What do you think?
Naháčci
Dvě malé děti pobíhají po kuchyni a každou chvíli se za dveřmi zjeví soused, který si bude stěžovat na hluk. A vy přitom nemyslíte na nic jiného než na spánek.
Po diskutované novele Poslední léto přichází spisovatelka Dorota Ambrožová se zneklidňujícím záznamem období, kdy trpěla insomnií. V textu s názvem Naháčci, který balancuje na pomezí nekompromisní autofikce a něžné eseje, popisuje mateřskou zkušenost, rodinné tradice a očekávání zakořeněné ve víře i pozici ženy, která se hned po škole stala matkou.
Text původně vznikl pro podcast Radia Wave, posléze byl rozpracován do knihy.
Po diskutované novele Poslední léto přichází spisovatelka Dorota Ambrožová se zneklidňujícím záznamem období, kdy trpěla insomnií. V textu s názvem Naháčci, který balancuje na pomezí nekompromisní autofikce a něžné eseje, popisuje mateřskou zkušenost, rodinné tradice a očekávání zakořeněné ve víře i pozici ženy, která se hned po škole stala matkou.
Text původně vznikl pro podcast Radia Wave, posléze byl rozpracován do knihy.
120 pages, Paperback
Published April 8, 2026
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 24 of 24 reviews
April 20, 2026
What kind of horror is this?
Vypravěčka tohoto útlejšího autofikčního textu má dvě malé děti, poporodní insomnii a souseda stěžujícího si na hluk právě od dětí. Vlivem hormonálních změn mají mimochodem k insomnii ženy větší predispozice (living in this hell).
Na knihu jsem narazila náhodou a od Doroty Ambrožové se mi líbilo hodně i Poslední léto, takže nebylo o čem. Poslouchala jsem jako audio na ČRo, ale právě teď vychází v knižní podobě i s ilustracemi, tak si to do budoucna určitě půjčím z knihovny a „prolítnu“ znovu.
Se vším popisováním problémů s nespavostí jsem se hodně ztotožnila včetně nerudného souseda, kterému vadí sebemenší hluk (sama se divím že na mě taky ještě nikdo klepat nepřišel, děti sice nemám, ale substituuje to docela úspěšně můj kocour řvoucí v pět ráno).
Všeobecně tady autorka říká nahlas myšlenky, které si spousta z nás myslí, ale nemůže to ventilovat, protože takhle "na dně" se mnoho lidí taky necítí (nebo se o tom možná jen taky nemluví) a pro mě to bylo taky strašně komfortní v tuhle chvíli slyšet.
Je to sice kratší záležitost, ale nutí k zamyšlení. Akcentuje úděl ženy matky ve společnosti, návrat do práce a (neexistující) dělbu práce v domácnosti; to, že si jako rodič nejvíc odpočine v MHD mezi prací a prací doma.
Vypravěčka tohoto útlejšího autofikčního textu má dvě malé děti, poporodní insomnii a souseda stěžujícího si na hluk právě od dětí. Vlivem hormonálních změn mají mimochodem k insomnii ženy větší predispozice (living in this hell).
Na knihu jsem narazila náhodou a od Doroty Ambrožové se mi líbilo hodně i Poslední léto, takže nebylo o čem. Poslouchala jsem jako audio na ČRo, ale právě teď vychází v knižní podobě i s ilustracemi, tak si to do budoucna určitě půjčím z knihovny a „prolítnu“ znovu.
Se vším popisováním problémů s nespavostí jsem se hodně ztotožnila včetně nerudného souseda, kterému vadí sebemenší hluk (sama se divím že na mě taky ještě nikdo klepat nepřišel, děti sice nemám, ale substituuje to docela úspěšně můj kocour řvoucí v pět ráno).
Všeobecně tady autorka říká nahlas myšlenky, které si spousta z nás myslí, ale nemůže to ventilovat, protože takhle "na dně" se mnoho lidí taky necítí (nebo se o tom možná jen taky nemluví) a pro mě to bylo taky strašně komfortní v tuhle chvíli slyšet.
Je to sice kratší záležitost, ale nutí k zamyšlení. Akcentuje úděl ženy matky ve společnosti, návrat do práce a (neexistující) dělbu práce v domácnosti; to, že si jako rodič nejvíc odpočine v MHD mezi prací a prací doma.
November 29, 2025
"Moje emoce jsou široká řeka. Pár slz ji nikdy nemůže obsáhnout. Neumím o nich mluvit, ale učím se o nich psát."
