What do you think?
Rate this book
Rychlopalba
Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom?
Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince?
Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové... a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru.
Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala.
Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta.
Ten policajt jsem já.
A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý.
Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince?
Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové... a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru.
Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala.
Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta.
Ten policajt jsem já.
A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý.
374 pages, Hardcover
First published January 1, 2015
2 people are currently reading
77 people want to read
About the author
Štěpán Kopřiva
77 books70 followersŠtěpán Kopřiva je český spisovatel a scenárista. Je absolvent Střední školy polygrafické Praha. Napsal několik sci-fi povídek a románu, například Zabíjení, Asfalt aj., podílel se na scénáři k několika krátkým komiksům a zejména ke komiksovému albu kreslíře Jiřího Gruse Nitro těžkne glycerínem, které bylo vydáno i v zahraničí, napsal filmová scénáře pro Byl jsem mladistvým intelektuálem a Choking Hazard, pro televizní seriál Místo nahoře (filmové a televizní scénáře s Markem Dobešem). Spoluzaložil časopis a vydavatelství CREW.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 48 reviews
October 21, 2019
Životná kríza, nič sa nedarí, všetko sa vám rozpadá pod rukami, doma vás čaká len prach na policiach a prázdna chladnička, za dverami číha november a plačkanica a koledy v tescu a januárové výpredaje a nekonečný február a útrpný marec, a bože ten čas letí a život vám uniká pomedzi prsty a potom sa dozviete že KOPŘIVA TO PREDSA LEN DAL A BUDE DVOJKA!!!!!!!!!!!!!! KRÍŽOVÁ PALBA. 5.11.
Bože, život je krásny.
(Ďakujem veďonužviekomu za pozdieľanie tejto informácie)
Bože, život je krásny.
(Ďakujem veďonužviekomu za pozdieľanie tejto informácie)
March 2, 2015
Jeden policajt a beznadějný případ. Rychlopalba od Štěpána Kopřivy je detektivka, od které jsem si hodně sliboval. Sliboval jsem si víc než dobrou oddechovou knihu, která mě zabaví na několik večerů. Sliboval jsem si především nový, svěží vítr do českého detektivního žánru.
Českou detektivní scénu jsem mnoho let přecházel s nezájmem. Kromě ojedinělých výjimek jsem neměl pocit, že bych o něco přicházel. Čas od času jsem do některé nahlédl, ale pokaždé mě něco odradilo. Ať už to byl uťáplý styl, nezajímavé lokální příběhy a tak podobně. Prostě, raději jsem se věnoval mistrům. Když jsem se dozvěděl, že novou detektivku vydává Štěpán Kopřiva, zbystřil jsem. Nejsem sice jeho fanoušek a vlastně ani nejsem fanoušek jeho žánru (akční fantasy). Věděl jsem ale o jeho smyslu pro humor a o tom, že psát pravděpodobně umí. Začal jsem se těšit.
Rychlopalba má celkem jednoduchý příběh: Jistý místní policista je požádán svým přítelem o pomoc. Ztratila se dvanáctiletá Bára a z její smrti (neprokázané, protože tělo se nenašlo) je podezřelá její matka. Náš hrdina se do pátrání pouští zprvu neochotně, ale později je případem čím dál tím více pohlcen. Ve svém volnu tak na vlastní pěst rozjíždí pátrání a dopustí se při něm nejednoho provinění proti profesní etice.
Začnu kritikou. Největší slabinu knihy vidím v nevyrovnanosti celého příběhu. Mám dojem, že pointa knihy autora napadla až v průběhu psaní, tedy že k ní příběh nesměroval, ale v danou chvíli to tak prostě napsal. Sice to dává smysl i v kontextu toho, co se odehrálo předtím, jen mi nesedí několik maličkostí. Bářina matka byla zavřena do léčebny za týrání své dcery. Na počátku měl náš hrdina pocit, že tam možná něco nehraje, že jí tam někdo zavřel, aby se jí zbavil. Tyto jeho pochyby nakonec nebyly ani potvrzeny, ani vyvráceny. Prostě to přestal řešit. Podobných slepých uliček příběhu bych tam našel víc. Kopřiva si měl dát více práce s tím, aby tyto větve nakonec spojil s hlavním příběhem. Další věc, kterou chci zmínit je fakt, že si autor výrazně ulehčil práci. Když potřeboval najít ateliér, kde se fotila určitá fotka, tak z fotografa udělal plagiátora Jana Saudka i s jeho typickou zdí, aby pak podle toho mohl najít, kdo to byl. A nebo když potřebuje najít chatu, kterou vidí na fotce, tak shodou okolností v pozadí najde siluetu jednoho z nejznámějších českých hradů.
