Do broumovského kláštera přijíždí na literární pobyt spisovatelka Soňa, dcera jednoho z řeholníků internovaných zde od dubna 1950 v rámci akce K, likvidace klášterních řeholníků ze strany komunistické moci. Za Soňou se vypravuje její dcera Ela a na povrch vyplouvají spletité rodinné historie – ale nejen ony. Součástí knihy je také deník, který si otec protagonistky Václav v broumovském klášteře na jaře a v létě 1950 psal (a po létech komentoval), deník jednoho z jeho spolubratrů z let sedmdesátých i výňatky z deníku akademika Charváta z padesátých let. Realita se mísí s fikcí, vstupuje sem válka na Ukrajině i pohřeb anglické královny stejně jako otázka, kolik vážila Gottwaldova játra. Příběh se odehrává v Broumově a na Broumovsku, zčásti přímo v klášterní zahradě a literárním domku, přitom sama literatura se ukazuje jako záležitost krajně pofidérní. Celou knihou pak prolíná tázání po Bohu a Boží přítomnosti, které je také navýsost prekérní, neboť, jak říká Václav, mluvit o Bohu ortodoxně není možné.
Na knihu mne moc nalákala anotace - příslib prolínání minulosti se současností a zabroušení do české historie. Začátek knihy mne pohltil a vtáhl rychle do sebe. Nevím ale, co se stalo, že v druhé polovině jsem nějak neuměla už knize dávat tu pozornost a zaujetí, jak jsem doufala či chtěla. Deníkové zápisky z dob, kdy broumovským klášterem prošli duchovní coby komunisty internované osoby, byly velice silné a já je četla se zatajeným dechem. To, že se dcera jednoho z řeholníků na místo vrací coby literátka (ještě v doprovodu vlastní dcery), tomu dodává další zajímavou a silnou vyprávěcí vrstvu. Toto prolínání se mi moc líbilo, bavilo mne nasávat ty osudy a myšlenky. Ta první polovina knihy se mi vryla pod kůži Druhá polovina knihy se ale vydala směrem, kterému jsem úplně nerozuměla a který jsem, bůh ví proč, neuměla ocenit a vnímat tak, jak jsem doufala či jak by si kniha zasloužila. Možná to bylo mým momentální rozpoložením a nemožností se plně na knihu soustředit. Bohužel jsem měla pocit, v druhé polovině jsem jakoby ztrácela nit a neuměla pořádně uchopit, co se mi autorka snaží říct. Což je mi líto, protože jsem si od čtení této knihy slibovala mnoho. Přitom ale musím ocenit autorčin jazyk, který v knize užívá. Z tohoto hlediska se mi kniha četla moc dobře, to jsem si užívala velice. Nakonec 3 hvězdy, ale knize chci ještě někdy dát šanci a přečíst si ji, až budu někdy ve větším klidu.