Všetky ženy naplnené materstvom sú si podobné, každá žena prevalcovaná materstvom je prevalcovaná svojim spôsobom. Scratch that, Lev. Väčšinu matiek prevalcovalo to isté - hoci očakávali, že malý tvor potrebuje starostlivosť, zaskočilo ich, aké intenzívne a predchádzajúcu identitu vymazávajúce to je.
Dorotu Ambrožovú som mala v merku od jej debutu Poslední léto. Nevieme, koľko z vlastného dospievania autorka doň vložila, v mojej hlave však splynula s rebelujúcou protagonistkou. O to šokujúcejší bol skok k extrémne realisticky spracovanej téme materstva.
K dvom deťom s relatívne malým vekovým rozdielom sa pridružila extrémna nespavosť. Taká, ktorou armády mučia zajatcov. Ktorá ovplyvní bdelosť aj celkové vnímanie. Taká, že matka zo zúfalstva trasie neutíšiteľným dieťaťom (google search: shaken baby syndrome) a zvažuje, čo by sa stalo, keby ho hodila z balkóna na 7. poschodí.
Pre niekoho to bude citové vydieranie, niektorým rodičom to spustí PTSD na časy, ktoré už vytesnili. Imho je o tom dôležité hovoriť jedným dychom s (ne)dostupnosťou psychologickej pomoci pre čerstvých rodičov. A dôležité je hovoriť aj o tom, čo je normálne a evolučne zmysluplné správanie bábätiek (vyžadovanie "živého vankúša" a odmietanie byť odkladané mimo tela rodiča), hoci nám rôzni spánkoví guruovia sľubujú, že ich naučia samostatnosti.
"Neustále jsem vymýšlela nové polohy a způsoby, jak dítě na malou chvíli odložit. (...) Zpětně vím, že můj malý syn potřeboval, abych svoje bytí plně spojila s tím jeho. Potřeboval být ještě na malou chvíli jedním tělem, jak na to byl doposud zvyklý. Já jsem se ale bránila. (...) Můj syn potřeboval Marii, já jsem byla Marta."
Kniha zatiaľ v papierovej verzii neexistuje. Ako audio knihu ju pre Rádio Wave načítala Tereza Dočkalová, ktorú som milovala v sérii skečov Branky, Body, Kokoti, no tu mi jej prejav nesadol, oveľa viac by som uvítala načítanie diela priamo autorkou.
Počúvajte tu, ale ak zrovna prežívate niečo podobné, tak radšej si to dávkujte po častiach https://wave.rozhlas.cz/dorota-ambroz...
Všetky ženy naplnené materstvom sú si podobné, každá žena prevalcovaná materstvom je prevalcovaná svojim spôsobom. Scratch that, Lev. Väčšinu matiek prevalcovalo to isté - hoci očakávali, že malý tvor potrebuje starostlivosť, zaskočilo ich, aké intenzívne a predchádzajúcu identitu vymazávajúce to je.
Dorotu Ambrožovú som mala v merku od jej debutu Poslední léto. Nevieme, koľko z vlastného dospievania autorka doň vložila, v mojej hlave však splynula s rebelujúcou protagonistkou. O to šokujúcejší bol skok k extrémne realisticky spracovanej téme materstva.
K dvom deťom s relatívne malým vekovým rozdielom sa pridružila extrémna nespavosť. Taká, ktorou armády mučia zajatcov. Ktorá ovplyvní bdelosť aj celkové vnímanie. Taká, že matka zo zúfalstva trasie neutíšiteľným dieťaťom (google search: shaken baby syndrome) a zvažuje, čo by sa stalo, keby ho hodila z balkóna na 7. poschodí.
Pre niekoho to bude citové vydieranie, niektorým rodičom to spustí PTSD na časy, ktoré už vytesnili. Imho je o tom dôležité hovoriť jedným dychom s (ne)dostupnosťou psychologickej pomoci pre čerstvých rodičov. A dôležité je hovoriť aj o tom, čo je normálne a evolučne zmysluplné správanie bábätiek (vyžadovanie "živého vankúša" a odmietanie byť odkladané mimo tela rodiča), hoci nám rôzni spánkoví guruovia sľubujú, že ich naučia samostatnosti.
