Hastrman - Zelený román

by Miloš Urban, Pavel Růt (Illustrator)

Novodobá utopie, dílo pozdního romantismu, pohádka pro lid držený pod krkem svou vlastní politickou reprezentací - tak lze charakterizovat Hastrmana, potenciální černou knihu ekoterorismu..., kdyby to nebyla kniha zelená.

První kniha zavádí čtenáře do třicátých let devatenáctého století. Do Staré Vsi přijíždí její pán, volnomyšlenkářský šlechtic a podivínský diplomat, který se dlouhá léta zdržoval v cizině a pak se rozhodl pro klidný život ve staré vlasti. Nepočítal však s tím, že v nepatrné vesnici objeví celý nový svět.

Druhá kniha vrhá hrdinu do dnešního dne, přímo doprostřed odporné přítomnosti se všemi jejími zlořády a nečistotami. Hrdina bere do rukou zbraň, aby v zemi udělal pořádek a vydobyl zpět to, oč moderní doba připravila člověka.

Genres: Czech Literature, Fantasy, Fiction, Magical Realism, Mine

344 pages, Paperback

First published January 1, 2001

About the author

Vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na FF UK v Praze (1986–1992), v letech 1992–2000 pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, od roku 2001 v nakladatelství Argo, kde rok zastával funkci šéfredaktora.
Vydal šest románů, několik novel a sbírku povídek; jeho knihy byly přeloženy do němčiny, španělštiny, holandštiny, maďarštiny, ruštiny a italštiny. Napsal také divadelní hry (Trochu lásky a Nože a růže) a několik povídek otištěných v různých časopisech (např. Host) a v povídkových knihách nakladatelství Listen.

Reviews

[Pečivo · Rating 2 out of 5]

Já věděl, že Události v klášteře svatého anděla byla podlá past od Urbana! Namlsán tímto brakem jsem v záchvatu pomatení na internetech omylem místo na teen threesome by the pool klikl na tuhle knížku na kosmasu a už to se mnou šlo z kopce!

Nevím kdy jsem naposledy četl knihu, která právě běží v kinech, ale doufám, že už se to nebude opakovat. Knihy totiž neuměj běhat! A v kině se navíc běhat ani nesmí!

Ale abych byl trochu real - bohatej hastrman se v 19. století zamiluje do buchtičky. Ta ho moc nechce, což mu nevadí, protože on ji ho tam i tak šoupne, když se zrovna nekouká. Z toho je pak ve vesnici drámo a vodní frája z toho nakonec vybruslí tak, že se čtenář ocitne o 200 let později, kdy je vodník zmagořelej ekomentál, kterej vraždí, aby zabránil ničení krajiny. No. A nakonec to je celý ještě horší protože se oba příběhy spojí, když vytáhne starou z mrazáku. Spoiler alert.

První díl je 19. století a snaha o pohanskorurální nezvalovinu a druhej díl je zelený román, ze kteryho si asi má čtenář vzít ponaučení aby neničil planetu! Rudu Pivrnce jsem bohužel hledal marně.

3/10

[Anna Štádlerová · Rating 3 out of 5]

Asi takhle: až mě překvapuje, jak mě to bavilo. První polovina knihy je zasazená do romantickýho, temnýho prostředí český vesnice v 19. století. Hastrman je trochu zvíře, trochu člověk, trochu voda. Trochu intelektuál-osvícenec, co dělá narážky na Kanta, a trochu nadrženej prasák, co přemejšlí, jak dostat do postele Katynku. Musím říct, že mě totálně dostal - tenhle vypravěč prostě nenudí. Je nepředvídatelnej, občas zábavnej, občas slizkej, občas úplně odpornej. Hrdina a antihrdina v jednom těle (a pozor, občas ve dvou tělech), kterej objevuje českou krajinu a zajímá se o starý pohanský rituály a o Kateřinu, která představuje splynutí člověka s přírodou. Takhle si hezky dočtete první část knihy, zamýšlíte se nad tím, jak tehdy byli lidi přírodě blíž a jaká to byla romantická doba...

