Ať se třesou nevinní

by Barbara Frandino, Marina Feltlová (Translator)

Rodina může být malý vesmír plný tajemství. A když ho vypráví kluk s nulovým společenským životem a pořádnou dávkou vymyšlených nemocí… Problém nastane, když se Nicovi začnou plnit přání – a někdo zemře. Každý v jeho rodině má přitom motiv k vraždě. Den za dnem se Nico snaží rekonstruovat události, které tomuto neštěstí předcházely, a zároveň pátrá po tom, kdy se z jeho rodičů stali cizí, prolhaní lidé.

Souvisí to snad s tím, že jeho otec, inženýr hledající termodynamické štěstí, začal od jisté chvíle plnit dům předměty, které by sám rád vymyslel? Nebo to všechno začalo, když jeho matka – s titulem, na který se práší v šuplíku – snila o tom, že se ztratí v knihách a navždy zmizí? Nebo přesně ve chvíli, kdy se Nico podíval na svého strýce a zděsil se, že se mu začíná podobat? Výsledkem je, že každý nese své tajemství, vinu a důvod skrývat pravdu.

Genres: Book Club, Thriller

224 pages, Unknown Binding

Reviews

[Rossella Spina · Rating 3 out of 5]

Un bel romanzo con la giusta suspance!
Mi è piaciuta la voce narrante, un giovane sedicenne.
Finale inaspettato.
Scrittura molto scorrevole e piacevole.

[Seregnani · Rating 5 out of 5]

Pablo dormiva sul pavimento, nessuno fiatava, per ora sapevamo solo che la morte si era presa qualcuno in un luogo che conoscevamo. Avrei sentito il fruscio leggero del tabacco se non fosse stato per quel fracasso di lamiere che avevo nelle orecchie: lo schianto che l'improvviso silenzio aveva prodotto nella mia testa.
Intuivo che quel silenzio era pericoloso, stava per tendermi una trappola, mi avrebbe inghiottito e portato chissà dove, in territori oscuri. Cosí l'ho spezzato e ho detto:
«Nessuno si suicida in quel modo».
«Cosa?». ha chiesto mio padre.
«Nessuno si suicida in un metro d’acqua». ho ripetuto.
Complimenti, bella frase di merda da dire, se sei stato tu ad uccidere.


5 ⭐️ Favoloso! Già detto che mi piace la scrittura della Frandino dal suo romanzo “È quello che ti meriti” e qua lo sottolineo, poi il finale lascia senza parole…

[Lisa incipitmania (profilo lettura) · Rating 5 out of 5]

“Emma sostiene che le famiglie sono come gli alberi. Dice che i rami possono prendere direzioni diverse ma, quando le radici sono malate, è fottuto anche il ramo che è arrivato piú in alto.”
(Citazione)

[Nicole:) · Rating 2 out of 5]

Mi è piaciuta la voce narrante, un giovane quattordicenne , che ha reso la lettura scorrevole e piacevole.
Non ho apprezzato troppo la trama.
Finale inaspettato ma che lascia troppe domande, non si parla di finale aperto ma di lasciare il libro a metà.

[Martin Petráš · Rating 4 out of 5]

Nicola Astori nie je práve šťastný tínedžer. Má psychosomatické problémy, ktoré rieši s lekárom, matka je neustále unavená a nespokojná, otec je egoista posadnutý hromadením elektroniky. Keď navyše niekto zomrie, Nico nadobudne presvedčenie, že za to môže on sám a že jeho myšlienky dokážu ovplyvniť svet okolo neho.

So samotným Nicom som sa v niečom vedel stotožniť a v niečom nie. Je to tichý chlapec, ktorý sa veľmi neprejavuje, stojí skôr bokom a veľa vecí si necháva pre seba. Zároveň je to pomerne komplikovaná postava, ktorá nás sprevádza celým príbehom a cez ktorej oči sledujeme nielen život jeho rodiny, ale aj školské prostredie a vzťahy so spolužiakmi.

