Zabil jí dceru. V devatenácti opustil výchovný ústav a ztratil se. Trvalo dvacet let, než ho Heleně náhoda znovu přivedla do cesty. Jedinou emocí, která v ní za tu dobu přetrvala, je nenávist. Nikdy nevěřila tomu, že by se mohl napravit. I dnes si je jistá, že s ničím neskončil, jen si dává dobrý pozor, aby nebyl odhalen.
Stárnoucí vyhořelá žena a sadistický vrah. Jedna věc je ale jasná oběma: Přežít z nich může jen jeden.
Trvalo dvacet let, než znovu našla vraha své dcery. Jediné, co ji teď žene dál, je nenávist a pomsta.
Je to už dávná historie, ale pro matku, které zabili jediné dítě, je to stále otevřená rána, která se ne a ne zacelit. Helena živoří, bydlí, kde se dá, a pracuje porůznu, když už je na tom opravdu bídně. Je vyhořelá.
Život plyne, ale její myšlenky se upírají do minulosti. Vrah její dcery je někde na svobodě a její nenávist k němu každým rokem stále roste a je to jediné, co ji stále žene dál. Musí ho najít a pomstít se. Přežít může jen jeden z nich.
(…)
Velká část knihy je dost psychologická. Pomalu se plížící temnota a melancholie na vás dopadnou velmi snadno, takže vás zaplaví soucit s hlavní hrdinkou. Mezi řádky se tiše plíží tíseň a bezmoc. Od té strašné události uplynuly už dvě desetiletí, bolest však zůstává zaryta v Helenině srdci.
(…)
Styl psaní je těžší na udržení pozornosti a musíte si trochu zvykat na jinou skladbu vět a způsob vyjadřování. Právě kvůli tomu nemusí kniha sednout všem. Autorka má všechno promyšlené a šokující zvraty přicházejí ve velmi nečekaných chvílích.
Ludmila Svozilová si v knihách pohrává s mystikou, tísnivou atmosférou, komplikovaným dějem a nespolehlivými hlavními hrdinkami, na které čtenář mění názor takříkajíc za pochodu a nemůže si u nich být jistý téměř ničím. Takových knih je na české scéně jako šafránu.
Byť jde o thriller s kapkou krimi a mysteriózní hororovou atmosférou, převládá v něm drama a psychologie, tudíž by Zvrácenost mohla oslovit i čtenáře mimo okruh žánrových fanoušků. Pokud seberete odvahu a rozhodnete se Zvrácenost přečíst, máte se na co těšit.
Teda! Ta první půlka, oťukávání se a spřádání prvních plánů mě ve "Zvrácenosti" tuze bavila. Svozilová má vypsaný břit a vyloženě se mi líbilo, jak nešablonovitá je hlavní postava Heleny. Twist v podobě prvního fyzického kontaktu obou ústředních postav jsem nečekal a pro něj si „Zvrácenost“ budu určitě pamatovat.
Už o něco méně si ji budu pamatovat za tu druhou půlku. Tajně jsem doufal, že Svozilová vymyslí ještě pár podobných netradičností (ostatně, i ten obrácený název mě trochu teasoval!), ale příběh to nakonec dojede po kolejích a zábavnými konsekvencemi už tolik nekmitá.
Rozhodně jde ale o hutné a plnotučné dílo. Takové, v jehož filmu by hrála pětačtyřicetiletá Zuzana Bydžovská a třicetiletý Jan Budař a já bych na jejich podivné chemii visel očima.