Dlouhé stíny

by Kateřina Surmanová, Petra Klabouchová, Lukáš Vavrečka

Antologie tajemných i mrazivých povídek o minulosti, která ne a ne zůstat minulostí. Jedenáct českých autorek a autorů ve svých příbězích zpracovalo téma starých hříchů i dobře střežených tajemství. Rádi doufáme, že to, o čem se nemluví, jednou přestane existovat, snad jako by se to ani nestalo. Jenže ono nic z toho tak docela nezmizí. A záhadné kočky, tarotové karty, bludné duše i nečekaně odražené kulky dávají tušit, že vše nevyhnutelně spěje k odhalení nehezké pravdy.

320 pages, Hardcover

First published January 1, 2026

Reviews

[sweet_n_solar · Rating 3 out of 5]

2,5 zaokrouhleno nahoru. Osiřelo dítě se mi hodně líbilo, proto jsem sáhla po téhle knížce. A děkuju teda všem svatým, že jsem ji sehnala v knihovně místo kupování domů. Měla jsem zájem o povídky konkrétních lidí a kromě Veroniky Fiedlerové mě čekalo zklamání. Naopak jména mně neznámá mi udělala radost a těším se až okouknu jejich další tvorbu.

[Blančitos · Rating 2 out of 5]

Úplně nevím, co si o této antologii povídek myslet. Reálně se mi líbily snad jenom 2-3, které by si zasloužily více rozpracovat.

[Hallien · Rating 4 out of 5]

Antológia Dlouhé stíny si na svoje bedrá naložila hneď dve ťažké bremená. Za prvé, je to antológia - a z nejakého dôvodu v poslednej dobe často počúvam názor že antológie nie sú populárne. Ja osobne mám antológie rád, ale zdá sa, že väčšina čitateľov k nim dnes pristupuje pomerne podozrievavo. Za druhé, je to antológia na pomedzí žánrov. Pre fanúšikov temných príbehov s prímesou mystiky bude občas príliš obyčajná, pre fanúšikov tradičnej detektívky zasa občas príliš fantastická. U mňa sa však pokusy o prekročenie hraníc žánru vždy rátajú, a myslím že tu si s tým väčšina autorov poradila celkom dobre. Samozrejme, ako v každej antológii, nájdu sa lepšie i horšie kúsky - ale v tom je práve krása zbierok. S čistým svedomím môžem túto zbierku zaradiť medzi tie lepšie ktoré som v poslednej dobe čítal, aj keď dokonalá nie je. Niektoré príbehy by som si vedel predstaviť napísané lepšie a vypointované celkom inak. Avšak bolo tu aj niekoľko takých, pri ktorých som si vyslovene užíval. Ako zvyčajne. Mohla by slúžiť ako skvelý prvý krok do ríše tajomna a pochmúrnej fantastiky pre dlhoročných čitateľov detektívok.

Highlights:
Nejkrásnějším skupenstvím vody je led - Anna Bolavá
Modlitba za Mariku - Veronika Fiedlerová
Zahalený viselec - Lucie Lukačovičová

[Elgyn · Rating 2 out of 5]

Kateřina Surmanová: Černé stopy, bílý sníh – 70 %

s. 10 jak pevně držel uzdu volantu
Až tak?

s. 9 Černá lada se ploužila
V roce 1949? Jak vypadala černá lada ve čtyřicátých letech?

Petra Klabouchová: Země zemi, voda vodě, oheň ohni – 100 %

s. 45 A on bude odpočívat ve stejné svaté půdě jako oni
Jako jeho žena, která si podřezala žíly?
Jako on, který se oběsil na stromě před domem?

s. 48 Žiju v iluzi, že než se něco zatopilo (Lipno), tak se kosti ze hřbitovů exhumovaly. Tady to tak nevypadá.

Lukáš Vavrečka: Nejlíp jim bylo - 0 %

Iva Hadj Moussa: Kočičí svěděk – 80 %

Anna Bolavá: nejkrásnějším skupenstvím vody je led – 0 %

Veronika Fiedlerová: Modlitba za Mariku – 65 %

Daniel Gris: Fotvora – 100 %
Ten poslední švandrlíkovský odstavec to zabil. 👍

Dalibor Vácha: Stavros – 95 %

Lucie Lukačovičová: Zahalený viselec – 70 %

Jiří Březina: Věc za dveřmi – 60 %

Kristina Hlaváčková: Rodinné dědictví – 30 %

s. 307 „Co chtěli?“
„Klíčky od auta a nějakou knihu.“
Jenom knihu.

Navíc to zbytečně překombinovala.

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Jsou stíny, které nás mohou zavést do minulosti, která nám nedá spát. Zlo, jenž se už stalo, neustále číhá a je připravené znovu zaútočit. Pojďte se bát. Jedenáct českých autorek a autorů sepsalo povídky o starém hříchu. Čekají vás záhadné kočky i bludné duše a možná odhalíte i nepěknou pravdu.

Před lety jsem povídkové knihy vůbec nemusela, ale postupem času jsem si k nim naštěstí našla cestu a teď si je jednou za čas moc ráda přečtu. Nejen, že mám v jedné knize hned několik mých oblíbených autorů, od kterých si ráda přečtu vše, co napíšou. Ale povídky od těch, jejichž tvorbu zatím neznám, mě můžou navnadit k tomu, abych si jejich knihy přečetla a já se tak seznámím s novými autory a možná najdu i nové oblíbence.

Tentokrát byly povídky strašidelné a některé vážně dost. Jak už to u podobných knížek bývá, některé povídky mě bavily více, jiné méně, ale čtení všech mě bavilo.

Pánové prominou, ale myslím, že v této knize kralovaly ženy, jejichž povídky byly o něco lepší 😊