Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout nejen do křehké duše dvacetileté Hanky, ale také do osudů dalších, vzájemně propojených postav. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.
Ano, ano, tento styl knížek se mi líbí čím dál tím víc. Styl, kdy se děj knihy netočí úplně kolem toho, co se děje okolo, ale spíš kolem toho, co se děje uvnitř daných postav. Hanka, dvacetiletá holka, se kterou se život moc nemazlil a stal se z ní v tomto mladém věku sirotek, je navíc trošku labilní, takže si mimo tyto životní trable přivolá ještě pár životních ran sama. Někdo se v podobných situacích sesype, někdo to v sobě naopak všechno dusí, někoho to nakopne k užívání života, někoho to uplně utlumí a životem se jen nějak protlouká dál. Jak se se vším vypořádá Hanka? To si budete muset přečíst:-) Po knížkách Soukupové je tohle další kousek od české autorky, který mi přesně padl do noty. Skvěle napsáno, člověk si dokázal parádně představit, čím Hanka prochází a jak se cítí, i když s tím třeba nesouhlasí. Určitě doporučuji všem, i když je fakt, že asi spíš holkám:-)
Čtení Třeštíkové je nutnost, abyste si byli jistí, že vám něco neuniká, že vam to nebude chybět do společenského kontextu. Ve výsledku jsou to HLP psané do Ženy a život jenom roztažené do nesnesitelné plochy a neskutečně propojené.
Jako takhle, nebylo to špatné, ale že bych byla z knihy nadšená, to se taky říct nedá. Od autorky jsem navíc četla už Bábovky a Osm, která byla dokonce s detektivním nádechem. Kniha To prší moře se bohužel ani s jednou z nich nedá srovnat. Příběh se točí kolem Hanky, která během několika let přijde jak o tátu, který spáchá sebevraždu, tak o mámu, která zemře při autonehodě. Zda vlastní vinou či s přispěním někoho jiného není do úplného konce tak úplně jasné. Hlavní hrdinka, již výše zmiňovaná Hanka, mě občas trochu štvala. Chovala se jako spratek, ale to se vzhledem k její situaci možná dalo trochu chápat. Během knihy se postupně sblíží se Zorou, "ježibabou", jak jí říkala zprvu. Zora je její babička a jak Hanka postupně zjišťuje, není až tak špatná, jak se na první pohled zdála. Kniha je prokládána vyprávěním i jiných postav, které v příběhu figurují, a my se tak navíc dozvíme, proč Zoře říkají ve vesnici bláznivá a proč je taková, jaká je. Prožijeme poslední den s Hančiným otcem a zjistíme, že někdy je život tak neúnosný, že už to prostě nejde dál. A že by byla stačila jedna jediná věta či pohlazení od správného člověka a Hančin otec tu ještě mohl být. A zjišťujeme, že každý z nás si nese to své trápení, které se na něm chtíc nechtíc podepsalo. Na nás ale je, jak s touto bolestí naložíme a jestli se jí necháme zlomit nebo naopak posílit.
Třeštíková píše dobře a možná i díky tomu mě její knihy o vztazích baví. Sahám po nich ve chvílích, kdy dočtu něco náročnějšího a chci si přečíst něco odlehčenějšího, ale nikoliv hloupého. Kdybych to ale měla srovnat s jinou českou autorkou, která píše o vztazích, dejme tomu s momentálně velmi oblíbenou a nadanou Alenou Mornštajnovou, nedá se to srovnat, Mornštajnová je na úplně jiné úrovni. O jejích knihách, na rozdíl od Třeštíkové, přemýšlíte i dlouho poté, co jste je dočetli.
Když to vezmu kolem a kolem, kniha je celkově depresivní, její závěr byl na můj vkus trochu uspěchaný a kýčovitý. Ve finále mě ale ta druhá půlka příběhu bavila víc, měla spád a spousta věcí zde byla vysvětlena. Tři hvězdičky, takový horší průměr.
Radka si nezaslouží, aby byla srovnávaná s Vieweghem. Radka mě baví každou svou knihou Viewegh mě baví jen dvěma. perfektně zpracovaný propletený příběh.