Kritika je sice na místě, ale stejně tak je na místě chvála. Protože navzdory výše uvedenému: ta kniha se četla skvěle. Možná je to i tím, že Kopřiva navazuje na český směr detektivního žánru se svým humorem a nadsázkou. Připadal jsem si, jako bych místy četl něco od Velínského. Jedná se o tzv. procedurální krimi, kterou můžeme znát například od Leif GW Perssona nebo Dominika Dána. Procedurální krimi vyžaduje, aby se autor vyznal v postupech policie, aby měl ponětí o zákulisí a tak podobně. Přestože nejsem insider, tak mám pocit, že Kopřiva si toto velmi dobře nastudoval. A nejde jen o citace předpisů a zákonů – jde o celkový dojem, který je velmi realistický. Autor se drží zpátky, pokud jde o líčení násilí a knize to mimořádně prospělo. Někdy by neuškodilo být stručnější, protože některé scény a dialogy byly neúměrně natažené. Na druhou stranu to neznamená, že ty momenty byly nudné. Kopřiva totiž nudný není. Jeho sarkastický styl dává knize přesně tolik koření, kolik je třeba.
Rychlopalba každopádně zažene žízeň po opravdu kvalitní české detektivce. Jsem si jistý, že to není poslední Kopřivova krimi a mám pocit, že se děje něco skutečně důležitého. Nechci přímo tvrdit, že jsme našli nového Fikera, Velínského, nebo dokonce Škvoreckého. Kopřivův přínos je ale minimálně stejně důležitý, jako u těch zmíněných velikánů. Dává nám totiž naději, že dobrá česká krimi žije a žít bude. Těším se na další jeho knihy.
Hodnocení: 75%
Českou detektivní scénu jsem mnoho let přecházel s nezájmem. Kromě ojedinělých výjimek jsem neměl pocit, že bych o něco přicházel. Čas od času jsem do některé nahlédl, ale pokaždé mě něco odradilo. Ať už to byl uťáplý styl, nezajímavé lokální příběhy a tak podobně. Prostě, raději jsem se věnoval mistrům. Když jsem se dozvěděl, že novou detektivku vydává Štěpán Kopřiva, zbystřil jsem. Nejsem sice jeho fanoušek a vlastně ani nejsem fanoušek jeho žánru (akční fantasy). Věděl jsem ale o jeho smyslu pro humor a o tom, že psát pravděpodobně umí. Začal jsem se těšit.
Rychlopalba má celkem jednoduchý příběh: Jistý místní policista je požádán svým přítelem o pomoc. Ztratila se dvanáctiletá Bára a z její smrti (neprokázané, protože tělo se nenašlo) je podezřelá její matka. Náš hrdina se do pátrání pouští zprvu neochotně, ale později je případem čím dál tím více pohlcen. Ve svém volnu tak na vlastní pěst rozjíždí pátrání a dopustí se při něm nejednoho provinění proti profesní etice.
Začnu kritikou. Největší slabinu knihy vidím v nevyrovnanosti celého příběhu. Mám dojem, že pointa knihy autora napadla až v průběhu psaní, tedy že k ní příběh nesměroval, ale v danou chvíli to tak prostě napsal. Sice to dává smysl i v kontextu toho, co se odehrálo předtím, jen mi nesedí několik maličkostí. Bářina matka byla zavřena do léčebny za týrání své dcery. Na počátku měl náš hrdina pocit, že tam možná něco nehraje, že jí tam někdo zavřel, aby se jí zbavil. Tyto jeho pochyby nakonec nebyly ani potvrzeny, ani vyvráceny. Prostě to přestal řešit. Podobných slepých uliček příběhu bych tam našel víc. Kopřiva si měl dát více práce s tím, aby tyto větve nakonec spojil s hlavním příběhem. Další věc, kterou chci zmínit je fakt, že si autor výrazně ulehčil práci. Když potřeboval najít ateliér, kde se fotila určitá fotka, tak z fotografa udělal plagiátora Jana Saudka i s jeho typickou zdí, aby pak podle toho mohl najít, kdo to byl. A nebo když potřebuje najít chatu, kterou vidí na fotce, tak shodou okolností v pozadí najde siluetu jednoho z nejznámějších českých hradů.
