What do you think?
Rate this book
Nástup
Unknown Binding
1 person is currently reading
4 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 5 of 5 reviews
December 1, 2025
Tohle strašně bolelo. Kdybych na to neměl referát, nedočtu to. I když je to český autor, zabarvením je to rudý komunista a četlo se to stejně jako všechny ruské knihy, které jsem kdy četl: mohlo to být klidně o padesát nebo třeba o sto stran kratší, ale nic by se nezměnilo. Kniha je táhlá, nudná, nic zajímavého se tam neděje. Postavy jsou černobílé a i když si autor hrál s jejich psychologií a promluvami, nezachránil tím absolutně nic. Kniha je směsicí kýče a oslavy komunismu a socialismu, kde všichni komunisté jsou ti hodní a všichni Němci jsou strašně zlí, protože se opovážili narodit se ostatním Němcům. Je to vlastně taková pohádka, kde hlavní roli hrají textilní závody a znárodnění, protože všechno hezky dopadne, Gottwald si popovídá s hlavními hrdiny a autor na konci doufá, že se bude vesele komunismovat dál. Sláva SSSR!
Hnus rudý, velevážení.
Hnus rudý, velevážení.
June 20, 2019
Dalo se to číst. Na začátku to vypadalo slibně, ale jak děj dál pokračoval, tak i jinak zajímavé postavy se prostě zkazily. Navíc bylo až moc vidět, že je to napsané pro režim. Jsem zvědavá na jinou Řezáčovu tvorbu.
November 6, 2025
- Ať žije Rudá armáda!
- Ať žije Stalin!
A lidem, kteří tu volali a tleskali, se zdálo, že nikdy nestačí projevit dostatečně svou vděčnost a lásku vojákům, kteří se objevili v hodině nejvyšší úzkosti, ani muži, který je poslal a jehož podobu všichni mají vtisknutu v paměť, jako by to byl člověk i z rodných nejbližší.
V prvé řadě musím zmínit, že jsem se při čtení této knihy nemoha zbavit nepříjemného dojmu, který nejspíš plynul z dobového kontextu vzniku knihu. Nástup V. Řezáče vyšel v roce 1951, tedy v dobách nejhorší komunistické diktatury v Československu, v dobách nechutných politických procesů. V létě 1950 se vedl proces se skupinou Milady Horákové, který vedl k popravě čtyř nevinných lidí (vč. novináře Záviše Kalandry), o rok později stanul před lidovým soudem americký novinář William N. Oatis, jenž nakonec dostal 10 let odnětí svobody. V roce 1952 se pak povedou procesy s tzv. Zelenou internacionálou, jejíž cílem bude "zlikvidovat" katolické spisovatele, a tak "očistit" československou literaturu. Mrazí mě, když si uvědomím, že se v tomto období umlčovaly stovky hlasů, zatímco Václav Řezáč a Jan Drda (pejorativně označováni jako "Drzáč") tomutu režimu vědomě pochlebovali, čímž si zajistili teplá místečka na vysokých literárních postech. Jako projev vděku museli na oplátku psát propagandistická díla. A jedním z takových děl je právě Nástup.
Druhá světová válka skončila a je na čase, aby Češi obnovili svou zničenou zem. Do vesnice Grünbach-Potočná přijíždí hlavní hrdina Bagár, pětatřicetiletý marxista, který dostal za úkol ujmout se vedení obce a dovést ji tvrdou prací k rudým zítřkům, kdy už nebude zotročován žádný hospodář dobré vůle a kdy bude všeho dostatek. Díky svému politickému přesvědčení se Bagár stává styčným kamenem pro celé okolí, stává se morálním kompasem a praporem naděje.
V konstruování světlé budoucnosti mu mimoto pomáhají další nadšenci, např. Zdeňka Dejmková nebo Antoš, jež jsou charakterizováni pouze svým mladickým vzhledem, ochotou pracovat a láskou k Sovětskému svazu i komunistům. Ostatně všechny postavy jsou až pohádkově typizované. Elsa Magerová, kolaborantka s nacisty, je nejdříve svou silou přirovnána k tažné kobyle a následně popsaná takto: "Ani stopa vábivosti v těžkých ženských tvarech, ani nejslabší přísvit něhy v tuhém, nehybném obličeji." A třeba Trnec, který se netají svým odporem ke komunistům a který před válkou vlastnil textilku, je představen jako člověk, jenž prosazuje jenom své zájmy a čas od času krade nějakou tu pěknou skleničku. Protože to je ten hamižný kapitalista, jemuž se nedá věřit, chápeme?
A co víc: Snad ani nemá smysl zmiňovat idealizaci dřiny vesničanů (navíc autor nikdy nepracoval rukama, jak je mi známo) i vychvalování hrdinných Rudoarmějců. A ve chvíli, kdy se ke konci tohoto veleskvostu objeví soudruh Gottwald, aby pochválil soudruha Bagára za jeho šlechetné odhodlání, nelze jinak než definitivně odsoudit Nástup jako brakovou agitační literaturu.
