„Když dojdou rozumné argumenty, musejí být pravdivé ty, co zbývají, ať jsou sebešílenější.“
Po událostech v prvním díle se opět vracíme do Inferia, kde démoni po předchozím střetu s lidským dobytkem zbrojí a modernizují, s čímž jim nevědomky pomáhá i Amálka, která bohužel v Inferiu uvízla, ale začne ho brát jako svůj domov. Rónan se oproti tomu vrátil do našeho světa, kde se snaží na události v Inferiu zapomenout, což by se mu možná i povedlo, kdyby nedostal šanci získat Amálku zpět pod svou ochranu.
Kromě Inferia a našeho světa přichází na scénu i Demokratická republika Eden neboli nebe, chcete-li. V Edenu žije šestimilionová populace andělů, kteří se dělí na cheruby a serafy, mají vlastní zákony, vozítka z plastu, tradici odstřihávání křidélek u narozených andělů a energii jim vyrábí šťastné elektrické opice, ve svých výbězích, neboli šťastlivci, kteří po smrti šli do nebe, chcete-li.
Co se ale stane, pokud budou chtít andělé vtrhnout do Inferia a zabrat si, co kdysi byla jejich zem? Jak dopadne válka mezi okřídlenými obrněnci a satanovými legiemi?
Knihu jsem přečetl téměř jedním dechem, čemuž dost napomohlo několik dnů volna. Byl jsem rád, že příběh je vypravován z pohledu několika různých postav, jak těch známých z předchozího dílu, tak zcela nových. Zkrátka miluju se vracet do knižních světů, které už znám, a mám šanci se o nich dozvědět něco nového, a že toho ve druhém díle je!
Druhému dílu nechybí tempo, všechno do sebe zapadá, dost super hlášek, skoro do detailu vymyšlený svět andělů, žádné chyby v textu (!) ani narážky na globální problematiku, na kterou narážel autor již v předchozím díle.
Na poličce na mě v tuto chvíli ještě čeká antologie Vítejte v pekle, na kterou se taky těším!