Kritika je sice na místě, ale stejně tak je na místě chvála. Protože navzdory výše uvedenému: ta kniha se četla skvěle. Možná je to i tím, že Kopřiva navazuje na český směr detektivního žánru se svým humorem a nadsázkou. Připadal jsem si, jako bych místy četl něco od Velínského. Jedná se o tzv. procedurální krimi, kterou můžeme znát například od Leif GW Perssona nebo Dominika Dána. Procedurální krimi vyžaduje, aby se autor vyznal v postupech policie, aby měl ponětí o zákulisí a tak podobně. Přestože nejsem insider, tak mám pocit, že Kopřiva si toto velmi dobře nastudoval. A nejde jen o citace předpisů a zákonů – jde o celkový dojem, který je velmi realistický. Autor se drží zpátky, pokud jde o líčení násilí a knize to mimořádně prospělo. Někdy by neuškodilo být stručnější, protože některé scény a dialogy byly neúměrně natažené. Na druhou stranu to neznamená, že ty momenty byly nudné. Kopřiva totiž nudný není. Jeho sarkastický styl dává knize přesně tolik koření, kolik je třeba.
Rychlopalba každopádně zažene žízeň po opravdu kvalitní české detektivce. Jsem si jistý, že to není poslední Kopřivova krimi a mám pocit, že se děje něco skutečně důležitého. Nechci přímo tvrdit, že jsme našli nového Fikera, Velínského, nebo dokonce Škvoreckého. Kopřivův přínos je ale minimálně stejně důležitý, jako u těch zmíněných velikánů. Dává nám totiž naději, že dobrá česká krimi žije a žít bude. Těším se na další jeho knihy.
Hodnocení: 75%
September 28, 2016
Tahle neo-noirová detektivka se tak zatraceně dobře čte! Takže jí odpustíte i těch pár přešlapů, slepých uliček nebo pohopsávání na místě. Vzhledem k minulosti autora (a to znamená přesně to, co si myslíte) funguje styl i míchání nápadů jako láhev studeného sprajtu na poušti. Možná se tu rodí Kopřivova škola detektivních příběhů!
April 28, 2020
Nechápu, jak je možné, že mi Štěpán Kopřiva až doteď zůstal utajen! Asi že sci-fi až tak moc nečtu, takže jsem sáhla po (tuším jediné?) detektivce a doufám, že brzo napíše nějakou další. Příběh je vyprávěn svižně, vtipně a ano, je takový "drsnější". Vůbec mi to ale nevadilo, asi jen na dvou místech jsem si uvědomila, že popisy jsou až moc rozvláčné a podrobné. Celkově ale fakt super, jsem příjemně překvapena zase trochu jinou detektivkou z českého prostředí.
June 28, 2015
Vtipné a temné, čistě české a přitom tak světové. Naštěstí hodnocení bylo vcelku jasné. Štěpán Kopřiva je pro mne jako zjevení, vím píše úspěšné fantasy, ale pro koho je to měřítko. Noir detektivka jak z pera Raymonda Chandlera notně zmodernizovaná a zasazená do pražských lokalit. No a teď bych chtěl vymazat paměť, ať si Rychlpalbu mohu přečíst ještě jednou.
July 5, 2017
Kdyby se autor nesnažil být za každou cenu vtipný, byl bych nadšený. Takhle to bylo "jen" příjemné letní čtení. A to detektivkám nijak neholduju. Těším se na pokračování, jestli v budoucnu vyjde.
May 24, 2023
Kniha začíná jako nervydrasajici psychothriller a končí jako akční špionážní román. Bohužel mě bavila ta první část a druhá byla zklamáním.
December 31, 2019
Čím déle spolu lidi žijí, tím rychleji se dokážou navzájem vytočit.
Platí to, co u Kopřivy vždy; ať již píše fantasy, sci-fi, překládá komiksy či se pustí do vod novodobé drsné školy. A sice že jeho cit pro žánr, jazyk, tempo, češtinu a... A tak nějak vše podstatného pro psaní je natolik svébytný a (nejen) v našich luzích a hájích svěží, hravý a nápaditý, že by mu jeden nejraději koupil panáka a uznale mu chlapsky přes bar tiše pokývl.
Jenže zároveň, jak u něj platí, že má na stránku více padnoucích hlášek, slovních hrátek, cynického humoru než někteří autoři vypotí za celou kariéru, tak zároveň platí, že jich má i dost, které jsou vyloženě šroubované, lámané přes koleno a papírem i jiným žánrem šustící. V těch sci-fi/fantasy "pokleslých" záležitost se to ztratilo, do překladu komiksů (pokud to nebyly zrovna Skalpy) to sedlo, ale v "seversky laděné neo-noir vážně pojaté procedurálce" je to vyloženě jak dostat do hlavy levým hákem od Fraziera. A tak na každou třetí čtvrtou hlášku, prupovídku, slovní obrat, který se vám dostane do hlavy/slovníku připadá jedna, ze které je vám trapně za autora (i smutným vítězem pak je Vrabůtek a paprskomet). A co hůře, která totálně vytrhává z konceptu, z dění, z knihy.