Ak od knihy čakáte detektívku alebo triler, zastavím vás. Je tu vražda, ale vyšetrovanie stojí skôr v úzadí. Autorka sa sústreďuje najmä na vnútorné prežívanie mladého hrdinu, jeho úzkosti, myšlienky a snahu pochopiť svet okolo seba.

Pre mňa bolo zaujímavé sledovať najmä rozklad rodinných vzťahov. Otec uniká do sveta vecí a technológií, matka zas do príbehov iných ľudí, pretože vlastný život ju nenapĺňa. Každý člen rodiny akoby žil vedľa seba namiesto toho, aby žil spolu. Práve atmosféra odcudzenia, nepochopenia a postupného rozpadu vzťahov je dominantnou stránkou knihy.

Kniha prinúti k zamysleniu, tempo je pomalšie a rozprávanie stavia na psychologickej atmosfére, tiesni, rodinných tajomstvách a hľadaní viny. Napriek prevažne vážnemu tónu sa tu objavia aj hlášky, ktoré vyvolajú úsmev na tvári.

Ať se třesou nevinní je zaujímavé, netradičné a originálne dielo. Občas som sa síce mierne strácal v jednotlivých myšlienkových a dejových linkách, no celkový dojem to nepokazilo. Nejde o knihu, ktorá by stavila na akcii alebo napätí v tradičnom zmysle slova. Je skôr o ľuďoch, ktorí si prestali rozumieť, o samote uprostred vlastnej rodiny a o otázke, či môže byť niekto skutočne nevinný.

Ak hľadáte niečo netuctové, čo vás prinúti na chvíľu spomaliť a zamyslieť sa, táto kniha by vás mohla zaujať. Ide o ďalšie vydarené dielo z edície Okraje.

Za knihu ďakujem: Beta-Dobrovský.

[Lenka Sova · Rating 5 out of 5]

Sme vhodení do miestnosti, ktorú práve opúšťa náš hrdina s myšlienkou na smrť, tentokrát svoju vlastnú. Ale pozor, nejde spáchať samovraždu v klasickom ponímaní, že si uviaže makramé o luster a veci podobné, on sa skrátka rozhodol zomrieť. Na to, že mu prakticky vidíme do hlavy, sme žalostne málo informovaní. Ale to vôbec nevadí, pretože jeho ponuré, depresívne a znepokojivé rozprávanie vás zaujme, aj keď ste zainteresovaní ako Danko v autoškole. A nou vorís bejbís, ono to čoskoro začne dávať zmysel, keď Nico skočí na chronológii deja o pár dní čelom vzad a začne vysvetľovať, čo k jeho momentálnemu rozpoloženiu viedlo.

Autorka majstrovsky vytvorila postavy, ktoré sú tragicky ľudské. Nico, trpiaci utkvelou predstavou, že je nový Magneto, akurát namiesto vidličiek priťahuje zubatú. Nicova matka sa ťažko vyrovnáva so subjektívne ubúdajúcou atraktivitou a všetci vieme, že takto pošramotená sebaúcta nevedie k milionárovi so záľubou v BDSM. Nevedie, pardon, fakt nie. No a Nicov tato, to je vrcholne melancholická postava muža, ktorý za agresiu skrýva vlastnú neistotu a frustráciu zo zdravotného stavu. Naozaj, prepáčte mi ten výraz, nikto nie je prvoplánovo jebnutý, všetci sú viacvrstvové, nešťastné a utrápené bytosti.

Frandino zadelila záver, nad ktorým čitateľ podumá nejednu chvíľu. Nie je to nič, čo by vás nejak vyšokovalo, nie je to, že vrahom bolo identické dvojča ktoré bolo vlastne trojča opačného pohlavia, ale autorka to na vás len tak šplechne a zrazu vám to celé klikne v hlave a bude to dávať zmysel, ktorý ste tam predtým nevideli. Skrátka, mám rada, keď kniha dokáže prekvapiť aj úplne logickým a racionálnym rozuzlením.

