Po stopách divokého Boha

by Sandra Silná, Markéta Pilátová

Víra, pivo, zpěv. Rozhovor s neortodoxní farářkou Sandrou Silnou.

Co má společného farářka, pivo, hudba a rozvaha o smyslu života? Všechno – pokud jde o Sandru Silnou. Netradiční farářka československé církve husitské a výrazná osobnost brněnské kultury si vás získá svým otevřeným pohledem na víru, vztahy, práci i osobní výzvy. V rozhovoru vedeném spisovatelkou Markétou Pilátovou se dozvíte o životě ženy, která vaří pivo, pěstuje chmel, vychovává dvě děti, je rozvedená a přitom neúnavně hledá cesty, jak víru přiblížit lidem mimo tradiční náboženské kruhy.

240 pages, Hardcover

First published January 1, 2025

Reviews

[Rosopsida]

Ze začátku mi to přišlo trochu banální, ale pak mi vlastně ta široká dostupnost a srozumitelnost sdělení (tak důležitá pro farářskou práci) začala být příjemná.

Knížka by si ale zasloužila lepší ediční práci a nějaký základní fact-checking. Reiterace dávno vyvrácených mýtů (např. že využíváme desetinu mozkové kapacity) vzbuzuje nedůvěru a člověk pak silně pochybuje o pravdivosti sdělení naskrz celou knihu.

Samozřejmě ale křesťanskou literaturu asi úplně nečteme pro nabytí vědecky ověřitelných faktů, a spíš se zabýváme tou otravnou otázkou – Jak dobře žít? A v tomhle případě mě kniha nezklamala, protože Sandra Silná nás skrz osobní výpověď provede kalendářním rokem – cyklem odpočinku a vyčerpání, vzteku a odpuštění – a nabídne několik originálních interpretací biblických příběhů i osobních náhledů na dobrý život.

Náboženství vnímám jako útočiště, které bylo vytvořeno pro ty nejzranitelnější aspekty našich osobností.

Naskrz udržuje dvojakost v interpretaci božství, která zvládne ubytovat personalizovanou představu všemocného Boha i divoký panteismus, který se radostně vine skrz všechny podivný bytosti na téhle planetě. Sandřin antropo-decentralizovaný pohled mě obzvlášť jaksi konejšil, protože mívám tendenci křesťanství vyčítat tu neúctu k přírodě, která vznikla i skrz zasazení člověka a jeho materiálních potřeb do středu světa.

A přece tím nejzákladnějším křesťanským sdělením, když odkopeme ty stoletý nánosy, je jednoduše láska. Ke světu, k druhým, k sobě.

Zase se chtě nechtě vracím k tomu biblickému: „Miluj bližního svého jako sebe sama". Kdo je tvrdý, nelaskavý a nemilosrdný k sobě, bude jen těžko hledat pochopení pro druhé. Soucit není nekonečný proud – je to něco, co je třeba chránit, vyživovat, držet při životě.

Vřelá kniha.

[Elgyn]

Jsou tam zajímavé myšlenky, ale moc jsem se s autorkou nepotkala.

s. 84 jističi
s. 95 udržovaných_.
s. 125 přátelilli
s. 160 Kdyžv
s. 178 svatebí cestu

špatné dělení slov – s. 53
uvozovky – s. 16, 84, 133