Čili právě to, co ho dělá natolik unikátním a svěžím autorem pětihvězdičkových zážitků, mu zároveň zabraňuje, aby to na těch pět hvězd i dotáhl. Je paradox, že to ve výsledku nesráží postavy, nezrešeršování pochůzkářské byrokracie, nezachycení vysočanského genius loci, děj, zvraty, atmosféra, česká zaprděnost, přílišné kopírování od nejlepších či něco podobného. Naopak, bez jakékoli nadsázky a fanouškovství se s těmi nejlepšími může rovnat. Sice nesměle s úctou zpovzdálí, ale může. Na škodu je jen to autorovo ego "být za každou cenu mrtě originální a nahláškovaný".
Dokonce i to by se dalo pochopit, že holt nezná míru. Ovšem proč mu editorské duo Litoš/Pavlovský neřeklo "tohle je moc, nesedne to tam, to je jak pasáž z Loba, je to skvělé, ne že ne, ale nech si to do dalšího Holomrázu" (a ne, nemluvím jen o scéně s bezďáči)? Být v Blade Runnerovi scéna jak polonahý Deckard střelbou z luku na jednorožci kosí růžová létající prasátka a cedí u toho popkulturní hlášky, taky by to nebylo ono. Ano, byla by z toho nesporně kultovní haluz scéna, ale zážitek by to zruinovalo. Což je přesně to, čeho se Kopřiva dopouští. Ne tolik aby z toho udělal frašku, bohužel ani ne tak málo, aby z toho občas fraška nebyla. Možná v tom tkví problém, že podobné scény/momenty/hlášky za každou cenu jeho věrní čtenáři očekávají a on je nechce zklamat i na novém žánrovém poli.
Pokud vám však nevadí, když v knize, kde jde o postavy, atmosféru, vývoj a bezvýchodné situace, tu a tam na sebe hlavní pozornost strhává autor, tak pak Kopřivovi šanci dejte. Když pro nic jiného, tak proto, že v posledních letech byste takto pravověrnou nekompromisní drsnou kriminálkou, navíc TAKTO kvalitní, stěží našli. A to nemyslím pouze mezi tuzemskými autory.
Platí to, co u Kopřivy vždy; ať již píše fantasy, sci-fi, překládá komiksy či se pustí do vod novodobé drsné školy. A sice že jeho cit pro žánr, jazyk, tempo, češtinu a... A tak nějak vše podstatného pro psaní je natolik svébytný a (nejen) v našich luzích a hájích svěží, hravý a nápaditý, že by mu jeden nejraději koupil panáka a uznale mu chlapsky přes bar tiše pokývl.
Jenže zároveň, jak u něj platí, že má na stránku více padnoucích hlášek, slovních hrátek, cynického humoru než někteří autoři vypotí za celou kariéru, tak zároveň platí, že jich má i dost, které jsou vyloženě šroubované, lámané přes koleno a papírem i jiným žánrem šustící. V těch sci-fi/fantasy "pokleslých" záležitost se to ztratilo, do překladu komiksů (pokud to nebyly zrovna Skalpy) to sedlo, ale v "seversky laděné neo-noir vážně pojaté procedurálce" je to vyloženě jak dostat do hlavy levým hákem od Fraziera. A tak na každou třetí čtvrtou hlášku, prupovídku, slovní obrat, který se vám dostane do hlavy/slovníku připadá jedna, ze které je vám trapně za autora (i smutným vítězem pak je Vrabůtek a paprskomet). A co hůře, která totálně vytrhává z konceptu, z dění, z knihy.
Čili právě to, co ho dělá natolik unikátním a svěžím autorem pětihvězdičkových zážitků, mu zároveň zabraňuje, aby to na těch pět hvězd i dotáhl. Je paradox, že to ve výsledku nesráží postavy, nezrešeršování pochůzkářské byrokracie, nezachycení vysočanského genius loci, děj, zvraty, atmosféra, česká zaprděnost, přílišné kopírování od nejlepších či něco podobného. Naopak, bez jakékoli nadsázky a fanouškovství se s těmi nejlepšími může rovnat. Sice nesměle s úctou zpovzdálí, ale může. Na škodu je jen to autorovo ego "být za každou cenu mrtě originální a nahláškovaný".
