Na Závisti

by Marie Irová

Anatomie ztráty iluzí

Jana chce dítě, pokoj s pianem a košík třešní z vlastní zahrady. Říká se tomu domov? Když zdědí byt v rodinné vile plné příbuzných, její touhy se začínají naplňovat. Jana ale pomalu zjišťuje, že dědictví může být danajský dar a že kromě zchátralého bytu bude muset zrekonstruovat i svoje touhy a představu o rodině. Ta začíná uhnívat jako opadané třešně na zahradě jejich rodinné vily.

Sonda do rodiny, kde se vztahy přepočítávají na metry čtvereční.

232 pages, Hardcover

First published January 1, 2026

Reviews

[Knihomolka Šárka]

Tohle bylo moc milé překvapení… Má to pouhých 230 stránek, ale skvěle ukazuje, jak máme každý jinak nastavený morální kompas. A obzvlášť jak komplikované to dokáže být v rodině. Rozplétá rodinné vztahy, zaslepenost, strach, podřazenost, odevzdanost, ale zároveň lásku a soudržnost, která však není samozřejmostí. Sice bych trochu vytkla uspěchaný konec, kde mohlo být více prostoru. Ale když vezmu, jak útlá kniha je, vlastně to bylo dostačující. Asi bych se ani nad tou rodinou nechtěla vztekat víc, takže jsem vlastně ráda, že se nejedná o sáhodlouhý román. I tak ve mě dokázal vyvolat vlnu emocí, čehož si cením.

[Eva Francova]

Když hlavní hrdinka Jana zdědí byt ve vile, kde žijí její příbuzní, doufá, že se naplní všechny její sny. Ráda by měla dítě, pokoj s pianem a v létě košík třešní z vlastní zahrady. Postupně však otevře oči a zjistí, že se její představy jen těžko naplní.

Moje první setkání s Marií Irovou dopadlo na výbornou. Příběh plný rodinných tajemství a lidských osudů, to je prostě knížka přesně pro mě. Navíc napsaná tak, že se od ní nemůžete odtrhnout a budete číst a číst, dokud nepřijde poslední tečka.

Co musím vyzdvihnout a budu o tom mluvit (psát) pořád, autorce se skvěle podařilo vykreslit každou jednu postavu. Je tu rodina, která vás otráví od prvních stránek a vy se jen začnete bát, co všechno nás v příběhu může čekat.

Já sama jsem byla na všechny tak naštvaná. A to je dobře. Od knih totiž očekávám emoce a tady se na mě rozhodně přenesly. Byla jsem jich plná a málem jsem při čtení chtěla i nahlas nadávat. Několikrát jsem měla chuť knížku odložit, jak s postavami nešlo vydržet. Takže tleskám. A přeji každému z nás, aby se mu takoví příbuzní vyhnuli obloukem.

Ale dost o postavách, i samotný příběh je zajímavý. Na první pohled docela obyčejný, ale na ten druhý už nacházíte pod povrchem nejedno tajemství, které vás bude provázet až do konce knížky.

Rozhodně zajímavý příběh, který si nenechte ujít.

[Alena Bohyně Kuchyně]

Byla jsem na tuhle knihu dost zvědavá, protože autorčinu literární prvotinu s názvem Dvojsmyslná jsem zhltla jedním dechem. O to více jsem se proto těšila na její druhou knihu – Na Závisti. A opět stálo za to.

Příběh nás zavádí do života hlavní hrdinky Jany a jejího partnera Olivera zrovna ve chvíli, kdy Janě zemře otec a odkáže jí byt ve velkém domě. Nejde ale o ledajaký dům, pod jednou střechou tu totiž žije celá její širší rodina. Bydlí tu otcova stará matka (její babička), dále otcův bratr Slávek se svou ženou Ivanou (která mi přišla jako pěkná mrcha už od prvního "seznámení", a aby toho nebylo málo, tak i Slávkův syn Nicolas s manželkou Karolínou a malým synem Sebíkem. Zpočátku všechno vypadá naprosto skvěle a idylicky. Jana je plná nadějí a má pocit, že rodina bude konečně hezky pohromadě.

Jenže brzy narazí kosa na kámen. V domě se začnou postupně kupit nejrůznější nedorozumění, na Janu s Oliverem neúnosně dolehne stres a kvůli rodinným peripetiím se hádají. Jana má totiž tendenci se své rodiny za každou cenu zastávat a omlouvat ji. Naopak Oliver má od celé situace potřebný odstup, vidí vše mnohem jasnějšíma očima a snaží se Janě marně ukázat, že její příbuzní se jako normální milující rodina zkrátka nechovají.

