Nejasné hranice

Cyklus Kchrat #1

by Marie Domská, Anežka Šťastná (Narrator), Jakub Gottwald (Narrator)

Nebezpečí přichází z hlubin vesmíru. Ne však z míst, odkud by ho lidé čekali…

Rutinní mise se během jediného okamžiku mění v tragédii. Průzkumná loď G216, jež měla studovat hlubiny kosmu, byla těžce poškozena a její posádka až na jedinou členku zahynula. Navigátorka Erin Marthenová sice neštěstí přežila, nicméně osud pro ni uchystal těžkou zkoušku v podobě stvoření jménem Kchrat. Tvor s dlouhým ocasem a obludnou vizáží, za kterou by se nemusel stydět ani filmový Vetřelec, vystrašenou mladou ženu zachrání z trosek korábu a zavede ji na utajenou planetu Šatchra, kde se Erin seznamuje s první mimozemskou civilizací. Zjevně nejsme ve vesmíru sami, jenže nebezpečí ukryté v jeho nekonečných dálavách může našemu druhu přivodit záhubu. Po šesti letech proto astronautka v doprovodu svého zachránce spěchá zpátky k lidem, aby je včas varovala. Budou schopní a ochotní komunikovat s mimozemskými netvory, anebo si každá ze stran střetu vytyčila hranice a odmítá kompromis?

První díl původní české space opery, zasazené do 22. století, pojednává o křehkém soužití dvou odlišných civilizací.

Audiokniha, 16 hodin 18 minut

Jsou však lidé vůbec schopní a ochotní komunikovat s mimozemskými děsivými netvory? Anebo má každá strana své hranice?

Genres: Science Fiction, Space Opera, Czech Literature

17 pages, Audiobook

First published March 28, 2024

Reviews

[lili.darknight]

Zaujal ma predovšetkým ten nápad spojiť rasy také odlišné, že jedna je v očiach tej druhej príšera. A neskôr ma dosť bavil svižný úvod. Trochu menej sa mi pozdávalo, keď tempo spomalilo, ale chápem, že pre budovanie sveta, postáv i všetkého ostatného to bolo potrebné. Hoci si myslím, že niektoré veci nemuseli byť až tak okato servírované na podnose.

Najvýraznejší nedostatok tejto knihy je hlavná hrdinka. Čím dlhšie som čítala, tým väčšmi mi liezla na nervy. Bohužiaľ ju ale nezrazil asteroid. Ach.

[David]

Tahle vztahová spaceopera mě opravdu bavila. Bavilo mě objevovat vztah člověka s cizí bytostí. Bavilo mě objevovat jejich životy. Prostě mě to bavilo hned od první stránky. Už povídka z antologie Krev, monstra a cukroví mě bavila a kniha je toho pokračováním. Takže Marie Domská je pro mě příjemný objev v rybníku českých autorů.

[Petra Machová]

skvělý příběh, moc mě bavil. Jdu hned dál. Kchrat je sympaťák

[Vitek Novy]

Velice povedené sci-fi o střetnutí lidí s mimozemskou civilizací. Není to až tak akční, ale spíše k zamyšlení o tom jaké lidstvo je a jaké by mohlo být. Dle všeho by to mělo mít pokračování, budu se na něj těšit.

[Johana Lepee]

Já a sci-fi? Věc se má tak. Když jsem byla malá, bavíme se o devadesátkách, zbožňovala jsem všechny sci-fi záležitosti, které běžely v televizi. Star Trek Enterprice, Hluboký vesmír devět, Voyager, Hvězdnou bránu. Milovala jsem i klasické dlouhé filmy 2001 vesmírná odysea, Vetřelec, E.T., Blízká setkání třetího druhu atd. Dodnes je sci-fi mým oblíbeným žánrem na obrazovce. Co se však knih týče, z nějakého důvodu jsem se jich bála. Můj strach pramenil z toho, že si nedovedu všechny ty stroje, lodě a bytosti náležitě sama v mysli vykreslit.

Když po mně ale před nějakou dobou začala na instagramu pomrkávat kniha Nejasné hranice od Marie Domské, něco mě k ní táhlo. Nakonec jsem si knihu koupila a můžu vám říct, že toho vůbec nelituji. Ba naopak, líbila se mi moc a s mou představivostí to vůbec není tak zlé, jak jsem si myslela.

