Šumava tajemná, romantická a umírající? Tak ji znají všichni. Co takhle Šumava k smíchu? Právě do ní vás zavede první nekorektní antiprůvodce nejrozsáhlejším českým pohořím. Jeho autorem je Aleš Palán, známý jako Ten, který mluvil se samotáři. O Šumavě napsal knihu rozhovorů, esejů i román. Chyběl mu už jen ten průvodce. V něm se dozvíte i to, co jste vědět nechtěli. Proč je totemovým zvířetem Šumavy slon a největším místním smolařem Milouš Jakeš, že nejděsivější místo se nazývá Pohádka, podle čeho na první pohled poznáte cestující do Horní Vltavice, do které obce není zavedena elektřina a kde žijí samotáři. No tak vidíte.
Aleš Palán je český novinář, publicista a spisovatel. V Brně nedokončil studium pedagogické fakulty, několik let se pak toulal po Československu. Je jedním ze signatářů Charty 77. V druhé polovině osmdesátých let (i na začátku let devadesátých) pracoval jako noční hlídač, figurant a kopáč. Od roku 1993 se věnuje žurnalistice (Jihlavské listy, Duklák, Lidové noviny, Česká televize, TV Nova, Katolický týdeník, Hospodářské noviny, Host, …) Vedl kurz tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Ve svých knihách se zabývá zejména literaturou, výtvarným uměním, vírou a sportem.
Tohle se opravdu povedlo! Aleš Palán patří mezi autory, k jejichž knihám se ráda vracím, a jeho osobitý styl mi sedí i tentokrát. Moc mile mě překvapilo, že místo klasického průvodce po šumavských krásách na mě čekala poněkud jiná výprava. Autor se na známý kraj dívá s nadhledem, ironií a občas pořádně ostrým humorem, který mě nejednou rozesmál. A právě v tom je jeho kouzlo – dokáže překvapit i tam, kde by člověk čekal jen další oslavný pohled na přírodu.
Bavilo mě, jak se v textu prolínají zajímavé postřehy, místní zvláštnosti a méně obvyklé pohledy na Šumavu. Pod vším tím popichováním je přitom cítit, že autor má k tomuto kraji blízko a dobře ho zná. Jeho humor nemusí sednout úplně každému, ale mně tenhle trochu nekonvenční přístup vyhovoval. Čtení příjemně odsýpalo a měla jsem pocit, že se krajem procházím po boku někoho, kdo mi ukazuje nejen jeho zajímavá zákoutí, ale umí se také pobavit nad jeho zvláštnostmi.
Za mě je to skvělá, trochu jiná kniha, která dokáže pobavit a zároveň nabídnout nový úhel pohledu na místo, o němž si možná myslíme, že ho dobře známe. K Aleši Palánovi se ráda vracím právě kvůli jeho způsobu vyprávění a ani tentokrát mě nezklamal. Tuhle šumavskou zastávku si určitě někdy moc ráda zopakuji.
Za tichem: Šumava není průvodce Šumavou, ani nekorektní, jak se snaží autor čtenáře přesvědčit. Po dočtení této knihy nebudete mít v ruce seznam míst, kam se vypravit. Ale dostanete něco mnohem lepšího: Poznáte Šumavu z jejich různých stránek.
Nejsem úplně odborník, ale několikrát jsem tam strávil letní dovolenou a mohu si dovolit říct, že Šumavu znám. Je kouzelná, ale také tvrdá. Je krásná, ale taky zničená. Je klidná, ale taky divoká. To všechno proto, že lidi si ji částečně uzurpovali. Ale ona se nevzdává a odolává.
Aleš Palán Šumavu očividně miluje a proto si může dovolit být sarkastický. Dávám 4 hvězdičky a ne 5, protože mi to na pár místech přišlo už zbytečné a taky proto, že mi v knize víc chyběl popis některých míst, která považuji za nebesky krásná.
Ale i tak je ta kniha poklad. Myslím, že Šumava si takovou knihu zasloužila. A to myslím v dobrém.
Nájdené v Plzni, keď som pozerala nejaké lokálne knihy. Keďže sme mali ísť v rámci výletu aj na Šumavu, tak win-win. Rovno som ju aj začala čítať, nech stihnem čo najviac. Plot twist: nešli sme.
Aleš Palán má väčšinou taký ten ironický český (niekedy boomerský) humor, ale bolo to fajn. Nič som sa nedozvedela, kam sa treba pozrieť za tichom, buď to zamlčal alebo som na mapách také miesto ani nenašla. 😄 Čo asi dáva zmysel, keď to je antisprievodca. Ale bolo to fajn, určite si zoženiem aj zvyšok série Za tichem.