Co obnáší práce soudního lékaře doopravdy? A jak moc se realita liší od televizních seriálů, detektivek a naleštěných pitevních sálů na obrazovce? Kniha Příběhy z pitevny vznikla spojením dvou silných jmen – uznávaného soudního lékaře Pavla Toupalíka a výrazné české krimi autorky Kristýny Trpkové. Společně otevírají svět, do kterého většina lidí běžně nenahlédne, a přibližují čtenářům každodenní realitu práce na pitevně bez zbytečných příkras i bez senzacechtivosti.
Dozvíte se, jak vypadá práce soudního znalce v českém prostředí, s jakými případy se soudní lékaři setkávají, co všechno musí zvládat po odborné i lidské stránce a proč je v tomto oboru tak důležitý specifický černý humor. Kniha se nevyhýbá ani těžkým otázkám: na jaké případy se nezapomíná, co dokáže člověka i po desetiletích praxe zasáhnout a proč některé oběti nelze vnímat jen jako „další případ“.
Příběhy z pitevny nejsou jen knihou o smrti. Jsou i knihou o profesi, která vyžaduje přesnost, odolnost, zkušenost a schopnost unést to, co většina lidí nikdy vidět nechce,
Na to, jak je kniha tenká, je překvapivě obsáhlá. Rozhovory jsou vedené srozumitelně, dávají smysl a člověk se během čtení dozví spoustu zajímavých informací, o kterých běžně nemá ani tušení.
Velmi se mi líbilo, že kniha ukazuje, jak ve skutečnosti probíhá pitva, kdo všechno se na ní podílí a jaká práce se skrývá za výsledkem, který se nakonec objeví ve spise. Zajímavé bylo také vyvracení různých mýtů, které známe z filmů a seriálů. Člověk si díky tomu uvědomí, jak moc se fikce od reality liší.
Jedna pasáž pro mě byla natolik náročná, že jsem musela knihu na několik hodin odložit. O to víc ale oceňuji, že jsem se ke čtení následně vrátila se stejnou chutí pokračovat dál.
Příjemným zpestřením byl i sarkasmus pana Toupalíka, který některým tématům dodával lidskost a odlehčení. Pokud vás někdy zajímalo, co se děje za dveřmi pitevny a jak vypadá realita této profese, můžu knihu rozhodně doporučit.
Dala jsem si závazek, že se v detektivkách zaměřím na počet lidí u pitev. Ne že bych detektivek přečetla extra moc, ale nepamatuju si ani na jedinou, kde by bylo víc lidí než 1-2 policajti, doktor a maximálně asistent.