[Zuzana Schedová · Rating 4 out of 5]

Další román aktuální světové literatury z edice Okraje od Nakladatelství Beta. Prvním byl Kemp, který mi, jak už jsem psala odpálil dekel a druhým je Ať se třesou nevinní od italské autorky Barbary Frandino.
Hlavním protagonistou románu je Nico, introvert, trpící úzkostmi a meteofóbií. Pamatuje si, jak to doma bývalo skvělé ale postupem času jeho rodiče už spolu nevychází a on sleduje, jak se každým dnem vzdalují. Přijde na to, že jeho matka má poměr s jeho učitelem a toho najednou najdou mrtvého. Je přesvědčený, že za jeho smrť může on, protože si to hrozně moc přál. Ale je to skutečně tak? Protože v této rodině má motiv a tajemství každý jeden z nich.
Nico je velmi nespolehlivý vypravěč. Od první kapitoly vlastně nevíte, co si o něm myslet, zda mu věřit nebo ne. Jeho vyprávění je chaotické, skáče v čase a událostech a vy se snažíte postupně složit ze střípek jeho úvah, vyprávění a krátkých příběhu celek a přijít na to, co se vlastně stalo. I on se snaží vlastně přijít na to, kdy se to vše pokazilo, kdy se jeho rodiče odcizili a komu to může klást za vinu.
Je to velmi dobře napsaný text, kde se nám na pozadí kriminální zápletky odkrývá vnitřní svět jednoho ustráchaného nejistého chlapce s minimálním sebevědomím a celé jedné rodiny. Je to syrové, chaotické, nitěrné, plné pochybností, nedůvery a podezřívání. Hlava vám bude šrotovat a při čtení budete cítít spoustu emocí, já je mám v hlavě doteď.

[Dada.196 · Rating 4 out of 5]

Kniha patří do nové edice Okraje. Je to moje první seznámeni s touto edicí a rozhodně není knihou poslední.

Autorwka má osobitý styl. Nenaservíruje vám informace na zlatém podnose. Souvislosti, důležité informace si musíte hledat mezi řádky, musíte dávat pozor na každý detail. Kniha je tvořena fragmenty textu, které čtenář musí pracně pospojovat, aby dostal ucelený obraz.
I tak se autorce povedlo v krátkém příběhu nastínit zajímavé téma pomalého, nenápadného odcizení se jeden druhému. Jak a kdy k tomu dojde? A proč?

Vyprávění z pohledu šestnáctiletého syna je osvěžující. Střet dospívajícího a dospělého světa. Typická sebestřednost náctiletých. Postava Nica i jeho rodičů autorka vykreslila velmi precizně a nebála se vše ladit spíše do těch negativnějších tónů. Po pár stranách jsem měla pocit, že je znám celý život. Zaujal mě i jazyk, kterým autorka píše. Originální spojení, ostrá slova, ale současně i tolik řečeného v tichu mezi větami…

Samotné odhalování toho, kdo je vrah, mě tolik nezaujalo. Více mě u příběhu držely Nicovy myšlenky, jeho přemítání o minulosti jeho rodiny. U čtení jsem si říkala, jak asi bude vypadat za deset patnáct let naše rodina…

Jediné, co mi vadilo, bylo časté střídání časových linek bez nějaké větší souvislosti. Pár scén jsem ani po dočtení knihy nebyla schopná zařadit do časové osy.

Pokud hledáte psychologickou novelu se složitějším jazykem, která je netradiční a zanechá ve vás nějakou stopu, rozhodně zkuste Ať se třesou nevinní.

[Knihomolský deník · Rating 3 out of 5]