Každopádně jinak musím uznat, že kniha nabízí čtivou formou dramatický souboj charakterů s různými zájmy, skromný pohled na vesnický život a také obrázek vysidlování Němců po válce, který se nesl v hořkém duchu kolektivní viny.
Dávám 2 rudé hvězdy. Stačí?
- Ať žije Stalin!
A lidem, kteří tu volali a tleskali, se zdálo, že nikdy nestačí projevit dostatečně svou vděčnost a lásku vojákům, kteří se objevili v hodině nejvyšší úzkosti, ani muži, který je poslal a jehož podobu všichni mají vtisknutu v paměť, jako by to byl člověk i z rodných nejbližší.
V prvé řadě musím zmínit, že jsem se při čtení této knihy nemoha zbavit nepříjemného dojmu, který nejspíš plynul z dobového kontextu vzniku knihu. Nástup V. Řezáče vyšel v roce 1951, tedy v dobách nejhorší komunistické diktatury v Československu, v dobách nechutných politických procesů. V létě 1950 se vedl proces se skupinou Milady Horákové, který vedl k popravě čtyř nevinných lidí (vč. novináře Záviše Kalandry), o rok později stanul před lidovým soudem americký novinář William N. Oatis, jenž nakonec dostal 10 let odnětí svobody. V roce 1952 se pak povedou procesy s tzv. Zelenou internacionálou, jejíž cílem bude "zlikvidovat" katolické spisovatele, a tak "očistit" československou literaturu. Mrazí mě, když si uvědomím, že se v tomto období umlčovaly stovky hlasů, zatímco Václav Řezáč a Jan Drda (pejorativně označováni jako "Drzáč") tomutu režimu vědomě pochlebovali, čímž si zajistili teplá místečka na vysokých literárních postech. Jako projev vděku museli na oplátku psát propagandistická díla. A jedním z takových děl je právě Nástup.
Druhá světová válka skončila a je na čase, aby Češi obnovili svou zničenou zem. Do vesnice Grünbach-Potočná přijíždí hlavní hrdina Bagár, pětatřicetiletý marxista, který dostal za úkol ujmout se vedení obce a dovést ji tvrdou prací k rudým zítřkům, kdy už nebude zotročován žádný hospodář dobré vůle a kdy bude všeho dostatek. Díky svému politickému přesvědčení se Bagár stává styčným kamenem pro celé okolí, stává se morálním kompasem a praporem naděje.
V konstruování světlé budoucnosti mu mimoto pomáhají další nadšenci, např. Zdeňka Dejmková nebo Antoš, jež jsou charakterizováni pouze svým mladickým vzhledem, ochotou pracovat a láskou k Sovětskému svazu i komunistům. Ostatně všechny postavy jsou až pohádkově typizované. Elsa Magerová, kolaborantka s nacisty, je nejdříve svou silou přirovnána k tažné kobyle a následně popsaná takto: "Ani stopa vábivosti v těžkých ženských tvarech, ani nejslabší přísvit něhy v tuhém, nehybném obličeji." A třeba Trnec, který se netají svým odporem ke komunistům a který před válkou vlastnil textilku, je představen jako člověk, jenž prosazuje jenom své zájmy a čas od času krade nějakou tu pěknou skleničku. Protože to je ten hamižný kapitalista, jemuž se nedá věřit, chápeme?
A co víc: Snad ani nemá smysl zmiňovat idealizaci dřiny vesničanů (navíc autor nikdy nepracoval rukama, jak je mi známo) i vychvalování hrdinných Rudoarmějců. A ve chvíli, kdy se ke konci tohoto veleskvostu objeví soudruh Gottwald, aby pochválil soudruha Bagára za jeho šlechetné odhodlání, nelze jinak než definitivně odsoudit Nástup jako brakovou agitační literaturu.
Každopádně jinak musím uznat, že kniha nabízí čtivou formou dramatický souboj charakterů s různými zájmy, skromný pohled na vesnický život a také obrázek vysidlování Němců po válce, který se nesl v hořkém duchu kolektivní viny.
Dávám 2 rudé hvězdy. Stačí?
October 19, 2018
2-2.5*
První polovina knihy byla vlastně zajímavá, ale pak se to podivně zlomilo a byla v tom nadále cítit jen propaganda.... Posledních cca 100 stránek nemuselo být. ;PP
První polovina knihy byla vlastně zajímavá, ale pak se to podivně zlomilo a byla v tom nadále cítit jen propaganda.... Posledních cca 100 stránek nemuselo být. ;PP
February 11, 2016
Co na to jen říct... Začalo to docela dobře, mělo to potenciál, styl se mi vcelku líbil... A pak tam najednou začalo přibývat naivních "soudružských" keců a knížka šla do háje. Ten konec je už natolik absurdní, že si říkám, jestli to není vlastně jen parodie...
Displaying 1 - 5 of 5 reviews