Román o tom, že politika je vždycky osobní — a někdy i smrtící.
Před budovou Poslanecké sněmovny se upálil muž. Není jasné proč, možná to však má spojitost s výzvou extremistického populisty. Lada je úspěšná spisovatelka — a dcera muže, který spáchal protestní sebevraždu. Truchlí, je naštvaná, pátrá po motivech svého otce. Zároveň jí ale poslední dobou scházejí dobré náměty a nakladatelství už si přeje knihu. Stane se tak nevyhnutelné: rodinné vyšetřování se postupně mění v rukopis. A Ladin život v peklo, protože musí konfrontovat populisty, rozdělenou společnost i vlastní komplikovaný vztah s otcem. Román Viktorie Hanišové i její hrdinky je ponorem do hlubin současné společnosti a jejích neuróz.
Viktorie Hanišová (born 1980) debuted in 2015 with the well-received novel Anežka /Anežka, about the dysfunctional relationship of a mother and her adoptive daughter, concealed racism and stereotyping. Hanišová is a graduate in English and German from Charles University, Prague. She works as a translator and language teacher.
Viktorie Hanišová pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. Spisovatelsky debutovala v roce 2015 příznivě přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. V roce 2018 následoval román Houbařka o dětském traumatu a domácím násilí. Román Rekonstrukce završuje volnou trilogii románů, jež propojuje téma mateřství.
Lada je spisovatelka, ale momentálně má „tvůrčí krizi“. Když se její táta na protest upálí před Poslaneckou sněmovnou, rozhodne se, že se rodinné vyšetřování o tom, proč to otec udělal, promění v rukopis. Sledujeme tak komplikované vztahy v rodině, ale hlavně společnost, která je nejen politicky rozdělena.
Začátek knihy je vážně drsný, to jsem nečekala. Každopádně je skvěle napsaný. To mi však bylo jasné, neboť knihy Viktorie Hanišové mám moc ráda.
Celý příběh působí velmi skutečně, a to i díky tomu, že se tu objevují reálné postavy, místa anebo třeba pořady. Při čtení jsem měla nutkání vyhledat si to o čem právě čtu. Mám ráda knihy o knihách, o tom, jak vznikají, co za jejich tvorbou všechno stojí a toho jsem si tu užila dost a dost, neboť je hlavní hrdinka spisovatelka.
Je to kniha o politice a o takových, kteří dokáží zblbnout lidi k totálně scestným myšlenkám. Je to kniha na zamyšlení o tom, v jaké době žijeme a jak nás to může ovlivnit. Jelikož se o politiku nezajímám bylo to trochu téma mimo můj svět.
Konec byl hodně, hodně zvláštní, vůbec jsem nevěděla, co si o něm mám myslet. Rozhodně zajímavá, ale jiná kniha. Přečtěte si ji a udělejte si na ni svůj vlastní názor. Myslím, že tentokrát budou recenze na tento příběh hodně rozdílné.
extremne zajimava a specificka kniha, jejíž dulezitost a presah vidim hlavne v autenticke vypovedi o dnesni rozdelene spolecnosti. obsahuje skvely postrehy k vyblitkum internetovych diskuzi, uvahy nad moralitou spisovatelskyho remesla i snahu pochopit metamorfozu “normalniho cloveka” v nekoho, koho skatulkujeme jako dezolata. posledni dejstvi muze byt lehce rozpcity a odlisny od zbytku knihy, ale rozhodne ve mne nekazi celkovy dojem a poselstvi.
a hanisove styl psani je perfektni, cetlo se to samo, ac to je vsechno jen ne oddychova cetba.
Bohužel asi nejslabší kniha autorky - tlačila jsem to, protože mám její knihy ráda, ale tato mě nevtáhla dějem ani atmosférou. Nejvíc uvěřitelné bylo, že se autorka s knihou pere a nejde to. Linka s únosem mi přišla spíš až karikaturni, zaměřena nejvíce na tělesné proporce.
Od autorky jsem již četl knihy HOUBAŘKA, DLOUHÁ TRAŤ, NEDĚLE ODPOLEDNE. Knihy se mi líbily. Byl jsem zvědavý na novou knihu HOŘÍ TI TÁTA.
Podtitul: Román o pomstě, která nikdy není vítězstvím.
Hlavní postavou je LADA, která je úspěšná spisovatelka. V minulosti vydala knihy, které se skvěle prodávaly. V posledních letech je to s prodejností knih slabší, a proto potřebuje napsat novou knihu, která by se stala bestsellerem a znovu se dostala na spisovatelské výslunní.
Dojde k tomu, že její táta se upálí před budovou Poslanecké sněmovny, spáchá protestní sebevraždu. Lada je zděšená a nerozumí tomu, proč to její táta udělal. Její táta v minulosti pracoval jako laborant a vyvíjel léky proti Alzheimerově chorobě a máma v advokátní kanceláři. Tátu měla raději, protože si udělal na ní čas. Byl knihomol a Ladě četl knihy. Z druhého hlediska byl na Ladu hodně přísný, ale stejně Lada měla raději tátu než mámu, protože její máma přicházela z práce hodně pozdě a na Ladu měla málo času.
