Víte, kdo všechno se dívá na fotografie vašich dětí, které sdílíte na sociálních sítích? Fotky z oslavy narozenin nebo z dovolené u moře. Zachycené okamžiky, které mají být jen vzpomínkou o kterou se rodiče chtějí podělit s ostatními. Jenže internet se nedívá jen očima přátel. Takhle žije Lucie Urbanová, úspěšná influencerka, která na sociálních sítích buduje vlastní značku a sdílí svůj život i rodinu. Sledující přibývají a její profil se mění v silný online příběh. Jenže zatímco pro Lucii jsou fotografie součástí práce a života, pro jiné představují zdroj obsese i peněz. Policie začíná rozplétat síť těch, kteří snímky dětí ukládají a sdílejí v temných zákoutích internetu.
Nový román forenzní psycholožky Evy Vášové, autorky bestselleru V kruhu, vychází z poznatků z praxe i z nejnovějších výzkumů. Otevírá téma, o kterém jako společnost tušíme, ale raději před ním zavíráme oči, zlehčujeme ho, nebo rovnou popíráme. Přitom porozumět motivacím anonymních uživatelů i fungování sociálních sítí je ta jediná cesta, jak tuto děsivou realitu zastavit.
Lucie, influencerka, sdílí svůj život se svými fanoušky na sociálních sítích. Nejen sebe, svou firmu, ale i své děti. Přeci je tak příjemné, když vám přibude srdíčko, lidé vás pochválí, jakou máte krásnou rodinu… Ale co ti ostatní? Co nepíšou. Ale co se dívají. A vaše fotky si stahují,…
Tohle je kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo se pohybuje na sociálních sítích a přidává soukromé fotky své rodiny. Rozhodně vás donutí zamyslet se nad tím, jaké fotky přidáváte, kdo je může vidět a zda by nebylo lepší to dělat jinak…
Díky tomu, že celá problematika sharentingu, je zde ukázána na příkladu ze života (ač smyšleného, tak hodně reálného), je lehčí se s tím ztotožnit a vše pochopit, než kdyby tu byla jen holá fakta. I ta tu jsou. Jsou tu čísla, na které budete nevěřícně zírat, protože nás ani nenapadne, že tahle kriminalita je rozjetá až v takovém měřítku.
Osobně jsem měla problém se stylem, jakým je kniha napsána. Když budu hodně šťourat a rejpat, tak tu jsou i nepřesnosti v ději, ale jelikož je to opravdu hodně důležité téma a kniha mě i přesto všechno neskutečně zasáhla, tak vám ji doporučuju. Čtěte ji a šiřte ji dál!
Kniha od českej autorky Evy Vášovej je spracovaná zvláštne. Strieda sa tu niekoľko rozprávačov, je tu niekoľko liniek, najzvláštnejšie pre mňa ale bolo, keď na začiatku kapitoly autorka vysvetľuje (*poznámka autorky). Netvrdím, že to bolo zlé. Mám pocit, akoby táto kniha bola skĺbením fikcie a non-fiction žánru. Eva príbeh poňala štýlom ľahko čitateľným, avšak s témou, ktorá sa pomaly odtabuizováva. Stále častejšie na mňa vyskakujú na sieťach varovné príspevky, nehovoriac o kauzách, ktoré sa odhaľujú na našich školách- desivé!
Počas čítania mi neraz napadlo- prečo ľudia veria tomu, že koláč nesmie byť v rúre dlhšie ako 35 minút? Veď to sami neskúsili… nevedia, či po 50 minútach nebude náhodou lepší, chrumkavejší. Prečo teda ľudia neveria varovaniam, ktoré na nich chŕlia iní ohľadne predátorov na sieťach, ktorí s tým majú aj vlastnú skúsenosť? Prečo to považujú za hoax, fámy, zbytočné strašenie? Ja teda neviem, v čom NEvidia problém, stačí sa pozerať na IG príspevky vytvorené AI. Niektoré sú desivo realistické a ľudia si stále neuvedomujú, že umelá inteligencia nie je len pre zábavu alebo aby bola lepším pomocníkom uľahčujúcim život. Je nebezpečná v nesprávnych rukách- vlastne ako všetko.
