Petr Koubský vypráví příběh ostrova, jehož osud hýbe světovou politikou
Grónsko není jen nekonečná plocha ledu na okraji mapy. Je to místo, kde se člověk po tisíce let potkává s extrémní přírodou – kde se i dnes rozhoduje o věcech, které přesahují jeho hranice.
Na největším ostrově světa žije jen hrstka lidí, přesto má Grónsko v dějinách i současné geopolitice překvapivě důležitou roli. Od prvních osadníků až po dnešní střet zájmů velmocí sleduje kniha Dějiny Grónska dlouhý příběh přežití, přizpůsobování i moci.
Petr Koubský čtenáře tímto příběhem provází srozumitelně a s citem pro souvislosti – a pomáhá pochopit, proč je dnes Grónsko takové, jaké je.
Kniha, na kterou jsem byla velmi zvědavá. Osobně bych ji tedy očekávala spíš z pera Zdeňka Lyčky, přesto jsem chtěla dát pohledu pana Koubskému šanci. Bohužel však musím knihu vyhodnotit jako promarněnou příležitost. Pro čtenáře, kteří do doby mediálního zviditelnění souostroví vlivem amerického znovu-zájmu, neměli o Grónsku ani ponětí, to nové a zajímavé nejspíš bude. Pro ty, kteří se zemí určité zkušenosti mají, se nejedná o nic nového.
Ve stručné, cca 120ti stránkové publikaci doplněné obrázky z fotobank, se ani jednou nesetkáme s oficiálním etnonymem země, tedy Kalaallit Nunaat. Chybí jasné vymezení 3 specifických kulturních a jazykových oblastí souostroví - Kitaa, Tunu a Avanaata - jejichž historický a kulturní vývoj probíhal odlišně a kontakt s bílým mužem a následná převážně dánská kolonizace v rozličných dobách. To nejdůležitější pro současný společensko-politický kontext, tedy dějiny a společensko-kulturní vývoj ve 20. století byl shrnut do cca 10ti stran vč. obrázků s vynecháním určitých milníků, událostí a inuitských osobností, které považuji za zásadní (např. postupná emancipace a nárůst domorodého kulturního uvědomění nejprve počátkem 20. stol., a poté zejména v 70. letech). Vikinské kolonizaci souostroví byl věnován mnohem větší prostor, naopak o tom, že kolonizace východního pobřeží (Tunu) proběhla o 160 let později než v případě západního Grónska, se nedočteme nikde. Co naopak oceňuji, je absence patosu ve vztahu k domnělým českým stopám na souostroví, který se vlivem jiných publikací stal vděčným tématem mediálnímu pozornosti mnohdy až v absurdní formě, a dále také zmínka o problematice tzv. spiralkampagnen. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že autor pravděpodobně sám Grónsko nikdy nenavštívil.
Kniha napsaná typicky chytrým novinářským stylem pana Koubského mě v tomto směru moc nepřekvapila, ale ani nezklamala. Připadá mi, jako by šlo o několik delších časopiseckých článků spojených dohromady. Hodně prostoru autor věnuje vikingské kolonizaci Grónska, ale v moderních dějinách už je trochu stručnější, což mi přijde škoda. Kniha je to rozsahem nevelká, hravě ji přečtete za večer i případným googlováním podrobností. Poučené čtenáře asi neuspokojí, ale jako start do severské "agendy" může být dobrá. Pokračovat můžete třeba knihou Arktické sny od Barryho Lopeze.