Dokonce i to by se dalo pochopit, že holt nezná míru. Ovšem proč mu editorské duo Litoš/Pavlovský neřeklo "tohle je moc, nesedne to tam, to je jak pasáž z Loba, je to skvělé, ne že ne, ale nech si to do dalšího Holomrázu" (a ne, nemluvím jen o scéně s bezďáči)? Být v Blade Runnerovi scéna jak polonahý Deckard střelbou z luku na jednorožci kosí růžová létající prasátka a cedí u toho popkulturní hlášky, taky by to nebylo ono. Ano, byla by z toho nesporně kultovní haluz scéna, ale zážitek by to zruinovalo. Což je přesně to, čeho se Kopřiva dopouští. Ne tolik aby z toho udělal frašku, bohužel ani ne tak málo, aby z toho občas fraška nebyla. Možná v tom tkví problém, že podobné scény/momenty/hlášky za každou cenu jeho věrní čtenáři očekávají a on je nechce zklamat i na novém žánrovém poli.
Pokud vám však nevadí, když v knize, kde jde o postavy, atmosféru, vývoj a bezvýchodné situace, tu a tam na sebe hlavní pozornost strhává autor, tak pak Kopřivovi šanci dejte. Když pro nic jiného, tak proto, že v posledních letech byste takto pravověrnou nekompromisní drsnou kriminálkou, navíc TAKTO kvalitní, stěží našli. A to nemyslím pouze mezi tuzemskými autory.
March 12, 2015
Současnou českou detektivku moc neznám - jsem spíš na severské krimi nebo detektivní klasiku, ale tahle knížka opravdu potěšila. Četlo se to úplně samo, ten ironický styl mi opravdu seděl a i ty narážky mimo žánr pobavily - prostě dobré oddechové čtení.
Od Štěpána Kopřivy jsem zatím nic nečetla (akční sci-fi není zrovna můj šálek čaje), ale po této knize se možná minimálně na Holomráz asi podívám, mají se přece zkoušet nové věci a jestli je styl psaní podobný Rychlopalbě, tak by se mi to mohlo líbit. No, uvidíme.
Samotný detektivní případ není špatný, někde v polovině jsem se sice bála, aby to nebylo druhé Popraviště od Val McDermid (A Place of Execution), ale naštěstí to takhle překombinované nebylo. Zajímavé je i proplétání soukromé a detektivní linky. Ale ve finále je to stejně o stylu a jazyce té knihy - to je její hlavní deviza.
Už se těším na druhý díl - pokud tedy nějaký bude (a já doufám, že bude).
Kontext: Přečteno jako oddechovka po Pirátství: Boje o duševní vlastnictví od Gutenberga po Gatese a spravilo mi to chuť.
První věta: "Mrtvola ležela v kuchyni."
Poslední věta: " "Jo," řekla. "A ty?"
PS2015RC: A book by an author you´ve never read before
Od Štěpána Kopřivy jsem zatím nic nečetla (akční sci-fi není zrovna můj šálek čaje), ale po této knize se možná minimálně na Holomráz asi podívám, mají se přece zkoušet nové věci a jestli je styl psaní podobný Rychlopalbě, tak by se mi to mohlo líbit. No, uvidíme.
Samotný detektivní případ není špatný, někde v polovině jsem se sice bála, aby to nebylo druhé Popraviště od Val McDermid (A Place of Execution), ale naštěstí to takhle překombinované nebylo. Zajímavé je i proplétání soukromé a detektivní linky. Ale ve finále je to stejně o stylu a jazyce té knihy - to je její hlavní deviza.
Už se těším na druhý díl - pokud tedy nějaký bude (a já doufám, že bude).
Kontext: Přečteno jako oddechovka po Pirátství: Boje o duševní vlastnictví od Gutenberga po Gatese a spravilo mi to chuť.
První věta: "Mrtvola ležela v kuchyni."
Poslední věta: " "Jo," řekla. "A ty?"
PS2015RC: A book by an author you´ve never read before
June 17, 2016
Lepsi 4*
Kdybych mel hodnotit jen styl a uroven psani autora, bylo by to pravdepodobne na plnou palbu :-)
Knizka mela skvele tempo a zacist se trvalo jen par stranek. Autorovo sarkasticky humor mi vylozene sedl. Hlavni hrdina je sympatak a i kdyz diky tomu, ze se jedna o neo-noir, je jasne, ze to nebude vylozeny kladas, neni mozne mu nefandit. Libilo se mi, ze autor nezasahoval do posuzovani moralnich dilemat a nechal to zcela na ctenari. Jenom pribeh si myslim mohl byt jeste o neco promyslenejsi, ke konci tam bylo par mensich nelogicnosti, nezapadlo to vsechno do sebe uplne tak jak bych si predstavoval. Ale na zanrovy debut si myslim dost velky naprumer.