A pak přijde ta velká sranda. Druhá polovina knihy se odehrává v současnosti, a Hastrman je ekoterorista, kterej postupně vyvražďuje všechny články řetězce lidí zodpovědných za těžbu kamene na hoře Vlhošť (protože ničí a znásilňují krajinu, berou jí vodu, nemají respekt a nežijou souladu s přírodou). Jako... Je to fakt, fakt zábavný čtení. Jestli jste si to doteď nemysleli, tak podtitul "Zelený román" tady fakt znamená "román pozitivně prezentující snahy a ideály Strany Zelených". Hastrman se dá dohromady s mladými (Zelenými) nadšenci, Dětmi vody, co jsou všichni Mirkové Dušínové a nebojí se kráčet kupředu a změnit svět. Jenže protože jsou to Mirkové Dušínové, tak nezabíjí. Hastrman jo. Hastrman prostě brutálně zavraždí každýho lobbistu a úředníka, co nemá páteř a respekt k přírodě :D Třešničkou na dortu tady je -aspoň podle toho, co nám říkala Anežka Charvátová - že Urban si tou druhou částí vyřizoval účty s tehdejším vedením Mladé fronty, kteří měli podobný morální kredit a podobně pitomý výmluvy jako Hastrmanovy oběti.

A mě to zkrátka bavilo. Vzít za výchozí myšlenku, že Hastrman funguje jako korektiv lidskýho charakteru, že bdí nad činností lidí a trestá špatný chování, a pak ho s touhle myšlenkou přesunout do současnosti a nechat ho vraždit český lobbisty a podplacený úředníky, to mi prostě přišlo svěží a vtipný. A vypravěč je super.

Tak proč ne víc než 3 hvězdy? Jednak je to PŘÍŠERNĚ ROZVLEKLÝ a mnohem delší, než by muselo být. Zajímavé pasáže se střídají s nekonečnými popisy rituálů, krajiny, vody, ale i chodeb na úřadech...Vážně mám pocit, že 30 % knihy by se dalo úplně vyškrtat a nestalo by se vůbec, ale vůbec nic. Tyhle pasáže bohužel šíleně zpomalují dynamiku knihy a berou jí spád. Proto jsem ji taky četla měsíc.

A pak mám pocit, že ve snaze přibližovat se žánru pohádky, což by samo o sobě bylo v pořádku, Urban bohužel několikrát sklouznul k totálnímu kýči. Hrozně to bolí zejména na konci, kde je asi 20 stránek věnováno popisu mladé nadšené pracující Zelené mládeže, která změní náš svět. Ale objevuje se to i v jiných částech knihy. Je to škoda. Celkově bych však stejně rozhodně k četbě doporučila.

[Sorrow (Hanka the bookworm) · Rating 5 out of 5]

Hastrman je moje velká srdcovka a kniha, která, když jsem ji četla poprvé, mě úplně okouzlila a pohltila. Nejinak tomu bylo tentokrát, s odstupem asi osmi let. Zajímavé ale je, že při prvním čtení jsem se zcela ponořila zejména do první části, která popisuje život na staročeské vesnici, všechny ty zvyky a obyčeje, ach - tak jako se Katynka narodila o dvě stě let dřív, mám já pocit, že jsem se narodila o dvě stě let pozdě.
Při čtení druhém mě naopak víc zasáhla druhá část a uvědomila jsem si, jak hrozně nadčasová vlastně je. Hastrman je starý už 18 let, a přesto v něm Urban zmínil všechny problémy dneška - jednorázové plasty, brčka, ekologické katastrofy, drancování krajiny. Možná jsem si v pubertě ještě nebyla vědomá plného rozsahu lidské činnosti, teď už jsem ale zase dál a snad právě proto, mi nyní více učarovala ta "ekologická propaganda" :)
Re-reading jsem si vychutnala v audioknižní podobě a lidi, to chcete. Jan Kolařík je mistr slova a k postavě Hastrmana mi skvěle sedl. Atmosféře napomáhá občasné žbluňknutí, které odděluje kapitoly či hudební vložky - ty byly sice na můj vkus trochu moc veselé, ale rozhodně celkový dojem nezkazily. Moc, moc doporučuji!

[Vít Kotačka · Rating 4 out of 5]

Přidám se k chóru ostatních recenzentů - 1. kniha je výborná (i bych dal ten plný počet), druhá kniha je zbytečná a jen tak tak to stačí na průměr. Takže suma sumárum... ★★★★.

Pokud Urban píše o minulosti a naplno rozvine svůj vypravěčský styl plný archaizmů, je to požitek. V Hastrmanovi je to celé zasazené do rurálního prostředí (lehce) severočeského venkova, kde je jak silná přítomnost lidového katolicismu, tak temnější pohanské proudy, oslavující přírodní síly. To vše ukryto a provázáno se sezónními rituály.

Zároveň má autor dar, vytvořit erotické dusno ukryté v jinotajích, alegoriích a náznacích, aniž by byl explicitní. Podobně, jako jsou tyto záležitosti maskovány v lidových písních.