"Neustále jsem vymýšlela nové polohy a způsoby, jak dítě na malou chvíli odložit. (...) Zpětně vím, že můj malý syn potřeboval, abych svoje bytí plně spojila s tím jeho. Potřeboval být ještě na malou chvíli jedním tělem, jak na to byl doposud zvyklý. Já jsem se ale bránila. (...) Můj syn potřeboval Marii, já jsem byla Marta."
Kniha zatiaľ v papierovej verzii neexistuje. Ako audio knihu ju pre Rádio Wave načítala Tereza Dočkalová, ktorú som milovala v sérii skečov Branky, Body, Kokoti, no tu mi jej prejav nesadol, oveľa viac by som uvítala načítanie diela priamo autorkou.
Počúvajte tu, ale ak zrovna prežívate niečo podobné, tak radšej si to dávkujte po častiach https://wave.rozhlas.cz/dorota-ambroz...
September 17, 2026
Hodně osobní zpověď. Asi jako kdybych šla s kamarádkou na kafe a ona mi svěřila všechny svoje nejniternější pocity, kterými si během mateřství prošla. A já bych si řekla, že je skvělý o tom takhle otevřeně mluvit, protože ve spoustě těch myšlenek se poznávám. V jiných zase vůbec, ale chápu ji. Není v tom sama, nejsme v tom samy.
V tom mi tahle kniha připadá důležitá a jsem ráda, že ji autorka napsala. Ačkoli ne vždy s tím souzním a někdy jsou ty věty strašně komplikované, vlastně je to jen takový proud vědomí, stejně jsem ráda, že jsem si to přečetla. A doporučila bych to všem ženám, které někdy pochybovaly o sobě, o mateřství, o svých citech a pocitech. Pojďme si říct, že i ty negativní zážitky k rodičovství patří. Že každá to děláme a vnímáme jinak, ale to neznamená nic špatného. Přemýšlejme a nesuďme. Howgh (napsala bych amen, ale má ateistická povaha mi to nedovoluje).
V tom mi tahle kniha připadá důležitá a jsem ráda, že ji autorka napsala. Ačkoli ne vždy s tím souzním a někdy jsou ty věty strašně komplikované, vlastně je to jen takový proud vědomí, stejně jsem ráda, že jsem si to přečetla. A doporučila bych to všem ženám, které někdy pochybovaly o sobě, o mateřství, o svých citech a pocitech. Pojďme si říct, že i ty negativní zážitky k rodičovství patří. Že každá to děláme a vnímáme jinak, ale to neznamená nic špatného. Přemýšlejme a nesuďme. Howgh (napsala bych amen, ale má ateistická povaha mi to nedovoluje).
September 20, 2026
toto bylo super!! Obdivuju s jakou otevřeností autorka popisuje svoje myšlenky o životě s dětmi (ale chce se mi je mít po této knize ještě min než predtim haha)
July 30, 2026
Vypisování se z mateřství a těžkosti během něj (zvlášť poporodní insomnie). Nejde ale o sebelítost nebo boření mýtů, ale opravdu o nacházení smyslu a transformační zkušenost. Vyznívá nakonec pozitivně. V jejím pohledu, což snad dáno rozsahem knížečky, za mě chybí odpovídající vděčnost vůči lidem kolem ní.
Ambrožová má působivý až lyrický styl vyhýbající se sentimentu. Velmi zábavná je linka s netolerujícím sousedem z o patro nižšího bytu. Toho adresuje ve druhé osobě a často k němu hovoří.
“Největší dobrodružství mého života jsi momentálné ty a můj spánek. Zaťukáš. nezaťukáš? Usnu, neusnu?”
“O pár let později se jeden z mých synů začne zajímat, proč se ho nikdo nezeptal, zda chce být člověkem. Vysloví přání stát se stromem nebo pastelkou. Tato myšlenka se ho bude držet dlouho a bude se zdát, že ho dost trápí. Já mu nebudu schopna uspokojivě odpovědět. […] Budu pociťovat silnou touhu říct: Jsi člověkem z vůle Boží.”
Ambrožová má působivý až lyrický styl vyhýbající se sentimentu. Velmi zábavná je linka s netolerujícím sousedem z o patro nižšího bytu. Toho adresuje ve druhé osobě a často k němu hovoří.
“Největší dobrodružství mého života jsi momentálné ty a můj spánek. Zaťukáš. nezaťukáš? Usnu, neusnu?”
