Se svobodou grai přichází i jejich hněv a nikdo netuší, zda dopadne na nepřátele, nebo na celý svět…
Bitva o vládu nad grai vrcholí. To, co mělo být dokonalým spojením pánů a jejich živých zbraní, se začíná bortit. Grai už nejsou poslušné nástroje. Zpochybňují rozkazy, lámou pouta a hledají vlastní cestu.
Andreil Smrtihlav kráčí temnou stezkou s nejasným cílem, Malakai Daaen trhá své závazky vůči dětskému druidovi Sylaxovi a Isarell přestává slepě následovat královnu divoženek a svádí boj nejen s její mocí, ale i s hlasem, který k ní promlouvá ze strany nepřítele — sittského prince Azraela. Jeho přítomnost může změnit vše — oslabit pouta, která Isarell svazují, nebo ji uvrhnout do pasti, jež může přinést zkázu, jakou svět dosud nepoznal.
Dlouho očekávaný závěr série Zlatá grai je jako divoká řeka zakončená vysokým vodopádem. A poslední hra právě začíná.
Naprosto epické zakončení série s Arachné Isarell v hlavní roli. Nevím, jestli je fér napsat, že autorka se od prvního dílu zlepšila, protože už tam byla skvělá, ale tenhle díl mě naprosto uchvátil. Velmi oceňuji promýšlení světa a děje ve nichž se prakticky nedají nalézt logické díry. Fascinuje mě, jak si autorka dokáže vyhrát s jednotlivými postavami, že působí naprosto uvěřitelným dojmem (přestože mi někdy přehršel emocí, který je zaplavoval případal trochu frustrující, bylo to pořád uvěřitelné). Moc hezky zpracované jsou i spletité intriky a nejednoznačnost dobra a zla. To na mě zapůsobilo tak, že jsem v nádherně zpracovaném akčním závěru byl jen pozorovatelem bez toho, abych fandil té či oné straně. A právě tohle je ten bod, který pro mne Polibek Maintré posunul k pětihvězdičkovému hodnocení. Co se týče negativ, tak jich nacházím velmi málo. Pokud pominu maličkosti o kterých netřeba se rozepisovat, tak zmíním na můj vkus jen trochu málo odvahy v závěru. Tím nechci říct, že závěr byl špatný, to vůbec ne. Celkově za mne plné hodnocení pro knihu, která je téměř od začátku do konce nabitá akcí, emocemi a bojem za osobní svobodu. Klobouk dolů před autorkou za tento skvělý příběh a velmi originální svět, kterým jde svou vlastní a originální cestou. Tohle byla prostě bomba.
disclaimer: četl jsem v beta verzi, ale pochybuji, že by finální verze mé pocity změnila
🔥 Finále, které kouše až do poslední stránky! ⚔️ Poslední tanec zlaté grai. 💃
Tahle recenze je o mých emocích, ne o faktech a spoilerech...
Díl: 4 závěrečný Žánr: epické fantasy Nakladatelství: Host (2026) Tropes: stará magie, osud a předurčení, found family, politika, ženská divokost, síla přírody, war and sacrifice
Moji milí a drazí, MÁM DEPRESI. Opravdovou čtenářskou depresi. Protože je konec. Poslední stránka dočtena, poslední tajemství odhaleno a já teď jen sedím, zírám do prázdna a přemýšlím, co si počít se životem bez Zlaté grai. 'Polibek Maintré' totiž není jen závěrem jedné fantasy série. Je to loučení se světem, který byl syrový, magický, nebezpečný a nádherně divoký. A bolí to. Protože dobré série nekončí jen příběhem - nechají po sobě prázdno. A přesně to teď cítím.
Knihu jsem si přečetla v rámci #spoluprace s Hostem. Velmi děkuji. ✨
Kristí dokázala vytvořit epické finále, které má všechno: emoce, napětí, bolest, plnou náruč plot twistů, velkolepost i momenty, kdy jsem potřebovala knihu zavřít a jen rozdýchávat, co se právě stalo. Chef's kiss 👌🏻💋. A přestože jsem chtěla vědět, jak to celé dopadne, záměrně jsem se snažila zpomalit. Ale pak kolem mě prosvištělo posledních sto stran rychleji než Arachné Isarell tunelem hladová žíla. 🏃🏻♀️🩸💨
Isarell už toho zažila příliš mnoho. Tolik bolesti, oběti, ztrát a bojů, že poprvé neprahne po vítězství ani po další cestě vpřed. Chce jen klid. A právě to je na tom možná to nejsmutnější. 🌌 Celou dobu si Isarell myslela, že je na všechno sama. A o to silnější je moment, kdy zjistí, že sama vlastně nikdy nebyla. Nakonec jsou při ní všichni, které během své cesty spojila. 🫂
Vše dopadlo, jak mělo - máme tu bittersweet ending. Po poslední stránce mě zaplavil sentiment a klid. Každý sehrál předurčenou roli na šachovnici nebeské Galaronne. Kristínko, DĚKUJU!!! ♾️♾️♾️🌟
Celá série je pro mě naprostý skvost. Čím dál jsem se v příběhu dostávala, tím víc jsem se od něj nedokázala odtrhnout. Hrozně mě bavilo, jak postavy uvažovaly – postupně mi přišly známé a jejich rozhodnutí dávala smysl. V mnoha situacích bych se nejspíš zachovala úplně stejně. Celý svět mě neskutečně pohltil a bavil. Přes všechny průšvihy, kterými si hlavní hrdinka prošla, jsem za ten konec opravdu ráda. Jen teď nevím, jak dlouho mi potrvá, než se z toho všeho „oklepu“. Najít něco podobně silného a poutavého bude opravdu těžké.
Wow! Závěr série byl jedním slovem akční jízda. Autorku jsem několikrát proklínala za to, co hrdince naložila. Jindy jsem se zase blaženě usmívala a nakonec i brečela. Autorka to prostě s emocemi umí. 🤩 Ale i když se mi něco nelíbilo, věděla jsem, že v rámci nastavení světa a daných pravidel, to nejde udělat jinak. Děkuji moc za tuhle úžasnou sérii a za Azraela i Kreona 🥰 Všem doporučuji
Na poslední díl Zlaté Grai jsem se neskutečně těšila. A oprávněně. Kristina Waagnerová se úplně bez problémů vyrovnává zkušenějším spisovatelům fantasy nejen ve stavbě příběhu, ale i tempem, promyšleností světa nebo postavami. Stejně jako všechny předchozí díly je i Polibek Maintré čtivý, originální a pořád se v něm něco děje. Ale.. čekala jsem možná něco jiného, obzvlášť od úplného konce. Chápu, že poslední díl musí uzavřít spoustu linek a dovysvětlit hromadu věcí z předchozích knih, ale tady jsem měla pocit, že se to všechno najednou dělo hrozně uspěchaně. Až do té míry, že to vlastně působí trochu nedotažené. A některé postavy, které se v prvních dílech tvářily jako klíčové, ve finále nedostaly žádný prostor, nebo jejich příběh tak nějak dřív skončil než vůbec začal. I přes drobnou nespokojenost bych ale Zlatou Grai doporučila naprosto všem a jsem zklamaná, že autorce teď nevychází nic nového, protože knihy Kristiny Waagnerové bych mohla číst pořád! Asi mi nezbyde nic jiného, než si celou sérii přečíst znovu od začátku.