Andělé na subutexu nelítají

by Lukáš Zárybnický

Čerstvý třicátník Tadeáš se po návratu z vězení rozhodl začít znovu a líp. K tomu však potřebuje aspoň minimální příjem, střechu nad hlavou a podporu blízkých. Ale co když nic z toho nemá? Dočasné řešení mu nabízí práce pro drogového dealera z pražského Smíchova, která roztáčí kolotoč událostí, na jejichž konci čeká buď pád, anebo naděje na vykoupení.

Román Andělé na subutexu nelítají vykresluje subkulturu rázovitých postaviček pohybujících se na pražském Andělu. Lukáš Zárybnický předkládá nejen syrový a jazykově autentický, ale i nečekaně poetický náhled na život lidí z okraje společnosti. Uživatelé drog a jejich dealeři se tu potkávají s prostitutkami či bezdomovci, ale též s policisty a psychology z nízkoprahových zařízení. Navíc v okolí začíná pátrání po vrahovi, který zoufalým feťákům prodává subutex smíchaný s chemickým čističem odpadů. Ve smrtelném ohrožení se tak dá spoléhat jedině na pomoc opravdového strážného anděla…

Existenciální próza na téma drogové závislosti podobně jako Memento Radka Johna nebo Anděl Jáchyma Topola ukazuje odvrácenou stranu jednoho z nejživějších míst české metropole. Stranou od anonymního davu tady vládnou zkratkovité reakce, silné lokty i demagogie lokálních politiků. Aniž by autor užívání návykových látek zlehčoval, snaží se o pochopení různých světů na základě vlastní zkušenosti s klienty usilujícími o životní restart. Výsledkem je napínavý příběh o věcech, které se dějí ve stínu našich běžných životů.

256 pages, Paperback

First published January 1, 2026

Reviews

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Od pana autora jsem již měla naposlouchanou audioknihu o dobytí Granady, tak jsem chtěla vyzkoušet i jeho novinku z prostředí pražského Anděla.
Co musím teda vypíchnout, protože mne to fascinuje, je to, jaký má pan autor rozsah, co se týká témat. Nejdřív rekonkvista ve Španělsku a najednou svět drog, zcela odlišný - a přitom tak barvitě popsaný, že tu autorovi věřím každé slovo. Což je další věc, kterou u Lukáše Zárybnického oceňuji - že vám to prostředí umí přiblížit tak dobře, že máte pocit, jako byste se v tom ocitli vy sami.
Pravda, trochu jsem si musela zvykat na ten styl psaní - prostředí drogově závislých a prostředí Anděla není očividně žádný med (jako Pražák připouštím, že ve večerních hodinách mi na Andělu nebývá úplně dobře :-D), ale tomu ten jazyk prostě tady odpovídá. Což kvituju - byť to bylo něco, co jsem si musela umět pustit k tělu, aby se mi to líp četlo. Ale líbí se mi, jak tu i přes nános marastu, který celé to prostředí skýtá, se tu i tak objevuje jakýsi náznak naděje.
I když 1492: Dobytí Granady mi sedělo o chlup více, i tohle bylo moc zajímavé počtení a jsem ráda, že jsem tomu dala šanci.

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Když se Tadeáš dostane z vězení na svobodu, zjistí, že vlastně nemá nikoho, na koho by se mohl obrátit. Ocitá se tedy přesně tam, kde před vězením skončil. U drog. Začíná dělat dealera na Andělu a my sledujeme, zda se dá z tohohle začarovanýho kruhu vystoupit.

Tohle byla jízda a moc mě to bavilo! Čekala jsem těžký, depresivní příběh a místo toho jsme dostala něco, co se četlo úplně samo a k tomu notnou dávku černého humoru a věřte, že jsem se nejednou musela smát nahlas.

Ale všeho s mírou. Není to jen vtipný román, je o vážných věcech, o tom, jak propadnout drogám je mnohdy konečná, ale nemusí to tak být. Je to román o místě, které i když osobně neznám, tak jsem ho viděla před očima v živých barvách.

Jo, tohle mě vážně bavilo. A jako bonus tu bylo trochu nadpřirozena, a to já prostě v knížkách můžu.

Andělé jsou pro mě třetí knihou, kterou jsem od autora četla. Každá je naprosto jiná, naprosto svá, až jsem měla chvílemi pocit, že ty knihy psali tři různí autoři 😉. Ale všechny vám rozhodně můžu doporučit.