Co Urbanovi nejde, jsou koncovky. Opakovaně mi připomíná muzikanta, či stroj, který když se rozjede, tak má takt, drive a groove. Ale pak neví, jak zastavit, jak to ukončit. Jeho závěry jsou pak zmatené, náhlé a zcela mimo rytmus. A občas (mi) nedávají smysl.

Jestliže první kniha v Hastrmanovi se čte příjemně, druhá je celkem nudná, až otravná. Je to naivní variace na pohádku "O kohoutkovi a slepičce", kdy cestou "tam" přišla hlavní postava o veškeré rysy své osobnosi, aby pak cestou "zpátky" to trochu okořenila sérií (nijak invenčních) vražd. Prostě moderní časy Urbanovi nejdou a vyšla z toho jen taková "zelená" agitka.

Úplný závěr pak dá vzpomenout na epilog Sedmikostelí - utopistická, ad-absurdum dotažená hlavní myšlenka knihy. Bohužel, nijak neinspiruje a zbývá naivní ekologický fundamentalismus.

Nicméně, kvůli první knize (jež zabírá skoro 2/3 obsahu) stojí za to po téhle knize sáhnout. (Ať už na film půjdete, nebo ne.)

[Ondřej Puczok · Rating 3 out of 5]

První polovina je nádherně poetická, umně splétá dohromady tradice českého venkova popohánějící průběh roku, spory tehdejší katolické přítomnosti s pohanskou minulostí (a stále silnější otázkou svobody či zpochybňování jediné církevní pravdy) a nějaké to hastrmanské nadpřirozené tajemno. Že je to ve výsledku zase tradiční české knižní téma vztahového několikaúhelníku naštěstí na zajímavosti celé věci nijak neubírá. Není totiž nijak extrémně dominantní a mezi spoustou dalším vjemů jen povystrkuje růžky. Mimoto se totiž čtenář může chytat i na udičky zmínek o rybníkářství, tehdejší módě, česko-německé otázce a klasické české vesnické "malosti". A zároveň se zvolený jazyk v interpretaci Jana Kolaříka opravdu příjemně poslouchá.

Druhé polovině už ale něco chybí. Nemůžu říct, že by mě skok děje do současnosti nějak vadil. Naopak je to zajímavý nápad. Co ale trochu drhne je rozvedení tématu. Autor sice tne do všech stran a postava doslovného "ekoteroristy" poukazuje na nešvary neziskovek, státní správy, samosprávy i celostátní politiky ve spojení s ochranou přírody, ale prakticky úplně opouští předcházející poetiku a nahrazuje ji jen kritikou. Sem tam se sice mihne originální nápad – např. protest s matracemi oceňuji a ve spojení s Bečvou by na něj mohlo brzy dojít – provedení je ale velice technicistní (a tím i ve výsledku předvídatelné) a celý ten pesimismus (moderně environmentální žal) najednou skončí v jakési místní nepravděpodobné utopii. Alespoň, že ten úplný závěr ještě pomrkává na čtenáře očekávající pokračování rozjetých témat první poloviny.

[Alena · Rating 5 out of 5]

Byl jenom voda, kdo příběh vyprávěl. Jak z vody povstal, tak jí byl navrácen.



Tak to je nová láska! Navíc se mi přesně
trefila do nálady. Kniha je mnohovrstevnatá, rozdělená na dvě části odehrávající si na rozmezí dvou století. Byla mi bližší první část, ale ta získává nový význam až s druhou částí. Těším se na duben, myslím, že filmové zpracování by mohlo být povedené(soudím podle besedy o filmu na Filmovém festivalu).

[Amálie (ami.ma.fotak) · Rating 3 out of 5]

2020: DNF na straně 209

Update 2025: Čteno kvůli bakalářce. Kdyby tam nebyla druhá část v současnosti, asi by se mi to líbilo o dost víc 😂. Ta současnost mi přišla dost na sílu, hrozně repetetivní, a zbytečně protažená :D.

[Bětka · Rating 3 out of 5]

S Hastrmanem se to má asi takhle... Četla jsem ho hlavně kvůli filmu, na který se chystám. K Urbanovi mám takový ambivalentní vztah, na jednu stranu ho nepovažuju za vysokou literaturu, ale na druhou stranu mě něco na jeho knihách baví. I když ani jedna z těch tří, co jsem zatím četla, mě vyloženě na zadek neposadila.

První část je moc dobrá, plno dobových zvyků, atmosféra jak z Brabcovy Kytice. Ta druhá je o ekoteroristovi Hastrmanovi a to mě už moc nebralo, pořád dokola dialogy a úvahy o tom samém... I když symbolika hastrmana jako odvrácené/zlé strany člověka mně přišla zajímavá.

