Zpívat Bříze

by Veronika Opatřilová

Mám strach, protože někdo narušuje můj privátní prostor, moje zvyklosti, moje bariéry, které jsem si kolem sebe za celé ty roky postavila, a ten někdo ke mně kráčí ve žluté křiklavé pláštěnce a ten někdo je mladý, moc mladý a moc krásný na to, abych s ním mohla strávit celé léto na svém opuštěném ostrově, já, která jsem vyhnala svět, utekla před ním a on mě stejně dostihl. Stejně jsem neunikla. Stojí tady přímo přede mnou, s havraními vlasy, usmívá se a je tak bezprostřední, až se mi zatočí hlava. Jsem už starší, jsem o tolik starší než on. A stejně. Mám pocit, že proti němu nic nevím. Že to on, ne já, už všechno prožil. Vyzařuje z něj tolik bolesti.

Pronikavě žlutá. Jako ta jeho pláštěnka. Moc výrazná. Jako on.

Zpívat bříze je příběhem kontrastů. Mládí a stáří, naivity a cynismu, příliš velké snahy a přílišné pasivity. Ale hlavně je příběhem o naději a léčebné síle přírody, samoty a rozhodnutí zvládnout i to, co se zdá nezvladatelné.

272 pages, Paperback

Published March 27, 2026

About the author

I am still my Wildest Dream.
Part of the Woods. Part of Her. Part of Everything.
And Writing is still my Magickal Wand.

Reviews

[Aneta Strh · Rating 5 out of 5]

Slov netřeba, vše je v knize. Nádhera.

[Veronika Opatřilová · Rating 5 out of 5]

Good luck, Babe.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Mladý student umění přijíždí na ostrov, na kterém žije sama starší umělkyně – sochařka. Tím ji naruší její soukromí. Postupně si na sebe zvykají, zavádějí své rituály i objevují sama sebe v jiných polohách a v jiném rozpoložení.

Autorčiny knihy miluju. Četla jsem všechny a všechny na mě neskutečně působí. Užívám si každičkou větu, každičké slovo, protože to, jak autorka píše, je dechberoucí. Ale zároveň něžné a niterné. Od prvního písmenka se vždy ponořím do textu a nechám se jím unášet. Chvíli se usmívám, chvíli brečím, ale vždy mi je v příběhu dobře a nejraději bych se s hlavními hrdiny setkala a chvíli s nimi strávila.

Zpívat bříze je melancholický příběh o samotě a o síle přírody. Je o naději. O stáří i o mládí. A o tom, jak jedno setkání dokáže změnit budoucnost i minulost. Nečekejte tu však žádnou velkou akci, žádný velký děj. Je tu hlavně pomalé přemítání nad životem, je tu zápolení s emocemi a pochopení sama sebe.

Na Spotify najdete ke knize dokonalý playlist. Já jsem si ho poslechla ještě před tím, než jsem knihu četla a ač jsem tomu nevěřila, díky hudbě jsem už dopředu věděla, jak na mě kniha bude působit.

V příběhu je tolik krásných myšlenek. Myslím, že ani slovy nedokáži vyjádřit, o čem kniha je a co všechno na mě dokázala přenést. Nemyslím si, že to bude kniha pro každého, ale pokud máte otevřenou mysl, věřím, že si vás získá stejně jako mě (i když Počkej na moře je jen jedno).

[Jitka Č. · Rating 4 out of 5]

Je vlastně překvapivé, že Zpívat bříze bylo mým prvním setkáním s tvorbou Veroniky Opatřilové. Patří přitom k autorkám, jejichž knihy jsem opakovaně doporučovala i darovala. Z anotací jsem si ale dlouho nebyla jistá, zda by témata příběhů skutečně rezonovala i se mnou. Až Zpívat bříze tuhle nejistotu prolomilo.

Ústřední motiv - člověk, který se rozhodne stáhnout ze světa, a svět, jenž ho přesto dostihne - slibuje zajímavé minimalistické drama. Opatřilová tento příslib naplňuje. Nikoli však skrze dějovou dynamiku, ale prostřednictvím hloubavého, introspektivního psaní.

Síla knihy spočívá v pozornosti k detailu a v trpělivém zachycování vnitřního světa hlavní hrdinky. Ženy navyklé na samotu, ticho a vlastní poklidný rytmus existence.

Sledujeme, jak se její pozornost postupně zužuje k Antoniovi. Postavě přicházející zvenčí, cizorodému elementu, který nenápadně, ale zásadně naruší dosavadní řád. Právě tato proměna, stejně subtilní jako neodvratná, tvoří osu celé knihy.

Román je také vystavěn na kontrastech. Vedle mládí a stáří či odlišných životních zkušeností se výrazně objevuje i napětí mezi člověkem a přírodou. Zejména kvůli její lhostejností a nezúčastněnosti, která nachází paralelu i v osudech hlavních hrdinů. Do popředí se tak dostává i motiv bezmoci (nebo snad smíření?). Vědomí, že některé situace a rozhodnutí zůstávají mimo naši kontrolu, a přesto nás zásadně formují.

