Dokážou společně přepsat svůj příběh? Měl to být příběh o ztrátě, strachu a přežívání. Jenže pak potkal jeho. A najednou bylo úplně všechno o něm. O Elim.
Nathanielovi někdy připadá, že tam, kde měl mít duši, je zpustošený svět. Drogy ho berou na místa, odkud se jen těžko vrací, ale nebýt nich, musel by si znovu prožít každou špatnou zkušenost. Táta ho opustil. Máma zemřela. A pak šlo všechno hodně rychle do háje.
Elkan nežije, poslední roky spíš přežívá. Většinu nocí tráví v pokoji a hraje na playstationu jednu hru za druhou. Nemůže spát, protože spánek s sebou nese noční můry, které ho rvou na kusy.
V tom, že se Nathaniel a Elkan po letech znovu potkali, je jistá osudovost. Můžou si navzájem pomoct a vytáhnout se ze dna, nebo se společně propadnout ještě hlouběji. Dokážou tihle dva kluci přepsat svůj příběh a proměnit ho v nový začátek?
4.5* - Babe, wake up, moje oblíbené divas duo vydaly další depku! K neexistenci a Klukovině se přidává třetí heavy contemporary a znovu dokazuje, že holky umí psát příběhy, které bolí, ale zároveň přináší obrovské množství naděje. - Eli sleduje Nathaniela a Elkana, dva kluky, kteří si nesou pořádně těžká břemena. Každý bojuje s něčím jiným, ale postupně si v tom druhém nachází to nejbezpečnější místo. Jejich vztah se ale rozhodně nevyvíjí rychle ani jednoduše. Není to žádná insta love, naopak každý malý krok vpřed střídají tři kroky zpátky, protože důvěra se po všech těch zkušenostech buduje opravdu těžko. Nic nepůsobilo uspěchaně a jejich vzájemná opora byla asi mojí nejoblíbenější částí v knize. - Více jsem si oblíbila Nathaniela, ale Eli byl taky miláček. Moc mě bavilo i zapojení Eliho rodiny, která pomáhala příběhu dodat spoustu krásných i silných momentů. Možná si během čtení budete říkat, že Nathaniel dostal naloženo až příliš, ale za mě to hodně odpovídá realitě lidí, kteří také bojují s drogovou závislostí. Skvělé bylo také množství narážek na známé knihy a videohry. - Styl psaní je klasicky i přes počet stran extrémně čtivý. Holky umí skvěle pracovat s emocemi, dialogy působí přirozeně a z příběhu je cítit spousta empatie. Připravte se na to, že to nebude lehké čtení - některé pasáže dokážou pořádně zabolet a občas vás možná budou i frustrovat, ale život zkrátka nebývá spravedlivý a Eli to jen dokazuje. - Jediná věc, která mi úplně nesedla, byl samotný závěr, ale to vám samozřejmě nebudu spoilerovat. Eli je další silné heavíčko, které rozhodně stojí za přečtení - je to citlivě napsaný příběh o bolesti, závislosti, uzdravování a lidech, kteří si navzájem pomáhají najít cestu zpátky k životu. - spolupráce s autorkami
Po přečtení Klukoviny nešlo odolat a musela jsem se pustit i do Eliho. Ten příběh je neskutečně čtivý a zajímavý. Hltala jsem to, sice v půlce jsem si řekla okey co ted' ale zase se to rozjelo. DOPORUCUJUU! Autorky tu varují před tématem drogové závislosti ale nevarují že ta kniha je samotná droga.🤭
Dekujii moc @hostbrno za poskytnutí knihy v rámci #spoluprace 💙
If there would be a 6th star, Eli would definitely get it. Such a well written book and if there should be an example of heavy contemporary, this would be it. It is really heavy in terms of topics and emotions but it's like if you are cut into small pieces and then put together again. I just loved that and so far it is the best book I've read in 2026, and maybe even in a longer period. Just wow. I am speechless and grateful for this masterpiece.
