Един ден. Две места. Двама души и две срещи със смъртта. Той поема на път, като носи вест за смърт – задача, която го въвлича в сенките на собственото му минало, от което няма изход. Тя се връща в дом, пълен с вещи и отсъствия, за да се изправи пред наследство, което не може да бъде измерено, и живот, който се побира в няколко чекмеджета. Миналото се разгръща на фрагменти – детство, насилие, вина, любов и загуба. Историите се наслагват и размиват, както паметта ги съхранява. Всеки носи своята истина и своята рана. Едновременно груби и уязвими, цинични и жадни за близост, героите се търсят и разминават. Смъртта присъства навсякъде като огледало на живота. Защото понякога най-трудното не е да изгубиш някого, а да продължиш да живееш със спомените за него. „Сантиментален роман“ е необичаен роман, проникващ дълбоко в ада на загубата на невинността. Чешката писателка с български корени Бианка Белова, авторка на международния хит „Езерото“, спечелила най-големите чешки награди и Европейската награда за литература, разглежда темите за паметта, травмата и границите на човешката издръжливост. Потомка на български род от Родопите, тя вплита в прозата си усещане за източноевропейска действителност – сурова, поетична и болезнено истинска.
Bianca Bellová se narodila roku 1970 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech.
Je autorkou novely Sentimentální román (2009) a Mrtvý muž (2011). Publikuje povídky (ve sbírce O čem ženy píší, v povídkových sbírkách edice Česká povídka, Salon, Dobrá adresa). Živí se překladatelstvím a tlumočnictvím z angličtiny.
Al contrario di quel che annuncia il titolo, questo non è affatto un romanzo sentimentale nel senso classico e comune del termine. Tutt’altro. È un racconto tragico, di passioni profonde, di relazioni torbide, di sensi accesi e di latente follia; è l’incontro impossibile e sempre deviante fra personaggi con l’anima ferita e silenzi gravi che pesano nel cuore come pietre in fondo a un lago. È un racconto dove, fin dal primo capitolo, entra in scena la morte che, fino all’ultimo, ci sentiremo alitare addosso col suo ansimo inverecondo.
C’è una doppia narrazione: Eda e Nina cominciano a tracciare il loro cerchio di memorie raccontando di sé, definendo le situazioni del presente che poi inevitabilmente vanno a pescare negli eventi passati. Ed è così che questi cerchi apparentemente separati e distanti a poco a poco si avvicinano ruotando fino a incontrarsi e convergere in un punto, in un nome: Eliška. Eliška, con la sua vulnerabilità e la sua forza, con la sua stranezza e il suo talento, con i suoi diari segreti e i suoi disegni geniali. Eliška con “le sue dita impeccabili laccate di uno smalto perlato rosa chiaro, dieci figlioletti vestiti per la cresima”.
Gli eventi, le relazioni reciproche, i traumi inevitabili sono tutti da scoprire.
Un romanzo sorprendente per lo stile schietto, la costruzione impeccabile, per il dominio della forma che svolge con lucidità un contenuto drammatico disvelando progressivamente una realtà feroce e labile e innalzando intorno al gigantesco e umbratile personaggio di Eliška un edificio fatto di ambiguità e reticenze. Fino a toccare la verità di ciascuno, quella che snuda il dolore e la colpa.
“…non abbiamo fatto altro che ratificare la nostra colpa, questo pensa lui, non finirà mai, gli anni futuri li trascorreranno entrambi soli come in una cella della morte, una morte la cui distanza tende al limite dell’infinito, dannazione, tradimento, espiazione, colpa, retaggi, inappetenza, insonnia e baccanti selvagge sulla soglia.”
Il primo romanzo di Bianca Bellova è già una prova matura: una scrittura densa, un ritmo incalzante che non lascia altra scelta se non galoppare trepidanti verso la fine.
Tak prva kniha z depresivnej vlny docitana. Toto bolo takmer ako detektivka a aj tak sa nic nevyriesilo. Zda sa, ze je o detoch, no v skutocnosti je o rodicoch. A rozbitych vztahoch. Striedaju sa pohlady Eda, ktory ma oznamit neznamej zene, ze jej muz umrel na vecierku jeho firmy. Nina v prazdnom byte po mrtvej matke sumarizuje svoju minulost a vztah s umelecky nadanou sestrou Eliskou. Vsetko sa nakoniec pospaja a posplieta, no neprinesie vykupenie ani uspokojenie.
No... Nějak mi dochází slova. Současná česká próza je na tom zkrátka tak dobře, až mi to vždycky vyrazí dech. Po přečtení sto dvaceti stránkové novelky, mám pocit, jako bych schroupala nějaký giga román. Emoce z toho lítají, řemeslně je to vynikající a zhruba každých deset stránek jsem dostala pěkných pár příběhových facek. Bianco, fakt umíte!!
