Lizucha

by Lenka Juráčková

Devadesátiletá Lída trpící Alzheimerovou chorobou tráví stále stejné dny v domově důchodců, sama sobě anonymním člověkem. Zapomněla na všechno a na všechny, uzavřela se. Ve snech se jí však vracejí vzpomínky na dětství u Azovského moře, na totální nasazení v Německu, na muže, který ji z Reichu odvedl do Československa.

Když už to vypadá, že koloběh Lídina současného života nemůže rozsvítit nic hezkého, a hlavně nikdo blízký, objeví se u ní patnáctiletá Eva s kamarádkou Káťou a tajemným herbářem nalezeným v opuštěném domě...

Genres: Czech Literature

176 pages, Hardcover

First published April 15, 2015

About the author

Lenka Juráčková vystudovala češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. S manželem Pavlem a dětmi Adamem a Evou žije v Novém Jičíně. Básně publikovala v literárních časopisech a antologii "Sto nejlepších českých básní 2012". V roce 2008 vydalo nakladatelství Hněvín její sbírku "Sukně s hnědavými suky". Sbírka "Čemeřice" vyšla roku 2014 v nakladatelství Literární salon. Za básně z této sbírky byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky.

Reviews

[Jitka · Rating 3 out of 5]

Babička mého manžela zemřela v 92 letech na Alzheimera. Byla Američanka. Posledních asi 6 let života strávila v typickém americkém domově pro seniory s Alzheimerem, několikrát jsme ji tam navštívili. Paní z vedlejšího pokoje byla původem Češka, která kdysi do Ameriky emigrovala, její manžel byl diplomat a během svého života žili asi deset let v Číně. Mluvila plynule anglicky i čínsky. A ejhle, přišel Alzheimer a v konečném stádiu mluvila už jen česky, vše ostatní její mozek vytěsnil a zapomněl. Pečovatelky z jejího domova vždycky měly hroznou radost, když jsem se tam objevila, že jsem s ní mohla chvilku mluvit. Proto si myslím, že Lída z tohoto příběhu by také už mluvila jen ukrajinsky, ale kdo ví...její příběh se mi moc líbil a přála jsem si, aby byl delší a rozvinutější, těch několik střípků z jejího života mě navnadilo na další. Rušivě naopak působila linie ze současnosti, připomínala mi knihy Evy Lenartové, které jsem milovala v pubertě, ale teď už na to věková skupina nejsem. Autorka v sobě nazapře básnířku, jazyk byl tak květnatý a poetický, až to na mě chvilkami působilo moc nuceně. Trošku nevyužitý potenciál, škoda.

[Vanda · Rating 4 out of 5]

Kdesi ve starobinci v říši páně Alzheimera leží v posteli devadesátiletá Lída Krausová. Ve snech se utíká do minulosti, na kterou si bdělá nepamatuje. Současnost ji nechává doslova chladnou. A tak se spolu s ní vracíme do pracovního tábora v Říši, kam byla mladá Ukrajinka Lída za války nasazena a kde potkává i svého budoucího muže, Čecha Karla. V druhé linii tu máme patnáctiletou Evu, která se svou kamarádkou Káťou objevuje historii městečka i první záchvěvy lásky. Je to krátký, prostý příběh, jehož jazyk mě okouzlil, těšilo mě, jak různé zdánlivě nevýznamné detaily nakonec skoro vždycky našly své uplatnění a líbilo se mi i to, co kniha sdělovala. Pro mě to bylo nadějné osvěžení, které jsem potřebovala, když jsem se musela na chvíli vynořit nad hladinu Zdivočelého kontinentu a nalokat se čerstvého vzduchu. Díky!

PS: Když jsem si čerstvě zakoupenou knihu uložila do počítače, zjistila jsem, že přišla již otagovaná. Jako "literatura pro ženy". Takže poznámka k nakladateli: zapomněli jste přidat ještě "young adult" :-P

[Lori · Rating 2 out of 5]

No, ne. Dějová linka Lídy by se ještě dala strávit a útržkovitost a zahrnutí jenom těch hezkých vzpomínek by se daly přisoudit Alzheimru. Ale ty dvě puberťačky, to bylo jako co? To si jako někdo myslí, že holky v tomto věku balí kluky z gymplu na domácí pizzu, vodu se sirupem a rády zavařují okurky? :D Navíc ten jazyk, poetično až na půdu, celé je to zalito sluncem, krása střídá nádheru.

