Když došlo k poruše časoprostoru, lidské dějiny se roztříštily a znovu složily do chaotické koláže. Jediný svět tak nyní sdílejí střípky civilizací, které předtím oddělovala propast stovek nebo i tisíců let. Následující události vynesly bývalou studentku archeologie Toňu až do čela římské říše. S pomocí legií a Serenina bitevního robota se jí podařilo postupně porazit nacisty, toskánské křižáky, sicilské islamisty z počátku dvaadvacátého století a nakonec i vzpouru vedenou římským patricijem Septimiem Severem.
Císařovna Antonia, jak Římané Toňu nazývají, tak rozšířila území říše a upevnila svoji moc. Nicméně vše, co se během prvních let po Propadu času událo, bylo jen předehrou. Skutečný boj o Evropu začíná až nyní, kdy proti sobě stojí dvě impéria, která Propad času zastihl na vrcholu slávy – starověký Řím a Británie roku 1900.
Na čí stranu se přikloní Aaronson, vládce podsvětí v pyramidě IleDefrance, jež v šestadvacátém století nahradila dávnou Paříž? Nebo kyborg Viktor, který zasvětil svoji existenci ochraně alpských neandertálců? A jak do dění zasáhne Neffi, jemuž se podařilo uprchnout před Toniným hněvem? Nikdo z nich však netuší, že skutečná zkáza se do Evropy valí z nekonečných stepí, které nahradily Černé moře. Odtud přichází muž, který sám sebe nazývá Bohem…
„Měli jsme tu nacisty, měli jsme tu islamisty… tak proč ne, kruci, i Sparťany?” ptá se mladá římská císařovna. A já dodávám: proč ne třeba i Brity z konce 19. století, mongolské nájezdníky, zvrácené diktátory a ještě víc robotů?
Impérium je uspokojivé zakončení celé trilogie Propast času. Píšu "uspokojivé" a ne "vynikající". Bohužel. Vinu na tom nese především první půlka knihy, která se táhne v dlouhém představování nových postav a nekonečných popisech diplomatických vyjednávání. A když máte pocit, že to konečně k něčemu směřuje, zjistíte, že celá první půlka byl vlastně jen málo proškrtaný prolog. (Do jisté míry autora chápu - je těžké uvést na scénu nové postavy a opomenout jejich bohatý příběhový background, v zájmu výsledného dojmu by ovšem částečné škrty Impériu určitě prospěly.)
Až v půlce knihy se poprvé objeví hlavní padouch celého dílu a kniha konečně dostává pravý spád. I když se to během uplynulých 250 stran nezdá, čekání se nakonec vyplatí. Příběh, ve kterém se nově objevuje třeba i mladý Winston Churchill nebo (přestože s otazníkem) šestiletý Ježíš Kristus, je ve své druhé půlce zábavný, má spád a zakončuje všechny dějové linie, které minulé dva díly rozehrály.
Pro čtenáře prvních dvou dílů samozřejmě nutnost, bez ohledu na jakékoliv hodnocení :-)
Propast času aneb Jak z válečného futuristicko-historického sci-fi dojít k ekologicko-autoritativní utopii ve třech knihách...
A samotné Impérium? Méně boje* a naprosto nekontrolovatelné výboje fantazie, kdy si autor viditelně užívá, co, o kom a jak může psát.** Je proto velkou zábavou sledovat, jak se nám před očima už známý svět dál proměňuje, zaplňuje a odhaluje***. Kromě vlastní imaginace jsou navíc povedené i odkazy na současnost, kde se střílí doslova na všechny strany. Je to proto až dechberoucí čtení. Jasně, vše i přes všelijaké odbočky směřuje k jasnému cíli, člověka některé zvraty nepřekvapí a s jistou znalostí mezinárodní politiky si jde například tipnout, kdo je hlavní padouch (byl to on :), ale i tohle (nebo spíš právě proto) je ve svém žánru skvělé. Za mě velmi povedené zakončení... A člověk si až říká, jestli náhodou ještě nebude jeden díl, kam už se zapojí celý svět (až na pár zmínek jsou ještě celé neobjevené kontinenty ;-).
* Což je oproti knize Císařovna dobře a Impériu to jen svědčí. ** Vše je navíc zpětně odůvodněno - bod pro autora :) *** Začátek, kde se míchá úplně nové s připomínkami starého, je u mě dalším plusem této knihy. Jak nenápadně připomenout minulé děje, ale zároveň bavit ještě nepoznaným.
Pomiešať rôzne historické obdobia a nechať hrdinov, aby sa spoločne naučili žiť, bol od autora skvelý ťah. Roman Bureš je vynikajúci rozprávač a tento príbeh spracoval spôsobom, vďaka ktorému sa s postavami dokážete stotožniť. Budú pre vás skutoční a prejdeme spolu dlhú cestu k pochopeniu, zmiereniu sa so stratami a s úplne novým životom. Sú zmätení, hľadajú odpovede na otázky a dúfajú v zázrak, o ktorom podvedome pochybujú. Stratili rodiny, zázemie a istotu toho, čo poznali. Učia sa existovať vedno, bojovať o slobodu aj právo na život. Autor fascinujúco do deja vplietol veľké svetové impériá, historické osobnosti či známe udalosti. Vo výsledku sa mu podaril vynikajúci román. Nie je pravidlom, že všetky diely nejakej tej …lógie majú rovnakú kvalitu. V tomto prípade sa to stalo. Autor vtiahne čitateľa do deja už na prvej strane prvej časti a nepustí až do samého záveru tej poslednej. Jediné, čo oľutujete, bude to, že už bola naozaj posledná...
Bože, na konci jsem si fakt oddechla :-) Ale jen proto, že jsem byla celou četbu napnutá, skoro bez dechu a stránky hltala šíleným tempem. Téměř až do konce jsem čekala, že Tonin nový svět převálcuje ta zrůda ve Ferrari. Nebo skončí s Neffim.
Tahle série je opravdu super a já se těším na další knihy z pera p. Bureše :-)
No, mě už moc nenadchl ani druhý díl, ale chtěla jsem to prostě dočíst, jestli to možná nějak zajímavě skončí, že má třeba autor něco ještě v rukávu. Zdá se, že neměl. První díl mě prostě bavil hodně, další dva už ne.