[Rene Stein · Rating 4 out of 5]

Asi jsem věděl, proč jsem si tenhle poetický zelený manifest od Miloše Urbana nepřečetl hned. Jde o variaci na myšlenkový svět Sedmikostelí, opět je současnost stavěna do kontrastu k minulosti, a v této knize je dokonce kontrast podtržen i rozdělením knihy na dva samostatné a v různých časech se odehrávající oddíly spojené jen postavou Hastrmana a dívky Kateřiny.

Jako praví dědicové tradic předků jsou viděni "Děti vody" (ehm).

Jediné, v čem je barbarská současnost lepší než minulost, je příležitost, kterou poskytuje ženám, což je doloženo na příkladu emancipované Kateřiny transponované Hastrmanem z minulosti do současnosti.

Jméno Kateřina bylo zvoleno s mimořádnou spisovatelskou jasnozřivostí, protože dnes mně při čtení stále naskakovaly politické úspěchy s "Dětmi vody" duchovně spřízněné Kateřiny "aka biomasy" Jacque.

M. Urban ale psát umí, popis tradic na české vesnici a síly očistné oběti je poetický v nejlepším slova smyslu.
Postava Hastrmana jako démonické a zapomenuté síly matky vody, která ve hře se čtenářem slouží k ironickému experimentu, jestli vrah aktivně bránící krásy světa není lepší než banální zlo spojené s konformními řediteli, hedonistickými členy představenstva těžařských podniků a cynickými ministerskými úředníky, je i přes všudypřítomný zelený nátěr zábavná.

[Олександр Сидоренко · Rating 2 out of 5]

Боже, я таким тупим себе ще не відчував ніколи в житті, пізніше спробую описати подробніше

[Ovečka · Rating 4 out of 5]

3,8* (vyšší hodnocení mi brání dát viz dole)
Jako co si budem, bylo to skvělý. Atmosféra byla přesně taková, jakou jsem čekala (z filmu) a ještě lepší. Staročeský venkov se svými pohanskými tradicemi a Katynkou, která je jejich duší. Hastrman je zaporák a protagonista v jedné postavě. Druhý díl byl takový... no necetl se mi snadno ale asi i proto, že veškeré papírování a vzdávání se zodpovědnosti, bylo popsáno přesně.
,, Jsi člověk. Kdo jiný má rozpoznat zlo, když se mu staví před oči? Neupozornit na ně znamená tichý souhlas. Tichý souhlas znamená spo-luvinu.“
Druhá část se docela zevrubně probírá otázkami ekologie, a je o to údernější, že vybagrované depresivní popisy krajiny, byly ještě před pár stránkami (a par staletimi), rájem na zemi. Hrozně se mi líbí vůbec celý nápad hastramana, obránce živé vody? Fakt úžasný.
Co se mi NELÍBILO, byla nechutná věc ve farářově almaře, chápu že to byl taky člověk ale z tohohle se mi bude dělat špatně ještě dlouho a FAKT FUJ. A druhá věc.... TEN KONEC????!!!

[Ludmila Kovaříková · Rating 4 out of 5]

Četlo se mi skvěle, na rozdíl od ostatních čtenářů i druhý díl. V prvním dílu obrana pověrečných zvyků spjatých s cykly přírody, v druhém pokus o záchranu krajiny. Chápala jsem Hastrmanovu zlost, když běhal od úředníka k úředníku a všichni tvrdili, že za nic nemohou, jen poslouchají rozkazy, nic nemohou změnit, všechno je legální... Stejné je to i ve školství a všude jinde. Nevysvětleno zůstalo, proč se vlastně vrátil z ciziny.
Konec jsem četla několikrát, abych se ujistila, že rozumím. Ale odstavce před závěrem, kdy vysvětluje, co se stalo dál, se mi zdály zbytečně rozvleklé, až nedomyšlené. Ani si nemyslím, že by Hastrmanovu povinnost převzali a pochopili lidé, protože nepochopili.

[Jevhenija Syvulja · Rating 3 out of 5]

První půlka knihy byla krásná, držela si atmosféru pověr a folklóru, dýchal z ní žabinec vyloženě. Druhá půlka je zasazená do současné doby a je z ni spíš detektivka, strašně mě to nudilo a vyloženě jsem se nutila to dočíst, takže by mi klidně stačilo, kdyby byla kniha o 150 stránek kratší, ale skončila by alespoň nějak tajemně.

