Monografie, navazující na autorčin úvod do psychologie, se zabývá psychickým vývojem člověka od prenatálního věku do dvaceti let. Autorka postupně probírá psychické projevy v kojeneckém a batolecím věku, v předškolním věku, po nástupu do školy a během školní docházky, v pubertě a dále významné psychické změny v období adolescence. Publikace vychází ve druhém, podstatně doplněném a upraveném vydání. (dětství a dospívání)
na knize se mi hodně líbily příspěvky, které se týkaly dětí z postižením, se kterými má autorka dlouhaletou praxi. jeden z mých oblíbených bylo třeba, že nevidomé děti často začnou později chodit, protože jim chybí motivace se někam pohybovat. zbytek knihy mě bohužel dost nebavil, bylo to plný věcí, který na mě působily jakou spíš takový moudra (mládež se obléká do ošklivého oblečení?? a pak popis toho, co přijde autorce jako ošklivé oblečení?? no u toho se na chvíli zastavim, proč tam popisovala, že všechna mládež nosí buďto oblečení v moc velkých velikostech nebo moc úplé nebo moc odhalující nebo jenom černou nebo jenom "starou veteš" a nebo... taková ochutnávka prostě ig) což bych čekal od nějaký popvědy v rozvojový sekci v luxoru, ne v povinný četbě na vysoky??? no nevím, možná je problém v tom, že nejsem psycholog, asi zůstanu u deweyho asi poslední myšlenka - vágnerová skvěle popisuje, jakým způsobem a proč se některé děti odlišují od normy a fakt špatně popisuje tu normu. ale znova, to mi přijde že je problém veškeré psychologie, se kterou jsem se, kdy setkal, tak je možná problém ve mně.