Téma příběhu je první setkání lidského druhu s jinou mimozemskou rasou. Poškozená loď Erin Marthenové se při nevydařeném skoku sráží s neznámým tělesem. Žena je přesvědčená, že má před sebou poslední minuty života, ale ze smrtelného nebezpečí ji zachraňuje mimozemský voják. Začátek by mohl působit až romanticky, brzy se však dozvídáme, že onen tvor, Kchrat, vypadá, alespoň podle mé vizualizace, dost podobně jako vetřelec.

Než se Erin vrátí zpět k lidem, uběhne dlouhých šest let. V knize jsou dvě hlavní časové linie. Jedna v přítomnosti a druhá se vrací do doby, který Erin strávila s Kchratem.

Musím říct, že jsem si mimozemšťana nesmírně oblíbila. Není to žádný mladík, svá nejlepší léta má dávno za sebou. Místo aby si užíval zaslouženého důchodu, pomáhá rozpolcené lidské ženě.

Konec je otevřený a já opravdu nutně potřebuji vědět jak se bude příběh Erin a Kchrata vyvíjet dál.

Knihu rozhodně doporučuji všem milovníkům sci-fi i těm, kteří ho nečtou. Čeká vás galaktická jízda a jestli jste v dětství milovali sci-fi seriály, budete zažívat tu pravou vesmírnou nostalgii, právě tak, jako já.

CHAM KE!

[Marcel]

Anotácia: V roce 2138 jsou lidé slabou, bezvýznamnou civilizací, slepě tápající na okraji šatchranské říše. Zničehonic se ale jejich nouzový signál ozve z míst, kde by rozhodně neměli být. Vesmírný voják Kchrat se navzdory rozkazu, že má lidskou loď i s posádkou zanechat svému osudu, vydá vrak prozkoumat. Na místě nalezne nejen znepokojivé stopy, které prozrazují, že lidé nemusí být tak nevinní, jak se tváří, ale i jednu přeživší.
Řadová navigátorka Erin Marthenová se tak najednou ocitá vydaná napospas cizinci, který připomíná monstrum jako vystřižené z hororu. Aby však zabránila válce a jednou se dostala domů, musí se uprostřed cizí civilizace naučit chovat jako zodpovědná velvyslankyně.
Jsou však lidé vůbec schopní a ochotní komunikovat s mimozemskými děsivými netvory? Anebo má každá strana své hranice?

Od autorky som už čítal predchádzajúcu knihu a som veľmi rád, že je vidieť ako sa autorka posunula. Jej nová séria scifi opery je veľmi zaujímavá, ide v podstate o kontakt s mimozemšťanom, ktorý sa zhodou okolností podobá na zlého dravca z jedného scifi filmu. Kniha sa čítala veľmi dobre a autorka veľa vecí mala dobre premyslených. Zaujímavé bolo sledovať Kchrata a jeho minulosť, ale aj jeho domovskú planétu a kultúru. Hlavná hrdinka mne osobne nesadla bola taká zvláštna asi by som s ňou na kávu nešiel. :). Za mňa veľmi pekný začiatok série a hviezdičku strhávam za niekedy pre mňa naťahovaný dej.

Ešte chcem upozorniť kto čaká akciou nabitý scifi román tak tu sa toho nedočká je to skôr o kontakte, vzťahoch, poznávanie nových civilizácií atď.
Knihu určite odporúčam a púšťam sa aj do ďalších dielov celkovo hodnotím 4 z 5.

[Adéla Tůmová]

Na knihu jsem se těšila od chvíle, kdy jsem zjistila, že vyjde. A nezklamala mě. Líbil se mi vykreslený sci-fi svět a civilizace šachtranů, ale kniha není jen nudné popisování technologií, toho tam vlastně tolik není, i když čtenář brzy získá představu, jak to funguje. Hodně se řeší i psychologie, vztahy mezi postavami, je to takový krásný vhled do to, jak by se asi cítili lidé při setkání s jinou rasou. Četla jsem už od autorky nějaké povídky, takže jsem trochu věděla, co mám čekat. Přesto mě kniha překvapila. I když nebudu řešit nic z děje, myslím, že bych tím mohla předčasně vykecat vývoj knihy, takže raději Povídky nejsou řazeny chronologicky, takže i když v kapitole č. 1 a 2 máte nějakou slušnou představu, co se vlastně mohlo stát, tak brzy je tento obrázek úplně rozbit a každá další kapitola je překvapení. S tím se mění i pohled na jednotlivé postavy a jejich motivace. Brzy zjistíte, že nic není tak jasné a říkáte si, komu vlastně věřit. Erin jsem měla někdy ráda, někdy bych ji nejraději praštila, ale Kchrat je naprosto skvělý vždycky. Oceňuji opravdu dobře vymyšlený svět, řada mých otázek zůstala nezodpovězena a doufám, že další díl bude co nejdřív.