Zpívat bříze na mě zapůsobilo silněji, než jsem čekala. Je to ten typ knihy, který se nevnucuje, ale zůstane ve mně dlouho.

A jestli vyhledáváte hloubavé, pomalé romány, které vybízejí k zastavení, věřím, že i vy si tu přijdete na své.

[Marek Botha · Rating 3 out of 5]

Zvláštní kniha. Hlavní hrdinka je celkem protivná bába, v představách mi do toho pořád lezla Kate Winslet. Takže tahle jakoby Kate, co není Kate, nedává Antoniovi tolik prostoru, aby se vyjádřil, vlastně mu furt skáče do řeči, nebo tam tlačí svoje emoce a pocity. Ale je to napsané tak, že text čtenáře celou dobu příjemně omývá, jako voda ostrov, kde se příběh odehrává. Jsem z toho takový rozpolcený. Nějaké semínko to do mojí zahrady zasadilo, ale těžko říct, zda vyroste. Poznámka pro mě: na můj vkus až moc českých autorek píše knihy o trpících gayích. Je to fetiš?

[Katerina · Rating 5 out of 5]

Nádherná!!!

[Katka Coffee Books and Cakes · Rating 5 out of 5]

Ta atmosféra, ten jazyk, bohatství emocí. Svět sám pro sebe jak v hlavních hrdinech, tak v přeneseném významu na jednom ostrově ve Švédsku. Krásná obálka a miluju na tom úplně všechno. Můžu tam žít taky?

[Veronika Nováková · Rating 5 out of 5]

Jednoznačných pět hvězdiček, což mi bylo jasný už od poloviny čtení, protože styl psaní autorky je neskutečná slast pro oči. Knížka je důkaz toho, že v jednoduchosti je krása, protože jeden ostrov a dvě postavy bohatě stačí k tomu, aby se člověk nedokázal odtrhnout od čtení. Jednoduše krásné.

[Šárka · Rating 5 out of 5]

"Příliš mnoho ale, příliš mnoho protikladů."

Povznášející citlivá četba. Podobá se Počkej na moře, podobá se Písni L., ale zároveň je úplně jiná.

[Tereza Bezrouková · Rating 4 out of 5]

Konečně zas po delší době knížka, která mě pohladila po duši. Skvělým jazykem, bezvadně vylíčenou atmosférou, zajímavými charaktery postav. I když se nejedná o žádný dramatický příběh s velkou zápletkou, ale spíš introspektivním nahlédnutím do krátkého časového úseku dvou lidí, jejichž životy se na chvíli protnuly, bylo těžké se od čtení odtrhnout.
Dva lidé, kteří jsou tak odlišní, jak jen mohou být. Potkají se na ostrově. Oba si nesou svá tajemství, své bolístky a traumátka, která se postupně začnou drát na povrch. Přibližují se k sobě a zas se od sebe vzdalují, ale jeden druhého ovlivňují víc než by chtěli. Zajímavá pro mě byla především ta postava ženy, její vnitřní svět, myšlenky a proměna, kterou jí tohle nečekané setkání přineslo. Knížka nekřičí žádné velké emoce, žádné velké myšlenky ani dramata, přesto na ni nemůžu pořád přestat myslet, přesto ve mě pořád ještě šeptá.

[Š · Rating 5 out of 5]

5*/5
snad nejjednodušších pět hvězdiček, co jsem letos dala - taky, že je to to nejlepší, co jsem letos četla. a vlastně bych se nebála říct, že se zpívat bříze řadí k těm nejlepším knihám, co jsem KDY četla, respektive k těm několika pár výjimečným, který se mnou, ve mně už zůstanou navždycky.

tvorbu Vernoiky Opatřilové jsem si zamilovala už s Počkej na moře. pak jsem četla Píseň L., která mě sice nezasáhla tolik, ale pořád byla krásná. její novinka je v mnohém podobná, ale je víc. zpívat bříze jako by mi mluvilo z duše a zároveň mluvilo ke mně. ona je to totiž nejenom nádherná knížka, ale taky si mě našla v ten správnej čas.
snad každou druhou stranu mám podtrhanou a popsanou. ten jazyk je naprosto nádhernej. a od toho se pak odráží všechno ostatní.
tohle je kniha o přírodě a samotě, ale i o spojení. taková ta kniha, na kterou si chcete dát čas, přemýšlet nad ní. ideálně si ji číst někde v přírodě, v tichu, klidu.
bylo pro mě hrozně fascinující sledovat jednotlivé postavy a jak se nám postupně otevírají. zatímco o vypravěčce nevíme skoro nic, známe každou její myšlenku. o antoniovi nějakou představu máme, ale vlastně vůbec nevíme, kým je. a stejně jako více poznáváme je dva, tak se proměňuje jejich vztah a dynamika.
pro mě je genialita knihy v tom, jak propojuje nádherný jazyk, přemýšlivé pasáže, klid - protože tahle kniha stojí na postavách a drobných situacích, téma samoty a lidských vztahů, komplikovanosti lásky, jak nám lidi do života přicházejí a odcházejí. zvyknout si na samotu je občas jednoduší než trpět. až někdy nechceme, aby nám ji někdo narušil. ale stává se to. a pak se nám může změnit náš malý vesmír. ale někdy jen na chvíli. otázka je, kolik zbyde? co zbyde?