Hlavnú linku príbehu tvorí influencerka Lucia, ktorá si vybudovala rodinnú značku firmy práve vďaka sieťam. Darí sa im. Zdieľa to krásne zo života, novinky z obchodu… lenže nie je všetko zlato, čo sa blyští. Niektorí Luciu odsudzujú(nechápe prečo a ako to na sieťach býva, je za tým určite závisť!), iní jej fandia či komentujú vzhľad jej detí. Chceli by ste vedieť ako sa používajú snímky vás i vašich detí? Alebo si radšej budete žiť vo svojej bubline nevedomosti a naivity ako Lucia?
Vášová do príbehu zakomponovala predátorov, ich vzorce správania, myslenie, pohnútky, páčilo sa mi, že tento kolobeh nie celkom uzavrela, pretože to ani v realite nie je možné. Malé rybky sa možno odchytia, ale čo tí ostatní? Máme tu náhľad aj do mravčej policajnej práce vyšetrovateľov zaoberajúcich sa SCAM - nie je to priamo len pedo*ília, týmto názvom sa označuje aj podieľanie sa na nezákonnom používaní, šírení a zneužívaní fotografií. Pohľad psychológov v knihe je veľkým bonusom rovnako, ako odkazy na existujúce anonymné poradné linky pomoci. Pevne verím, že sa tieto (aj iné tabu) témy spoločnosti začnú považovať za dôležité a osveta a vzdelávanie populácie pomôže v zamedzení násiliu páchanom na tých najzraniteľnejších a najbezbrannejších, našich deťoch.
Influencerka Lucii Urbanová sdílí svůj „dokonalý“ život na sociálních sítích. Krásný dům, estetické fotky, lněné oblečení a doplňky které její firma vyrábí, hodné děti, harmonická rodina, tím pádem i úspěšná značka jejich výrobků. Všechno působí strašně klidně, čistě a bezpečně. Přesně ten typ obsahu, na který se lidé rádi dívají, ukládají si ho a říkají si, jak krásný život někdo má. Jenže právě v tom je ta největší síla téhle knihy – autorka postupně ukazuje, že každá zveřejněná fotka nebo video vlastně otevírá dveře úplně cizím lidem. Úplně všichni tak můžeme sledovat každý pohyb této dokonalé rodiny.
A právě tohle bylo na knize asi to nejděsivější. Jak strašně nevinně to celé začíná. Lucie nepůsobí jako špatná matka. Naopak. Má svoje děti ráda, chce sdílet radost, buduje značku, chce lidem ukázat hezký domov. Jenže člověk při čtení postupně vidí, jak moc se hranice posouvají a jak strašně snadné je ztratit kontrolu nad tím, kdo všechno vaše děti sleduje.
Kniha je psaná z pohledu více postav, to na ní bylo velmi zajímavé. Nesledujeme jen influencerku samotnou, ale i lidi na druhé straně obrazovky. A to bylo místy až fyzicky nepříjemné číst. Dostáváme se do hlavy uživatelům, kteří obsah sledují úplně jinak, než by si běžný člověk dokázal představit. Sledujeme člověka, který je osamělý, ztracený a začne si vytvářet zvláštní vztah k cizím dětem, sledujeme collectory, lidi sbírající informace o konkrétních dětech, ale i prostředí lidí pracujících s nelegálním obsahem nebo technologiemi. Děsilo mě, jak moc to je vymakané a reálné.
Čtenář si během čtení začne uvědomovat, kolik detailů rodiče běžně sdílí – navštěvované školky, oblíbená místa, denní režim, zdravotní problémy, zvyky… něco, co většině lidí připadá úplně normální. Kniha Půjde to smazat, mami? je jedna z těch knih, které vás během čtení postupně začnou děsit mnohem víc než byste na začátku čekali. V knize autorka hodně pracuje s kontrastem. Na jedné straně nádherné instagramové příspěvky plné světla, dokonalých fotek a pocitu bezpečí, na druhé straně realita lidí, kteří ten obsah sledují z úplně jiných důvodů.
Velmi silná je i práce s psychologií postav. Nikdo tu není úplně černobílý. Dokonce i lidé, kteří vás během čtení děsí, jsou napsaní způsobem, že vidíte jejich osamělost, frustraci nebo psychické problémy. A právě proto je to celé ještě nepříjemnější a uvěřitelnější.
Hodně mě zaujal i popis práce s AI a moderními technologiemi. Jak jednoduché dnes může být vytvořit falešný obsah, upravit fotografie, získat informace nebo vytvořit úplně nový „život“ někoho jiného, nebo vytvořit jakéhosi Avatara “na hraní”. Tohle je něco, co myslím nejen mě opravdu děsí.