[Targaryen · Rating 3 out of 5]

První půlka skvělá. Druhá - hrůza. Ale ta první se mi líbila natolik, že se rozhodně do kraje pod Vlhoští chci jet podívat. A ještě dneska si při cestován pustím film, jsem zvědavá, jak si s tím poradili.

[Mishell · Rating 4 out of 5]

Znáte takový ten pocit, když vám kniha učaruje, náplní vás očekáváním a nakonec to všechno praskne jako mýdlová bublina- naprosto bez hezký vysvětleného konce?

Tak nějak se cítím po přečtení Hastrmana (a jsem lehce nakrknutá, že ten konec byl jaký byl protože jinak by to byla 5*kniha...)

Protože celkově udělat Hastrmana tak, že připomíná Jekylla a Hyda je velice chytrý; rozdělit knihu na malebnou historii a moderní dobu bylo také velmi umně provedeno. Ale ten konec...

[Ada Iš · Rating 3 out of 5]

Hastrman vypráví příběh ve dvou knihách. V první se nacházíme někde okolo nebo těsně před průmyslovou revolucí v malé vesnici na severu Čech, do které se hastrman vrací. V knize druhé se nacházíme v přítomnosti, kdy se hastrman mstí lidem, kteří jeho rodný kraj zničili.

No, co říct. Musím říct, že vzhledem k tomu, co mi říkala mamka, která knihu četla přede mnou, jsem to čekal opravdu mnohem horší, ale náhodou nebyla to taková bída. Nebylo to ale ani tak dobré, jak jsem si prvně maloval, když jsem knihu dostával.

Prvně bych chtěl říct, že mě velice potěšil popis přírody, procesů v nich, sledování střídání ročních období a podobné věci. Nechápejme se špatně ano ty popisy byly poněkud zdlouhavé a ne vždy mě bavily. Přesto mi přijde že některé motivy a popisy se vrátily pak v knize druhé a skoro všechny měly svůj význam. Myslím si, že knihu jsem nemohl číst v lepší době, protože se mi zdá, že vše o čem se teď učíme, speciálně v Nauce o Krajině II., jako by se vším našlo souvislosti v této knize. Prý i deníky tehdejší vrchnosti byli psány právě tak, jak je psán začátek této knihy. Když cestovali popisovali přírodu a krajinu kolem sebe. A v tomto aspektu se mi čtení knihy líbilo, jelikož jsem zde přes tyto popisy mohl sledovat něco málo z fytocenologických a ekologických poznatků, o kterých slyším každý den na přednáškách.

Přesto ovšem musím říct, že dobrých prvních 30 % knížky bylo fakt popisných a trochu úmorných pro mě, nebyla to hrůza, ale nebyla to ani žádná sláva a obával jsem se, že to tak zůstane. Potom padlo 30 % a kniha se mi začala strašně líbit. Začala se opravdu soustředit na charaktery a příběhy ve vesnici, na folklór a tehdejší zvyky a jak v nich různé postavy fungují. Popis už lehce ustoupil do pozadí a v této části jsem knihu dost hltat. Než teda nastal milník 50%.

Pak nastává čas knihy druhé a moje velké zklamání. Věděl jsem že to přijde a že kniha bude asi půl na půl, ale moc mě to mrzelo. Zrovna když to začalo být fakt dobré byla historická část ukončena a přesunuli jsme se do současnosti. A teď - chápu co tím autor chtěl říct a proč tady ta druhá kniha byla. Chápu, že pro příběh který chtěl odvyprávět to bylo asi důležité, ale mě to teda totálně nesedlo. Wild goose chase, na který jsme se ve většině této části vypravili, mě brzo začal unavovat. Vše se nějak ztratilo v moři jmen úředníků a začalo být repetetivní a prostě nezajímavé pro mě. Chytal jsem se každé zmínce o historii a i popis zničené krajiny a toho co se s krajinou děje teď mne zaujal, ale ten zbytek vůbec. Prostě tahle druhá část mi vůbec nesedla. I její konec byl poněkud zvláštní, všechno zabalené v hezkém happy endu, dejme tomu. Nečekal bych to, jak je najednou se vším čistě vypořádáno. Smrt vodníka jsem nějak asi nepochopil. Byla potřeba oběť pro obnovení starého řádu ? Byla v Kateřině frustrace pro, to co jí udělal ? Měl to být vodníkův konečný trest pro jeho činy ? Nevím, možná to nebylo ani jedno a možná to bylo všechno najednou.