“O pár let později se jeden z mých synů začne zajímat, proč se ho nikdo nezeptal, zda chce být člověkem. Vysloví přání stát se stromem nebo pastelkou. Tato myšlenka se ho bude držet dlouho a bude se zdát, že ho dost trápí. Já mu nebudu schopna uspokojivě odpovědět. […] Budu pociťovat silnou touhu říct: Jsi člověkem z vůle Boží.”
April 12, 2026
Nová kniha Doroty Ambrožové je přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Otevřená, upřímná a možná pro někoho i šokující.
Jaké to je, mít dvě malé děti, poslouchat věčné stížnosti souseda a zároveň myslet jen na to, jak potřebujete spát? O tom se dočtete v knize Naháčci a dostanete toho mnohem víc.
Už to budou skoro dva roky, co jsem si přečetla autorčinu prvotinu Poslední léto. To je kniha, ze které jsem byla naprosto nadšená. Sedla mi obsahově i stylem a já věděla, že od autorky si přečtu vše, co napíše. Konečně jsem se dočkala a jsem opět velmi spokojená.
Naháčci jsou autofikční knihou a díky tomu jsou z ní cítit emoce. Mateřství je tu ukázáno bez příkras. Jsou tu chvíle, které vás nadchnou, ale mnohdy přijdou momenty, které vás srazí na kolena. A ne vždy je snadné to ustát. Autorka nás pustí do své hlavy a my tak sledujeme její myšlenky a chápeme, proč se cítí tak, jak se cítí. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na vlastní mateřskou, co jsem prožívala, co mě trápilo a jak se na to dívám dnes.
Tato kniha je i o rodině a o víře, o sebevědomí, i když spíše o tom, když právě sebevědomí chybí. Ale to, co se v knize řeší nejvíc je insomnie. Neboli nespavost. Je to nepředstavitelná nemoc. Jak člověk může fungovat, když nemůže spát? Jaké jsou možnosti léčby, a co když nezabírá… Při čtení máte pocit, že také nespíte a cítíte jen neskutečnou únavu.
Ač je kniha hodně útlá, je v ní toho spousta nad čím budete přemýšlet. A po dočtení mám pocit, že by ani neměla být delší, je v ní řečeno vše.
Jaké to je, mít dvě malé děti, poslouchat věčné stížnosti souseda a zároveň myslet jen na to, jak potřebujete spát? O tom se dočtete v knize Naháčci a dostanete toho mnohem víc.
Už to budou skoro dva roky, co jsem si přečetla autorčinu prvotinu Poslední léto. To je kniha, ze které jsem byla naprosto nadšená. Sedla mi obsahově i stylem a já věděla, že od autorky si přečtu vše, co napíše. Konečně jsem se dočkala a jsem opět velmi spokojená.
Naháčci jsou autofikční knihou a díky tomu jsou z ní cítit emoce. Mateřství je tu ukázáno bez příkras. Jsou tu chvíle, které vás nadchnou, ale mnohdy přijdou momenty, které vás srazí na kolena. A ne vždy je snadné to ustát. Autorka nás pustí do své hlavy a my tak sledujeme její myšlenky a chápeme, proč se cítí tak, jak se cítí. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na vlastní mateřskou, co jsem prožívala, co mě trápilo a jak se na to dívám dnes.
Tato kniha je i o rodině a o víře, o sebevědomí, i když spíše o tom, když právě sebevědomí chybí. Ale to, co se v knize řeší nejvíc je insomnie. Neboli nespavost. Je to nepředstavitelná nemoc. Jak člověk může fungovat, když nemůže spát? Jaké jsou možnosti léčby, a co když nezabírá… Při čtení máte pocit, že také nespíte a cítíte jen neskutečnou únavu.
Ač je kniha hodně útlá, je v ní toho spousta nad čím budete přemýšlet. A po dočtení mám pocit, že by ani neměla být delší, je v ní řečeno vše.
May 21, 2026
Jako člověk, co tohle zažil (naštěstí ne kompletně) tuhle knihu doporučuji všem, kdo chtějí nahlédnout do hlavy matky.
Autorka situace zachycuje neuvěřitelně přesně a krásně. Text se mnou velmi rezonoval.
Autorka situace zachycuje neuvěřitelně přesně a krásně. Text se mnou velmi rezonoval.
June 11, 2026
Moje baby fever vzala do zaječích.
July 23, 2026
Já jsem nadšená, pěkný svižný jazyk, zhltla jsem to v podstatě na jeden zátah a četla bych dál.