Tato kniha je krásnou sondou do složitých rodinných vztahů. Přiznejme si to upřímně – v každé druhé rodině jsou vztahy nějakým způsobem napjaté. Ale ve chvíli, kdy se do nich začne navíc míchat majetek a společné bydlení, stává se z toho doslova peklo.

Musím vyzdvihnout, že knížka je napsaná nesmírně čtivě. Znáte ten pocit, když zkrátka nemůžete příběh odložit? Přesně to se mi stalo. Chtěla a potřebovala jsem vědět, jak to s Janou dopadne. Hrozně moc jsem jí fandila, ať už konečně pořádně praští do stolu a nenechá se sebou dál takhle orat.

Popravdě řečeno mi byl ve výsledku mnohem sympatičtější její partner Oliver než samotná Jana. Její neustálé uhýbání, zavírání očí před realitou a urputná snaha o bezkonfliktní komunikaci mi totiž vůbec nejsou blízké. Místy mi opravdu hodně vadilo, jak moc se nechá omezovat a tlačit do kouta.

Rozuzlení celého příběhu mě hodně překvapilo! Jak to ale celé dopadne, to už vám neprozradím.To si totiž musíte přečíst sami. Pokud hledáte knihu, která vás vtáhne a donutí vás prožívat s hrdiny každou emoci, Na Závisti si rozhodně nenechte ujít. A dejte mi pak vědět, kdo nejvíce štval vás a s kým jste naopak sympatizovali.

[Zuzka-knižníček]

Kniha mě opravdu hodně bavila. Nejvíc se mi líbil samotný nápad a hlavní myšlenka celé knihy – rodina, krev není voda… ale je to opravdu vždycky pravda? A co všechno jsme ochotni kvůli rodině tolerovat? Od knížky se mi vůbec nechtělo odcházet. Četla jsem a pořád jsem přemýšlela, kam se to celé posune a co dalšího ještě vyplave na povrch. A postavy? Tak u většiny jsem měla chuť je nakopat do zadnice. 😄 Výjimkou pro mě byla maminka, Věra a Oliver, ti mi byli sympatičtí a byla jsem vděčná, že v knížce jsou. S hlavní hrdinkou jsem to měla jako na houpačce, chvíli jsem ji nadávala a povzbuzovala ji k akci, chvíli jsem jí zcela chápala. Právě tohle se mi ale na knize líbilo – dokázala ve mně vyvolat emoce. Některé postavy mě štvaly, některé jsem nechápala a u některých jsem si říkala, jak bych se asi zachovala já. A díky tomu jsem nad knihou přemýšlela i ve chvílích, kdy jsem zrovna nečetla. Na Závisti je za mě hodně povedená sonda do rodinných vztahů, které zdaleka nejsou tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Za mě rozhodně doporučuji k přečtení.

[Tereza]

Cca do poloviny se příběh dost táhnul (a nemít to jako eknihovní výpůjčku, tak to asi odložím na déle), přičítám to tomu, že probíhal úplně typicky, jak v takových situacích obvykle probíhá a každý, komu je tak 25+, si bude jen v duchu opakovat “a co jste čekali?”
Taky mě mrzí, že oku korektora uteklo asi 4-5 chyb typu “oči zabloudili” a projektovat x projikovat. Od cca poloviny až 3/4 příběh dostal spád a četlo se to dobře i přes existenci řešení, které se nabízelo v podstatě od začátku.
Nevím no, kdo touží po pozitivním příběhu, ať raději sáhne po něčem jiném, tohle je celé dost frustrující, ať už vyčůraností jedné strany, naivitou druhé strany a zbabělostí strany třetí.

[Reader]

- musím říct, že se to četlo dobře
- hlavní hrdinka Jana zdědí po otci byt, ale musí se smířit s tím, že přestože je majitelkou, nemá žádné pravomoce
- větu: Jsme přece rodina! jsem v příběhu četla několikrát, ale bohužel chování ostatních postav se podle toho neřídí
- Janin strýc a bratranec, ale také jejich ženy se k ní a jejímu manželovi chovají hrozně
- Jana dlouho nemůže otěhotnět, když se tak stane, po několika týdnech potratí
- nakonec zjistí, že její otec, který umřel je adoptovaný a zbytek rodiny ji nebere jako čistokrevnou příbuznou
- nakonec se Závisti odstěhuje