Nová kniha Jáchyma Topola je strhujícím ponorem do chaosu současného světa, v němž se osobní tragédie prolínají s tektonickými posuny dějin. Děj se odehrává v únoru 2022, kdy česká společnost právě odkládá roušky po pustošivé pandemii, aby byla zasažena šokem z ruské invaze na Ukrajinu. Hlavním hrdinou románu je Tomáš, poněkud zběsilý novinář, který se marně snaží udržet řád ve svém neukotveném životě. Zatímco se jeho manželství s intelektuálkou Fionou mění v dokonalou manželskou alergii, Tomáš uniká k mladé milence Tamarce a k psaní „hluboce lidských příběhů“, které však jeho okolí považuje za zastaralou šmíru. Klid pražských kaváren a barokních památek definitivně končí, když se do Čech vrací světoznámý mág Cornelius. Ten s sebou z ruského „koncentračního tábora“ přiváží poselství o absolutním zlu, které odhaluje hnijící základy západní civilizace. Peklo neexistuje je román o oběti, vině a hledání lásky v době, kdy se „pravda děje“, ale málokoho už zajímá.
Jáchym Topol was born in Prague, Czechoslovakia, to Josef Topol, Czech playwright, poet, and translator of Shakespeare, and Jiřina Topolová, daughter of the famous Czech Catholic writer Karel Schulz.
Topol's writing began with lyrics for the rock band Psí vojáci, led by his younger brother, Filip, in the late '70s and early '80s. In 1982, he cofounded the samizdat magazine Violit, and in 1985 Revolver Revue, a samizdat review that specialized in modern Czech writing.
Because of his father's dissident activities, Topol was not allowed to go to university. After graduating from gymnasium he worked as a stoker, stocker, construction worker, and coal deliveryman. Several times he was imprisoned for short periods, both for his samizdat publishing activities and for his smuggling across the Polish border in cooperation with members of Polish Solidarity. He was also a signatory of the Charter 77 human rights declaration.
During the 1989 Velvet Revolution in Czechoslovakia, Topol wrote for the independent newsletter Informační servis, which later became the investigative weekly Respekt. As of October 2009, he was on the staff of the daily Lidové noviny.
He currently lives in Prague with his wife, Barbara, and their two daughters, Josefína and Marie.
Své mouchy to asi má (viz co píše Michaela níže o ženských hrdinkách). Na mě, ale Topolův osobitý koktejl funguje perfektně. Kromě klasických navrátivších témat typu gulag, ráz české krajiny i duše a chápání zla mi JT neuvěřitelně věrně připomenul atmosféru přelomu Covidu a začátku války na Ukrajině.
Zápletky jsou bizarní, kompozice děje je od poloviny dál úplně neorganizovaná, text nedrží pohromadě. Protagonista je nesympatický novinář nesoucí atribut woke levičáka, kterým chce autor uspokojit cílové čtenářstvo knihy, ale zároveň verbalizuje vnitřní rozpor postavy, jestli mít homofobní a rasistické poznámky není prostě jen normální a generace sněhových vloček to jen zveličuje. Tímhle textem vrcholí Topolova nechuť používat česká jména nebo obecně jména existující, jejich výběr zachází do nevkusnosti, nenesou žádný význam a podtrhují bizarnost tohoto fikčního světa. Bizár.
Topolův pikareskní román do 21. století. Hrdina Tomáš se pachtí Českem plným bizarních postaviček, na pozadí burácejí velké dějiny, ale děj se spíš postupně propadá do bažiny malosti a malomyslnosti. Vyprávění osciluje mezi zjitřenou citlivostí a krutým humorem, od krásy a smyslnosti je tu vždy jen krůček k horroru. Ačkoliv autor bohatě odkazuje především na barokní tradici, mně se při čtení zas a znovu připomínal Voltairův Candide. Před Topolovým stylem klobouk dolů, dlouho jsem žádnou českou knihu nečetl s takovým potěšením. Vytříbený, bohatý jazyk, skvěle napsané postavy (zjevně perfektně odpozorované z pražských hospod a kaváren), i ten děj je krásně vygradovaný. Skoro mi připadá nefér dát jen čtyři hvězdy. Jenže pořád je tu Sestra... a v porovnání s ní je Peklo neexistuje jen druhý nálev.
Strhující styl, vybroušený jazyk. Zajímavá perspektiva, dobře mířená (sebe)ironie a místy fakt povedená groteska.
ALE
Text je celkem rozbíhavý a nedrží úplně dobře pohromadě. Skoro až zaslepená rusofobie a chvílemi křičení na woke mraky. Ženské postavy jsou buď panovačné dračice, co si „hrajou na gladiátorky“, nebo líbezné dívky, které netouží po ničem jiném než souloži se stárnoucími alkoholiky (i když většina mužských postav jsou pro změnu tragédi).
Jáchyme, jestli tohle čteš, přestaň prosím používat to zlé, falešné slůvko „turáči“ (turisti). Díky <3
Prvních 100 stran je strasnejch. Neci mězi Hartlem a vievewghem. Myslela jsem že to nedoctu. Naštěstí ya kniha je dost proměnlivá a pak se posune. Ta druhá část byla taková zvláštní parodie ( asi teda)o traumatu boomeru z Rusaku a ztraceného mužstvi ... Jako ta druhá 2/3 ok....