What do you think?
Rate this book
Slavíci kamenného mostu
Poutavý historický román o životě Matěje Václava Jäckela, autora několika soch umístěných na Karlově mostě. Cesta za uskutečněním snu osázet Karlův (dříve Kamenný) most několika sochami je strastiplná. Nadšený sochař Jäckel se však nevzdává a jde si i přes veškerá úskalí a dramatické životní situace za svým.
704 pages, Hardcover
First published January 1, 2008
3 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 2 of 2 reviews
September 12, 2016
„Je to rebel!“ A byla to láska na první písmenko.
Beze studu přiznávám, že bych za autorem šla světa kraj, šla s hlavou odkrytou a šla bych bosá...
Tohle by si měli přečíst pánové Vondruška, Bauer, Koláček a spol., aby viděli, že je možné napsat čtivý historický román, kde postavy nejsou ploché, děj má logiku a ne že to „nějak dopadne“, a je možné použít víc než jednu šablonu příběhu.
Připomíná mi Zemanova Čarodějova učně. Kdybych ji měla charakterizovat jediným slovem, je „vymazlená“.
Je psaná formou deníkových zápisků. Proto mě zmátlo, že na s. 361 oslovuje císař Josef padesátiletého umělce „mladý muži“. Nepochopila jsem, proč by tam vůbec měl být. Až na s. 362 mi došlo, že jde o syna Jurije Brězana. Ale proč se pomalu v půlce věty objevuje pasáž psaná synem JB v ich formě mi není úplně jasné. Je to matoucí. Při druhém pokusu jsem už byla připravená. Ale uvést to větou „Tohle mi napsal XY“ by snad autora nezabilo.
Na s. 498 MVJ vzpomíná na věštbu, která se zatím vyplnila do puntíku. A kterou si bohužel pamatoval. Měla jsem pocit, že jsem ji přehlédla, ale ne. Co mu bylo předpovězeno se dozvíme až na s. 704.
s. 537
Čekaly mě nepochopitelné zakázky, ve které jsem měl svými novými soubory v mnoha pražských kostelích nahrazovat své předchozí, mnohdy i téměř třicet let staré práce. ?
s. 612-616
Už dříve hovořilo o tom, že jméno Brězan používají v různých verzích, ale aby ho v jedné scéně císař oslovoval „Brězan“, potom „Brezen“ a pak zase „Brězan“ nedává moc smysl.
Beze studu přiznávám, že bych za autorem šla světa kraj, šla s hlavou odkrytou a šla bych bosá...
Tohle by si měli přečíst pánové Vondruška, Bauer, Koláček a spol., aby viděli, že je možné napsat čtivý historický román, kde postavy nejsou ploché, děj má logiku a ne že to „nějak dopadne“, a je možné použít víc než jednu šablonu příběhu.
Připomíná mi Zemanova Čarodějova učně. Kdybych ji měla charakterizovat jediným slovem, je „vymazlená“.
Je psaná formou deníkových zápisků. Proto mě zmátlo, že na s. 361 oslovuje císař Josef padesátiletého umělce „mladý muži“. Nepochopila jsem, proč by tam vůbec měl být. Až na s. 362 mi došlo, že jde o syna Jurije Brězana. Ale proč se pomalu v půlce věty objevuje pasáž psaná synem JB v ich formě mi není úplně jasné. Je to matoucí. Při druhém pokusu jsem už byla připravená. Ale uvést to větou „Tohle mi napsal XY“ by snad autora nezabilo.
Na s. 498 MVJ vzpomíná na věštbu, která se zatím vyplnila do puntíku. A kterou si bohužel pamatoval. Měla jsem pocit, že jsem ji přehlédla, ale ne. Co mu bylo předpovězeno se dozvíme až na s. 704.
s. 537
Čekaly mě nepochopitelné zakázky, ve které jsem měl svými novými soubory v mnoha pražských kostelích nahrazovat své předchozí, mnohdy i téměř třicet let staré práce. ?
s. 612-616
Už dříve hovořilo o tom, že jméno Brězan používají v různých verzích, ale aby ho v jedné scéně císař oslovoval „Brězan“, potom „Brezen“ a pak zase „Brězan“ nedává moc smysl.
September 20, 2023
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Displaying 1 - 2 of 2 reviews