[lanius_minor · Rating 3 out of 5]

Stejně jako je dvojaká kniha sama, jsou dvojaké i mé dojmy z ní. Rovina příběhu Lídy a Karla se mi líbila hodně moc, linka s dvěma slušňáckými teenagerkami hodně málo. Ráda jsem se nořila do vzpomínek na život protagonistky a pranic se mi nelíbilo, že jsem zas a znovu vyrušována a vracena do nezajímavé současnosti. Pokud to tak bylo napsáno úmyslně a ten úmysl byl dobrý, pak zkrátka jen nejsem ten správný cílový čtenář. Buď je mi moc let, anebo naopak ještě málo. Vlastně je to kniha, která chtěla předat pozitivní poselství, ukázat dobro a lidský příběh, a napsat takovou knihu tak, aby nedrhla, je těžší než těžké.

[Ada · Rating 4 out of 5]

Lizucha, „mlsná a vybíravá“, Ukrajinka Lída totálně nasazená v Reichu za Druhé světové války - v knize devadesátiletá stařenka bez minulosti trpící Alzheimerem, který jí pomalu okrádá o poslední segmenty dějin jejího života, jež jí ještě zbyly, který jí vzal veškeré přátele. Lizucha je drsná svým obsahem a zároveň velmi ladná a lehká poetickým stylem, kde se nezapře autorčino nadání pro tvorbu básní. Metafory jsou originální, neokoukané a nenásilně použité („záda posetá fialovými květy“, „lidské jádro vysílající v nesrozumitelných vlnách“). Knize je vyčítán „nedovyprávěný“ příběh hlavní hrdinky - skoky mezi životními etapami, nesouvislost - ta ale skvěle demonstruje Lídinu diagnózu. Z kousíčků paměti, které stařence ještě zbyly, si člověk skládá mozaiku - a je na něm, jak si chybějící částice doplní. O tom je mimo jiné velká literatura, o tom je postmodernismus. Čtenář je skutečným autorem díla.
Čtyři z pěti hvězd proto, že Lídino setkání s Valjou nebylo vyvrcholením knihy, nýbrž jen letmou zmínkou na konci příběhu, Při potenciálu autorčina literárního stylu bylo na místě popsat setkání dvou odvěkých přítelkyň - a ukázat tak, jak tragické je zůstat s celými smutnými a dramatickými dějinami sám, zatímco ten druhý je již nadobro ztratil - odpoutal se od nich.

„Je mi líto, že tak těžké období musíš řešit bez svého drahého Karluši. Moje zlatá, jak máme podobné osudy... Musíme se setkat, budu tě držet za ruku a ty si vzpomeneš, jak jsme v Gross Dubrau poslouchaly hrdličky a těšily se na návrat domů. A jak jsme se tam, Liduško, zamilovaly, viď?“

[oblakaknihahlavavnich · Rating 2 out of 5]

Knížka, která mi na poličce ležela už nějakou dobu a přišla na řadu hlavně díky své tenkosti. Ta ale v konečné fázi příběhu nejvíce uškodila.
V knize se setkáváme s postavou Lídy, která již v pokročilém věku a trpící alzeimerovou chorobou bydlí v domově důchodců a díky jejím chvilkovým procitnutím nahlížíme do její minulosti.
Je to poměrně klasické zpracování - historickou linku střídá linka přítomná. Ač jsem na toto zvyklá a v příbězích mi to nevadí, způsob, jakým byla přítomná linka podána mi do knihy absolutně neseděl! Postavy dvou malých holek, které objasňují záhadu kolem Lídy, působily velmi násilně a nepřirozeně. Navíc jejich samotná cesta k Lídě byla velmi umělá a nepravděpodobná. Prostě ne!
Text se pro svoji krátkost a velká písmena sice velice dobře četl, myslím si ale, že by si příběh zasloužil daleko větší propracovanost a hlubší nahlédnutí do historie.
Vše působilo uspěchaně, mnohdy nelogicky a až neskutečně rychle.

[Lenka Prokschová · Rating 4 out of 5]

Hezky napsaný příběh paní Lízy, Ukrajinky nasazené během 2.světové války na práce do "reichu", tedy Německa. V Německu se seznámí s Čechem Karlem, do kterého se zamiluje, v táboře porodí dítě a před koncem války se dají na cestu do bydliště Karla v Čechách. Příběh Lízy se odehrává jak v současnosti, tedy v domově důchodců, tak ve vzpomínkách a prolíná se s pár týdny života dvou dívek.
Kniha se hezky čte, na odreagování příjemná.

[Dymbula · Rating 4 out of 5]

Krásný propletený příběh hlavní hrdinky s hrdiny vedlejšími. Od totálního nasazení až pro Alzheimera.

[Eva Kadlecová · Rating 4 out of 5]

Nesmírně milé čtení psané krásným jazykem, které hladí po duši. Nejvíce se mi líbily Lídiny vzpomínky, klidně bych mohla číst další a další... Eva s Káťou byly trochu jak z jiného světa, ani se mi nechce věřit, že dnes podobné dívky existují. Kniha má v sobě ale něco konejšivého a absolutně mi sedla do nálady.

[Pavlína Konečná · Rating 5 out of 5]

Křehký milý příběh.