Překrásná biografie, která více než na detaily a senzaci sází na intimní vhled to Muchovy duše jako roztržitého člověka a geniálního umělce. Nejedná se rovněž pouze o portrét Muchův, ale o zachycení ducha celé jeho doby, především tvůrčích let, která strávil v Paříži, tehdy epicentru evropského umění. Především však umělcův syn uvádí na pravou míru to, že Mucha se celý život cítil být umělcem českým a vše krásné, co vytvořil, ukotvoval ve svém slovanství, které pro něj bylo celoživotní láskou a inspirací. Špatně, špatně se k němu pak národ zachoval a mělo by jistě být povinností dalším generacím Muchovo dílo předávat a naučit je oceňovat tak, jak si bezpochyby zaslouží.