Básně Hanuše Hachenburga byly napsány jako příspěvky do časopisu Vedem, tajně vydávaného třinácti- až šestnáctiletými chlapci v terezínském ghettu v letech 1942–1944. Jejich oprášení a zveřejnění je holdem klukům, kteří navzdory době a okolnostem hledali dobro a světlo a dodnes mají co říci.
Abych byla upřímná, koupila jsem si tuhle knížku jenom kvůli pěknému obalu a skvělému názvu. Pokud znáte příběhy dětí z terezínského ghetta, pak je tato knížka pro vás. A pokud ne, tak je asi tato knížka taky pro vás. Básně, které chytají za srdce... O to víc když zjistíte, že je psal třináctiletý kluk.
Oceán je jen kapka vody a planety jen slunce plody. A slunce je jen v děsném víru nicotná kapka ve Vesmíru. Jen Vesmír je na věky věčný, vše obsahujíc, nekonečný…
- Nemám slov. Silné a bolestivé, krásná slova. Bolí mě srdce za Hanuše, další kouzelný umělec z Domova 1. Oslavuji jeho slova:)
Těžko vyjádřit slovy, jak na mne zapůsobily verše Hanuše Hachenburga. Nesmírně silná kniha, u které se člověk v myšlenkách neustále vrací k Hanušovi, jeho životu, jeho smrti, osudům všech ostatních dětí jako on.