Der Skandal um den Sittlichkeitsprozess gegen Adolf Loos Anfang September 1928 wurde der Architekt Adolf Loos von der Wiener Polizei unter dem Verdacht des Kindesmissbrauchs verhaftet. Zwei Mädchen (und später ein drittes) im Alter von acht und zehn Jahren beschuldigten Loos, sie im Zuge von Aktsitzungen unsittlich berührt zu haben. Fast gleichzeitig bekam die Presse Wind davon und inszenierte einen öffentlichen Skandal, der in einen spektakulären Prozess mündete. In der begleitenden Kontroverse ging es jedoch um mehr als die Frage, ob Loos schuldig oder nicht schuldig war. Vielmehr standen sich in dieser Affäre Linke und Rechte ebenso wie Vertreter der Moderne und ihre konservativen Kritiker gegenüber. Die Causa wurde zu einem berühmten Gerichtsfall. Christopher Long unternimmt eine detailgenaue und spannend erzählte Rekonstruktion der Ereignisse und verknüpft sie mit den ähnlich gelagerten Affären um Theodor Beer, Peter Altenberg und Egon Schiele.
Co je víc - umění nebo umělec? A dají se všechna případná provinění odčinit i po desetiletích? A má to vůbec smysl? A co nám potom zůstane?
To, co na první pohled vypadá jako snad i lehce bulvární rekonstrukce Loosova zatčení a soudního sporu, se nakonec ukáže být závažnější úvahou nad tématem osobní odpovědnosti umělce, což je dnes v době #metoo více než aktuální.
Zajímavé je samozřejmě i vykreslení Loosova života i díla, byť toto tedy rozhodně není klasická loosovská monografie a vše mimo obvinění a proces je dost odsunuto na okraj, ale jelikož prakticky všichni, kdo se v procesu na Loosově straně objevili, byly jeho přátelé a klienti, tak se jeho život a tvorba do děje organicky prolínají.
Vůbec to není špatné, ani bulvární čtení - až překvapivě se mi to líbilo víc, než bych čekala. Ty čtyři hvězdičky jsou u mě plně zasloužené. Kdo ale o tématu či Loosovi nic neví, tak si z toho odnese asi výrazně méně.
Kontext: Adolf Loos patří k mým oblíbencům a Müllerovu vilu považuji za neprávem zastíněnou Tugendhatem, takže mě tahle knížka lákala už delší dobu.
První věta: "Na začátku záři 1928 byl proslulý architekt Adolf Loos zatčen vídeňskou policií a obviněn z obtěžování dětí."
Poslední věta: "Možná je to tak, že ex post neexistuje žádná pravda bez ornamentu."
Adolf Loos was one of the early 20th century’s most important modernist architects, working in Vienna and Czechoslovakia. In 1928 he was accused of child abuse. Christopher Long, who earlier wrote about Loos’ architecture, studied the trial papers that had been lost for decades. He is more convinced of Loos’ guilt than the judge was at the time, but also admits that the investigation was botched. The book promises to put Loos’ trial in the political and cultural context of late 1920s Austria. This happens to some extent, but I had expected more of it. Still, Long presents a shocking enough image of a man whose behaviour towards young girls moved somewhere on a scale between irresponsible and criminal.