Kdybych mel hodnotit jen styl a uroven psani autora, bylo by to pravdepodobne na plnou palbu :-)
Knizka mela skvele tempo a zacist se trvalo jen par stranek. Autorovo sarkasticky humor mi vylozene sedl. Hlavni hrdina je sympatak a i kdyz diky tomu, ze se jedna o neo-noir, je jasne, ze to nebude vylozeny kladas, neni mozne mu nefandit. Libilo se mi, ze autor nezasahoval do posuzovani moralnich dilemat a nechal to zcela na ctenari. Jenom pribeh si myslim mohl byt jeste o neco promyslenejsi, ke konci tam bylo par mensich nelogicnosti, nezapadlo to vsechno do sebe uplne tak jak bych si predstavoval. Ale na zanrovy debut si myslim dost velky naprumer.
March 11, 2015
S touhle knížkou jsem šlápl hodně vedle. Spíš než detektivka mi to připadalo jako Velká encyklopedie přirovnání, příměrů, idiomů a otřepaných vtípků. Bylo jich často několik na stránku. Skoro se mezi nimi ztratil i samotný příběh. Nemálo přirovnání jsem si odtrpěl i v dlouhém doslovu. Doslova prošpikováno veselostmi. Měl to být pokus o drsnou školu. Česká chandlerovka v teplákách.
Ale jedno velké plus pro mě kniha měla: Když se něco pokouším psát, taky se topím v přirovnáních a myslím si jak jsou vtipná. Dám si pozor.
Ale jedno velké plus pro mě kniha měla: Když se něco pokouším psát, taky se topím v přirovnáních a myslím si jak jsou vtipná. Dám si pozor.
September 16, 2020
Jo, Kopřiva se někdy (pořád) snažil být vtipnej za každou cenu, ale na mě to naštěstí docela fungovalo.
Po druhým poslechu mám pocit, že to není tak vtipný jak jsem si pamatovala, ale vzhledem k tomu, že jsem si nepamatovala jak to dopadlo, doposlouchala jsem to stejně.
Po druhým poslechu mám pocit, že to není tak vtipný jak jsem si pamatovala, ale vzhledem k tomu, že jsem si nepamatovala jak to dopadlo, doposlouchala jsem to stejně.
January 4, 2022
Tleskám panu Kopřivovi za zpracování pražských reálií a za popis hierarchie českého policejního sboru. V žádné jiné detektivce mi nepřišlo, že bych tak nahlédl pod pokličku policejní práce. Na druhou stranu je tu pro opravdu nepříjemný hlavní hrdina, který se chová jako surovec, aby o stranu později ze sebe trousil hluboká moudra a citoval literární klasiky. Je znát, že autor má hluboké kulturní znalosti, ale k postavě agresivního (a vlastně hloupého) policisty mi to nesedí. Samotný děj odsýpá rychle a na konci příběhu všechny stopy pěkně zapadly na svoje místo, takže věřím, že si v budoucnu najdu rád čas na druhý díl, ale hned po přečtení první knihy to nebude.
January 3, 2019
Audiokniha byla namluvena dobře. Jednotlive postavy byly rozeznat, super efekty jako vysilacky, mluveni do telefonu atd parada. Ale tim to konci. Z knizky jsem dost na rozpacich. Urcite momenty byly vtipne a zajímavé. Vetsi cast pribehu vsak byly otrepane hlasky, klasicky klise, presne jsem vedela co prijde, co kdo rekne atd. Zapletka me moc nezajimala. Neudrzelo me to v napeti, bylo mi jedno co se s Barou stalo, jestli to byla Olga nebo ne. Policista byl dobra postava, byl jedinym plusem tehle knizky. Urcite si neco od autora jeste prectu, ale detektivku uz prosim ne.