Edice Okraje od nakladatelství Beta přináší neobvyklé příběhy a nejinak tomu je i s knihou Ať se třesou nevinní.
Hlavní postavou knihy je Nico, dospívající chlapec, který sleduje, jak jeho rodiče opustila láska a pomalu se jejich vztah rozpadá. Utápí se v samotě, vymýšlí si zdravotní problémy a jednoho dne se mu splní přání, někdo zemře. Může mít myšlenka moc zabít? 
Nico je poměrně komplikovaná postava a není vždy jednoduché s ní soucítit. Chce mít zase spokojené a zamilované rodiče, jenže to se nedaří, vše se pomalu rozpadá a Nico je stále frustrovanější.
Tenhle příběh je hlavně o pocitech, přemýšlení a o tajemství. Každá z postav má své trápení a žijí tak nějak vedle sebe. Tato situace není udržitelná a je jasné, že se jednoho dne vše zbortí jako domeček z karet a následky ponesou všichni.
Knihou se nese lehká detektivní linka a vlastně v průběhu knihy budete podezřívat všechny.
Já od příběhu čekala, že se mě více dotkne. Zajímalo mě, co bude dál a jaké bude rozuzlení, ale popravdě, vztah jsem si k žádné z postav nenašla. Nico mi občas přišel nepříjemný už tak z principu a stejně tím ničemu nepomohl a měl tendenci vidět věci příliš černobíle.
Oceňuji rozuzlení, které mě docela překvapilo a myslím, že to bylo velmi dobré zakončení knihy.

[Librangolo · Rating 3 out of 5]

Nel dualismo di ciò che rappresenta il nucleo di legami più importante e complesso per ognuno di noi, la famiglia, sono presenti equilibri di varia natura, saldi e longevi per i più fortunati. Alla costante ricerca di ridefinirli, per chi non può mai dirsi al riparo dal bello e cattivo tempo, che proprio nelle mura di casa incombe più variabile dei cieli che abitano sopra le nostre teste.
La complessità di ciò che avviene tra gli individui che creano una famiglia, deriva da mille fattori, che ogni giorno possono essere diversi, ma che accomuna una gran quantità di essere umani. Si vive con persone diverse per età, fasi della vita intraprese in quel frangente, esperienze, ambizioni, carattere, aspettative, verso sé stessi e non solo (la famiglia è la più grande produttrice di aspettative, anche quando nega, nei confronti di chi ha generato e viceversa). E cosa rende una famiglia, sana e unita, pur convivendo con differenze a volte pesanti e oggettivamente utili a portare contrasti più che armonia?
Il rispetto, che dovrebbe venire ancor prima del bene, che a volte ci viene naturale dire di provare più per il ruolo che abbiamo, in quanto genitori o figli, che perchè si è compreso appieno cosa voglia dire saperlo rispettare, in tutto ciò che ci piace di lui/lei, ma soprattutto, per tutto ciò che non ci piace e anzi, può crearci perfino disagio, nel rapportarci.
E di disagio è pieno il mondo interiore, familiare e societario, del protagonista del nuovo libro di Barbara Frandino, che in “Tremi chi è innocente” ci getta nelle braccia sghembe e giovani di Nico, 16 enne figlio unico di una coppia che felice non lo sembra ma a cui nulla di terribile potrebbe succedere, perchè tutto sommato “normale”, ai limiti della noia e di un malcontento comune, che serpeggia in quasi ogni famiglia, quello di essere meno favolosa di quella che penseremmo di meritare, in un’ età in cui è la gioia di vivere che manca (il paradosso dell’adolescenza si sa, è odiare tutto quando tutto si dovrebbe amare) e che mai come in un adolescente dovrebbe essere presente perchè derivante da genitori che l’entusiasmo per la vita, dovrebbero trasmetterlo ancor più dell’educazione a tavola.
Continua, leggi su: https://librangolo.altervista.org/tre...

[Dioneo · Rating 3 out of 5]

La quarta di copertina mi aveva conquistato, ma ho dovuto addentrarmi un bel po’ nella lettura per poter finalmente arrivare allo snodo centrale del racconto. Prima, una lunga preparazione “ambientale”, della famiglia in cui si svolge la vicenda, così logorroica (nel senso proprio che è verbalizzata oltremisura da una prima persona con tratti maniacali) da dare la claustrofobia. Probabilmente è una scelta deliberata, ma condotta in modo non tanto sapiente da non affaticare la lettura. Finalmente, poi, si entra nel vivo della situazione, che resta fissa, senza sostanziale sviluppo, né drammaturgico né psicologico. È una caratteristica ormai costante dei romanzi di “formazione” odierni: negare la possibilità di una vera formazione, anzi, addirittura di una qualsiasi evoluzione. Il finale arriva molto prevedibile, liberatorio. Non si può dire che si tratti di un romanzo originale, ma molto buona è l’idea centrale: il senso di colpa come postura esistenziale, soprattutto perché legato all’adolescenza.

