Román otevírá čtenářům pozoruhodné období v dějinách Českého království, kdy se mu vyhýbaly válečné pohromy a bylo ušetřeno krvavých vnitřních rozbrojů. Zásluhu na tom měl král Václav I., který se ale v kronikářských análech mezi svým otcem Přemyslem I. a svým synem Přemyslem II. jeví jako zapomenutý král.
Ludmila Vaňková, rozená Vaňková, provdaná Paukertová byla známá je především jako autorka historické beletrie. Čtenáři si ji spojují nejméně s více než dvacítkou románů, v nichž zachytila historii českého království v letech 1169 až 1403. Psala ale třeba i sci-fi a fantasy. Jejím manželem byl malíř a grafik Josef Paukert.
Narodila se do rodiny vrchního ředitele národní banky Václava Vaňka. Za heydrichiády byl popraven. Ludmila po válce nejprve vystudovala konzervatoř a poté si zvolila psychologii a filozofii, po komunistickém převratu v roce 1948 byla ale vyloučena (jako členka Národní sociální strany). Z politických důvodů nemohla nastoupit ani na divadelní fakultu. Dostudovala až v letech 1968–71. Nejprve pracovala jako sekretářka v různých nakladatelstvích (Evropský literární klub, Čs. spisovatel), později jako redaktorka (Albatros). Roku 1968 vstoupila do KSČ, následujícího roku vystoupila. Začátkem normalizace musela odejít z nakladatelství Albatros, kde pracovala jako redaktorka, místo našla na dráze. Nejprve se stala výhybkářkou ve stanici Karlštejn (1973-77), později kvůli problémům se zrakem prodávala jízdenky. Do roku 1977 nepublikovala, pak byla spisovatelkou na plný úvazek. I v pokročilém věku to byla vitální žena.
Stejně jako v předchozích dílech autorka opakovaně vysvětluje genealogické souvislosti do nejmenších detailů, a to i u postav, které jsou pro děj románu zcela marginální, což je výrazně kontraproduktivní. Teprve, když jsem rezignoval na snahu jú pně vstřebat a jen jsem je letmo přelétl, začal děj odsýpat o dost lépe.