November 13, 2025
Naháčci představují střízlivý pohled na mateřství. Žádná stylizace, bez veřejně preferovaných narativů, pouze naturalistický popis pocitů matky dvou dětí. Je to drsné i radostné, krásné a velmi bolavé. Každá pečlivě zvolená věta má v sobě velkou dávku emocí, zloby, frustrace, únavy i radosti. Strategie ale v kontextu knihy ztrácí svou relevanci a na konci už jenom repetitivně opakuje situace, ze kterých není úniku. Možná přesně tenhle pocit má být to, co si čtenářstvo odnese, což je zcela validní. Na mě to ale po super úvodu už nefungovalo.
June 10, 2026
„Všechno kolem mě roste a pučí, jenom já scházím.”
Dorota Ambrožová mě opět přesvědčila, jak skvělá spisovatelka to je. Velmi upřímná kniha o rodičovství a insomnii.
Dorota Ambrožová mě opět přesvědčila, jak skvělá spisovatelka to je. Velmi upřímná kniha o rodičovství a insomnii.
January 21, 2026
4⭐️
Dorota Ambrozova pro me byl objev lonskeho roku. Jeji Posledni leto me uchvatilo a ani tahle jednohubka nezklamala.
Je to 5 kratkych zamysleni na tema materstvi. S nekterymi situacemi jsem se hodne ztotoznovala. A prednes Terezy Dockalove byl moc prijemny.
Dorota Ambrozova pro me byl objev lonskeho roku. Jeji Posledni leto me uchvatilo a ani tahle jednohubka nezklamala.
Je to 5 kratkych zamysleni na tema materstvi. S nekterymi situacemi jsem se hodne ztotoznovala. A prednes Terezy Dockalove byl moc prijemny.
July 30, 2026
Materstvo je jedna z tych neprenosnych skusenosti, kde dopredu nevieme, co nam prinesie a neda sa na to celkom pripravit. Toto je kniha, autofikcia, kde autorka pise o svojom prezivani materstva velmi uprimne a zaroven laskavo, nevyhyba sa ani tej odvratenej strane, ktoru bezne vobec nepocujeme, alebo ked o nej same chceme hovorit, sme umlcovane. Okrem toho, ze som sa v mnohych castiach hlboko identifikovala, mi kniha ponukla aj moznost zamyslenia sa a nazerania na veci z ineho uhlu pohladu.
"Kdyz budu mluvit o hluboke neze a pokoji pri pohledu na me spici deti nebo o nepopsatelne radosti, kterou mi prinasi pozorovani jejich rustu v tom nejkomplexnejsim smyslu slova - vykreslim obraz sveho materstvi. Kdyz budu mluvit o negativnich promenach sveho tela, o ustavicne, vycerpavajici rutine, ktera ze mne zdima vsechno dobre a nechava vystoupit ty nejhorsi podoby me same - take stvorim obraz sveho materstvi. Je vyrok pravdivy, pokud je neuplny?"
"Fakt, ze s klidnym ditetem jsem svoji roli dokazala naplno integrovat, zatimco s vycerpavajicim miminkem jsem ji od sebe odstrkovala, stavi moje materstvi do farizejskeho svetla. Ale mozna prave diky tomuto farizejstvi muzu o materstvi dnes psat. Nuti me pojmenovat, proc tomu tak bylo."
"Kdyz budu mluvit o hluboke neze a pokoji pri pohledu na me spici deti nebo o nepopsatelne radosti, kterou mi prinasi pozorovani jejich rustu v tom nejkomplexnejsim smyslu slova - vykreslim obraz sveho materstvi. Kdyz budu mluvit o negativnich promenach sveho tela, o ustavicne, vycerpavajici rutine, ktera ze mne zdima vsechno dobre a nechava vystoupit ty nejhorsi podoby me same - take stvorim obraz sveho materstvi. Je vyrok pravdivy, pokud je neuplny?"
"Fakt, ze s klidnym ditetem jsem svoji roli dokazala naplno integrovat, zatimco s vycerpavajicim miminkem jsem ji od sebe odstrkovala, stavi moje materstvi do farizejskeho svetla. Ale mozna prave diky tomuto farizejstvi muzu o materstvi dnes psat. Nuti me pojmenovat, proc tomu tak bylo."