January 25, 2024
Recenziu pre Fandom.sk napísal Rastislav Weber. Úryvok z recenzie:
Rychlopalba je poctivá procedurálna detektívka. Má noirovú atmosféru a je pretkaná tradičnými „kopřivovinami“: majstrovsky absurdnými opismi, hláškami a sarkazmom. Prekvapení budú asi Kopřivovi fanúšikovia aj skalní čitatelia detektívok, ale prekvapenie by nemalo vydržať dlho. Rychlopalba Kopřivovho rozprávačského umenia dostane každého...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
Rychlopalba je poctivá procedurálna detektívka. Má noirovú atmosféru a je pretkaná tradičnými „kopřivovinami“: majstrovsky absurdnými opismi, hláškami a sarkazmom. Prekvapení budú asi Kopřivovi fanúšikovia aj skalní čitatelia detektívok, ale prekvapenie by nemalo vydržať dlho. Rychlopalba Kopřivovho rozprávačského umenia dostane každého...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
June 8, 2017
Rychlopalba je zábavná, čtivá, svižná a nápor hlášek nenechá jako vždy vydechnout. Prostě Kopřiva, jak ho všichni známe. Příběh je skvělý a je dobře gradovaný, ale druhá polovina bohužel celkem nudila. Přesto je můj celkový dojem z knihy spíše kladný, ale i tak zůstanu u Kopřivovo starších knih a detektivku přenechám jiným:)
April 10, 2020
Cynické, sarkastické a čierne. Dej mal spád, atmosféra bola vykreslená seversky-skvelo a hlášky padali od začiatku do konca. Hlavna postava tak trochu debil. Ale sympatický debil. Niečo ako Dr. House polišom. Bola to rychlopalba, nedalo sa to odložiť!
"Určitě to byl sportovec. A nekuřák. Možná i vegetarián. Začínalo mi být líto, že jsem ho nestřelil.”
"Určitě to byl sportovec. A nekuřák. Možná i vegetarián. Začínalo mi být líto, že jsem ho nestřelil.”
September 23, 2019
Velké překvapení. Nic moc jsme nečekal, autor fantasy se pustí do noir-detektivky, to napoprvé nemůže být nic moc. Ale ono je, je to hodně dobré. Temné a přitom je tam humor (někdy až šibeniční). Já jsem s výběrem téhle knížky hodně spokojen.
February 16, 2021
Obdivuji autorovu slovní zásobu a tolik zajímavých příměrů jsem asi v životě nečetla, ale za mě hodně utrápené čtení. Musela jsem se hodně nutit, posledních cca 100 stránek bylo napínavých, ale to už to nezachránilo.
December 25, 2017
Interpretace audioknihy je skvělá, na druhou stranu obsah mne bohužel vůbec nenadchl.
April 15, 2018
První Kopřiva, kterého jsem četl. A je to parádní čtení. Další český autor, od kterého si přečtu i více knih.
December 21, 2019
-audiokniha-
December 8, 2020
Surprisingly good, hard-boiled school in modern world, with policeman from Vysočany instead of Phil Marlowe. Love it.
June 3, 2024
Tempo is so slow that it bored ne a lot. I have dropped that on page 140.
July 25, 2024
Zábavné, akční, člověčí.
Hlavní hrdina, policajt, není jako z amerických seriálů. Má spoustu chyb a problémů. Ale někde uvnitř je to správňák.
Hlavní hrdina, policajt, není jako z amerických seriálů. Má spoustu chyb a problémů. Ale někde uvnitř je to správňák.
February 20, 2017
Skvělá detektivka – to jsem fakt nečekal.
August 14, 2016
Knihy Štěpána Kopřivy patří mezi mé oblíbené, mám rád ty drsné české sci-fi/fantasy podobné tvorbě Jiřího Kulhánka. U téhle knížky mě přátelé varovali že je to něco trochu jiného, je to detektivka, takže ať žádné nadpřirozeno ani vědeckofantastično nečekám, ale že je to dobré. Já bych s tím hodnocením asi šel dál, přišlo mi to dokonce výborné. Je to zhruba týden co jsem dočetl knihu od Jo Nesboa, takže to mám vcelku čerstvě v paměti pro srovnání - Rychlopalba je stylem podobná drsným severským detektivkám, jen je to zasazené do českého prostředí a prošpikované množstvím vtipných hlášek (bez nich by to snad ani nešlo). Hlavním hrdinou je obyčejný policista který zrovna prochází manželskou krizí a zrovna v tu chvíli jej bývalý spolužák poprosí o pomoc s případem jeho zmizelé neteře. Případ nevyšetřili příliš pečlivě a je tu příliš mnoho otazníků. Po stížnosti na jeden nepřiměřený zásah to má hrdina se svou prací u policie poněkud nahnuté, žena mu utekla, a tak upne veškeré své síly na tenhle případ jako na něco co má podle něj smysl. Při tom jde daleko za hranu zákona a sám váhá jestli to co dělá je správné, ale jak se do toho pustil, již není cesty zpět. Moc dobré počtení, budu doufat že Štěpán Kopřiva bude v psaní detektivek pokračovat.
January 4, 2017
Rychlopalba Štěpána Kopřivy je pro mě taková česká odpověď na detektivky americké drsné školy.
