Kniha sociologa Pavla Pospěcha se zabývá individualismem jako společenským jevem. Zpochybňuje rozšířené přesvědčení, že štěstí a naplněný život jsou věcí osobní volby a seberealizace. Pospěch ukazuje, že za posedlostí vlastním já nestojí ani technologie, ani charakterové vlastnosti jednotlivých generací, ale konkrétní kulturní prostředí, v němž jsme od narození ponořeni.
Tato kultura individualismu nás podle Pospěcha staví do role osamělých hrdinů vlastních životů — nutí nás hledat soukromá řešení problémů, které mají ve skutečnosti společenské příčiny. Přestože nám slibuje svobodu a výjimečnost, ve výsledku nás spíše izoluje od ostatních lidí a podkopává instituce, které nás dříve spojovaly. Pointa knihy proto není, abychom se obviňovali, ale abychom dokázali kriticky nahlédnout kulturu, která nás formuje.
“Osamělí hrdinové toho mnoho nezmohou, třebaže nám kultura autonomie na každém kroku opakuje, jak všechno dokážeme, když se spolehneme na svou individualitu a jedinečnost. Tak to možná funguje v animovaných filmech pro děti, ty ale bohužel nejsou odrazem světa takového, jaký je.” - top odpověď všem tech/“každéomezeníjekomunismus”/ankapbros (nejen) českého (nejen) internetu.
Pri väčšine dokumentov o globálnom otepľovaní čakám na posledných 5 minút, kedy sa nám predstavia možnosti čo robiť, aby sme tu všetci nezhoreli. Týchto 5 minút v osamelých hrdinoch úplne neprišlo, vlastne vôbec.
The evidence is there, its effect on self-fulfilment and perception of authenticity is described very well. What should we do now? How come all the media coverage of this book does not ask this question?
Opět jedna z "trefně depresivních" knih o současnosti. Aneb jak jsou všichni tak jedineční, že už nemají společného téměř nic - ať už si to o sobě myslí vnitřně, nebo jim je to servírováno z okolí a jak kvůli tomu přestávají fungovat společné instituce. A ty, čím méně fungují, tím méně jsou užitečné a proto méně fungují. Depresivní od začátku po konec, bez hledání východisek.
Takhle nějak se cítím, když dočtu něco od Davida Klimeše.
Tak tohle byla jedna z nejzajímavějších knih, které jsem poslední dobou četl. Přinesla mi naprosto nový pohled (a přece vlastně nepřekvapivý) na mnoho témat. Po dočtení jsem jen vydechl: wow.
Děkuji za inspiraci a zajímavý pohled na fungování společnosti. Za zajímavé náměty k úvaze o pohnutkách lidí k určitému chování. Za nový pohled na změny, kterými prošla naše společnost v posledních desetiletích. Spousta inspirace k přemýšlení
Great book, really cool ideas. It changed my world view a little bit, which doesn't happen often. But I feel like last 1/3 of book was unnecessary as it was repeating what was said before.
Jedna z najzaujímavejších kníh za posledné obdobie. Človek ju vie doslova zhltnúť za veľmi krátke obdobie, no k myšlienkam z nej sa pravdepodobne bude v mysli vracať ešte dlho.