[Suzanne]

Erin Marthenová se po šesti letech, které nedobrovolně strávila mezi mimozemšťany zvanými šatchrani, vrací mezi lidi. A přivádí s sebou vojáka Kchrata. Jenže Kchrat je geneticky upravený zabiják, který vypadá jako Dravec, stvůra z lidského hororu. Existuje naděje na spojenectví mezi pozemšťany a šatchrany, když se Kchrata všichni lidi bojí?

(Recenze vznikla v rámci barterová spolupráce s nakladatelstvím Host, kterému děkuji :)

Navigátorka Erin Marthenová před šesti lety jako jediná přežila havárii vesmírné lodi a omylem se ocitla na území neznámé mimozemské rasy. Šatchrani se sice podobají lidem – tedy až na geneticky upravené vojáky, kteří jsou dokonale vybavení pro přežití ve vesmíru a zabíjení. A právě jeden z nich, Kchrat, Erin našel a zachránil.

Marii Domské už Hostu vyšla temná fantasy Sivá krev, ale tentokrát se pustila do žánru space-opery. Pojala si ho ale po svém, a soustředila se na osobní rovinu, komplikované vztahy a vytvořila spíš takové konverzační sci-fi.

Nejasné hranice jsou skvěle napsané, čtivé a chytlavé. Marie Domská má děj dobře vymyšlený, takže se prolínání přítomnosti a minulosti doplňuje a vytváří k sobě paralely. V příběhu nechybí spousta intrik, lží, nejrůznějších manipulací, nějaká ta akce i trocha humoru.

Marie Domská se obešla bez sáhodlouhých technických popisů, jak občas bývá ve sci-fi zvykem, ale přitom dokázala vytvořit (alespoň pro mě) uvěřitelný svět a lidsky podat, jak by dopadl první kontakt lidí s mimozemšťany.

Postavy jsou nejednoznačné, nikdo není ani hrdina ani zloduch, všichni mají dobré i špatné stránky. Čtenář postavy poznává postupně, takže vnímá hlubší vrstvy, lži, manipulace, ale i lidskost a pochyby. Paradoxně „nejlidštější“ a nejsympatičtější postavou je mimozemšťan Kchrat, přestože vypadá jako příšera z hororu.

Největší slabinou Nejasných hranic je bohužel hlavní hrdinka. Erin se chovala nevyrovnaně, nepochopitelně a neuvěřitelně ukňouraně. Navíc věčně lhala a manipulovala, ale její intriky nepůsobily nijak promyšlené. Spíš mi přišlo, že do všeho vnáší chaos. Právě kvůli jejím lžím jsem byla v závěru spíš zmatená a neměla jsem dojem, že by do sebe jednotlivé dějové linky a informace zapadly a vytvořily část mozaiky.

Taky jsem úplně nevěřila tomu, že se Kchrata všichni bojí jen kvůli tomu, že vypadá jako stvůra ze starého hororu, když dokázal, že je inteligentní, má emoce a smysl pro humor. Na druhou stranu, když se podívám na některé spoluobčany, kterým vadí lidé jiné barvy pleti, náboženského vyznání nebo sexuální orientace, tak se obávám, že by první kontakt lidstva s mimozemskou rasou dopadl přesně tak, jak Marie Domská popsala, nebo spíš ještě hůř.

Ve výsledku jsou Nejasné hranice lákavým prvním dílem plánovaného třídílného cyklu Kchrat, i když do dokonalosti jim něco přeci jen chybí. Každopádně se ale těším na druhý díl s názvem Skryté ultimátum, který už na mě čeká na poličce, i na třetí, závěrečný díl, který by měl u Hostu vyjít v první polovině roku 2025.

3,5/5

[Čarovná knižnica]

Opäť tu máme space operu, tentoraz originálnu českú sci-fi z pera Marie Domskej s názvom Nejasné hranice. Už samotný názov napovedá, že nepôjde len o hranice v priestore, ale najmä o hranice medzi civilizáciami, strachom a dôverou, rozumom a emóciami.