Bohužel ale tento styl kriminálek s hláškujícím detektivem ironicky komentujícím to naše vezdejší pachtění, nicméně v jádru velkým dobrákem a fakt správným chlapem, frčel už v polovině minulého století. A tak na mě působila celá kniha - jako anachronismus.
Párkrát se zasmějete, protože Kopřiva je zkušený pozorovatel světa a mezilidských vztahů. Samotné pátrání se ale ztrácí v popisu každodenní práce řadového policisty. Kapitoly věnované rutině obvoďáků považuju za úplně zbytečné, není to nic, co by knize dávalo nějakou přidanou hodnotu. Příběh by byl mnohem svižnější bez nich, naopak by to podlě mě byla mnohem lepší detektivka. Charaktery nejsou nijak hlouběji prokreslené, zápletka by obstála maximálně jako náplň jednoho dílu všech těch nekonečných amerických detektivních seriálů, co jich je na každé stanici tucet.
V dnešní době, kdy na vás každý týden v knihkupectví čekají minimálně tři nejžhavější objevy severské a dalších krimi, pro mě Rychlopalba bohužel neobstojí.
Bohužel ale tento styl kriminálek s hláškujícím detektivem ironicky komentujícím to naše vezdejší pachtění, nicméně v jádru velkým dobrákem a fakt správným chlapem, frčel už v polovině minulého století. A tak na mě působila celá kniha - jako anachronismus.
Párkrát se zasmějete, protože Kopřiva je zkušený pozorovatel světa a mezilidských vztahů. Samotné pátrání se ale ztrácí v popisu každodenní práce řadového policisty. Kapitoly věnované rutině obvoďáků považuju za úplně zbytečné, není to nic, co by knize dávalo nějakou přidanou hodnotu. Příběh by byl mnohem svižnější bez nich, naopak by to podlě mě byla mnohem lepší detektivka. Charaktery nejsou nijak hlouběji prokreslené, zápletka by obstála maximálně jako náplň jednoho dílu všech těch nekonečných amerických detektivních seriálů, co jich je na každé stanici tucet.
V dnešní době, kdy na vás každý týden v knihkupectví čekají minimálně tři nejžhavější objevy severské a dalších krimi, pro mě Rychlopalba bohužel neobstojí.
February 11, 2017
Detektivka ze současného Česka od autora splatter sf/fantasy příběhů. To je největší slabina i přednost Rychlopalby. Takových detektivních příběhů nebylo napsáno mnoho. Při čtení jsem si vzpomněl na Haklovu Uminu verzi. Taky chtěl napsat scifi a napsal "dalšího Hakla". Žánr detektivní je ošemetný, cestičky prošlapané, probádané, přijít s něčím novým je těžké, napsat stokrát napsané lépe ještě těžší. Jako detektivka to funguje občas. Denní rutinu policajtů pochůzkářů a vůbec panoptikum charakterů, kteří dnes pomáhají a chrání zvládl autor dobře, humor je asfaltově černý a ztráta iluzí všudypřítomná. Ale ten příběh. Turecký gang prodávající děvčata do nevěstinců? Proboha. Zahradník devadesátých let. A splatter? Gore? Akce? Nu v Praze si přeci jen nemůže dovolit to co v Asfaltovém pekle nebo v Holomrazu. A to je škoda, protože i v umírněné "jakože ze skutečnosti" verzi působí všechno to ukopávání hlav a střelba z čézet a beret uměle a nepravděpodobně. Zlatá prcina Kulhánek.
May 19, 2015
Po cca 100 stranách: Nemůžu se toho nabažit. Skvěle vystihnuté reálie pražských periferií, geniální metafory, vtipný a přtom svižný jazyk a velmi, velmi dobrá detektivka. Vtáhlo mě to a jsem napnutá, jak to dopadne. Nevěřila jsem, že mě bude česká detektivka tak bavit - člověk je všemi těmi skandinávci a Galbraithem přeci jen trochu zmlsaný. Ale Štěpán Kopřiva to opravdu rozjel s plnou parádou. Jazyk, příběh, uvěřitelnost, reálie - všechno na plný počet bodů. Jdu číst dál. A doporučuju.
Po dočtení: Byla to super jízda a jak jsem slyšela má být nějaké pokračování. Už se nemůžu dočkat, protože tahle detektivka měla všechno, co má mít.
Po dočtení: Byla to super jízda a jak jsem slyšela má být nějaké pokračování. Už se nemůžu dočkat, protože tahle detektivka měla všechno, co má mít.
Displaying 1 - 30 of 48 reviews