Kniha se čte velmi rychle, kapitoly jsou krátké, svižné a díky střídání pohledů vás to pořád nutí pokračovat dál. Zároveň ale nejde jen o thriller nebo společenský román. Je to taková velmi nepříjemná sonda do dnešní společnosti a do toho, jak moc jsme si zvykli sdílet úplně všechno a co to dokáže udělat.
Tato kniha ve mě zůstává i po dočtení. Ne samotný děj, spíš ten pocit, že spousta věcí, které dnes považujeme za normální, možná vůbec normální není. Že se děti nemají šanci bránit, o jejich soukromí rozhodují jejich rodiče a záleží na nich, zda se stanou veřejným obsahem nebo nikoli.
Velmi silné a zajímavé jsou i závěrečné statistiky a informace, které kniha obsahuje. Až tam člověku definitivně dojde, že nejde jen o fikci nebo přehnanou představu autorky, ale o problém, který je reálný a obrovský.
Za mě opravdu výborná a hodně důležitá kniha. Nepříjemná, děsivá, ale strašně potřebná. Myslím, že by si ji měl přečíst každý, kdo sdílí děti na internetu. A vlastně nejen rodiče. 📖
Viete, čo je to sharenting a CSAM? A zdieľate fotografie svojich detí na sociálnych sieťach?
Forenzná psychologička Eva Vášová prináša mimoriadne aktuálny a znepokojivý príbeh, ktorý ukazuje, že digitálna stopa dieťaťa môže vzniknúť dávno predtým, ako si vôbec uvedomí existenciu internetu.
Autorka rozpráva príbeh prostredníctvom viacerých postáv a perspektív. Na jednej strane stojí influencerka Lucia, ktorá zdieľa svoj život, produkty značky Urban Linen aj fotografie svojich detí. Žije povzbudivými komentármi, lajkami a pocitom, že všetko robí správne.
Na druhej strane však sledujeme svet ľudí, ktorí sa pohybujú na temnejšej strane internetu a na tie isté fotografie sa pozerajú úplne inými očami. Postupne sa zoznamujeme aj s pohľadom kriminalistov a policajných psychológov.
Kniha sa venuje sexuálne motivovanej trestnej činnosti, krádeži identity, manipulácii na internete či rizikám, ktoré prináša rozvoj umelej inteligencie a technológií schopných vytvárať deepfaky alebo syntetický obsah.
Veľkým pozitívom knihy je, že autorka vychádza zo svojej profesionálnej praxe a všetky tieto témy sú prirodzene zakomponované do príbehu, vďaka čomu sa kniha číta veľmi svižne a napriek závažnosti témy si udržiava pozornosť. Páčilo sa mi aj, že autorka neukazuje jednotlivé postavy čiernobielo. Niektorí sa snažia svoje chyby napraviť, iní ich bagatelizujú a ďalší napokon čelia dôsledkom svojich činov.
Hoci vlastné deti nemám, mám krstné deti, ktoré sú mi veľmi blízke. Počas čítania som si však opakovane uvedomoval, že rozhodnutie nezdieľať ich fotografie na internete je správne. Kniha totiž veľmi presvedčivo ukazuje, že argument „mňa sa to netýka“ nemusí obstáť. To, čo rodič považuje za nevinnú a rozkošnú fotografiu, môže mať na druhej strane obrazovky úplne iný význam.
Knihu odporúčam predovšetkým rodičom, blízkym, ale v podstate všetkým, aby sa zamysleli, čo o deťoch zverejňujeme online. Každé zdieľanie totiž môže mať dôsledky pre tých najzraniteľnejších – deti, ktoré nerozumejú digitálnej stope či algoritmom. Rozumejú len tomu, že sa niečo stalo.
Knižka veľmi prístupným a čtivým spôsobom mapuje tému sharentingu a detskej pornografie, v novej, presnejšej terminológii CSAM (children sexual abuse material).
Príbeh sledujeme očami viacerých postáv, v prvom rade Lucie Urbanovej, fiktívnej influencerky, viacnásobnej mamičky, ktorá využíva zverejňovanie fotiek svojich detí na sociálnej sieti nielen ako formu reklamy pre rodinnú firmu, ale aj ako zvýšenie vlastnej sebahodnoty. Na fotografie jej syna však číhajú sexuálni predátori a devianti, ktorí fotky sťahujú, zbierajú, predávajú, upravujú a dokonca sa neštítia ani pokusu o osobný kontakt.