V tomto příběhu jsou snad všechna klišé - rozvod, nevěra, citové vydírání, domácí násilí, sebevražda, deprese, alkohol a spousta divností. Ale je to velmi silný příběh a mně se líbil moc. Jen si těžko zvykám na ohromně dlouhé odstavce a kapitoly, přeskakování z minulosti do přítomnosti a mezi postavami. A taky na to, že "zbytečné" maličkosti se řeší na mnoha stranách a to nejdůležitější se odehrává na dvou řádcích. Ale to je předpokládám záměr.
Celou dobu se knížka hrozně vlekla, bylo to sice zajímavé, ale ne tak, abych ji chtěla stále číst. Trvalo mi to proto trochu déle, zhruba ve 3/4 knížky se začal děj konečně stupňovat a dramatizovat. Konec obsahoval zajímavé vyústění. Samotný děj byl velmi smutný a ponurý, na nic veselého v této knížce nečekejte.
Zprvu mě moc nebavila, protože jsem před ní právě dočetla Osm. Nakonec jsem jí ale zhltala až do konce. Třeštíková mě baví, přestože tato kniha je depresivnější než nedělní večer po dovolené a je v ní více smrti než v leckterém detektivním thrilleru. Třeštíková umí psát o bláznech, o lidech s bizarními osudy, které jsou děsivé hlavně v tom, že bychom mohli podobné postavy znát i z reálného života. V příběhu je napětí i předvídatelnost. Postavy zprvu nesympatické jsou nakonec sympatické a naopak.A na úplně posledních řádcích autorka příběh definitivně zakončuje. Je konec tragický, nebo je to happy end?
Smůla je, že jsem letos četla Soukupové knihu Nejlepší pro všechny, a taky další Třeštíkovou, a taky velmi nedávno Lososa v kaluži. Toho tahle knížka připomíná asi nejvíc, akorát Losos mě nebavil a nebyl pro mě moc dobře napsaný. Tohle je o dost lepší, Třeštíkové styl mám ráda, ale po tom všem už nemám moc náladu to číst, připadá mi že to všechno čtu znova dokola.
Jinak samo o sobě je Moře docela smutná kniha, napsaná dost podobně jako Veselí. Třeštíková má některá zajímavá přirovnání a větné postupy, které mě baví, ale postupně se taky přejí. Možná je ta kniha lepší než na tři hvězdy, ale momentálně pro mě takto.
Pravdupovediac, asi prvé 2/3 knihy som trpela a stále som rozmýšľala, ci dočítať... Nevadia mi depresívne motívy ani rodinné nešťastia, ale toto pre mna na začiatku bolo chaotické a pritiahnuté za vlasy. Zopár postáv by som najradšej nafackovala.... Posledná tretina knihy bola už lepšia, dej mi dával zmysel, ale viac ako 2* som nemohla dat, už len kvôli koncu... Po Babovkach od tej istej autorky veľké sklamanie.
Tohle chce tak moc být drama, až to drama není vůbec. Přecházení mezi různými časovými obdobími působí vyumělkovaně. Styl vyprávění ve mně absolutně nevyvolával nějaké porozumění hlavním postavám. I když by si to asi trochu zasloužily. Prakticky všichni se v příběhu chovají nepochopitelně. Je to takové panoptikum divného chování. Nevím. Škoda. Ale strašně neuvěřitelný příběh. A to nemyslím v dobrém. Z velké části jsem to četla jen abych to už dočetla.
Pokud hledáte smysluplnou knihu, která vás donutí přemýšlet nad vlastním životem, je titul To prší moře jednoznačnou volbou. Do pomyslného seznamu si zapisuji titul Dobře mi tak, který Radka Třeštíková vydala v roce 2014, jelikož už vím, že píše dobře a její knihy se dobře i čtou.