užívala jsem si každou stránku, nechtěla to dočíst. nakonec nejlíp moje pocity vyjádří slova jednoho z hrdinů knih Jane Austenové - kdybych tě miloval méně, mohl bych o tom mluvit víc.

[Kateřina Zabloudilová · Rating 4 out of 5]

Nejprve bych chtěla vysvětlit udělený počet hvězdiček: Dávám 4 z 5 nikoliv proto, že by se mi knížka nelíbila, naopak se mi líbila velmi! Je to jenom z důvodu, že jsem v tomto měsíci již jednu knížku od autorky četla a právě té jsem již 5 hvězdiček udělila, tak aby to nevypadalo, že co knížka od autorky, to plný počet ;)

Hlavní hrdinkou příběhu je uzavřená, bývalá umělkyně, která se již delší dobu izoluje od okolního světa tím, že bydlí na odlehlém ostrově, kde ji téměř nic nechybí. Jídlo ji pravidelně dováží "lodník", střechu nad hlavou má, tak co by ještě mohla potřebovat. jenže v tom přichází na scénu nečekaná návštěva, která nejenže přijíždí zcela neohlášeně, ale zároveň si dovoluje narušit její poklidný, odlehlý život, který nehodlá s nikým sdílet. Je to Antonio, mladík, který přijíždí čerpat inspiraci od světoznámé sochařky a zároveň přijíždí zapomenout na zrovna ne dvakrát příjemnou minulost. A právě o tom je celá pointa příběhu. O hledání sebe sama, o odvaze začít znovu žít a tak dále a tak dále.. Příběh je plný lásky, která zahřeje a která nám nepředá pouze radost, ale zároveň v ní můžeme nalézt i ponaučení..

Pokud jste ještě od autorky nic nečetli, doporučuji to honem napravit. Autorka dokáže zaujmout nejen příběhem, ale i stylem psaní, které nejednou dokazuje, že i čeština dokáže být poetickým jazykem..

[Zuzka-knižníček · Rating 3 out of 5]

3,5* Tato kniha stojí především na atmosféře a autorčině mimořádném daru pracovat se slovy. Velmi oceňuji, jak přesně a citlivě dokáže popsat emoce, pocity i drobné vjemy – vůně, nálady, ticho mezi postavami. Díky tomu jsem se snadno ponořila do každé scény. Moc se mi také líbil kontrast mezi jednotlivými postavami a vztahy – mladý muž a starší žena, mužský a ženský pohled, rozdílné životní zkušenosti. Právě v těchto kontrastech měla kniha podle mě velkou sílu a autenticitu. V první polovině knihy mi vlastně vůbec nevadilo, že příběh plyne velmi pomalu a že se více než na děj soustředí na atmosféru a vnitřní prožívání. Naopak jsem si užívala všechny popisy a způsob, jakým autorka vypráví. Jenže ve druhé polovině už mi začal výraznější děj a nějaké silnější posunutí příběhu chybět čím dál víc. Měla jsem pocit, že se kniha trochu zastavila na místě a že samotná poetika už nestačí udržet mou plnou pozornost. Přesto jde o velmi citlivě napsanou a jazykově krásnou knihu a k přečtení ji doporučit určitě můžu.

[Kristy Hiddles · Rating 4 out of 5]

Dlouho jsem přemýšlela, jak mám knihu ohodnotit a pořád si nejsem úplně jistá. Autorčino psaní je pro mě vždy pohlazení na duši a jestli někdy napíšu svoji knihu, tak ona bude mojí velikou inspirací. Nelíbilo se mi, jaké pocity mě donutila kniha cítit. Vyvolala ve mně úzkost a s hlavní hrdinkou jsem proto měla trošku problémy. Ale to jen dokazuje, jak moc dobře je kniha napsaná. Budu o ní ještě dlouho přemýšlet a možná to je účelem. Třeba i začnu zpívat bříze...

[Jitka · Rating 3 out of 5]

Autorcin styl psani je velmi originalni a ctivy. Uz bylo nekolikrat v komentarich zminovano, ze je to kniha na zamysleni - ano, je. Ve mne tim padem vyvolavala velmi neprijemne pocity a ackoli je za me bravurne napsana, tak zaroven muzu rict, ze jsem si cetbu kvuli sviravym pocitum neuzila.