Autorka, forenzná psychologička, realistickými popismi páchateľov, ich motívov a zmýšľania, poriadne mrazí na chrbte, ak si človek uvedomí, že bohužiaľ toto nie je fikcia, ale temná realita. Možno by príbeh po jazykovej stránke mohol byť ešte vyšperkovanejší, ale autorkina silná stránka sú fakty, reálnosť a skúsenosti z praxe. V závere knihy je uvedený súhrn štúdie, ktorú ale bežný rodič práve kvôli zložitému jazyku určite nebude čítať.
Celou knihou sa ako červená niť nesie varovanie, ktoré sa k mnohým rodičom dosiaľ nedostalo, alebo bolo ignorované: nedávajte fotky svojich detí na internet. V príbehu vystupujúci policajt vraví kolegovi so značnou dávkou zúfalstva:
"Víš, co je na tom nejhorší? Rodiče to ví. Lidi to ví. Ví to roky. Běželo to v televizi, psalo se o tom v novinách, na internetu jsou články, kampaně, rozhovory. Všude. A jim je to jedno. Protože se jich to netýká a nebo si to alespoň myslí. Sdílejí dál, vždyť je to hezký. Roztomilý. A ty nemůžeš jít a zveřejnit to, co víme my. Nemůžeš jim ukázat ty kvanta fotek a videí, co procházíme. Nemůžeš jim pustit ty chaty. Nemůžeš jim dát ten obraz, protože bys porušil zákon. A hlavně bys zničil ty děti ještě víc. Takže dostanou jen varování a co z toho?"
Kniha se věnuje velmi znepokojivému tématu toho, co všechno se může stát s nevinnými fotografiemi dětí sdílenými na veřejných profilech sociálních sítí.
Nejde o klasický román, ale spíše o příběh s výrazným osvětovým přesahem. Autorka citlivě propojuje fikci s odbornými poznatky a je znát, že čerpá z důvěryhodných a ověřených zdrojů. Velmi oceňuji také odkazy na zajímavé webové stránky, podcasty a další informační platformy, které čtenáři umožňují proniknout do problematiky ještě hlouběji. Díky tomu kniha nejen zaujme, ale především vzdělává a nutí k zamyšlení nad tím, jaké stopy po sobě a svých dětech na internetu zanecháváme.
- myslím, že tuhle knihu, by si měla přečíst každá máma - já jakožto čerstvá máma, která bojuje s tím, co sdílet na sociálních sítích jsem se usvědčila v tom, že dítě je lepší nesdílet vůbec - příběh Lucie Urban, která má na svých dětech postaven business (UrbanLinen) sdílí opravdu vše - dojde to fáze, kdy její děti oslovují cizí lidé na veřejnosti - krom toho, poskytuje informace, kde se nachází, co dělá, jaké kroužky děti dělají - příběhy predátorů - obyčejných lidí mezi námi - celkový příběh nic moc, ale myslím, že je tato kniha důležitá - občas mě až mrazilo, co se všechno na internetu děje
Moc se mi libí téma knihy, hlavně jeho potřebnost. Ale myslím si, že se autorka soustředila spíš na osvětu, než na literární zpracování. Příběh mi připadal spíš jako “ukázky” - šablony typického chování a profily všemožných pachatelů, dialogy byly místy dost prkenné. Na závěr jsem čekala, že se vše spojí, což se nestalo a příběh mi vyzněl bohužel celkem do prázdna. Jako osvětová kniha ale super! Jen jsem čekala něco jiného.
Trochu děsivé čtení.. nebo ne trochu, ale dost. Donutí vás to zamyslet se nad sdílením děti na internetu. Statistiky jsou teda brutální.
A sice je to román, ale na základě pravicových události. Coz se čte lépe než nějaká studie, a přesto (nebo právě proto) to fakt nutí zamyslet se.
Ale maly minus korektorům, nasla jsme několik nepřesnosti v zájmenech, věta pak kolikrát nedává smysl. Musíte číst víckrát a zamyslet se nad významem.. což se vám stane i jinde, a to spis z nevericnosti.
Znepokojujúca... Oceňujem rozpísanie telefonátu s interventistkou. Celkovo za mňa skvelá kniha. Len ma trochu rozhodil otvorený koniec, chcela by som vedieť reakcie zúčastnených.