Kniha pojednává o nešťastné a ztracené dívce Hance, která se musí vyrovnávat s mnoha trápeními, které jí život připravil. Jsou jimi smrt obou rodičů, která ji velmi zasáhla. Kniha byla sice chvílemi trochu rozvláčná, ale nakonec všechno sloužilo svému účelu a nic nepřebývalo - všechny otázky byly zodpovězeny. Hanka mi nebyla nijak sympatická, nemohla jsem se do ní nijak vcítit, ale pořád jsem jí fandila, aby se vzpamatovala a aby vzala život do svých rukou. Autorka často píše o různých trápeních hlavních hrdinů, jedním z nejčastějších je nevěra. Velmi dobře vykresluje, jak mezi sebou fungují různí členové rodiny v různých situacích. Líbí se mi i styl, kterým píše.
Kní��ku jsem si přečetla na doporučení, kamarádky kamarádka tvrdí, že je to od Třeštíkový nejlepší knížka, ale já budu mít asi navždy na prvním místě knihu Osm. Každopádně i za tuhle tleskám, protože její způsob psaní a to jak umí krásně propojit životy lidí a využít všemožných detailů... to snad umí pak akorát Hartl. Hlavní hrdinka mi úplně nezůstala u srdce, ale její příběh se mi líbil - zpočátku hodně depresivní, ale těšila jsem se, až nastane ten moment, kdy se s tím naučí žít. Každopádně hodně pesimistické, ale ze života. :)
Konec mě trochu zklamal, ale chápu, že muselo být těžké knihu ukončit. Rozhodně jsem tento konec ocenila lépe než nějaký happy end ve smyslu "žili spolu šťastně až do smrti". Tématika pro mě velmi osobní, nebylo to hraní na city jako má John Greene, ale byla to upřímné, ze života. Oceňuji, že mladá "hrdinka" nebyla vykreslena jen jako chudinka, ale že byly v knize ukázány i její špatné stránky. Pro mě druhá kniha od Třeštíkové a musím uznat, že psát opravdu umí!
Knížky od R. T. jsem četla paradoxně datumem vydání odzadu. Možná i proto jsem měla velká očekávání, přeci jen Bábovky a Osm nastavily vysokou laťku. Celá kniha se točí kolem 20leté Hanky a osob blízkých v jejím okolí. Jestli mě něco fakt baví, tak to jsou takové detaily, jako příběh o s objednáváním pražmy.
Ve 2/3 knihy jsem ji odložila. Příběh skáče tam a zpátky, což by mi nevadilo, kdyby to nebylo naprosto random a bez jasného ohraničení, v které časové lince se nacházím. Ani jedna postava mi nepřirostla k srdci, byly mi tak nějak jedno. Vlastně mi ani nepřišlo, že se na těch víc než 300 stranách něco odehrálo. Žádný vývoj, posun, nic. Nedoporučuji.
A "not-so-fun" fairy tale which can entertain you.
It did not meat my expectations, to be honest. But it was not a complete fail, because it pulled me somehow in. Some parts and figures were kind of surreal to me - like Hubert.
Většina knížky je celkem depresivní, ale člověk si aspoň uvědomí jak malicherné jsou jeho problémy.
Moc se mi líbil styl jakým je knížka psaná, kdy postupně získáváme příběhy většiny postav z jejich perspektivy. A tím pak dokážeme pochopit jejich činy.
To byl takový zvláštní divno-příběh a proto mě to asi bavilo. Dělo se tam toho hrozně moc a zároveň nic a většina osob v příběhu nejsou příliš sympatická ale Třeštíková se prostě čte sama a je lehké se díky tomu do knihy vážně ponořit.
Radka Třeštíková mi zase jednou vyrazila dech. Jedno se jí totiž upřít nedá a to je, že její postavy rozhodně mají hloubku. Každá je vyšperkovaná do nejmenšího detailu, jen vystoupit ze stránky. A každé jejich rozhodnutí dává smysl s tím, co mají za sebou.
Na můj vkus moc psychologie málo děje... I přes téma jsem se místy smála nahlas, ale ten konec... čekala jsem, že se tam alespoň nějak skončí a ono ne.
Taková příjemná oddechovka do vlaku. Hlavní hrdinka byla na proplesknutí, chování většiny postav nebylo moc uvěřitelné, ale je to napsané hodně čtivě a prolínání časových linií tady taky fungovalo velmi dobře. Po hrozných Bábovkách to bylo milé překvapení.