June 12, 2026
Poslouchala jsem audiozpracování pro Český rozhlas a interpretace se mi moc líbila. Obsahově jde o velmi osobní výpověď autorky o náročném mateřství, do kterého se promítá i její boj s insomnií. Oceňuji především syrovost, upřímnost a věcnost, s jakou o svých pocitech a zkušenostech píše. Nesnaží se nic přikrášlovat ani moralizovat, což je sympatické. Přesto jsem od knížky čekala asi trochu víc. Ve výsledku na mě působila spíš jako intimní deník než jako novela. Chápu, že pro autorku mohlo mít samotné psaní velký význam a věřím, že některým čtenářkám (či čtenářům), kteří prožívají něco podobného, může kniha nabídnout pocit porozumění a sdílené zkušenosti. Mně ale nepřinesla žádný nový pohled ani hlubší přesah a po dočtení ve mně nezůstalo vlastně nic. Za mě jde o upřímnou osobní zpověď, ale jako celek mě příliš neoslovila, takže ji nemůžu úplně doporučit.
August 22, 2026
Poslouchala jsem jako audio na Českém Rozhlase, což ostatně přímo pro Radio Wave bylo dílo psané.
Spíš než jako novelu to vnímám jako syrovou osobní zpověď. Dotýká se otázek mateřského vyhoření, osamělosti, poporodní insomnie, problematice života s dětmi v bytě (soused stěžující si na hluk).
Je super, že se taková témata otevírají, píše se o nich, mluví se o nich. Že opouštíme narativ "my to taky zvládli/mateřství je krásné/já to mám/měla jsem těžší... "
Zároveň ale musím říct, že mě to nijak zvlášť neoslovilo.
Spíš než jako novelu to vnímám jako syrovou osobní zpověď. Dotýká se otázek mateřského vyhoření, osamělosti, poporodní insomnie, problematice života s dětmi v bytě (soused stěžující si na hluk).
Je super, že se taková témata otevírají, píše se o nich, mluví se o nich. Že opouštíme narativ "my to taky zvládli/mateřství je krásné/já to mám/měla jsem těžší... "
Zároveň ale musím říct, že mě to nijak zvlášť neoslovilo.
September 25, 2026
Posloucháno jako audiokniha. Kniha na mě působí jako upřímná zpověď maminky 2 malých dětí, která trpí insomnií, navíc péče o 2 chlapce je velmi velmi náročná. Soused, který si neustále stěžuje na hluk. Kniha je až depresivní, nicméně toto se skutečně může stát, působí velmi autenticky. Maminky mi bylo moc líto.
October 7, 2026
Poslouchala jsem jako audio na Radiotéce. Krátký vhled do tvrdé reality života matky s dvěma malými dětmi. Autorka jde místy fakt na dřeň a je cítit, že tuhle zkušenost si sama prožila. Nespavost, děti s malým věkovým rozdílem, covidové "uvěznění" v bytě, sousedi, co si stále stěžují na hluk. Vlastně jsem autorku velmi chápala a líbilo se mi to.
April 16, 2026
Docela otevřená výpověď matky. To, co si možná leckterá raději jen myslí, ale nahlas neřekne. Dorota Ambrožová umí psát moc dobře. Ale byla to vlastně jen taková jednohubka, která se mi nejspíš víc nezaryje. Poslední léto se mi líbilo o kus víc.
December 31, 2025
Upřímný pohled na mateřství a nefungující systém.
May 4, 2026
pro všechny, kdo mají baby-fever a chtějí se jí zbavit (?)
May 23, 2026
- o mateřství surově
- skloubení všech rolí a málo spánku
- dala jsem si jako audioknihu, taková jednohubka
- skloubení všech rolí a málo spánku
- dala jsem si jako audioknihu, taková jednohubka
May 24, 2026
Upřímné a intimní. Místama maličko zmatené, ale to myšlenky bývají. Čteno jako nově vydaná kniha v nakladatelství listen.
July 7, 2026
Vtipné, briskní, jazykově bohaté. Těším se zase na román :)
November 8, 2025
Na ČRo Wave nedoposloucháno, T. Dočkalová, jejíž projev je např. v Co já? Co ty? skvělej, mi tady nesedla, křehký až intimní text hrne jak buldozer.
Není to návod, ani reklama na mateřství. Je to zpověď.
Přečteno. Krásný text. Krásné grafické zpracování a ilustrace.
Není to návod, ani reklama na mateřství. Je to zpověď.
Přečteno. Krásný text. Krásné grafické zpracování a ilustrace.
Displaying 1 - 24 of 24 reviews