Socioložka, fyzička, právnička, chemička, chiruržka, ekonomka… Tahle kniha přináší dvanáct rozhovorů, které dokazují, že neexistuje něco jako „typická vědkyně“. Každá má jiné téma, přístup i životní cestu – ale všechny spojuje silná motivace, zvídavost a touha měnit svět k lepšímu. Zkoumají ženské zdraví, stárnutí, stres, chudobu i životní prostředí. Vyvíjejí nová léčiva i technologie, přemýšlejí o spravedlnosti, péči i budoucnosti společnosti. Často jdou proti systému, tvoří si vlastní cesty a vnášejí nové pohledy do světa, který na ženy stále klade jiné nároky než na jejich mužské kolegy. Kniha nabízí nejen osobní a otevřené rozhovory, ale také data a zajímavosti o ženách ve vědě. Místo výčtu akademických titulů přináší inspirativní vyprávění o odvaze, odolnosti a radosti z objevování. A ukazuje, že potřebujeme více takových hrdinek!
Knihu mi doporučila kamarádka, která byla na křtu. Obecně témata týkající se historie žen a feminismu nečtu, ale rozhodla jsem se, že knížce dám šanci. Nakonec z ní nejsem vůbec zklamaná, právě naopak. Moc se mi líbily historické a statistické vsuvky. Rozhovory byly velmi zajímavé a dozvěděla jsem se i něco nového. Jediné, co mě trošku mrzí, je, že jsem čekala více osobní motivace a také více příběhů, které by se podrobněji zabývaly tím, jak se ženy popasovaly s osobní kritikou, nedoceněním, sexismem nebo ponižováním. I když asi dva příběhy tuto problematiku zmiňovaly, dotkly se jí jen okrajově. Vlastně mě ani nepřekvapilo, že laborantka, která se podílela na patentech i většině experimentů, za svou práci nedostala prakticky žádné uznání ani spoluautorství na vědeckých článcích, podobné příběhy bohužel nejsou ve vědě ničím výjimečným. Naopak oceňuji, že některé vědkyně otevřeně popisovaly, jak zvládaly skloubit děti, domácnost, práci i studium. Z jejich vyprávění ale zároveň vyplývalo, že většina z nich měla podporující okolí, a tak mi v knize trochu chyběl i nějaký „depresivnější“ příběh, který by ukázal odvrácenou stranu vědecké kariéry. Na jednu stranu mě to mrzí, protože právě takové příběhy by podle mě ukázaly i odvrácenou stranu vědecké kariéry. Na druhou stranu ale chápu, že většina zmiňovaných osob stále žije a aktivně působí ve vědě, takže asi není jednoduché otevřeně mluvit o konkrétních případech, kdy jim kolegové házeli klacky pod nohy, zlehčovali jejich práci nebo se k nim chovali sexisticky. Dokážu si představit, že nikdo nechce kvůli podobným výpovědím riskovat svou kariéru nebo zhoršit vztahy na pracovišti. Osobně mi zde tedy chybělo více konkrétních doporučení, jak se s těmito problémy popasovat. Myslím si, že pokud jako žena trpíte „imposter syndromem“, máte pocit, že ve vědě jsou všichni proti vám, nebo že „věda není pro holky“, tahle knížka vás přesvědčí o opaku.
Kniha, která předčila má očekávání vůči odborným knihám a rozhovorům na našem “malém českém rybníčku.” Dvanáct inspirativních žen a témata vědy, feminismu, role ženy a matky ve společnosti, ale i apel na “osvícené” a proaktivní muže, kteří by měli hájit zájmy žen. Vzdělaná společnost a její diverzita s ohledem na ženy a další opomíjené minority bude i do budoucna totiž velkým hybatelem témat jako je ženské zdraví, vědecké výzkumy, stereotypy a sociální nerovnosti. Bylo by nesmyslné a mysogynní z vědy vyřadit ženy, které mají stejně a někdy i více předpokladů vědu zdokonalovat. Pavla Hubálková mění jisto jistě narativ o ženách ve společnosti a zprostředkovává tak mladým dívkám, ale i ženám-matkám příběhy dalších úspěšných žen, které posouvají svět kupředu.