[Zuzana · Rating 4 out of 5]

Co s vámi udělá zjištění, že možná umíte zabíjet myšlenkou?

🧑🏻 Nicovi je šestnáct. Bývaly doby, kdy byl šťastný. Kdy byla šťastná celá jeho rodina, protože se všichni měli rádi a byli spolu. Jenže teď je všechno jinak. Máma se nejradši ztrácí mezi řádky v knihách. Táta sní o svém dokonalém vynálezu. A Nico se pere s bolestmi hlavy, puberťáckými starostmi a nově i s pocitem, že možná umí zabíjet myšlenkou.

🪦 Přál si totiž, aby někdo zemřel. A pak se objevila mrtvola. Byla to náhoda, nebo vražda? A co se vlastně stalo?

💔 Nico není nejsympatičtější postava. Nejednou jsem nad ním obrátila oči v sloup. Ale bavilo mě, jak vypráví svůj příběh bez příkras a servítek, syrovým a uvěřitelným jazykem. Zrcadlí se v něm nejen revolta proti dospělým, ale i strach a nejistota z toho, co bude.

💀 Krimi zápletka přidává do rodinného dramatu další napětí. A když se to pak všechno rozuzlí… jste překvapení. Ale věříte tomu.

🇮🇹 Ať se třesou nevinní od Barbary Frandino je temný a občas dost nepříjemný román o rodině a jejím rozpadu. O tajemství, vině a vinících. Ale i o dospívání a lásce. Na začátku mi chvilku trvalo, než jsem se zorientovala, ale pak mě příběh vtáhl. Je současný, chytlavý a italský. A čte se až podezřele dobře na to, jaká témata otevírá.

📖 V překladu Mariny Feltlové vydalo v edici Okraje nakladatelství @knihybeta. Moc děkuju za zaslání. 🤍

[incipit mania]

Incipit
Mancavano dieci minuti all’appuntamento e mio padre ha detto: – Fantastico, almeno posso schiacciare un pisolino, – mentre io pensavo: Fantastico, almeno non mi farà vergognare di essere nato.
Continua su IncipitMania

[Danila Vanzulli · Rating 4 out of 5]

Simpatico , trama molto semplice ben raccontata e soprattutto capace di esprimere tutti i pensieri che passano nella testa del protagonista facendo intuire senza troppi dubbi la verità. Lascia sicuramente aperto il quesito di quanto la mente di un adolescente si lasci influenzare da ciò che vede e sente attraverso il suo mondo e di quanto questo incida poi sulla sua vita personale e sociale

[Vale · Rating 3 out of 5]

racconto piuttosto contorto, al quale non so ancora dare un vero e proprio voto. non mi è piaciuta granché come trama ma l'odio che l'autrice è riuscita a trasmettermi per alcuni personaggi mi ha colpito molto.

[Alessandro · Rating 3 out of 5]

Le dinamiche di una famiglia raccontate da un adolescente. Tra paure, sensi di colpa, rabbia e frustrazioni che ognuno dei protagonisti esprime a modo suo.
Per niente banale: una storia inventata, ma che potrebbe tranquillamente essere reale.

[Graz. 74 · Rating 3 out of 5]

3.25

[Bri Lu · Rating 3 out of 5]

"Ecco, ci siamo riconosciuti, noi che dissimuliamo, che nascondiamo mostri."

[Linoleum · Rating 5 out of 5]

Intenso senza essere mai pedante. Personaggi indimenticabili.

[Alberto · Rating 3 out of 5]

Bel romanzo con protagonista un ragazzo di 16 anni. Scrittura scorrevole e piacevole.

[Matteo Campana · Rating 5 out of 5]

Si divora