Bellová to vie: vie použiť jazyk ako sekeru. Málokto má k dispozícii také ostré zbrane, málokto ich tak obratne používa. Jej prvý román - pozor spoiler - vám na prvých stranách predhodí hneď troch mŕtvych. Dve mŕtvoly si vychutnáte aj s podrobným opisom. Je to román o traumách z detstva, z lásky, zo smrti. Minimalistický, s dvoma hlasmi, dvoma perspektívami rozprávania, ku ktorej sa na záver pridá tretia. Zápletka je excesívne banálna. Trojuholník so štyrmi vrcholmi: otec - syn - tvorivá výtvarníčka (a trochu mimo formácie jej sestra, ktorá časť príbehu rozpráva). Sexuálne násilie. Túžba a jej potláčanie. Nespracované zranenia na duši. Samovražda. Tehotenstvo s nejasným pôvodom. Všetko vlastne stereotypné klišé. Veď preto sa kniha volá Sentimentálny román! Ak ste ešte neokúsili ostrú čepeľ Bellovej opisov, vrhnite sa na ňu. Sentimentálny román má približne rovnakú mieru vykonštruovanosti ako neskoršie Jazero. Je drásavý. Baví. Pohlcuje. A občas Vás z neho možno napne. Áno. Je totiž napínavý.
This entire review has been hidden because of spoilers.
so um this was crazy rozhodně zajímavé a poutavé, ale velmi wtf a brutální, ten název je...velmi zavádějící... mám pocit, že všechny postavy v té knize byly šílené svým vlastním způsobem
Sicuramente è uno dei libri più belli che ho letto in questo 2021. Scritto magistralmente con un’architettura enigmatica e misteriosa: ci sono infatti due storie, due protagonisti che vengono raccontati parallelamente, senza apparente motivo. Le storie proseguono con una carica emotiva che si libera come un detonatore solo alla fine del racconto. Inaspettata e distruttiva. Come le menzogne, come i tradimenti.
Krátké, ale intenzivní, všechno je tu silné, hlavně prožitky, emoce. Asi nejzajímavější mi přišel ten postupný vývoj vyprávění k jednomu styčnému bodu. To, jak se příběhy postupně přibližovaly, přibližovaly, až se protnuly. Stejné situace z různých úhlů viděli jejich aktéři úplně odlišně. A taky to, jak je tu všudypřítomná smrt- sice můžeme ovlivnit druhé lidi, nechat se druhými ovlivňovat, prožít ledacos nebo taky nic... ale jedno máme jisté.
По някакъв начин този роман е едновременно цветен, заради тревожната си същност, затворена в кутия от стари обувки, и безцветен, защото на повърхността всъщност е тих и самотен. Може би затова носи подобно заглавие. Получава се паяжина от усещания, които паразитират в ума и бавно променят реалността. Бианка Белова е избрала да посети спомените на двама души, почти безучастни и твърде прикрити в настоящия момент, за да разкрием напълно личностите им. „Сантиментален роман“ („Изида“, 2026, с превод на Деница Проданова) на практика преосмисля едно минало и показва грубата действителност около живота на шепа герои. Началото е за смъртта – онази непримирима и изпълнена със сенки граница, която трябва да рестартира системата за всички останали. Мъж и жена започват да възстановяват сцена след сцена, често преливащи се един в друг спомени, носени от течението, но твърде наситени и провокативни. Може би и двамата са изгубили нещо и се опитват да намерят правилния подход към разкриването на мистерията. (Продължава в блога: https://knijenpetar.wordpress.com/202...)
Jak píšou v titulce, není to ani roman, ani není sentimentální. Je to příběh dvou lidí, kteří se, každý po svém, vyrovnávají se smrtí. A opravdu to ani troche není sentimentální. Naopak, misty je to až brutální (žádné děsicé popisy nečekejte, spíš brutálně upřímné emoce), někdy niterně křehké. Po střípcích autorka vypovídá příběh dvou disfunkčních rodin a jedné umělkyně, prokládá úvahami postav o smyslu umění, lásky, rodiny. Stojí za přečtení. Ale dlouhodobou stopu nezanechá.
Kniha Sentimentální román byla vyprávěna z pohledu Niny a Eda, kamarádů z dětství, které spojovala Eliška, Niny sestra, která spáchala sebevraždu. Nina i Ed vypráví o svých životech s zároveň na Elišku vzpomínají. Ke konci knihy máme i možnost nahlédnout do Eliščiných deníků.
Kniha byla bravurně napsána a já autorce jenom tleskám.
Dva vypravěči, 4 životní příběhy na 150 stranách. Čí perspektiva je pravda? Nebo mohou vedle sebe existovat všechny a jen se o sebe otírat?.... Rozhodnout se musíme nakonec každý sám.
Slibný začátek, ale po zhltnutí (během 2 dnů, respektive několika hodin) zjišťuju, že ve mě absolutně nic nezůstalo. Ač téma mi natolik blízké a autorčin jazyk taky.. mrzí mě to. Po zážitku s Jezerem to bylo spíš zklamání.
Úsporná, ale úderná. Tak bych popsala tuto útlou novelku. Sepsána je dovedně a s obrovským talentem. Pro mě se bohužel dopad lehce minul účinkem, ale musím uznat obrovský přesah a neskutečně špičkové provedení co se týče obsažení obrovského množství emocí a informací na tak malý počet řádků a mezi ně. 70%