Nikdy jsme nebyli úplně standardní žižkovská rodina. Vítejte v mámině bytě 4. kategorie, který byl všem otevřen dokořán. Útočiště u nás nacházeli různí básníci, šílenci, muzikanti, opilci, hledači smyslu života či samozvaní proroci. Stal se paralelním světem, ostrůvkem svobody, co se vymykal všemu myslitelnému v tehdejším režimu, ale i po něm.
Je to umaštěný, jako papír od uheráku. Zakouřený, jak podniky v devadesátkách. Hořký jako turek. Kyselý jako okurky v láku. Zachycuje to určitou dobu, místa a charaktery, které dneska z tváře Prahy mizí. Trochu mě to hodilo zpátky do mých náctých/dvacátých let. Připomnělo mi to moje bloudění po místech, která už nejsou a hledání to, kým vlastně jsem. Absolutně skvělý. Uhrančivá koláž.