Jsem poněkud roztržený, nevím jestli dát 3 hvězdičky nebo 2,5. Ty části, co se mi opravdu líbily se mi fakt opravdu moc líbily a chtěl bych za ně dát hvězdy 3. Ale tady ta část netvořila většinu knihy, na druhou stranu bych vůbec neřekl, že je to špatná knížka, ale číst ji znovu už taky asi nebudu. Moje mamka říká, že tohle je první knížka, u které si myslí, že je mnohem lepší film. To teprve uvidím, ale nevím. Každopádně doufám, že existuje víc knih jako je ta krátká část v této, co se mi líbila. Nějaká která sahá do historie českého území a jeho folklóru ještě před průmyslovou revolucí, protože takovou bych si chtěl přečíst. Myslím že prozatím to je za mě 2,5 hvězdičky. Ty části co byli dobré byly fakt dobré, ale bylo jich malinko.

[Barbora Jirincova · Rating 2 out of 5]

Přečetla jsem to za jeden večer, abych od toho měla pokoj, protože jsem to už chtěla dočíst, když jsem jednou začala, abych měla ve čtenářské výzvě splněné téma. První kniha je docela fajn. Postavy jsou divné, děj předvídatelný, pointa přede jasná, děj předem jasný... člověk ale pořád čeká, že oceňovaná kniha třeba přeci jen BUDE mít nějakou další pointu, tak čte dál. A ono ne. Jazyk té první knihy je docela malebný, připadá mi to jako nápodoba Květy Legátové, ale chvílemi z toho sálá samoúčelnost. Ale ta první kniha jde, pohanské zvyky a folklór starých českých vesnic je zajímavý, atmosféra na vás dýchne. Druhá kniha je ale naprosto příšerná. Kromě toho, že zbytečně rozvíjí předem danou pointu, tak je zdlouhavá a nudná. A pak přijde ten závěr, který tu pointu předžvýká nechutným způsobem. Už od prvních stran je čtenáři jasné, že si má z románu vzít jako pointu důležitost sepětí člověka s přírodou. V té první části to působí docela hezky, jako novela by to bylo zajímavé, i když je to tak okaté, že to ruší, ale když z toho na posledních stranách vznikne prapodivná politická agitka, tak to už je moc. Hastrman tam neustále někoho "obětovává," pořád se mluví o "oběti," ale oběti v tomhle románu mi připadaly stejně zbytečné jako román sám. Což je škoda, protože to mohl být krásný nápad. A ta samotná zelená myšlenka jde přeci vyjádřit tak, aby čtenáře nadchla, inspirovala a donutila zamyslet se nad svým přístupem k přírodě...

[Eva Majerova · Rating 3 out of 5]

Po precteni knihy jsem trochu rozpacita. Prvni kniha je takovy romanticky pribeh jak z pera Machy a Erbena dohromady. Nechybi tam cesky venkov, zvyky, laska, tragedie. Pribeh docela utika a az na par zaskobrtnuti je to takova prijemna cetba s nekolika dobrymi uvahami na promysleni.
Zato druha kniha je hodne spatny brak a kdybych knihu neposlouchala u domacich praci v audioverzi, ale cetla, vzdala bych to po par kapitolach. Naivni, cernobily pribeh zmateneho ekoteroristy v soucasnem Cesku. Hlavni hrdina ma tezke problemy s pochopenim reality, je sam o sobe rozporuplny a vlastne neumim rict, jestli mazane nastavuje zrcadlo nekterym alibistickym bojovnikum za ochranu prirody (zajimam se o svuj kus lesa, ale nehledim na ekologii jako celek), nebo se v nem naopak zrdcadli neznalost a nepochopeni tematiky ze strany autora. Rozhovory jsou plytke a tak zvlastne ploche, jednotlive postavy jsou takove generalizovane karikatury bez hlubsi sebereflexe. Majitel kamenolomu je typicky zaporak bazici jenom po penezich za kazdou cenu nehledice nalevo, napravo a Deti vody jsou kristalove cisti pacifisticti obranci prirody a starych tradic. Ani nevim, jestli me to vic nudilo nebo vytacelo. Vic nebudu psat kvuli spoilerum, ale okamziku, kdy jsem protacela panenky modlic se, at je knize co nejdriv konec, bylo nemalo.

Celkove hodnotim prvni knihu na 4,5* a druhou tak 1.5*, a to jen za par dobrych myslenek, co se tam chvilemi necekane vynorily.

Knihu jsem poslouchala v audioverzi.

