro laika super knížka, cílová skupina vlastně bude starší než já, ale pro někoho, kdo je odborník by asi mohla být frustrující. Místy zaměňuje domněnky a fakta, spekulace, teorie a výzkumy. Ani jednou nezmiňuje provázanost ADHD s autismem, i když se zabývá spoustou jiných komorbidit, což mi přišlo zvláštní. Kdyby neměla problémy s odbornou stránkou dávala bych i 4.5
Jsem člověk, který kvůli nediagnostikované ADHD nedokončil ani SŠ a má problém cokoliv dotáhnout do konce. A nemá děti, protože už od ranné dospělosti tušil, že to nemá úplně srovnané a děti by s ním trpěli. A on s nimi. Takže tím na mě spousta věcí v knize působila až nepříjemně. Aniž by to byla chyba autorek. Ale tím, že za sebou mají školy, publikace, mají rodiny a tak nějak ve společnosti fungují, se s jejich pohledem nedovedu sžít. Asi by pro mě byla lepší ta zkušenost „senirní romky z gheta" jak autorka na začátku popisuje skupiny, o kterých se tolik nemluví.
V České literatuře, článcích a skupinách mi obecně chybí zastoupení těch neúspěšných, co se životem tak tak protloukají.
I zmínky o tom, že ADHD má vliv na průměrný věk, kterého se dožíváme. Ale to už je poznámka mimo.
Takže: vůbec nejsem cílovka. Děti a školy mmj. kvůli ADHD nemám, a moc inteligentní a úspěšná také nejsem. Ale jsem ráda, že se téma víc a víc vytahuje na světlo. :-)
How to Brain mám asi o něco raději. Asi by y mohla něco napsat sama, místo toho, abych remcala na to, co mi chybí. Jenže bych to nedotáhla a ještě by ta průměrná zkušenost očividně nikoho moc nezajímala. :-))
ADHD jsem začala řešit kvůli dceři. Už když jsem si přečetla prvních pár knih, jsem si říkala, jestli se tohle náhodou netýká i mně, protože některé situace popisované v daných knihách dost seděly na to, co jsem zažívala a jaké jsem měla zkušenosti. A pak jsem si přečetla Roztěkané a poslední dílky skládačky zapadly na svoje místo… Kniha ukazuje, že ADHD u žen se většinou projevuje jinak než u mužů, a proto je velice často přehlíženo a neřešeno. A taky ukazuje, kam to, že se člověk nenaučí pracovat s tím, že funguje trochu (někdy tedy i dost) jinak než ostatní, může vést. A není to pěkné.
U drtivé většiny lidí diagnóza vážně nefunguje jako omluva nebo výmluva pro to, proč některé věci nedělat nebo dělat jinak. Pomůže ale člověku naučit se pracovat s tím, jak funguje, a v některých ohledech mu ulehčit život. Každému chytrolínovi, který tvrdí, jak na ADHD nevěří a podobně… bych přála týden v kůži člověka s poruchou pozornosti – v nějakém pěkně vypečeném, aby pochopil, jaké to má psychické ale také fyziologické důsledky. Roztěkané krásně ukazují, co všechno ADHD ovlivňuje, a do jakých aspektů života zasahuje. Není to lehké čtení a myslím, že spousta žen se v některých situacích pozná. Může to ale sloužit k otevření očí nebo jako impulz pro to, aby si člověk řekl o pomoc. Kniha kombinuje srozumitelnou odbornost s osobními výpovědmi – je čtivá a i když z ní člověku není dobře po těle, myslím, že je důležité, aby se dostala k těm, kdo ADHD mají, k těm, kdo se domnívají, že by ho mít mohli, ale i ke všem ostatním. Ukazuje totiž, jak to v dnešní společnosti funguje, že to s ADHD – obzvlášť pro ženy – není snadné, ale přitom stačí vlastně relativně málo od našich nejbližších, aby to bylo snesitelnější.
Knihu asi nebudu hodnotit úplně objektivně, protože mám pocit, že mi docela změnila pohled na sebe samu. Ale nejdřív trochu ke struktuře knihy. Knihu psaly dvě autorky, které mají diagnostikované ADHD v pozdějším věku. Psaly ji pro všechny, co se chtějí o této rozdílnosti dozvědět co nejvíc a zejména pro ženy, které jsou na tom jako jsou ony samy. Celý život si připadají jinak, dějou se jim jiné věci a ony vlastně neví proč. Nebo ví a neví jak s tím naložit. Takže kniha je také psaná v tomto duchu. Nemá jasnou strukturu, střídají se zde odborné texty, s praktickými zkušenostmi a zážitky žen s ADHD, někdy jde o krátké vyprávění, někdy o dlouhé. Dál zde najdete nějaké rady, které ale nemusí fungovat všem. Ale přesně o tom ADHD je, nic není jasně dané, střídání je naprosto obvyklé a vlastně díky tomu lépe pochopíte, co se děje v hlavě člověka s ADHD.
Mě se kniha četla velmi dobře. Nebo spíš, místy jsem se zarazila nad tím, jak moc podobností se sebou jsem v příbězích našla. Myslím, že kniha je velmi prospěšná pro všechny ženy, které se s těmito problémy potýkají. Už jen poznání, že v tom nejste sami, a že to co se vám děje, se děje i někomu jinému je velmi osvobozující. A navíc v ní můžete najít nějaké rady, které vám pomůžou vaši neurodiverzitu lépe zvládat.
Určitě knihu doporučuji všem, co se s ADHD setkávají, ať už osobně, nebo ve svém okolí. Myslím, že tu najdete hodně prospěšných informací, jak s ADHD pracovat.
wooow mega prepracovaná a zrozumiteľná kniha, aj keď som o adhd už dosť vedel tak nevedel som mnoho rôznych menších sfér s ktorými súvisí a špecifiká v prejavoch u žien. trochu ma mrzelo že jediné spytované ženy boli heteronormatívne usporiadané (matky, manželky atď), hodne by som ocenil perspektívu žien alebo nebinárnych ľudí ktorí do toho nespadajú, ale to je vyslovene moja preferencia a zároveň skupina žien - matiek s adhd je dosť špecifická a málo preskúmaná sféra sama o sebe takže cením a aj to ako bola kniha napísaná - neurospicy friendly:3
Poslední knížka letošního roku. Přečteno za 3 dny. Asi to na hodně z nás, které se nacházíme někde na škále mírného až šíleného ADHD, působí, jako bychom četly svoji autobiografii.:) A nemohly se rozhodnout, zda je to úleva nebo frustrace. Škoda, že v knížce není vic praktických tipů na kompenzační strategie.:) Najít si osvícenou psychiatrii bylo na mém seznamu na rok 2026 tak jako tak. Teď jsem si to jen podtrhla a v hlavě prioritizovala, což ale v reálu stejně nic neznamená, protože prioritizovat nezvládám.:))
Máte-li jen minimální podezření na ADHD a nespadáte do stereotypů diagnostiky, které představuje genderově muž, tahle kniha by to mohla rozlousknout. Teď ješte prosím nějakou popularizačně naučnou o AuDHD v českém rybníčku. Díkyčko, Hoste.
Už jsem toho na toto téma načetla dost a tuto knihu i přes prvotní nadšení nedočetla. Některé kapitoly byly jen opakování toho, co je řečeno všude jinde na toto téma. Netvrdím, že se to týká celé knihy, ale čekala jsem něco víc.