Príbeh sa začína na poškodenej vesmírnej lodi, ktorej posádka nemá inú možnosť záchrany než riskantný skok červou dierou. Ten však končí katastrofou loď po výstupe zasiahne hraničnou sondou neznámej civilizácie. Hlavná hrdinka prežije len vďaka zásahu mimozemského vojaka, ktorý v nej vyvoláva panický strach, hoci sám patrí k mierumilovnej rase. Problémom je jeho výzor nie úmysly.

Na pozadí tohto stretu sa rozvíja príbeh prvého kontaktu dvoch rás. Jednej, ktorá ľudstvo už dlhší čas pozoruje a nepriamo chráni, a druhej, ktorá si až donedávna myslela, že je vo vesmíre úplne sama. Dej sa odohráva v pomerne krátkom časovom úseku, no je dopĺňaný retrospektívami, ktoré postupne odhaľujú širší kontext udalostí. Hlavná línia smeruje k návratu hrdinky a jej záchrancu do ľudskej časti vesmíru s cieľom oznámiť, že ľudstvo nie je samo a že spojenectvo by mohlo byť kľúčom k prežitiu.

Autorka veľmi dobre pracuje s témami strachu z neznámeho, predsudkov a nedôvery. Prvý kontakt nie je idealizovaný, naopak je plný napätia, politických obáv a rýchlych, často neuvážených rozhodnutí. Dej má spád, je akčný a miestami prekvapivý, vďaka čomu si kniha dokáže udržať pozornosť čitateľa.

Zaujímavým prvkom je aj vykreslenie mimozemskej spoločnosti, ktorá funguje na úplne odlišných princípoch než tá ľudská. Kontrast medzi oboma kultúrami je výrazný a núti zamyslieť sa nad tým, čo považujeme za správne či morálne. V niektorých momentoch sú tieto myšlienky až nepríjemne aktuálne.

Postavy sú prekvapivo komplexné. Hlavná hrdinka je inteligentná, no manipulatívna a ochotná klamať, aby dosiahla svoje ciele, čo do príbehu vnáša istú mieru nestability. Jej protipólom je mimozemský hrdina Ichterak (Kchrat) logický, čestný, lojálny a zároveň citlivý, najmä vo vzťahu k svojej rodine. Práve ich kontrast robí vzťahy v príbehu zaujímavými.

Celkovo Nejasné hranice ponúkajú viac než len kvalitnú sci-fi space operu. Ide aj o psychologický pohľad na správanie spoločností v krízových situáciách a na to, ako ľahko dokáže strach ovládnuť rozum. Za mňa ide o vydarené dielo, ktoré stojí za prečítanie, a ja sa rozhodne teším na pokračovanie.

[Zuzana Hartmanová]

Tak tohle byla hodně povedená space opera. V poslední době se mi moc nestává, že bych nějakou knihu přečetla na posezení, takže skutečnost, že Kchrat si mě získal natolik, že jsem román slupla jako malinu, mluví za vše.
Mám ráda, když příběhy nejsou vyprávěny lineárně a čtenář až postupně získává obraz skutečných událostí – líbí se mi, když musím držet pozornost a dávat si věci do souvislostí. V tomto ohledu jsem tedy byla nadmíru spokojená. Nejasné hranice jsou dobrodružné, dojemné, někdy přinutí k zamyšlení. Kchrat je sympaťák – i když teda potkat ve vesmíru bych ho asi nechtěla… :-D

Na začátku mi ale přišlo, že se konflikt, který pak má v příběhu důležitou roli, vyostřil až moc rychle, vlastně víceméně hned na prvních stránkách – tady bych klidně uvítala pár stránek navíc, kde by se budovalo podezření vůči jedné z postav, než tam proti ní padne dost zásadní obvinění.
Místy mě taky trochu rušila jazyková hyperkorektnost, ale nebylo to nic, co by mě vytrhávalo ze čtení nějak zásadním způsobem.
A pak se musím přiznat, že jak mi Kchrat byl sympatický, tak Erin mě docela brzo začala rozčilovat. Její chování bylo pochopitelné – na konci, když se složil celý obraz, jsem ho chápala ještě o dost víc… Přesto mi její lži a manipulace přišly nesympatické a nepříjemné (což byl ale možná záměr, koneckonců ne všechny postavy jsou psané s tím, aby je měl čtenář rád, nebo přinejmenším ne hned od začátku…).