[Tereza Matoušková · Rating 4 out of 5]

Kdybych měla Hastrmana srovnat se Sedmikostelím a Stínem katedrály, které jsem od Urbana četla dříve, tak se mi zelený mužík ze všech tří subjektivně líbil nejvíce. Zároveň jsem k němu ale nejkritičtější. Tak nějak cítím, proč autor rozdělil příběh do dvou částí a co tím chtěl sdělit, zároveň je to za mě asi největší slabina knihy. Urbanovo mystické 19. století je skvělé. Prostředí, postavy (nejvíc mě bavil kněz a jeho záliba ve dřevě), tu a tam trochu vodnického sarkasmu... Pak to působí, jako by autorovi v polovině knihy došel dech, nevěděl, jak rozehranou partii dohrát, tak hodil šachovnici do kanálu a šel hrát kuželky. Což by nevadilo, kdyby dokázal čtenáře pro kuželky nadchnout. Ne. Poetika první poloviny je pryč, postavy fuč, příběh nikam nesměřuje. Dočítám a mám na jazyku hořkou pachuť. Málem bych zapomněla i na onen záblesk geniality, který jsem zahlédla mezi řádky. Naštěstí mám dobrou paměť.

[novoten · Rating 3 out of 5]

Kniha první je Karel Jaromír Erben v románové podobě. Atmosféra zapomenutých vesnic "našich" babiček, jedna lidová tradice a píseň vedle druhé a do toho zdánlivě nepadnoucí melancholie hlavního antihrdiny, který pozoruje rozličné domácí charaktery, jak kráčí na scestí tou či onou stezkou. Nebylo by příjemně při pozorování houstnoucí mlhy nad krajovou spokojeností, ale zároveň jsem od nevyhnutelné tragédie nedokázal spustit oči. Potud vše v pořádku. Lepší 4*

Kniha druhá je ale k mému zděšení od prvních řádků zaměnitelnou snůškou politických linek, které jsou si navzájem smutně podobné a z barona v tu chvíli dělá, jeho vlastními slovy, ekoteroristu. Vzhledem k vydání románu v roce 2001 poněkud rozpačité pojmenování, ale v první řadě velké zklamání z nenaplněného potenciálu. Současnost působí navíc, pražské reálie jsou autorem až poplivávány a čím dál častěji se zjevující Děti vody navíc dávají najevo, že se Urban po Sedmikostelí výrazně opakuje ve svých antipolitických a v důsledku téměř anarchistických myšlenkách. Minule působily originálně, tentokrát už téměř směšně. 2*

[Marejda · Rating 3 out of 5]

Hastrman je bezesporu skvělé dílo. Strhující, drsné a přece pravdivé. Vodník bez duše, jako přírodní živel dělá prostě to, k čemu je předurčen. Není zlý ani dobrý, nelituje svých činů, ani nemá radost z toho, co provádí. Příběh zeleného mužíka si jde svou cestou a bere s sebou vše, co se mu postaví do cesty a vrcholí nezvratným a osudově pochopitelným koncem. Tak je to alespoň v první části knihy. Dočtete ji a řeknete si, bože, to prostě nemá chybu. Ale bohužel má. Ten druhý díl.
Zasazený do moderní doby, se stává hastrman jaksi zbytečným a jeho postava a boj za staré časy je směšnou připomínkou minulosti. Kéž by autor zůstal u prvního dílu a nechal tak ve čtenářích vzpomínku na vodníka jako na nezkrotnou a nikdy nezkrocenou bytost, kterou obyčejný člověk nikdy nemůže zcela pochopit a která by pro něj měla být stejně úctyhodná a nedotknutelná jako třeba bůh či ďábel...

[blanka je nej · Rating 3 out of 5]

Prvni cast byla takovy trochu delsi Utrpeni mladeho Werthera. I kdyz pro me teda spis bez toho „mladeho Werthera“. Nic moc se tam vlastne nestane, dej je dost predvidatelny. Za me v knize nebylo ani dost toho folkloru. Asi jsem cekala vice „hastrmanskeho zivota“ a nejakeho magicna. Misto toho jsem se dockala popisu krajiny a rybniku a nudnych vesnickych vztahu. Postavy jsou plosne a nezajimave, snaha o vykresleni vyjimecnosti Katynky pusobi az nasilne.
Kniha je aspon ctiva a asi neurazi, ale ani nenadchne. Ve vysledku to mohla byt pekna mala novela, ale 230 stran je na tak plytky dej proste moc. Nedokazu si predstavit, ze bych mela cist jeste dalsich 200 stran. No, mozna nekdy dojde na druhou cast, ale ted knihu na dlouho odlozim.

