Tyhlety knižní rozhovory a memoáry obvykle nejsou můj šálek kávy, rozhovor s Jaroslavem Spurným, legendou české investigativní žurnalistiky, mě ale přesto k letnímu čtení nalákal. Velmi čtivý rozhovor o české společnosti posledních 70 let a tom, jak ji v posledních víc než 35 letech popisoval časopis Respekt. Vhled do života v disentu i přerodu někdejších lidí z (dobrovolného?) okraje společnosti v české elity, který Spurný zažil na vlastní kůži. A informovaný pohled na posun české společnosti, moci zákonodárné, výkonné i soudní od divokých devadesátek do dneška, doprovázený mírným optimismem člověka, co už zažil mnoho propadů téhle společnosti a ví, že ten současný je jeden z mnoha.
Přesná mi přišla poznámka Jaroslava Spurného o problému nedostatečného porozumění institucím a jejich fungování, a tím i státu jako takovému: “Jedna z věcí, kterou jsme jako novináři podcenili, je neustálé připomínání základních faktů a pravd v kontextu. Dokázali jsme napsat skvělé články, které odhalily a pojmenovaly drsné souvislosti, ale nevšimli jsme si, že tři pětiny společnosti nechápou, o čem píšeme. Protože nevědí, jak funguje stát, kdo má za co odpovědnost. Spousta lidí nic netuší o nějakém rozdělení moci na soudní, výkonnou a zákonodárnou. Takže my píšeme, ovlivňujeme systém, tlačíme na jeho větší férovost, někteří politici se podle toho chovají – ale víc než polovina společnosti netuší, co se děje a že se jich to dění týká.”