[Hallien]

Nepatrím práve k najhorlivejším fanúšikom space opier, tobôž nie českých. A tak nečudo že kniha nebola práve moja šálka kávy. Sú tu aj isté veci ktoré však musím jednoznačne pochváliť - napriek prílišnej podobnosti s istými veľmi známymi vesmírnymi záporákmi sú šatchranovia podarená rasa a veľmi sa mi páčil spôsob akým autorka narábala s postavou Kchrata. Úplný opak sa zasa dá povedať o Erin - chápem, čo bol zámer, ale mne ako hlavná hrdinka nesedela a nevyhovovala. Chovanie niektorých vedľajších postáv taktiež postrádalo zmysel. Hlavným neduhom knihy je však podľa mňa nedostatočne uzavretý dejový oblúk, resp. oblúk bez poriadnej odmeny pre čitateľa na konci. Ako prequel k cyklu space opier to síce funguje, ale pripomína to skôr prvú kapitolu z veľmi, veľmi dlhej knihy ako uzavreté dielo. Podtrhnuté a sčítané - kniha má kopec múch, ale napriek tomu som ju prečítal na jeden záťah, nemal som v žiadnom bode nutkanie ju odložiť a nie je objektívne o nič horšia než prvý diel Legie, a ten niektorí ľudia chvália až do nebies. Takže ak máte radi space operu, určite sa oplatí knižku si zaobstarať. Ja sa radšej vrátim nabudúce zasa niekam kde lietajú miesto vesmírnych lodí draky...

[Lidie Selová]

Původní české sci-fi už od prvních recenzí, jsem věděla, že si jí chci přečíst.
Už dlouho jsem z knihy neměla tak rozporuplné pocity. (Pozor obsahuje možný spoiler.)
Jako na kolotoči. Skvělý začátek, pak nudné pokračování, skvělé kapitoly s hlavním hrdinou, které jsem hltala bez dechu a pak kapitoly s hlavní hrdinkou, kterou jsem po tom nekonečném fňukání měla chuť vysadit na nejbližším asteroidu.
Je to napsané čtivě, svět je rozmanitý a opravdu srozumitelný. Líbí se mi komplexnost a jistá krutost Šatchranské rasy. A kdyby tam byly kapitoly jenom s tímto, dávám plný počet bodů.
Bohužel Erin, je na mně tak afektovaná, nudná a zbytečně natahuje děj, že kdyby tam byla jen ona, dám hvězdičku jednu. Já chápu, že to neměla lehké, ale na to, že to měla být hlavní postava to prostě nedávala.
Další díl, si ještě přečtu, pokud tam bude méně Erin a víc Krchata, ráda tomu dám šanci. Jinak se obávám, že z mého hlediska, se jedná o promarněný potenciál. Kdy se krásná space opera proměnila v omílání problémů, jedné nestabilní navigátorky.

[Marie Hamlková]

Za me bohuzel promarneny potencional. Kdyby to bylo jen o Kchratovi, tak super. Jenze Erin prebirala postupem casu vetsinu prostoru a vyplnila ho jen plytkym opakovanim sebelitostnych uvah. Nudna, otravna, na ranu. Takze pokud bylo zamerem napsat postavu, kterou budu nesnaset, tak se povedlo. Ale o takovych cist nechci. Body davam jen a jen za Kchrata, on byl jediny duvod proc jsem docetla.

[Alena]

Začátek super. Konec dost dobrý. Prostředek? Fůra intrikování, lží a předstírání. Taky jedna scéna, která u mě vzbuzovala obavu z cringe, takže jsem knihu asi na týden přerušila. Hlavní hrdinka, která se po nadupaném začátku mění v totální krávu.
Audiokniha je kvalitně zpracovaná, za to hvězdička nahoru.

[Anna Pech]

Velmi zajimavy namet a zacatek se mi moc libil. Jenze pak se asi pulka knihy tahla na varene nudli, bavili me vlastne jen pasaze s Kchratem. Konec to trochu dohnal, ale vazne doufam, ze Erin bude v dalsim dile lepsi. Kdyby byla jen vedlejsi postava, tak by mi asi tak nevadila.

[Blanka]

Nějak nevím, co si o tom myslet. Nápad dobrý, ale celou dobu jsem čekala, "až se něco stane", načež se stal jenom neuspokojivý konec odkazující na další knihu. Řekla bych, že se z toho dalo vytřískat víc.