Lada (39 let) je hodně naštvaná a chce stůj co stůj zjistit, proč se k tomuto kroku její táta odhodlal. Vždy se choval rozumně a tento zvrat v tátově životě nemůže pochopit. Ladu napadne, že tátova sebevražda by mohla být námět na její novou knihu a začne pátrat po tom, co se doopravdy stalo. Jednotlivé kapitoly posílá svému nakladateli a on Ladě sděluje svoje připomínky k napsaným částem.
Lada je svobodná a bezdětná. O dětech nikdy dříve neuvažovala, spíše byla ráda, že je nemá, protože tím měla větší prostor pro seberealizaci, ale po tátově smrti některé věci přehodnocuje. Občas mě zamrazilo Ladino uvažování.
Lada má kocoura Karla, kterého má ráda. Její táta v minulosti postavil chatu, na kterou se po tátově smrti uchyluje, aby se skryla před ostatními lidmi a měla na chvíli ticho a klid. Má tetu (sestra od jeho táty), která je jedinou její žijící příbuznou. Teta má rozdílné politické názory než Lada.
Lada jezdí do Prahy na setkání spřátelených spisovatelek.
Kniha má určitě zajímavý námět a je to na zamyšlení. Tato kniha může vyvolat u čtenářů kontroverzi, z druhé strany můžou čtenáři o této knize vášnivě diskutovat, protože je to aktuální téma současné společnosti v Česku.
V této knize se nachází hodně politiky. Bohužel jsem nesouhlasil se všemi názory, které zde autorka slovy našich hrdinů prezentuje. Nalezneme zde zmínku o některých politicích (Babiš, Fiala, Okamura, Putin aj.), je zde tématika ukrajinských uprchlíků a v neposlední řadě je zde zmínka o komunistech. Operuje se zde s pojmy dezolát, populista aj.
O některých názorech, které jsou v románu uvedeny, lidé v Česku diskutují a s některými názory se ztotožňuji a určitě to vybízí čtenáře k zamyšlení. Často ve sdělovacích prostředcích slyšíme, že naše společnost je rozdělena na dva tábory a mám pocit, že tomu tak je.
V knize se nacházejí e-maily, které se mi líbily. Líbil se mi také prvek vyprávění ve 2. osobě jednotného čísla, který autorka do vyprávění čas od času zařadila.
Závěr knihy je překvapivý a z jednoho úhlu pohledu se vůbec nedivím Ladě, že se tímto způsobem rozhodla a upřímně řečeno jsem si během četby říkal, jestli se takto nakonec nerozhodne.
Od Viktorie Hanišové jsem rozhodně četl lepší knihy, než je kniha HOŘÍ TI TÁTA. Z druhého pohledu autorka rozprostírá téma, které rezonuje v české společnosti, a vidíme to na vlastní oči každý den v televizi, a to nemluvě o různých shromážděních a jak se na nich lidé chovají, pokud mají opačné politické názory. Svým způsobem jsem otrávený českou politikou a vším, co se v současné době děje.
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Bylo to zcela něco jiného než autorčiny předcházející knihy, které jsem od ní četl. Budu určitě zvědavý na další knihu, kterou autorka napíše a snad se mi bude líbit více, než kniha Hoří ti táta. Budu zvědavý také na názor mamky, která si knihu brzy přečte a sdělí mi svůj názor.
Bohužel jsem od této knihy čekala víc. Styl a poutavý způsob psaní autorky je skvělý, ale samotný děj mě trochu zklamal.
Od začátku jsem doufala a trochu čekala, že se více ponoříme do světa tatínka hlavní hrdinky a rozklíčujeme, proč propadl dezinformacím. Později jsem pochopila, že tohle není záměr této knihy, a přijala jsem, že vyprávění je především z pohledu pozůstalé a o její bezmoci.
Co jsem ale opravdu neocenila, byla linka hlavní postavy jakožto spisovatelky. Obecně nemám ráda, když spisovatelé píší o spisovatelích nebo filmaři točí o filmovém prostředí v běžných každodenních příbězích – 90 % lidí se v tom prostě nenajde, protože to pro ně není realita. A díky spisovatelčiným zápiskům jsme v podstatě jen četli stejný příběh maličko upravený literárními obraty. Je možné, že mi unikla důležitost textu, který spisovatelka psala, ale tyto pasáže mi přišly poněkud zbytečné.
Na druhou stranu mi přišel zábavný popis nynější politické situace v ČR a s ní spojené dezinformační scény. :-)
This entire review has been hidden because of spoilers.
Pokus fajn, psát umí, ale mně to přišlo jako spisovatelská agonie “hlavně abych něco napsala a vydala, i když vlastně moc nevím co, tak tam prdnu extremismus, dezinformace a politiku”. Za mě teda dost nešťastné a mrzí mě to, Hanišovou mám jinak ráda. Redakční poznámky editora mě vyloženě vytáčely.
Dost dobrý. Samozřejmě bych chtěla, aby to bylo víc kritický s nějakou analýzou socio-ekonomických faktorů a důvěry v krajní pravici, ale furt se mi to líbilo a nepřestávalo bavit.
Potenciál kniha má, téma je zajímavé a může nastartovat vaše myšlenky rozběhnout se do různých směrů, celkově bych ale nedokázala říct, o čem kniha ve finále je
Uprimne … jsem z toho asi v rozpacich. Namet je super, ale pribeh mi prisel vlastne takovy relativne povrchne zpracovany. Z niceho nic uspechany konec a zustaly jen rozporuplne pocity.