[Nicole Hlaváčová · Rating 5 out of 5]

Tato kniha ve mně zůstala ještě dlouho po přečtení. Moc se mi líbila první část knihy pro své prostředí, tradice a zvyky a pro ukázku života v minulosti. Zároveň odhalování různých podmětů na základě čtenářovy pozornosti či opakování scén či zvyklostí mě opravdu bavilo. Druhá část knihy je pro změnu naprosto odlišná od první, ale i ta má něco do sebe hlavně díky sdělení, které předává dál a potom díky konci, který doslova uzavírá kruh celého příběhu.
Postavy mi přišli propracované a měli vývoj, který dával naprostý smysl. Jak v pozitivních, tak i v negativních chvílích.
Jsem ráda, že tato kniha byla mou první od Miloše Urbana, jelikož mě určitě naláká na přečtení si jeho dalších děl.

[David · Rating 4 out of 5]

Zajímavá myšlenka i využití fantasy-pohádkových prvku je fajn. Na druhou stranu především druhá polovina knížky mi připadala nedotažená a konstrukce příběhu hodně v kontrastu se stylem a obsahem. Na škodu je taky fakt, že už od poloviny knihy dost přesně uhodnete jak se příběh bude vyvíjet a jak skončí. Jedna hvězda je za výtvarné zpracování knížky což je Urbanovek i řady dalších Argo titilů příjemný standard. I když ten font a navíc v zelené barvě se občas nečetl úplně dobře, ale když už je to ten "Zelený román" tak si člověk zvykne.

[Zuzana · Rating 4 out of 5]

Ke čtení mě pohnul nový film v kinech, vždycky si raději nejdříve přečtu knihu. Celou první knihu jsem byla nadšená - vykreslený atmosféry, zajímavé reálie, napínavý děj, mystika. Text dobře plyne, hrdinové a jejich chování je uvěřitelné. Za to kniha druhá - chybí mi logická provázanost chování hlavního hrdiny v první knize se druhou. Uvěřitelný je děj snad jen v části, kdy na sebe úředníci navzájem shazují vinu. Dočetla jsem to ze setrvačnosti a protože jsem byla zvědavá na celkové vyznění, ale postrádalo to pro mě bravuru prvního textu.

[Luboš · Rating 3 out of 5]

Z první půlky jsem byl nadšený, škoda že to nerozvíjel dále. Zlom jsem po nějaké době vzal na milost, ale i když nejsem znalcem Kulhánka, tak mi to dost připomínalo jeho brak. A hlavně mě vytáčely technické nesrovnalosti. Potápění - v láhvi není kyslík a nouzový výstup z třiceti metrů je smrt nebo vážné zranění. Zbraně - pojistka nábojníku, to jsem ještě neslyšel, a pistole nemá (zpravidla) pažbu. Potřebovalo by to editora jako prase drbání, takže vlastně ani nevím, jak můžu důvěřovat věrnosti té historické části.

[SouffleGirl · Rating 4 out of 5]

První část ze života na vsi v 19. století mě velmi bavila - tradice, oslavy i běžný život mi ožívaly před očima, vše okořeněné zajímavou milostnou zápletkou. Druhá část plná ekologického aktivismu a honby za pomstou už mě bavila méně - poetická, tajemná, možná až magická atmosféra venkova byla tatam a nastoupilo hamižné 20. století. Ale jako celek mi dávala kniha smysl a nepříjemný pocit z druhé části pro mě pak zase vyrovnal poměrně poetický závěr.

[Arya26 · Rating 5 out of 5]

Víc se mi líbila asi první část knihy, která byla o tom, že člověk byl odjakživa spjat s přírodou, o lidových zvycích a tradicích. Druhá část, která byla o zkaženosti lidstva, které si z přírody ukrajuje větší kusy, než by mělo se mi líbila už trochu míň. Celkově bych hodnotila knížku jako velmi zvláštní, ale zároveň velmi poutavou a zajímavou.

[Blanka Lednická · Rating 4 out of 5]

První část je naprosto skvělá. Zhltla jsem ji v podstatě na jeden zátah. U druhé části se mě ze začátku zmocňovala fest beznaděj z toho, co se tam dělo, ale nakonec z toho všeho vyšlo velmi zajímavé rozuzlení. Knížka (obě části) ve mně teď hodně rezonují, tak je těžké napsat víc.

[Luce · Rating 4 out of 5]

První polovina byl docela zajímavý příběh, druhá uz tolik ne, ale i tak se z toho vyklubal celkem zajímavý celek. Moc pěkně všechno pospojovane, hodně me bavily reálie, po přečtení jsem si šla kraj kolem Vlhoste najít na mapě a určitě tam nekdy vyrazim bo příroda tam musí být krásná.