Nathaniel – matka mu zemřela, otec ho opustil a on se dostal do míst, odkud se dá jen těžko vrátit. Elkan – přežívá u PlayStationu a nespí, protože se spánkem přicházejí noční můry. Když se spolu potkají, může to být osud. Dokáží si pomoci nebo se společně stáhnou dolů, na úplné dno?
Tuhle knihu mi-lu-ju!
Chtěla bych vykřičet do celého světa, co všechno se mi na ní líbilo, ale slova mi nebudou stačit. Eva s Klárou píšou tak nádherně, že prožívám každičkou větu, každé písmenko. Všechny emoce se na mě přenesou. Ještě teď, pár dní po dočtení, jsem jich plná a kdykoliv si na knihu i v budoucnu vzpomenu, všechno se mi to znovu vybaví. To, jak je to napsané je prostě dechberoucí. Tolik nádherných vět, tolik citu, tolik skutečného života. Nejednou jsem u knížky brečela, a to až tak, že jsem přes slzy neviděla na písmenka.
V příběhu postupně odhalujeme minulost obou kluků a musím říct, že je vše skvěle promyšlené a načasované. Občas jsem si říkala, jak zrovna tohle spolu může souviset a za pár stránek jen nevěřícně zírám a myslím si, jak geniálně je to propojené.
Je to kniha o lásce a přátelství, o rodině a ztrátě. Je o zlomených duší a o životních situacích, které vás budou pronásledovat dnem i nocí. Řeší se tu opravdu vážná témata, ale i přesto mi bylo v knížce dobře, chtěla jsem se k ní vracet a v myšlenkách jsem s ní byla, i když jsem ji zrovna nečetla.
Jsou tu nádherné, jen takové drobné ilustrace, které vám postupně dají smysl. Úplně mě dojaly. Třešničkou na dortu je, že tu mají důležitou roli knihy, a to já v příbězích vážně můžu.
Pokud milujete emoce v knihách a chcete vážně dobře napsanou knihu, tak je vlastně úplně jedno o čem Eli je, prostě si ho přečtěte.
Eli je listopadový střelec a miluje bylinky. Stejně jako já. A já miluji Eliho. 😊
Eva a Klára Pospíšilovy opět přicházejí s příběhem, který i přes svou bolestivost ukazuje, že tam, kde je tma, existuje i naděje.
Sledujeme osudy dvou mladých kluků, kteří jsou na první pohled naprosto odlišní. Přesto je spojuje bolest, se kterou se každý z nich musí vyrovnávat. Jeden bojuje se závislostí, druhý s následky traumatu a popálenin. Autorky tak ukazují, že i dva zdánlivě odlišné životní příběhy mohou spojovat stejné emoce, strach i touha najít cestu ven.
Kniha mě bavila především díky tomu, jak uvěřitelně byly vykreslené jednotlivé postavy. Jejich chování, myšlenky i emoce působily přirozeně, takže nebylo těžké se do jejich příběhů vcítit. Druhá polovina už je místy repetitivní a příběh tak ztrácí část své dynamiky. I přesto se jedná o citlivě napsaný román, který otevírá důležitá témata a lze ho doporučit čtenářům, kteří vyhledávají psychologicky laděné a emotivní příběhy.
Prví polovinu knihy jsem prožívala, skoro plakala a vztekala se. Pět hvězd tam bylo prakticky jasných, potom se přehoupla druhá půlka a já se začala nudit. Začala jsem nevědomky přeskakovat řádky a to už bylo špatně. Posledních skoro 200 stran jsem docela trpěla a neuvěřitelně mě mrzelo že mě to najednou nebaví i když vlastně čtu stejnou knihu jako do teď.
Jako vzdy jsem od holek cekala hodne, ale tohle me dost dostalo. Bylo to naprosto skvele. Smala jsem se a taky hoodne brecela, ale bylo to uprimne a to uzasne hrani se slovy! Pridavam ke svym velmi oblibenym kniham